„200 slov“
Vyzkoušel jsem prváčování. „Sara-thé“ a „Karaté“ – nové rýmovačky nad Chamonix
12. 10. 2021, Danny Menšík
Ve skalách se odjakživa vyhýbám dělání prvovýstupů. S velkým obdivem a díkem lezecky pouze hltám a konzumuji cesty, co tu všichni ti srdcaři zanechali. Prvovýstupcování je velká řehole a často připomíná víc výškové práce na fasádě než lezení. Všechen ten vercajk navíc, kila železa, vrtání, tlučení, čištění… Já si při highlajnových prváčích téhle extra legrace užívám dost a ještě k tomu do toho absolutně nestíhám lézt všechny ty úžasné hotové věci, co bych chtěl, natož abych dělal další. Zkrátka lezecký prváče nechávám na povolanějších… Většinou…
Toto léto jsem převážně trávil v Chamonix a v hodně slabé chvilce, kdy se mi na poslední chvíli zhroutily lezecké i lajnové plány na následující dny krásného počasí, jsem kývnul mým dvěma francouzským kamarádům (Jerome a Bastiou) na to, že jim pomůžu s prváčem v 350metrové západní stěně Aiguille du Moine. Ráno jsem dostal do batohu svoji porci potřebného harampádí, železa, baterek do vrtačky a hurá přes ledovec Mer de Glace pod stěnu.
Během dvou dnů 9. a 10. srpna vznikla cesta „Sara-thé” 6c, 350 m (+ varianta „Karaté“ za 7a). Cesta vede na jeden z pilířů západní stěny Aiguille du Moine, kde do té doby byla jediná cesta, vyhlášená „Sale Athée“ 7b/A0 (RP 8a), 350 m. Myslím, že naše linka je důstojnou sousedkou „saláta“. Je to krásná cesta sledující logickou linii spár a koutů. Díky tomu je valná většina cesty zajištěná po vlastním. Všechny štandy jsou navrtané a cestou jsme dali dohromady pět postupových nýtů a pár skob kvůli orientaci, nebo horšímu jištění.
Začíná se prvními dvěma délkami „Saláta“ a pak z balkónu jsou dvě dvojdélkové varianty. Pravá, lehčí koutem 6b/6b+ a pak levá těžší, peprnější varianta „Karaté“ aka boží trhlinka (7a/+), technyše koutek a „spoďákovej námrd“ (7a). Varianta „Karaté“ vznikla druhý den jako doplněk původního lehčího startu. Klukům se do toho nejdřív moc nechtělo a jsem rád, že jsem je přemluvil, aby mě v tom odjistili, protože jsou to fakt dvě exkluzivní délky.
Ta první byla dobrodružná, co se jištění týče, ale do té prstové trhlinky jsme pak dotloukli dvě skobky a teď už je to skoro lidovka. Poté, co se varianty potkají, následují nějaké 6b/6c koutky, ruční spáry a dvě předposlední délky jsou josáčová širočinka se sokolíkovým intermenzzem (všechno odjistitelné normální dvojitou sadou po trojku, pár mikráčů, vklíněnců, presek, pozn. aut.). Poslední délka je zase společná se „Salátem“, tak si člověk může vybrat mezi 6a komínem, nebo 7b A0/8a stěnkou s bouldrem.
Musím uznat, že takhle na žule, po vlastním, kdy se sleduje nějaká spára, kouty, slabiny stěny a moc se nevrtá, tak je to prváčování skvělé. Hledáš směr, občas zatlučeš nějakou skobku, navrtáš štand a jedeš dál. Krásná první zkušenost a celkem jsme si i zalezli. Takže tady jsou topíčka (první a druhé) – lezci jsou vítáni k opakování.
PS: Název cesty je věnován chatařce Sáře, která se srdečně stará o mikro chatu Charpoua (nejmenší obývaná horská chata v Evropě, pozn. red.) a její návštěvníky. Zároveň tam přes léto vychovává svoje malé děcko a další čeká! A taky je to slovní hříčka, aby se cesty ve stěně rýmovaly: „Sale Athée“ (čti „Salaté“), „Sara-thé“ a „Karaté“.
_______________________
O možnostech prvovýstupů v téhle stěně se další měsíc dozvěděli od jednoho slovenského lezce také Anička Šebestíková a Ondra Mrklovský. Tou dobou byl v Chamonix shodou okolností i Petr „Pjotr“ Vícha, se kterým se spojili, využili jeho prvovýstupeckých zkušeností a vedle „Sara-thé“ přidali další novou cestu, kterou pojmenovali „No Sun but Fun Corner“ (6c+, 350 m). Sleduje velký kout vpravo a topo najdeš tady, pozn. red.