„200 slov“

S mamkou v horách

21. 08. 2015, Nikča Jandová

„Už skoro deset let jsme spolu nikde nebyli, tak proč bychom zase nemohli jet jako rodina
na dovolenou? V Roháčích jsem zvládla vylézt převislé sutě, takže zvládnu i ty vaše ledovce v Alpách, kam vy mladý furt jezdíte!“ povídá odhodlaná maminka. Je rozhodnuto: jedeme do Rakouska na Dachstein.

Těsně před cestou je domácnost vzhůru nohama. S mladším bráškou nevíme, kam dřív skočit pod tíhou nařízených úkolů: „Vynes koš, ukliď chodbu, udělej svačinu, odnes věci do kufru…“ Hlavně nezapomenout stan, budeme spát na divoko! Mezitím maminka ve své tašce naposledy kontroluje, jestli jí jednotlivé kusy oblečení k sobě ladí.

Konečně sedáme navečer do auta. Mamča prý všechno odřídí, na dlouhé cesty je zvyklá. Po dvou hodinách nemůže udržet oči, střídá jí její přítel, který nedávno přišel o řidičák. Snad tohle neskončí malérem.

Ráno v kavárničce v rakouském Schladmingu zkoumáme v průvodci nad jahodovým dortíkem jednodenní trasy do klasifikace „vyžaduje pevnější krok“. Mamča mezitím vysedává na toaletě, prý něco chytla před cestou, takže by pro začátek zvolila něco jednoduššího.

Průjem ji v horách přepadá co chvíli, zapomenutý toaleťák řešíme rodinnou sbírkou blatouchových listů v epicentru problému. Do toho se musí statečně probíjet spoustou nečekaných překážek, které jsme na ni nastražili – brodění potoka (třímetrové po kotníky) nebo přechod přes ledovce (zbytek sněhu v dolince po zimě).

Po výletě jedeme okolo malebného alpského penzionku s muškáty v oknech, měkoučkými postelemi, obsluhou a vydatnou polopenzí. Spaní na divoko se v tu chvíli nějak vypařuje. „Necháme to na příště.“

„Myslím, že divočina v horách mi už stačila,“ zamýšlí se maminka během ranního rautu. „Pojedeme na zbytek dovolené do Chorvatska, ať si těla po tom výkonu taky trochu odpočinou!“

Hlavně, aby si těla měla kde odpočinout. (f: Nikča Jandová)

I malé články dají dohromady velkou práci. Cvakni a potěš eMontanu.