„200 slov“

„Písek žije!“ Naprášení klasici 2020. Co pěkného se u nás loni vylezlo?

13. 01. 2021, Standa „Sany“ Mitáč

„Skalák? U nás není o čem psát. Zeptej se v Labáku, tam se lezou čísla.“
(…)

„Tady v Labáku loni nic moc. Zkus kluky v Ádru, tam teď vznikaj těžký prásky.“
(…)

Že by sezóna 2020 byla nějaká jalová? Nenech se zmást. Když se doopravdy zajímáš a probiješ se skromností většiny pískařů, zjistíš, že tři pískovcová centra naší zemičky buší v plné síle.

Dostává se k tobě druhý ročník „podpultového dokumentu“, který se pokouší hutně shrnout, co se komu povedlo na českém písku v loňské sezóně. Předloňská je zde. Na úvod se sluší ujasnit vymezení přehledu – půjde o tradiční výstupy, které splňují pravidla ochrany přírody; víceméně klasické cesty lezené bez magnézia. (Ne že bychom na eMontaně byli odpůrci sportovních cest – na mnoha místech mají tradici od 80. let: Labák, Panťák… Ale o tom třeba jindy, pozn. aut.)

Tenhle přehled zároveň pracuje s ideou „otevřeného článku“. Všechno se shrnout určitě nepovedlo. Asi se tam vloudila i nějaká ta nepřesnost, jelikož většina hmoty textu jsou fakta. Až budeš číst a mít pocit, že něco chybí, napiš prosím na [email protected] – do článku není problém zasáhnout a něco upravit. Nestyď se naprášit kámoše, kteří měli super sezónu.

Poslední poznámka: Některé zdroje informací dle žurnalistické etiky držíme v utajení… Pravý pískař je bytost plachá a nerada se vystavuje na obdiv. To poslední, co potřebuje, je chlubit se svými přelezy na internetu. Na druhou stranu, je inspirující dozvědět se, co pěkného se loni povedlo lidem kolem nás… A hned zjara to vyrazit vyzkoušet. Tak se pusť do čtení:

Labské pískovce

V Labských pískovcích, aspoň tedy na české straně, se lezecký vývoj už několik let ubírá spíše sportovním směrem, avšak ten, kdo má rád klasiky, se tady také pořád vyřádí.

Začněme od západu. Jedna typická špekovina v Tisé podlehla třetímu přelezu: „Malej strach“ VIIIc na Winklerovy věže – povedlo se Danu Podráskému, který si pod nepříjemným odlezem cvakl smyčku do vzpříčeného klacku v díře. Testovat ji nemusel. Dobrodružství po vyhnilých kruzích zažila Anička Šebestíková i ve vedlejším Ostrově, když vylezla cestu „Expo 92“ VIIc na Věž nad strží: „Zarostlé široké, zážitkové,“ popisuje. Mimochodem, to je ten rozporák, který leze Prcas ve filmu Ostrov Čarodějů, když ho do cesty verbuje Karel Bělina, prohlašující legendární hlášku: „Slavík, ten to vždycky vyřeší.“

Na druhé straně řeky se klukům v létě povedl parádní počin – prostoupili novou cestou údolní stěnu na Homoli v NP České Švýcarsko. Vláďa Nehasil, Jirka „Piškot“ Chocholoušek a Robert Hes se postarali o novinku „Svět fantazie“ RP IXc. Přes sedm kruhů na vrchol – nejtěžší část je v dobrém matroši, jinak tě prý čeká klasická hřenskařina v rozkřupané skále. Piškotovi s Robertem se povedlo také dodělat prváč na Věž Křídelní stěny – vzniklo „Zlomené křídlo“ RP IXc. Právě tahle cesta před časem přistřihla křídla Piškotovi, když se mu vylomil navrtávák při osazování posledního kruhu. Prosvištěl tehdy celou stěnou. Teď už může mít radost, že má cestu konečně z krku.

Za hranicemi v rámci své dovolené řádil Alešák (viz lednový článek, pozn. aut.), a prolomil pravidlo, že v Sasku prváče nedělá. To koukání na volná místa už se asi nedalo vydržet. Výsledkem je například cesta „Colombia Supremo“ IXb na Grosses Bärenhorn: „Sice lehčí, než vedlejší ‘STS Chvojkovice Brod’ Xa, kterou jsem udělal později, ale podle mne mimořádně krásná,“ říká o ní. Alešák přidal také několik mimořádně těžkých přelezů – sen si splnil AF přelezem cesty „Lustgarten“ Xb z galerie umění Bernda Arnolda. „Skvělá cesta v pevné skále s absolutně geniálními pohyby,“ napsal o ní saský top lezec Robert Leistner. Alešákovi se dále povedlo vylézt svoji první desítku na OS: „Schaltjahr“ RP Xa na Heringstein rovněž od Bernda.

