Ve ska­lách se odjak­ži­va vyhý­bám dělá­ní prvo­vý­stu­pů. S vel­kým obdi­vem a díkem lezec­ky pou­ze hltám a kon­zu­mu­ji ces­ty, co tu všich­ni ti srd­ca­ři zane­cha­li. Prvo­vý­stup­co­vá­ní je vel­ká řeho­le a čas­to při­po­mí­ná víc výš­ko­vé prá­ce na fasádě než leze­ní. Vše­chen ten ver­ca­jk navíc, kila žele­za, vrtá­ní, tlu­če­ní, čiš­tě­ní… Já si při highlaj­no­vých prvá­čích téhle extra legra­ce uží­vám dost a ješ­tě k tomu do toho abso­lut­ně nestí­hám lézt všech­ny ty úžas­né hoto­vé věci, co bych chtěl, natož abych dělal dal­ší. Zkrát­ka lezec­ký prvá­če nechá­vám na povo­la­něj­ších… Vět­ši­nou…

Toto léto jsem pře­váž­ně trá­vil v Cha­mo­nix a v hod­ně sla­bé chvil­ce, kdy se mi na posled­ní chví­li zhrou­ti­ly lezec­ké i laj­no­vé plá­ny na násle­du­jí­cí dny krás­né­ho poča­sí, jsem kýv­nul mým dvě­ma fran­couz­ským kama­rá­dům (Jero­me a Bas­ti­ou) na to, že jim pomůžu s prvá­čem v 350metrové západ­ní stě­ně Aigu­ille du Moi­ne. Ráno jsem dostal do bato­hu svo­ji por­ci potřeb­né­ho haram­pá­dí, žele­za, bate­rek do vrtač­ky a hurá přes ledo­vec Mer de Gla­ce pod stě­nu.

Během dvou dnů 9. a 10. srp­na vznik­la ces­ta „Sara-thé” 6c, 350 m (+ vari­an­ta „Kara­té“ za 7a). Ces­ta vede na jeden z pilí­řů západ­ní stě­ny Aigu­ille du Moi­ne, kde do té doby byla jedi­ná ces­ta, vyhlá­še­ná „Sale Athée“ 7b/A0 (RP 8a), 350 m. Mys­lím, že naše lin­ka je důstoj­nou sou­sed­kou „salá­ta“. Je to krás­ná ces­ta sle­du­jí­cí logic­kou linii spár a kou­tů. Díky tomu je val­ná vět­ši­na ces­ty zajiš­tě­ná po vlast­ním. Všech­ny štan­dy jsou navr­ta­né a ces­tou jsme dali dohro­ma­dy pět postu­po­vých nýtů a pár skob kvů­li ori­en­ta­ci, nebo hor­ší­mu jiš­tě­ní.

Začí­ná se prv­ní­mi dvě­ma dél­ka­mi „Salá­ta“ a pak z bal­kó­nu jsou dvě dvojdél­ko­vé vari­an­ty. Pra­vá, leh­čí kou­tem 6b/6b+ a pak levá těž­ší, pepr­něj­ší vari­an­ta „Kara­té“ aka boží trh­lin­ka (7a/+), tech­ny­še kou­tek a „spoďá­ko­vej námrd“ (7a). Vari­an­ta „Kara­té“ vznik­la dru­hý den jako dopl­něk původ­ní­ho leh­čí­ho star­tu. Klu­kům se do toho nejdřív moc nechtě­lo a jsem rád, že jsem je pře­mlu­vil, aby mě v tom odjis­ti­li, pro­to­že jsou to fakt dvě exklu­ziv­ní dél­ky.

Ta prv­ní byla dob­ro­druž­ná, co se jiš­tě­ní týče, ale do té prs­to­vé trh­lin­ky jsme pak dotlouk­li dvě skob­ky a teď už je to sko­ro lidov­ka. Poté, co se vari­an­ty pot­ka­jí, násle­du­jí něja­ké 6b/6c kout­ky, ruč­ní spá­ry a dvě před­po­sled­ní dél­ky jsou josá­čo­vá širo­čin­ka se soko­lí­ko­vým inter­menz­zem (všech­no odjis­ti­tel­né nor­mál­ní dvo­ji­tou sadou po troj­ku, pár mik­rá­čů, vklí­něn­ců, pre­sek, pozn. aut.). Posled­ní dél­ka je zase spo­leč­ná se „Salá­tem“, tak si člo­věk může vybrat mezi 6a komí­nem, nebo 7b A0/8a stěn­kou s boul­d­rem.

Musím uznat, že takhle na žule, po vlast­ním, kdy se sle­du­je něja­ká spá­ra, kou­ty, sla­bi­ny stě­ny a moc se nevr­tá, tak je to prvá­čo­vá­ní skvě­lé. Hle­dáš směr, občas zatlu­češ něja­kou skob­ku, navr­táš štand a jedeš dál. Krás­ná prv­ní zku­še­nost a cel­kem jsme si i zalez­li. Tak­že tady jsou topíč­ka (prv­ní a dru­hé) – lez­ci jsou vítá­ni k opa­ko­vá­ní.

PS: Název ces­ty je věno­ván cha­tař­ce Sáře, kte­rá se srdeč­ně sta­rá o mik­ro cha­tu Char­poua (nejmen­ší obý­va­ná hor­ská cha­ta v Evro­pě, pozn. red.) a její návštěv­ní­ky. Záro­veň tam přes léto vycho­vá­vá svo­je malé děc­ko a dal­ší čeká! A taky je to slov­ní hříč­ka, aby se ces­ty ve stě­ně rýmo­va­ly: „Sale Athée“ (čti „Sala­té“), „Sara-thé“ a „Kara­té“.

_______________________

O mož­nos­tech prvo­vý­stu­pů v téhle stě­ně se dal­ší měsíc dozvě­dě­li od jed­no­ho slo­ven­ské­ho lez­ce také Anič­ka Šebes­tí­ko­vá a Ond­ra Mrklov­ský. Tou dobou byl v Cha­mo­nix sho­dou okol­nos­tí i Petr „Pjo­tr“ Vícha, se kte­rým se spo­ji­li, vyu­ži­li jeho prvo­vý­stu­pec­kých zku­še­nos­tí a ved­le „Sara-thé“ při­da­li dal­ší novou ces­tu, kte­rou pojme­no­va­li „No Sun but Fun Cor­ner“ (6c+, 350 m). Sle­du­je vel­ký kout vpra­vo a topo najdeš tady, pozn. red.