Pete Whittaker, Seán Villanueva O’Driscoll, Sean Warren a Julia Cassou otevřeli novou cestu na Mirror Wall. Tisíc metrů vysokou bigwallovou stěnu na východním pobřeží Grónska, kam pluli plachetnicí zhruba pět dní. Čtyřčlenná výprava se vrátila z 43denní expedice, kde se jim povedlo vylézt cestu Ryu-shin (česky Dračí srdce, pozn. red.) za 8b, R (odlezy, pozn. aut.), A2. 

Poprvé se o tuto cestu pokusili loni – konkrétně Seán Villanueva O’Driscoll v doprovodu svého dlouholetého parťáka Nica Favresse, Bena Ditta a Franca Cooksona. Tenkrát neúspěšně. Seán se však majestátní linky neplánoval vzdát.

„Zdar, chystám se v létě znova na Mirror Wall. Je tam naprosto královská linka! Dej vědět, jestli se chceš přidat,“ psal ve zprávě, kterou našel Pete Whittaker ve své emailové schránce. „Nejsem si úplně jistý, jestli to půjde. Ale zároveň jsem dost zvědavý, abych se do Grónska vrátil a znova se na tu cestu podíval,“ dodal později.

Chtěli zopakovat scénář Seánovy loňské expedice – stejná linie ve stejném stylu. To znamená stylem ground up za použití minimálního množství nýtů. „A žádná elektrická vrtačka, jen ruční. Nechtěl jsem z toho dělat nýtový žebřík – šlo o to udržet slušnou vzdálenost mezi jištěními. Jako když se dělá prváč na písku,“ popisuje Seán. Taková strategie je nutila pouštět se do dlouhých odlezů… „Byla to pro nás výzva, a tu jsme chtěli.“

„Nejdříve jsme stěnu vylezli až nahoru stylem 7b+, R, A2+, šestnáct z pětadvaceti délek jsme zvládli volně,“ popisuje Pete Whittaker. „Během následujícího týdne ve stěně se nám povedlo volně vylézt dalších šest délek v obtížnostech do 8b, které obsahovaly velké množství nezajistitelných úseků. Zbývající tři délky jsme vylezli pouze technicky.“

Ve stěně strávili celkem 19 dní včetně dvou rest dayů. Po šesti dnech ve stěně, kdy převládaly deštivé dny nad těmi bez deště, dorazili na vrchol. Během prvních dnů Peta nepřestával překvapovat, a zároveň motivovat Seanův výkon z loňského roku. Dlouhé odlezy, při kterých se střídaly úseky náročného volného lezení s hákovacími úseky v místech, které ze spodu působily úplně hole. Nad některými pasážemi i Seán nevěřícně kroutil hlavou, přestože je loni tahal. Loni tahal víceméně většinu stěny sám. „Letos jsem se díky střídání se v tahání cítil více odpočinutý. Když jsem nastupoval do kouta (nakonec za 7c+, R, pozn. red.), kde visel pytel, říkám Petovi: ‘Dávej bacha, nahoře si to trochu opadám, abych tam zdomácněl, a začnu krokovat.’ No, a k údivu všech se to povedlo vylézt z první.“ směje se Seán.

Cestu Ruy-shin věnovali nedávno zesnulému kamarádovi a spolulezci jménem Keita Kurakami, který měl být původně součástí týmu. „Sdílet ty pocity na vrcholu spolu se Seánem, Julií a Keitem v našich myslích bylo nádherné,“ shrnuje Pete Whittaker dojmy z výstupu.

Jaká byla vaše očekávání před expedicí?
Pete: Bylo mi jasné, že pokud chce Seán podniknout další 40denní expedici, pak si je dostatečně jistý, že to díky zkušenostem z loňska může fungovat. Věřil jsem tomu a následoval jsem ho. Byl jsem nastavený tak, že si chci užít čas v horách strávený lezením, i kdyby se nám nepovedlo tu stěnu vylézt. Pokud jde o lezení, výlety a cíle, naučil jsem se na sebe míň tlačit. Díky tomu je všechno mnohem snazší.

Julia: Jako fotografka moc očekávání nemáš. Můžeš třeba doufat v nesmírně fotogenickou spáru, ale tím to hasne. (směje se) A abych byla upřímná, tak se obecně snažím vyvarovat očekáváním. Radši nechávám situace volně přicházet do mého života, všechny je beru jako nové zkušenosti.

Oba si chválíte, že jste společně tvořili opravdu dobrý tým. Jaké vlastnosti se na podobné expedici hodí?
Julia: Myslím, že na této konkrétní expedici to bylo „bratrství“ jednotlivých členů. Všichni jsme se navzájem podporovali. Seán Villanueva O’Driscoll vždycky říká: „Lezení bigwallů je týmový sport.“ Byli jsme pořádně motivovaní a ochotní dát do každého dne naše maximum. Nikdy jsem neslyšela, že by si někdo stěžoval. I v těch těžších chvílích šel slyšet jenom smích a povzbuzování. 

Pete: Všichni byli silní a odolní na těle i na duši. Byl jsem tím ohromený. Seán Villanueva je obecně velmi dobrý parťák do hor. Vážím si jeho upřímnosti, s jakou přistupuje k situacím v horách nebo obtížnosti lezení. Sean Warren je vyrovnaný technický lezec. Zároveň dokáže podat slušný výkon při volném lezení a nadšeně organizuje, co je zrovna potřeba. Julia byla zvíře jak při tahání těžké bagáže, tak při zachycování našich zážitků. Neustále mě překvapovalo, v jakých momentech a situacích dokáže být připravená s foťákem v ruce.

Nakonec se vám nepodařilo vylézt celou cestu volně. Láká vás vrátit se znova do Mirror Wall?
Pete: Potřebovali jsme jenom víc času. Řekl bych, že se všechny délky dají přelézt volně. Určitě dvě ze tří zbývajících. Tu třetí jsem si nestihl pořádně prohlédnout.

Julia: Bohužel nejsem tak silná lezkyně, abych si troufla vylézt celou cestu ve volném stylu. Ale moc ráda bych si znova zkusila některé lehčí délky. Taky bych byla nadšená, kdybych dostala šanci vrátit se tam a nafotit fotky z míst, na která nám už nezbyl čas. Ta stěna je skutečně epická! Kdyby byla v Yosemitech, tak by se z ní stala klasika mezi těžkými cestami. Doufám, že se nějakému týmu povede vylézt celou linku volně. 

Mohl by se do Mirror Wall vydat čistě ženský tým?
Julia: Skála nevnímá rozdíl mezi ženou a mužem. Dokonce ani ledovec během nástupu. Nevidím důvod, proč by se ženský tým neměl pouštět do podobného projektu. Máme spoustu skutečně talentovaných lezkyň po celém světě!

Pete, na svém Instagramu jsi před expedicí psal: „O loňské expedici jsem toho slyšel hodně. Z toho všeho jsem usoudil, že budu potřebovat dostatek náhradních spoďárů.“ Kolik jsi jich nakonec nahoře spotřeboval?
Pete: To jsou tajemství, která musejí zůstat ve stěně. (směje se)