V Sasku lezli i další lezci. Kuba „Ratlík“ Kácha si při svojí první návštěvě Saska hned vylezl vzdušný „Lineal“ IXa od Bernda Arnolda. A slavnou linku od Arnolda s Herbertem Richterem si odvezl také Jirka Vltavský – „Westkante“ VIIIc na Kreuzturm. Obojí se povedlo stylem OS. (Mimochodem, Jirka byl nejvíce aktivní ve svém domácím Kokořínsku, které v článku možná trochu neprávem opomíjíme. Tam vylezl třeba „No pasaran“ IXb na Čínskou zeď, pozn. aut.) Do Saska si na krátkou návštěvu odskočila i Anička Šebestíková, vylezla například ženami nepříliš vyhledávanou „Talweg“ VIIIa od válečného spárového specialisty Karlheinze Gondy. Cesta vede na Rokokoturm, kde si Anča neplánovaně užila i hledání slaňáku.

„Společná cesta“ VI na Winklerovky v Tisé: Přepadem
z postavení. Anča Šebestíková a Dan Podráský
(foto: Jirka Huska)

Český ráj

Honza „Makak“ Makovička si bohužel kvůli zdravotním problémům užil jen půlku sezóny, ale za tu dobu stihl společně s Lukášem Čermákem narovnat slavnou cestu „Stříbrný vítr“ RP IXa od Standy Šilhána a Honzy Šimona, kterou měl kdysi rozdělanou Vláďa Sochor. Díky Makakovi a Lukášovi tak vznikla varianta „Zlatý déšť“. „Začneš klasickou VIIIb spárou – ve dvaceti kruh. Odtud jde originál lehkýho. My jsme šli přímo stěnou těžkým terénem a pak doprava,“ popisuje Makak variantu přes jeden nový kruh navíc. Prváč kluci věnovali památce Simona Kolaji.

O pár údolíček vedle se také povedlo dotáhnout jednu cestu s příběhem. Projekt na Skalácké Koupátko čekal na svoji chvíli 20 let. Cestu rozdělal Kuba Frič s Daliborem „Nedorim“ Mlejnkem, ale nepodařilo se jim osadit druhý kruh. „Měl být až u výlezové díry, což je sakra vysoko. Tak musela přijít nová generace a cestu dodělat. Předletci byli „Lájoš“ (Lionel Burgr) a „Gumofka“ (Michal Reichel), hlavním hrdinou se nakonec stal „Paďas“ (Martin Paděra). Cesta se jmenuje „Kluci, dík“ a je za dost přísných IXa AF,“ píše Kuba. U prváče byl ještě Kuba „Kwjet“ Hanuš. V cestě prý není těžší krok než VIIIc, ale na kusovku a s připočtením morálu to bude slušná výzva pro příští sezónu. Kdo si pro ni dojde jako první?

Michal Reichel leze cestu „Kluci, dík“ AF IXa
(foto: Kuba Frič)

Z dalších přelezů v Ráji stojí určitě za zmínku onsajt cesty „Absence morálního kodexu“, který se povedl Vítkovi Lachmanovi. Na Skalních oblastech je za IXa. Ale bude to pravděpodobně o dost větší kotel. „Lezl jsem to na druhým a ani jsem to nezkrokoval, přišlo mi to těžší než desítky v Labáku,“ vzpomíná na svůj „velmi personální“ zážitek Danny Menšík, který v cestě Vítka jistil. Vítek si za minulý rok cení ještě přelezu cesty „Řádná křeč“ IXa (AF) na Obří skálu od bratří Meierů. Ti stále drží lať svých prváčů vysoko a v loňském roce přidali například jedno těžké IXb na Vánoční věž v Majáku. Jmenuje se „Celkem spokojenej parchant“.

Ve Skaláku se činil také Tomáš „Gomi“ Homolka, který objevil krásnou volnou hranu – možná díky své mravenčí práci na novém průvodci. Podařilo se mu ji prostoupit a vznikla cesta „Ráj na zemi“ IXa na Čertovu ruku. Co vylezla parta kolem Paďase, Lionela a Gumofky? „Loni to byla bída. Nic extra. Spíš taková pralesní liga…“ zkoušeli výmluvy. Nakonec si v Chulille v hospodě sedli dohromady a sestavili seznam na papírek: Tak třeba Lionel vylezl na PP „Vymítání ďábla“ IXc od Meierů, Gumofka „Sisyfose“ Xa (společně s Michalem Bartošem) nebo udělal třetí přelez cesty „Šašek a král“ IXa (od Špeka a Iwo Wondráčka z 90. let). Paďas si z loňské sezóny vzpomíná na cestu, kterou se mu povedlo vylézt stylem FLASH na Dračí zub: „Katapult“ IXa.

Dobrý úlovek se zadařil Milanovi „Majdovi“ Majdičovi s Martinem Czinnerem. Udělali druhé nebo třetí opakování „Údolní cesty“ VII na Almaru na Žehrově. Čekalo je tam stavění z krachle do osoleného rajbáku – bez pořádné smyčky a kruhu. Nutno dodat, že cesta je z roku 1974. Ještě dva kousky – desátý přelez cesty „Třídenní šumák“ VIIIb na Praděda se povedl Danu Podráskému a Ondrovi Mrklovskému (střídavě). A na závěr Ondra „Kolouch“ Hrudka, který vylezl opomíjenou „Good morning Mr. Blues“ VIIIa na Mississippi: „Nádherný zážitek! Nepochopitelně málo lezená cesta krásnou spáro-trhlinou,“ píše o ní.

Z ženských přelezů ve Skaláku udělala autorům cesty radost určitě „Bětka“ Vlčková, která zmákla druhý přelez novinky „Tady se jezdí, pět!“ VIIIc od Ondry Tůmy a Mirka Sameše. Obtížnost se jí zdála spíše IXa. I ve Skaláku působila Anička Šebestíková – dala si těžkou referenční „Barthovu spáru“ VIII na Dračí zub a o týden později také Kuchařovu „Krvavou spáru“ VIIc na Ocún. Zážitky z „Krvavky“ popsala ve 200 slovech.

Mimochodem, kultovní pískařský závod „Skalní muž“ se loni odehrál ve Skaláku a v kombinaci vylezených cest a vypitých piv si nejlépe vedli dva přespolní borci z Broumovska. „Decentně oděni. Moc nemluvili. Smyčkama šetřili. Dokonce ani nebloudili. Rádi by ještě lezli, ale už nebyl čas. Jony s Vojtou, křišťálová dvojice letošního ročníku,“ píše Martin „Magnusek“ Klonfar v reportu z akce o tom, jak jim „cizinci“ vyfoukli první místo. Právě Petr „Jony“ John a Vojta Přibyl si svými přelezy řekli o prostor i v poslední části článku, která cílí na jejich rodnou hroudu.

„Decentně oděni. Moc nemluvili…“ (f: Kuba Frič)

Broumovsko

A můžeme jimi rovonu začít. Vojtovi se hluboko do paměti zaryl „Husarský kousek“ VIIIb (IXb), kde se prý leze od začátku do konce. Mimochodem, na Pegase má Vojta už vylezené všechny cesty kromě „Okřídleného koníka“ ! Xa. Dál se mu povedla odvážná Piskořova „Óda na radost“ ! VIIIa na Saskou hlavu, kde druholezec musí umět šplhat na laně bez přírazu. V tomto případě jím byla Pavlína Binková. Mimochodem, loni štáb eMontany vůbec poprvé natáčel přelez vykřičníkové cesty – „Těžké okovy“ ! VIIIb, vybral si ji kdo jiný než Vojta, tak se letos těš na Příběh cesty s ním. O Vojtovi by se dalo psát ještě v extrémnější rovině – často se v Ádru stává, že vylezeš na věž nějakou spárou a řekneš si: „Tak to bylo fakt něco!“ a pak uvidíš v knížce Vojtův zápis: „Sólo“. O těchto cestách Vojta psát nechce, leze je čistě pro sebe. Respekt.

„Ze mě žádný rozumy nedostaneš,“ zkouší Jony. Po soustředěném nátlaku však něco málo pouští. Prý se mu líbily tyto cesty: „Koks a kurvy“ Xa, RP Xb na Hříbek. To je novější hrana přes šest kruhů, kterou si zatím všichni moc chválí. „Ale když konečně čučíš na vršek, neznamená to, že nejebneš,“ komentuje Jony. Povedl se mu AF, stejně jako u dalších dvou cest, protože „nacvičování ho moc nedojímá“. Dále udělal jedno z prvních opakování cesty „Neťák“ IXa na Soupeřskou, kterou má na svědomí Petr Mocek a Miloš Pražák z roku 1989. Na závěr poslední cesta, kde sundal pytel a kvůli které teď musí rozcvičovat pravý kotník: „Letí vrány letí“ IXb/IXc na Vraní věže od Otíka Srovnala. Když už jsme u Otíka, tak ten loni přidal těžký prvovýstup „Kontraband“ Xa na Pašeráka v Ostrově.

