„200 slov“

Když ti v poušti zasněží… Hladový přelez cesty „Rock Empire“ 8a ve Wadi Rum

07. 04. 2022, Michal Bartoš

Není lepší načasování výletu do Jordánska než polovina března. Zaletět se rozlézt před otvíráním Skaláku – matroš mají tyhle dvě oblasti místy dost podobnej. Vejvis to dobře vymyslel, rozšířil svou myšlenku mezi kamarády (nakonec nás bylo šest – Vejvis, Peeto, Míra, Michal, Martin a já), našel letenky a zařídil ubytko. Kvalitu CK Vejvis bych vyzdvihl i za to, že kromě výše zmíněného vyřešil i rozdělení do lanových dvojic dle aktuální výkonnosti a ambicí. A tak jsme se jednoho horkého odpoledne v poušti s Peetem poprvé navázali na stejná lana (protože tady se leze jako v horách, tzn. na dvojčatech, pozn. aut.).

Na seznámení si dáváme vynýtovanou perlu „Queen of the Desert“ 7a+ (450 m, novinka od lezců ze Saska Chrise-Jana Stillera a Tobiase Wolfa, pozn. red.). Perfektní úvod do problematiky místního lezení. Je to jako dát 12 cest v Labáku nad sebe. Oba se okamžitě spálíme od sluníčka, prostě poprvé v poušti. Já jsem poprvé i v muslimské zemi, takže jsou pro mě nelezecké zážitky skoro stejně intenzivní jako ty ze skal. Žádný pivo, jen čaj s kardamonem. Pětkrát denně Muezín, přičemž prvního Alláha vyvolávaj už v 5.30 a není to žádnej chraplající rozhlas, jako znáš ze svý vesnice, ale pěkně hlasitá nálož náboženskýho nadšení. A k jídlu třikrát denně placky s tahini – k snídani ještě s marmeládou, ve stěně s humusem, k večeři v honosnější úpravě s fazolema a s rejží.

Další dny lezeme klasiku „Raid mit the Camel“ 7a (450 m). Jsem rád, že jsme ji nelezli jako první, klíčová dýlka za 7a je totiž celkem vostrá s odlezama. V další dýlce intenzivně myslím na Ádr. Dál si dáváme populární sportovku „La Guerre Sainte“ 7b (400 m). Osm dýlek po chytech, užívačka výhledů do pouště na duny a velbloudy. Jenže pak dolezeme do těžkého headwallu, kde začne bitka v osolenější skále s ošoupanejma nohama. Mega zážitek i s divokým přístupem skrz Khazareh kaňon. Po náročným resťáku ve skalním městě Petra si konečně trochu odpočneme ve spárový „The Beauty“ 6a (200 m).

Přístup pod „La Guerre Sainte“ (lezec vpravo dole), Wadi Rum (foto: S. Mitáč)

Víc než půlku vjemů z každýho vejletu tvoří lidi. A to nejen spolulezci, ale i místní. Přijde mi, že tady žijou v takovým pouštním limbu – celý dny podřimujou ve svých obchůdcích nebo jezdí v oprejskaných jeepech s velbloudama na korbě. Když je potkáš, hned tě přátelsky osloví: „Helou, maj frend.“ Jediný divný je, že v ulicích prakticky nejsou vidět ženy. Jen muži a děti. A taky halabala položený dráty, který z lamp veřejnýho osvětlení vedou elektřinu na všechny strany, pěkně po zemi, rovnou do jejich domečků. A děti si kolem toho hrajou. Bezpečnost především. Vodovod je řešen podobně sofistikovaně. Vodou radši šetříme, v poušti se přeci jen tak nezpotíš a neumažeš – jen od mága.

Večer před posledním lezeckým dnem koukáme na Dvě holky ve stěně. Pečlivě studujeme, jak Péťa s Terkou přelézají crux české cesty „Rock Empire“. Obtížnost je psaná 9+/10‑, je to devět délek, než se to napojí do Velblouda a cestu udělali O. Beneš, Tomajda a M. Rosecký. Vypadá to přísně. Nicméně není, kam to odsouvat. Rozlezenější už stejně nebudem.

Ráno je dost chladno. Když jsme ve druhý dýlce, začne dokonce sněžit. Klepeme kosu ve štandech, sněhové vločky sedají na lišty, kde tajou. Naštěstí to netrvá dlouho. Třetí dýlka je klíčová s jasným bouldrem pod řetězem. Zkouším program Péti Růžičkový – mělkou jamku na tři prsty normální člověk udržet asi nemůže, takže fleš v trapu.

Z ostrýho pokusu se stává krokovací, vymýšlím jinou betu, chyt, kterej neudržím, přešahuju. Je z toho hraniční rozpažka, ladím nohy – to půjde. Po mně jde Peeto. Pétin chyt se mu taky nezdá, vymejšlí ještě větší rozpažku. Poletující sníh najednou působí optimisticky, je skvělý tření. Sněží = udělala se podmínka! Skála lepí a s pomocí vlastního programu přelézám klíčový bouldr v dalším nálezu. Třetí dýlka je hotová. Teď už jen vydržet až do konce, protože na opakování některé z dalších dýlek by prostor nebyl. Ze skromnosti jsme si do stěny nevzali oběd, protože jsme mysleli, že budeme brzo slaňovat. Hlad nás žene výš.

Tyhle zážitky přeju všem, je to krásný. No, a na závěr jedno ponaučení. Když v poušti zasněží – nezoufej, je to dobrý znamení.

Když ti v poušti zasněží, nezoufej. Ve druhé délce cesty „Rock Empire“ 8a, Jebel Rum
(foto: M. Bartoš)


I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu