„Pojď, já to tady znám!“ Ondra mě vytrhává ze surreálného prostředí kolem. Hlava zalomená vzhůru a otevírající se ústa. Po dlouhé cestě autem mám pocit, že jsme dorazili na jinou planetu. Pískovcový asteroid z lezeckých snů s názvem Adršpašsko-Teplické skály.

Po rozlezu v VIIa spáře-rajbasu „Vitamín A“ od Cikána, bez mága, na AF, se už nemůžu dočkat, až nalezu do normální desítky. Vybírám cestu „Krvavý román“. Právě když se chystám vyrazit, ozve se z lesa: „Hej!“ Odpovídáme: „Hou!“ a za okamžik se pod skalou objeví Magnus s Matějem. Dream team je kompletní a interní soutěž v „dědkování“ (vzájemné oslovování se: „dědo“) může začít! Ještě, než dolezu počáteční komínek, už pode mnou excentricky pobíhá Matěj s kovárnou a zpoza rohu slyším poznámky typu:

„Normálně hezkej směr.“
„Já myslim, že to půjde!“
„Ale ten bouldr na začátku bude krutej fix!“
„Tak na to tady máme tohohle dědu, žejo!“ (Myšleno Magnuse a jeho bouldrovou sílu, pozn. aut.)

Ani jsem nevěděl, že kluci chystají prváč. Standa mě spustil z úspěšného onsightu a šli jsme se podívat, jak to vypadá. Matěj už vrtal druhý kruh! Mohlo tedy začít kino v podobě osazování třetího – akční thriller, za který by se nestyděl ani Tom Cruise.

V roli hlavního hrdiny účinkoval Ondřej Tůma AKA Dědek Tůmítko (ročník 95). Zápletku snímku pak zajistil Matěj „Ricky“ Svojtka, když do vrtačky nic netušícímu Ondrovi nasadil vrták velikosti 5. Doteď si pamatuji úsměv na Matějově tváři, jak to sníženým hlasem, když si Ondra nazouval lezečky, komentoval slovy: „No, když tak to nějak ustojí…“ Nutno dodat, že jako alternativu jsme měli pouze zrezlou, tupou šestku. Pětka byla nová, ale neozkoušená. Matěj tedy chtěl dát Ondrovi vrták, kterým rychleji zavrtá, ovšem nevěděl, jestli velikost číslo pět vydrží zatížení. Pád na zem každopádně nehrozil, takže šlo spíš o „nevinný“ experiment na kamarádovi. Tvrdý jest humor prvovýstupců…

Ondra to nad druhým kruhem musel docela opadat, než oblá a špinavá hrana pustila do tenkého sokolíčku. Při lezení hojně padaly kromě Tůmiče také dnes už zlidovělé hlášky od Špeka z filmu Od palice k vrtu. „Mám ňákej bordel pod nohou!“ nebo „Tyvole, je to dirka! Hoši, tyvole, a teď rychle.“
Dobrodružství však začalo teprve po přehoupnutí hrany do lepších chytů. Ještě kousek nadlézt a plác! „Tam dáme kruh.“

„Tak jo, vytáhnu si vrtačku jó? (…)
„Tyvole, co to je?!“

Ve výkřiku bezprostředně po spatření ubohé špejličky, jež měla udržet jeho váhu, bylo slyšet opravdové zoufalství a slzy na krajíčku… Musíš si uvědomit, kolik psychického a fyzického úsilí stojí vystoupat do neznáma dostatečně vysoko nad poslední kruh do této pozice. Už ti docházej síly, máš „ňákej bordel pod nohou“ a potíš se jako zvíře. Čekáš na spásné vysvobození a místo toho…

Zespoda jsme nevěřícně pozorovali, jak se po zavrtání vrtačka houpala na tenkém vrtáku, který se ohnul už jenom pod její vahou! To nemůže vydržet… Ale zkusit se to musí. Nervové vypětí tedy rozhodně nepovolilo ani po odsednutí do vrtáku. Podle lesklého potu na Ondrových nohách navíc bylo jasné, že sedí jenom napůl. Nesměl ohnutý vrták zlomit. Aby toho nebylo málo, vrtačce začala docházet baterka, takže instalace záchranného vrtáku (už tlustšího) trvala o to déle.

Nicméně, díky Tůmičově ocelové výdrži, trpělivosti a samozřejmě zkušenosti se zadařilo a třetí kruh byl na světě! Uf. „Teda brášine, takovejhle pokus o vraždu…“ Napětí se ihned uvolnilo do smíchu a párty mohla pokračovat.

Následoval tradiční výlez všech prvovýstupců na vrchol věže a zapsání této horké novinky do knížky. Vznikla cesta „Ročník 95“ na věž Císař. Vede podél jihozápadní hrany přes tři kruhy.

A klasifikace? No, nejdřív to vypadalo jako jedenáctka, pak se to prostoupilo celkem rychle, takže to vlastně nemůže být za XI. No, a když Šampión Tůma při druhém přelezu objevil (pro něj) lehčí betu v úvodním bouldru… „Tak to bude zase za Xb, žejo.“ Tomu už se všichni smějeme, protože je to taková místní klasika. „Tyvole, tady prostě nejde udělat těžší cestu než Xbé!“ doplňuje nekonečnou problematiku mistr Matěj Svojtka. Magnus jenom skromně říká, že to je na nás: „Já se vyznám jenom v šutrech.“ Nutno také dodat, že s jeho nelidskou silou moc nedokáže vnímat jemné nuance mezi sousedními čísly IXc a Xc. Pro představu: když před prvním RP přelezem sundal triko, okamžitě jsme přítomným děvčatům museli zakrývat zrak.

Druhý den po vrtání jsme se vrátili a všem dědům (všichni tři jsou stejně mladí) se podařil čistý přelez. Přes protesty, že na to nemám věk, jsem po nich nastoupil já, jakožto mladá krev (ročník 2001), a druhým pokusem se mi podařil čtvrtý přelez. Radost! Po tom, co mě Ondra viděl v dolním bouldru, mi přiřkl indiánské jméno „Pětikilový datel“. A ještě ten den vznikla stejnojmenná cesta stěnou vpravo od hrany „Ročníku 95“: „Pětikilový Datel“ Xa.

Suma sumárum si z prvních dvou dní v Teplicích v životě odnáším novou přezdívku, krásné přelezy a nezapomenutelné zážitky, za něž všem zúčastněným nesmírně děkuju. Jsem sice drzý a mladý, ale cítil jsem se hluboce poctěn možností lézt s těmito mistry sportu. Tak doufám, že zase někdy, kluci.

__________________

(Vysvětlivka technické stránky prvovýstupu. Vzhledem k obtížnosti lezení kluci používali nejrychlejší způsob zavrtání, kdy lezec má na sobě přicvaknuté extra lano, po němž si vytáhne vrtačku, jakmile se ocitne na vhodném místě. Jde o rychlost, protože se vrtá z volné pozice. Právě kvůli spěchu se také používají tenké vrtáky, protože se snáz dostanou do skály. Experimentální zkušenost však ukázala, že není radno chodit pod velikost číslo 6. Na vrtáku je rovnou navolno přidělaná smyčka (při vrtání se protáčí a nedrhne). Když má prvovýstupce pocit, že vrták je dost hluboko, nebo mu dojdou síly, tak utáhne smyčku úplně u skály a veleopatrně si do ní sedne. Potom z vrtáku odejme tělo vrtačky, vytáhne si po laně kovárnu a může se „v klidu“ pustit do práce, pozn. aut.)