Co další klasické prváče v Ádru? Mírovi Machovi se Standou „Cikánem“ Lukavským se povedlo dokončit spárožlab „Bezpáteřní žumpa“ Xa AF v Kovářově rokli. Další přísnou novinkou bude cesta „Barevný péro“ IXb na Papouščí hlavu, kterou mají na svědomí Cikán s Petrem „Špekem“ Slaninou, Mírou Machem a Andreasem Stephanem. V Ádru se už nějakou dobu prvovýstupecky činí i Alešák, který loni na první místo řadí „Dokonalý trik“ IXb na Delikventa. Aby onen trik v klíčovém místě vymyslel, musel se na tuhle hůře přístupnou věž několikrát vrátit. Podle jeho slov je to: „Dlouhá, fantastická, přírodní linie – samé sokolíky, trhliny, kouty…“ Delikvent je třetí vrchol Gilotin a doposud na něj vedly jen dvě cesty za IXa. Nyní je o možnost více. Z Alešákových prváčů by bylo škoda vynechat ještě jednu cestu – kratší, údernou a náročnou na podmínku: „Pravda a láska“ IXc na Hrbáče.

Ještě k přelezům. Jeden hodně dobrý zářez se povedl Karlu Nováčkovi, který po letech oprášil prach z varianty „Umíráček“ IXa na Hrad, kterou udělal Tomáš Čada s brněnským Petrem „Kingem“ Králem v roce 1984. Vydatnou sezónu měl třeba Kuba „Ratlík“ Kácha. Nejvíce mu utkvěla „Měšťanská procházka“ VIIIb na Velkého Konšela, zejména tedy hladký rozporák s kruhy po deseti metrech. Nejvíce bžundy si užil během třetího opakování vydatného stavění na Kata společně s kamarády. Něco na odlehčení: Kuba Klicpera si po sezóně strávené prací na průvodci Kokořínsko udělal v Ádru také radost – po 12 letech odpytlil „Starou cestu“ III na Želvu: „Bez krve se to neobešlo.“

Pár těžkých klasik se povedlo přidat Paďasovi – nejtěžší z nich byl „Gorbův pád“ VIIIb nebo „Tenké psaní“ VIIIb, ve kterém se před lety u legendární erárky trápil i spárař par excellence Tom Randall. Ondra Horáček vylezl Kokšovu „Hranu pádů“ VIIIb na Gilotinu. A ještě jedna dobrá zpráva – David „Bambi“ Novotný potvrdil to, v co jsme všichni tajně doufali. Že když metneš pod prvním kruhem „Decháče“ VIIIb na Krále, chytne tě lano přehozené přes předskalí. Bambimu to smeklo a lano zabralo! Důkaz místo slibů proveden.

Co holky? Taky válely. Ela Zýková vylezla spáru „Past na myši“ VIIc od Cikána s Piskořem. Další zážitek na prvním měla Bětka Vlčková, když lezla s Paďasem vršek „Zámecké kletby“ VIIIa na Zámek: „V nejtěžším místě si dala nohu za ucho, udělala pic–pic a bylo to,“ popisuje Paďas, který se za ní trápil na druhém. Další silnou dvojkou pak byla Pavlína Binková plus Anička Šebestíková. Ty se spolu navázaly na namáhavé „Létavici“ VIIIa, kde se pod druhým kruhem rozhodně nesmí padat a spára je širší než koleno. „Měla jsem o Anču maličko strach, ale vlastně ne. Vylezla to jako nic. Mně to pak na druhém přišlo výživný,“ vzpomíná Pavlína. Anička řadí na první dvě místa za loňský Ádr tyto cesty: „Drobky z perníku“ VIIb na Themis – důkaz, že „Páleníčkovy sedmy“ jsou doopravdy jedovaté, a nakonec zřídka lezenou „Modrou spáru“ VIIIc na Goliáše, kde se nepříjemně cvaká první kruh a prašivá erárka pod druhým už vzala za své. „Ač Anička tvrdí, že to bylo v pohodě, tak to v pohodě nebylo. Pro mě to bylo místy nelezitelné,“ tvrdí Dan Podráský, který za ní cestu lezl. Anička si to ale určitě užila – jak říká Tatuš: „Je jí jedno, jestli leze na hraně zabití nebo ne.“ Jako třeba v „Údolní cestě“ ! VIIIa na Věž Jeana Franka (video s Jonym), kterou loni také zmákla. (foto odlezu)

Hodně štěstí do sezóny 2021! Vojta Přibyl v „Těžkých okovech“ ! VIIIb (f: Standa Mitáč)

I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu