To mi Matěj před časem takhle na horo schůzi mimoděk řekl: „Hele, dohodnul jsem lezení ve skalách, s holkama, co taky lezou.“ Fíha, paráda. Hned jsem si sám sebe s nimi představoval, představy jak z TV romanťáku: západy a východy Slunce, vínko na vrcholu, na jednom laně děláme vše spolu v těsném objetí, doteky (mimoděk), oheň pod skálou, spaní pod širákem s pozorováním hvězd… A já budu něco jako jejich horolezecký „Bůh“, kde ke mně křehké holčiny budou s obdivem vzhlížet, nadšením ze mě vzdychat, prostě bude ze mě takovej jejich James Bond s maglajzem za pasem místo pistole…

Jen Matěj zapomněl dodat, že on nepojede vůbec, a nechá mě tam samotného. S deseti ženskýma. V divočině. Bez šance na útěk. Trochu mě tím v mém nadšení přibrzdil, trochu jsem uvadnul, ale co, zkusit se má všechno. Jak se říká: „Nezkusíš, nevíš…“ Tak vybaven iluzemi, jedním namazaným rohlíkem a horo vercajkem jsem vyrazil vstříc nejextrémnějšímu testu přežití (a to vážně nemluvím o lezení).

A postupně jsem se s nimi se všemi setkal. Na štěstí to nebylo ve stejnou hodinu a na stejném místě, to by se kvůli mně mohla strhnout i nějaká holčičí bitka. Každopádně samostatná setkání dávala větší šanci na poznání mé budoucí skalní víly… A tak jsem je postupně poznal. Setkal se, lezl, poznal a opustil se spoustou skrytých emocí, spěchaje na další schůzku, na další skálu, za dalším dobrodružstvím… Což takové „skalní rande naslepo“ beze sporu je. Charakteristiku jednotlivých skalních bábovek a zážitky s nimi vypisuji níže.

1. Adélka, minimalistka

Charakteristika: Nepoužívá sedák, je to podle ní zbytečný luxus pro slabochy. Snaží se lézt volně, bez jištění a nejlépe i bez lana, to si prý už dvakrát vizualizovala, a to prý stačí. Tvrdí, že přebytek vybavení kazí čistotu prožitku.

Zážitek: Když jsem jí podal přilbu, odpověděla: „Kdyby příroda chtěla, abych měla přilbu, narodím se s ní.“ Pak uklouzla, zachytila se v pidi dírce za malíček a ještě mi u toho řekla, že jsem moc upjatý, a kdybych věřil vesmíru, tak bych se tak nestresoval a neomdlíval strachem. Na vrcholu jsem jí podal hrnek s čajem, vysmála se mi, že se pije zásadně z dlaní. Nabídl jsem jí svou čokošku, s čímž povýšeně odvětila, že se živí sluneční energií. O pět minut později snědla celou mou svačinu i s listem ze stromu.

2. Baruška, motivátorka

Charakteristika: Mluví jako Rocky Balboa s ADHD. Každý chyt je pro ni životní výzva, každý výstup je tréninkem na konec světa. Každý krok komentuje jako televizní komentátor.

Zážitek: Před výstupem mi dala čelenku s nápisem „Bolest neexistuje, je jen v tvé hlavě“. Po třetím pokusu o přelez začala skandovat moje jméno. Když jsem visel v převisu jako pytel brambor, hulákala zezdola: „MAKÁÁÁME! Todle leze i moje babča po operaci!“ Když jsem se konečně vyškrábal nahoru, zatleskala, podívala se na hodinky a poznamenala: „No, příště trochu míň brečení a víc výkonu, do armády by tě takhle nevzali, příště to musí být lepší, zamakáme na tom.“ Když jsem se pak večer doma vzpamatovával, přišla mi od ní hlasovka, kde 10 minut analyzovala můj výkon a zakončila to větou: „Příště dáme něco těžšího a přidáme i na počtu cest, ať to má grády, ty kluku jeden šikovná.“

3. Jasmínka, ezo-víla

Charakteristika: Mluví se stromy, maglajz míchá s levandulí. Každý chyt má své jméno, na který cestou vymyslí i verš a na skálu se napojuje skrze čakry. Pokud je v chytu beruška, pustí se všeho, sedne bez mrknutí oka do lana (i beze slova), a počká, až beruška odletí. Při lezení mluví se stromy a prosí kameny o dovolení. 

Zážitek: Uprostřed cesty se zastavila, začala zpívat mantru a hladila mech, zavřela oči a začala děkovat skále za vedení. Mezitím mi odumíraly prsty od jistícího lana, na jistítku se vytvořil lišejník, pod prdelí se mi udělal puchejř od sedáku. Pak mi řekla, že „moje energetické pole má v sobě chaos“ a musím s tím pracovat. Dole pod skálou mi nabídla domácí elixír z kopřiv a šalvěje, co prý čistí karmu od stresu. Mě z toho začaly svědět ušiska a slyšel jsem debatu dvou stromů v sanskrtu. Ale přestal jsem se konečně bát výšek a kvality jistících lezeckých pomůcek, přišlo mi to najednou zbytečné, začal jsem se bát o svůj život.

4. Deniska, influencerka

Charakteristika: Leze jen tam, kde je dobré světlo. Každý krok fotí z pěti úhlů, z nichž jeden je z dronu. Většinu času stráví hledáním správného filtru pro ten nejlepší záběr.

Zážitek: Nechtěla lézt, dokud jí neladilo tričko s helmou. Když jsem visel v převise hlavou dolů, zařvala na mě: „Tady dělej, jako že padáš, to bude drama! Pusť se prostě a vis jen za jednu ruku, to bude drsný!“ (u toho mě logicky nejistila). Pak zveřejnila Reels s popiskem: „Surviving with this cutie <3“ Když jsem si chtěl na vrcholu dát tyčinku, musel jsem počkat na zlatou hodinku, aby fotka byla se západem Slunce v pozadí a musel jsem ji jíst po-ma-luuuu, neboť se vše muselo live streamovat…

5. Lenka, ajťačka

Charakteristika: Leze s GPS a sporttesterem, horolezeckou výbavu má jako z NASA. Na sedáku má víc udělátek než Batman na opasku. Neustále něco ladí, měří, nastavuje, loguje. Počítá kroky, pulz, tepovku, výkon, měří – výšku, rychlost, kadenci nádechů a výdechů, i mou odvahu. Používá slova jako optimalizace výkonu nebo datová kalibrace. Má na všechno aplikaci a všem doporučuje, co si mají stáhnout.

Zážitek: Před výstupem mi spárovala gri-griho s bluetooth, po dvou metrech mi začal pípat mobil, že mám malý stisk lana v levé ruce, a že optimálního výkonu nebylo dosaženo. Když se se mnou urval jeden chyt, zvolala, že to byl softwarový bug a hned to nahlásila do systému. Na vrcholu jsme místo fotky udělali zálohu trasy do cloudu, zapsali log a synchronizovali výkon s Garminem. Večer mi poslala výstupní PDFko se zpětnou vazbou.

6. Bětka, romantička

Charakteristika: Leze kvůli motýlům, citátům a oblakům. V batohu nosí deku, básně a víno. Miluje pikniky, výhledy, východy a západy Slunce. Cestou na skále pozoruje motýle a jiný létající a lezoucí hmyz. Před výstupem se maže opalovacím krémem s vůní broskve.

Zážitek: Na vrcholu rozložila deku, otevřela sekt (už vím, co bylo v tom těžkém batohu, co mi dala s sebou) a začala recitovat Máchu. Mezitím mi mravenci lezli do svačiny, vosa mě štípla při pití z láhve do rtu a moje kůže má modro-bílou barvu z podchlazení. Ale musím uznat, broskvový opalovák fakt voněl božsky.

7. Gita, pragmatička

Charakteristika: Inženýrka srdcem i duší. Každá cesta je matematický problém. Každý krok je vypočítaný. Rozhoduje se podle tabulek a excelových buněk.

