Pokud při závo­dech na laně zjis­tí, že se dostal špat­nou rukou do dvou­prs­tov­ky, bez sebe­men­ších pochyb ji pře­be­re a pokra­ču­je smě­le dál pro vítěz­ství. Ště­pán je tři­a­dva­ce­ti­le­tý kluk z Valaš­ské­ho Mezi­ří­čí a lezec, kte­rý spl­ňu­je ozna­če­ní „kra­so­vý nad­še­nec“.

Na Mora­vě se naro­dil, půso­bí zde celý život a na váp­ně pře­lé­zá nesku­teč­né prás­ky. Byd­lí v Brně. Když zrov­na netré­nu­je, nepra­cu­je nebo nespí, tak se učí být správ­ným „fit­nessá­kem“. Blb­ne na hrazdách nebo otra­vu­je spo­lubyd­lí­cí, aby s ním děla­li stoj­ky…

Jak dlou­ho lezeš v Morav­ském kra­se?
Pokud si dob­ře pama­tu­ji, už to bude pět let. Jako prv­ní ces­tu v Kra­se vůbec jsem si zku­sil „Němou bari­ká­du“ za 8a. Na pohled se mi ces­ta hod­ně líbi­la, když jsem do ní ale vle­zl a zjis­til, že je seka­ná, doce­la mě to odra­di­lo. Dal­ší návštěvy naštěs­tí prv­ní dojem spra­vi­ly.

Proč lezeš v Kra­se a co tě na něm láká? Čím je pro tebe spe­ci­fic­ký?
Kras je pro mě blíz­ko, cest i boul­drù všech obtíž­nos­tí je tam hafo, pře­vi­sy, kol­má­če, stro­py. Najdeš tady kol­má­ček, kte­rý musíš urvat, a na dru­hou stra­nu pak i ladič­ku ve stro­pě, zkrát­ka je tady všech­no.

Kte­rá z oblas­tí v Kra­se ti je nej­bliž­ší?
Vlast­ně žád­ná… nebo spí­še všech­ny? Na kaž­dé kra­so­vé oblas­ti najdeš něco pěk­né­ho, co tě zaujme. Z pohle­du lana­ře bych asi nej­ví­ce oce­nil Vaňou­sy. Z pohle­du boul­dris­ty Sloup. Sice zde boul­d­ry nevy­pa­da­jí tak pěk­ně, zato kro­ko­vě je to napros­tá bom­ba. No, a Lido­mor­na bude tako­vý zla­tý střed.

Jaká je tady tvá nej­vyš­ší vyle­ze­ná obtíž­nost?
V Kra­se mám vyle­ze­ných pár boul­drù oko­lo 8B. Je to dáno ale spí­še tím, že mi tohle spe­ci­fic­ké kra­so­vé leze­ní až na něja­ké výjim­ky doce­la pěk­ně sedí. Už jsem byl nabá­dán, abych jel do zahra­ni­čí a tam lezl tyhle obtíž­nos­ti jed­nu za dru­hou, ale já se obá­vám, že by to bylo spí­še nao­pak. Ces­tou si nejsem tolik jis­tý, jest­li 8c+ nebo 8c? Někdo by ješ­tě musel potvr­dit obtíž­nost. „Super­kli­ka­tý hro­be­ček“ (vari­an­ta „Kašpár­ko­va hro­beč­ku“, kde jsme toči­li sest­ru Ada­ma Ond­ry Kris­týnu, pozn. red.) je urči­tě to nej­těž­ší, co jsem kdy na laně vyle­zl. Mimo­cho­dem, moc kli­ka­té to ve sku­teč­nos­ti ani není. Jeli­kož ale nemám v tom­to obtíž­nost­ním stup­ni žád­né jiné zku­še­nos­ti, mož­ná to bude jen 8c.

Proč jsi tedy zatím nikam do zahra­ni­čí boul­dro­vat nejel a jsi stá­le v Kra­se?
Poprav­dě doce­la nerad dale­ko ces­tu­ji, i to je jeden z hlav­ních důvo­dů, proč je Kras můj favo­rit. Letos bych už se ale taky rád podí­val do něja­ké pěk­né zahra­nič­ní oblas­ti. Pro­blém je, že když už se má jet do zahra­ni­čí, tahá mě to spí­še na ces­ty a výhle­dy, kte­rých se ti dosta­ne, když něco pěk­né­ho vyle­zeš. (Ště­pán mezi­tím vyra­zil na svo­ji prv­ní zim­ní ces­tu za leze­ním – do Siu­ra­ny a Mar­ga­le­fu. Vyle­zl tam 8c+, pozn. red.)

Jsi spíš boul­dris­ta nebo lanař?
Roz­hod­ně obo­jí. Posled­ní dobou je mě vidět snad pou­ze boul­dro­vat, ale je to dáno spí­še tím, že nejsem na niko­ho váza­ný. S nikým se nemu­sím domlou­vat na slo­ži­tých časech, pros­tě si před ško­lou nebo po ško­le sba­lím věci a odje­du. Za něja­ké čty­ři hodin­ky jsem zpát­ky na bytě, zni­če­ný, zpo­ce­ný, odře­ný… No, zkrát­ka vlast­ně spo­ko­je­ný. Když už se ale začne­me sku­pi­no­vě domlou­vat na něja­ké leze­ní, volím spí­še lano a ces­ty.

Co bys dopo­ru­čil lidem, co do Kra­su při­je­dou popr­vé?
Mys­lím, že kaž­dý si tady najde to svo­je. Při prv­ní návštěvě bych roz­hod­ně dopo­ru­čil vzít si jed­ny tvr­dé a jed­ny měk­ké lezeč­ky. Na kaž­dý boul­der to chce tro­chu jinou tvr­dost. Z mých zku­še­nos­tí se obec­ně lépe leze ve Slou­pu s tvrd­ší­mi a na Hol­štej­ně s měk­čí­mi.

______________________

Ano, Morav­ský kras jsme posled­ní dobou na eMon­ta­ně zane­dbá­va­li. Jde­me ale do sebe a plá­nu­je­me teď kaž­dý měsíc něco málo o Kra­su napsat, tak nám drž pal­ce – rádi bychom tuhle svě­to­vou oblast tro­chu roz­prou­di­li, pozn. red.)