„200 slov“

Šílená touha lézt

15. 10. 2015, Lucka Trojanová

Kdysi jsem četla knihu půvabného názvu. Něčím mě štvala. Snad to bylo autorovo pojetí romantických vztahů, co mě popuzovalo, nevím už jistě. Ale pojmenoval ji pěkně – Šílená touha tančit. Matně si vzpomínám, že byla o starém muži, který si na poslední chvíli uvědomil, koho v životě opravdu chce. Přitom pořád vzpomínal na všechny minulé vztahy a bilancoval. A do toho byl žid a žil v diaspoře. Komplikovaný osud.

Letos mám pocit, že můj deníček vypráví příběh zraněný lezkyně, která si na poslední chvíli pořídila na boulderovce obstojnou (jenom na svoje poměry, samozřejmě) formu a konečně ví, který slaňáky by ještě v říjnu a v listopadu ráda cvakla. Přitom pořád vzpomíná na chuť loňských letních dní a do toho je oddaná svýmu sportu a žije v (lezecké) diaspoře. Komplikovaný osud.

Má teď zkrátka šílenou touhu lézt. Co nejvíc, co nejčastěji. Vydat se ze všech sil, zakřičet si v cestě, když má pocit, že balancuje na hranici pádu, a radovat se, když slaňuje po posledním úspěšným pokusu a kolem ní se podzimní mlha mění ve tmu.

S nástupem sychravýho října podstatně zbytněla její chuť dohnat ztracenou sezónu:

Každej víkend jsem v Juře, v sobotu lezu, v noci nastydnu, v týdnu se léčím, v pátek jsem jakž takž zdravá a scénář se opakuje. V sobotu lezu, v noci nastydnu, v týdnu se léčím…

Podzimní touha lézt (f: Vláďa Šauli)

I malé články dají dohromady velkou práci. Cvakni a potěš eMontanu.