Zážitek: Před lezením mi dala podepsat třístránkový souhlas s podmínkami výstupu a k budoucím fotkám jsem musel podepsat GDPR souhlas. Na konci vyhodnotila akci jako „stabilně průměrné rande s potenciálem k zlepšení“, a byl jsem ohodnocen známkou 3. Doma na mě v e‑mailu čekala powerpointová prezentace se SWOT analýzou našeho výstupu. Mimo jiné mi doporučila vylepšit časovou efektivitu pauz, investovat do ergonomičtějších lezaček a zlepšit management vlhkosti v oblasti podpaží.

8. Hanka, bejvalka

Charakteristika: Náhoda a opětovné setkání s bývalou láskou. Ticho před bouří. Tlak 100 na 180, krve by se ve mně nedořezal. Nikdy jsme si nevysvětlili všechno. A nikdy se to už nestane. Nikdy.

Zážitek: Před nástupem jsem sáhl do pytlíku, kde jsem zjistil, že mi maglajz vyměnila za hladkou mouku. Celou cestu agresivně mlčela. Na vrcholu jen řekla: „Já tohle vylezla už loni úplně sama. V noci. Za deště. Bez lana.“ Pak zmizela za hranou, kde mi do poslední smyce zamotala citron. Myslím, že mě už ani nejistila, ale bál jsem se zeptat. Když jsem letěl dolů, pořád jsem symboliku citrónu nechápal.

9. Iva, začátečnice

Charakteristika: Nadšená, všechno fotí, trochu se bojí výšek. Má všechno nové a zářivé, ihned po zašpinění vše pere a čistí. Miluje batohy, oblečení i presky a lano s květinovým vzorem. A chce být připravena na vše, včetně invaze vetřelců, takže měla „batůžek“ velikosti expedičního stanovýho městečka v Himálajích (který jsem galantně nabídl, že jí ponesu, samozřejmě). A aby se nebála, táhla s sebou ještě plyšového psa, toho největšího.

Zážitek: Před výstupem jsme dělali kontrolu vybavení, trvala dvě hodiny a zahrnovala i výčet plyšových zvířátek a talismanů pro štěstí. Lezečky si předtím vysušila v sušičce, takže se jí zmenšily o pět velikostí a byly tak maximálně pro panenku, a tak musela lézt v balerínách. Při každém kroku ječela, ale na konci mi dala malovaný kamínek s vlastní ručně nakreslenou kopretinou a duhou, se vzkazem: „Děkuju, že ses nebál.“ Objala mě i s největším plyšovým psem, se kterým jsem si musel udělat selfie.

10. Johanka, horská legenda

Charakteristika: Její DNA obsahuje sníh z Alp. Leze bez lana, jistí intuicí a drsnými historkami. Tvrdí, že byla v horách dřív, než vznikly hory??? Používá jen svůj instinkt, nikdy mobil, mapy, GPS…

Zážitek: Lezla beze slova, beze strachu. Na vrcholu si zapálila kubánský doutník, odplivla si, a řekla: „Někdo sbalí holku v baru. Ty jsi to zvládl na skále. Tak si toho važ, frajere. Máš tu nejlepší holku* na světě, gratuluju ti.“ Pak ještě dodala: „Tohle jsem lezla poprvý s Pepíkem Čurdovým v osmdesátým pátým. Měl zlomenou nohu a místo lana jsme měli šňůru na prádlo a karabinu jsme urvaly z klíčenky.“ A jako poděkování jsem dostal placatku s vyrytým nápisem jejím nehtem: „Když bude zle, napij se.“

P.S. *No holka, spíš to byl takový Chuck Norris v sukni.

Epilog: Doma jsem se snažil pohnout krkem, přestal jsem cítit třetinu těla a emočně si připadal jako po rozchodu s cirkusačkou. Ale vím jistě: víc než jedna lezkyně na rande je přímým pokusem o sadomasochismus, sebemrskačství nebo osobní trénink odvahy. A možná, možná bych to dal znova? Ale jen pod podmínkou, že na vrcholu bude ten zasloužený piknik, ale s vychlazeným točeným pivem. Možná. A Hanka na stropro nepřijede. Podmínka je jasná: nejen Hanka, ale žádné jiné a další bejvalky.

____________________________

Tento text se umístil na 2. místě v naší letní soutěži „Desetkrát a stále poprvé“. Ilustrace je redakční. Vybrané příspěvky postupně publikujeme tady.