„Ty nemiluješ Tatry nadevšetko?“ Wiesław Stanisławski

Už je tomu dávno, co jsme tomu propadli… Malému, sevřenému, divokému pohoří na severu Slovenska. To, co Tatry dokáží nabídnout v zimě, je prostě nádhera, a i proto opakovaně skládáme nesložitelný hlavolam: rodina, počasí, práce, forma. Když se to podaří, ze severu Čech míříme po osvědčené trase s erzetami u Kolárovic a Strečna do Vysokých Tater.

Začátky jsou tvrdé a chvilku trvá, než si tady tu svou cestičku vyšlapeš, ale krása Vysokých Tater v zimě ti vložené úsilí mnohonásobně vrátí…

Vedle zimních klasik ve východní stěně Vysoké „Dobrucki-Pierschalanka“ a „Drogy Motyky“ byla zajímavá východní stěna Dračího štítu mezi Vysokou a Ošarpanci a její zimní potenciál. Předchozí fotky byly využity k představě volných směrů. Ty pak přes naši tajnou slovenskou spojku a prostudováni Puškáše schváleny jako potenciální prvovýstupy. Vše se stihlo dosáhnout ještě letos, kdy vznikly dva nové směry ve východní stěně Dračího štítu. Společně s cestami na Vysokou a jejich podobným charakterem tak rozšiřují portfolio zimních výstupů na Dračí štít a Vysokou z Rumanovy dolinky.

Jako první vznikla 250metrová linie na Dračí kôpku – vrcholek mezi Dračí jehlou a Ošarpancem. Cesta je logická, drží směr, nepřekročí pátý stupeň obtížnosti a kvalita skály je dobrá. Klíčové nebo spíš morálové místo je oblez skalního bloku ve čtvrté délce na konci hřebene pod nálezem do štítové stěny. Cesta končí v pravé části vrcholu, odkud lze lehce slanit na západ, nebo při horší lavinové situaci čtyři slanění směr východ zpět do Rumanovy dolinky. Pro mě a pro Jirku Doubravu to byla první cesta po návratu z Huandoye (viz článek na eMontaně, pozn. red.) a po naší rekonvalescenci – název byl jasný: „Zpátky ve hře“. Víc nám počasí tento víkend nedovolilo.

Jako druhá vznikla 350metrová cesta ve východní stěně Dračího štítu, vedoucí na jeho hřeben. V půldenním okénku a plně obsazeném Popradském nastupujeme ráno z parkoviště, po snídani na Popradském a zlomiskové tortuře po jedné délce stojíme pod klíčovým místem – otevřeným koutkem za M7. Koutek pouští a my se dostáváme do lehčích horních pasáži, pod tlakem sněhové vánice, vichru a krátkých dnů míříme nahoru, cesta však ještě nabízí další varianty… Konec výstupu je na hřebenu Dračího štítu, odkud lze opět sejít směrem na západ, nebo zvolit pět slanění směr jihovýchod do Rumanovy dolinky, kde se po dvou slaněních dostaneme na sestup z Dračí kôpky. Pak už jen opakování zlomiskové tortury ve tmě a mlze a třikrát „Tatra tee“ a pivko s pastou na Majláthově chatě. Cestu jsme lezli 29. února 2020, proto název „Den navíc“.

Z dřívějších přelezů lze ve východní stěně Vysoké doporučit ze zimních cest „Dobrucki-Pierschalnku“, nebo „Drogu Motyky“ (lezeno s Danem Jizbou), cesty jsou díky poloze dobře dostupné z Popradského plesa, a ačkoli nedosahují monumentálnosti cest jako severky Vysoké, Ganku, nebo Kežmaráku, stojí za přelez a končí na jednom z nejkrásnějších vrcholů Tater, což to Vysoká bezesporu je.

Cesty jsme zakreslili do starého Puškáše, snažili udělat topa a zmapovat tak východní stěnu Vysoké a Dračího štítu. Velký dík patří Vilovi Jakubcovi za konzultaci našich představ – slibujeme, že jeho telefonáty do Polska k potvrzení prvovýstupu splatíme při nejbližším setkání.

Nové prvovýstupy 2020:

„Zpátky ve hře“ M5, 250 m, V  UIAA, (Dračí kôpka, východní stěna Dračího štítu) P. Šochman, T. Thér, J. Doubrava, P. Ehl. 9. 1. 2020 (Kreslené topo, fotka)

„Den navíc“ M7, 350 m (Dračí štít, východní stěna) J. Doubrava, P. Šochman, J. Hušek ml. 29. 2. 2020 (Kreslené topo, fotka)