„200 slov“

„Plať uvnitř, lez venku.“ Zima na umělkách byla rekordní a kapacity nestačí. Někteří provozovatelé už vypravují climbusy

01. 04. 2026, Standa „Sany“ Mitáč

Jako v tramvaji ve špičce – tělo na tělo a člověk má radost, když se vůbec chytne madla. Ceny za vstupy na stěny sice dlouhodobě rostou, ale lezecký boom po olympiádě natolik zesílil, že návštěvnost umělek přes zimu 2025/2026 vzrostla na rekordní úroveň. Ještě nikdy nebylo v indooru tak těsno.

Ani rozšíření pražské Smíchoffky nepomohlo. Spíš naopak. Svojí novou IKEA kantýnou nalákala stěna úplně novou skupinu lidí hladových po lezení. Tenhle sport teď chce zkusit každý, v jakékoliv věkové skupině. „Ani v Brně na Hangáru se už odpoledne po práci nedá dýchat, natož hýbat nebo bouldrovat,“ přiznává CEO Tomáš Slabounek.

Z rekordních obratů mají sice provozovatelé napříč republikou radost, ale nečekaně se museli postavit novému problému – lezci se dovnitř už prostě nevejdou.




CLIMBUS 2026

Řešením se inspirovali od majitelů skiareálů, kam je naopak těžké kvůli mizejícímu sněhu platící lidi dostat. „Když se na sjezdovky lidi navážejí, tak my je ze stěn odvezeme. A to přímo do skal,“ shrnuje ideu Marcela Rakowitchová z pražského BigWallu.

Jak celý nový koncept funguje? Pokusíme se to vysvětlit v tomto článku.

Pokud na stěnu přijdeš v době, kdy je plná kapacita, převlékneš se normálně v šatně a počkáš na odjezd climbusu do své spádové skalní oblasti. Tam si zalezeš (v ceně vstupného) a climbus tě zase hodí zpátky do šatny. Ve špičce většinou spoje jezdí každou půlhodinu, takže svůj denní program v klidu stihneš.

„Ale když já se ve skalách bojím. Na písku nic nevytáhnu,“ opakovalo se v prvních dnech, kdy climbusy začaly operovat. „Pochopitelně jsme na to mysleli a nad většinu skalních populárek a známých cest jsme připevnili navijáky,“ říká stavěč Honza z branek a turniketů, kterými na Smíchoffce proudily denně tisíce lidí. Se zavedením autobusových posil už tady situaci zvládají mnohem lépe.

Provozovatelům stěn se povedlo na navijáky ve skalách zařídit výjimku u správ CHKO, takže po příjezdu climbusem můžeš lézt za každého počasí. (Legislativně totiž nejde o „horolezectví“, ale „navíjení se“, pozn. aut.) „Byli jsme si od začátku projektu vědomi toho, že právě během deštivých dní nám stěna praská ve švech, a tak je super si ulevit a odvézt část lidí ven za Prahu,“ vysvětluje Jirka O’Liva z Jungle na severním okraji města. Lezci-umělkáři mohou kromě bezplatné dopravy využít i toho, že výjimka od CHKO jim umožňuje navíjet se během sezónních uzavírek, tedy zkusit si třeba nějakou odvážnou klasiku v Ádru během jara. Výjimka platí také na koupání v jezírku.

Z důvodu kratších dní jsou během zimy některé cesty večer uměle osvětleny. Takže obavy „já nic nevytáhnu/já nic nevylezu“, určitě nejsou v kombinaci s navijákem na místě. Jen se paradoxně ukázalo, že u některých cest se opět začaly tvořit fronty. „V Údolce na Hlásku se někdo minulej víkend zmítal snad dvě hodiny, tak jsme pod nástup přidali malej semafor. Každej tam teď může bojovat maximálně hodinu. Pak speciální IQ naviják začne automaticky povolovat. Takže když si včas neodsedneš, máš problém,“ vysvětluje Kuba Rack z trutnovské umělé stěny, pod kterou spadají Teplické skály.

Jaro 2026: Překližkáři vypršel čas a hrozí mu horší zemovka než zpod prvního. Údolní VIIIb na Hlásku, Teplice (f: SM)


A kdo ve skalách leze/navíjí jednu cestu za druhou, měl by dát také pozor, aby mu neujel poslední climbus. Ten zpravidla opouští skály půl hodiny před koncem zavírací doby spádové stěny. Tady jsou ve výhodě vlastníci permic – pokud ti ujede poslední spoj, máš v ceně odvoz taxíkem přes platformy Bolt nebo Zaber.

„Trochu mi vadí, že nevím, kam stoupat a po čem lézt, jak tam nejsou ty barevný chyty. Bylo by cool tam občas něco přivrtat,“ zní jedna z dalších uživatelských recenzí. Provozovatelé umělých stěn jsou však v tomto ohledu ve shodě. „Cesty určitě nebudeme dojišťovat. Ani do nich nebudeme sekat nebo vrtat další stupy a chyty. Rádi bychom skály zachovali ve stejném stavu i pro příští generace,” ubezpečuje Radek Lionheart z brněnské Hudy stěny, která zároveň spravuje oblíbený naviják nad cestou Kašpárkův hrobeček.

Na závěr ještě jedna dobrá zpráva pro oldschool srdcaře, kteří neradi lezou uvnitř. Do skal mohou lezci chodit i nadále zdarma. Jen je potřeba seznámit se s novým pravidlem: Pokud v cestě vidíš naviják, platící klient v ní má přednost. Jde v podstatě o kompromis a vítají ho i zástupci pískovcových klasiků: „Však na pohodu. Tak si na ten svůj přelez prostě počkáš po zavírací době. Aspoň ty mašinky přitáhnou mladý lidi do skal a můžou taky zažít nějaký dobrodružství,” uzavírá Mirek „Nebojsa“ Dědek z Českého ráje.

Climbusem do skal: plať uvnitř, lez venku. Za každého počasí a ročního období (f: SM)


I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu