FREESTYLE PŘEHLED

Všichni se nějak podezřele zlepšují. Co se komu povedlo na našem písku v roce 2025? Oproti minulým článkům jsme přehled nerozdělovali podle jednotlivých oblastí ani metodou TOP 10 jako loni. Pořád hledáme vhodný formát a tentokrát se z toho stal jakýsi redakční freestyle. Věříme však, že pískovcoví pacienti se textem prokoušou až dolů…

Koncepce byla následující: snažili jsme se vybrat a zmínit to nejlepší, co se k nám doneslo. Takže se to zase zvrhlo v trochu hutnější čtení. Omlouváme se všem, na které jsme pozapomněli. Kdyby ti přišlo, že něco důležitého chybí, určitě nám napiš na: [email protected]. Rádi doplníme, ať je historie pro budoucí badatele zaznamenána pokud možno věrně.

Co se třeba dočteš?
Jaké byly top prváče a hitovky sezóny…
Jestli se dá vylézt IXb, když do toho zachraňuješ cizího lezce pod sebou…
Souvislosti mezi koberci, kuřaty a autofikcí…
Zvěsti, že jedna cesta odolala Marťasovi šest návštěv…
Kdo hodil nejdelší tlamu na video…
Jak někomu dodělat cestu po 30 letech…
Nebo kterak nalákat svoji holku do strašidelné spáry…

Co se v textu nedozvíš?
Že máš dávat bacha na „ring jumping“ do kruhů od Karla Běliny, raději snad zvolit „sling jumping“… Vtípky stranou, kdo neví, která bije, ať si nastuduje toto – nepříjemné překvapení loňského roku.

Tentokrát začínáme modernou a klasika přijde níže.

MODERNA

ÚŘAD VLÁDY

„Rozmohl se nám tu takový nešvar: dva šikovní a silní lezci, co všechno hned vylezou!“ Ano, mluvíme o vás, Eliáši a Martine!

Tak si to pojďme sesumírovat, máme tady vaši složku.

Eliáš Stříbrný si dal El Bombóne XIc v Labáku. Těsně předtím, než mu došel cukr z bombónu, vylezl Jazda Dědo XIc v Adršpachu a před koncem roku slavil Sex s ex XIc opět v Labáku. (Pro většinu populace, která na písku řeší jiné části klasifikační tabulky: pohybujeme se kolem francouzského 8céčka, pozn. aut.)

Eliáš to proložil prvním přelezem projektu Jasná páka direkt XIb/c hned za kempem U Stránských v Ádru a logicky dal také Al Capone XIb (lehčí a starší varianta El Bombóne) nad Kosťou. Tady jeho komentář k procesu zkoušení El Bombóne:

„Nejvíce jsem padal dole, kde hrozně záleží na kůži a tření. Uprostřed jsem naštěstí spadl jen jednou a nahoře asi tak čtyřikrát. Proces nejvíce ovlivnily teploty. Už začátkem května bylo kolem pětadvaceti stupňů ve stínu, takže to po většinu času hodně klouzalo. Když se pak v půlce května ochladilo a zafoukalo, cestu jsem vylezl úplně snadno, což se mi ostatně na písku stává celkem pravidelně. V porovnání třeba s Betomem XIc mi to přišlo docela znatelně těžší.“

Martin Stráník má dvě děti, a možná proto dával v minulém roce pravidelně cesty za XIb na druhý pokus – aby byl brzo doma. Hodnotíme to jako dobrý styl.

Takhle odškrtnul následující „béčka“: Vlk z Wall Street, Život to je Adršpach, Akumulátor, Velmistr a legenda. Výjimku udělal u Al Caponeho, který mu zabral celé tři pokusy, ale svoji bilanci záhy vyrovnal přelezem varianty El Bombóne XIc, kterou dal hned z první ve stejný den – celkově seance na tři hoďky.

Jediná opravdová výjimka je Jasná páka direkt na věž Hroche za kempem, která Martinovi zabrala neuvěřitelných šest návštěv! Zapsal ji sice do deníčku za XIb, ale zvěst o urvaném chytu a Elíkova inklinace k XIc dělají jiný dojem. Asi to bude šílená ladička. Martin poskytl komentář:

„Minulý rok mi nejvíce v paměti zůstaly Jasná páka direkt XIb/c v Adršpachu a Push the tempo XIa v Broumovkách, na které jsem se musel vracet. Obě cesty by se daly charakterizovat podobně: na pohled to vypadá lehce: kolmice, místy i mírně položená, nějaký chyty tam jsou. No a pak tam dolezeš a zjistíš, že se nemáš moc za co držet a nohy nestojí.“

Na druhý pokus vylezl Martin ještě Omlazení pelíšku XIc a na stejné skále nad Hřenskem pojmenované Proutník přidal hned zkraje roku první přelez kombinace cest, kterou nazval Casanova a oklasifikoval jako XIIa. Jediná dvanáctka loňského roku. Jen tak mimochodem mu to taky zabralo oblíbené dva pokusy. Asi ta dvojčata.

A ještě jeden Martin nakonec: po dlouhém snažení se mu podařilo onsajtovat jedenáctku: Zavislák XIa v Ádru (foto). Byl to jeho víceletý cíl a má z něj radost, my mu zaslouženě gratulujeme. Cestu vylezl den předtím Kuba Šenkýř, první RP přelez zapsal Matěj Svojtka, který cestu v roce 2019 ohodnotil na Xb, ale klasa se časem zvedla na XIa. Tím pádem se Martinovi povedl jeden z nejtěžších onsightů na českém písku – dorovnal v tom Adama Ondru, který onsajtnul Peklo na zemi XIa na Pravém. Mimochodem, začátkem roku Martin ještě onsajtnul Šílený tanec XIa na Levém, ale shodil ho na Xc.

Jestli se v textu ztrácíš už teď, nedivíme se. Ano, opravdu se jedná o přelezy dvou lidí za jeden rok.

DJANGŮV ÚMYSL

Pojďme to pořádně zkomplikovat a vydat se do Ádru a Teplic. Tam klasicky úřadovali Honza „Magnus“ Novák a Jirka „Django“ Jaroň. Magnus si spolu s Pavlem „Albertem“ Hrubým rozdělil správcovství Teplických skal, a tak Magnus hodně času strávil oživováním a vrtáním cest v sektoru, když se jde od Teplic nahoru k Hlásce.

V Ádru Magnus přelezl cestu Jazda Dědo, kterou rok předtím navrtal s Ondrou Tůmou na Polskou věž. Klasu XIc navrhnutou Elíkem shodil na „soft XIb“, jelikož našel program pro dlouhány. (Mimochodem, na moravském písku dal Magnus Thulium 8c ve Chřibech, pozn. aut.)

V Teplicích navrtal a přelezl Zavátý život XIa na Indiánku a po delším boji dal vytrvalostního Gladiátora XIa na Koloseum. Z Gladiátora se odpojuje ještě větší kotel: cesta Postranní úmysl XIb/c, kterou navrtal Django s Vojtou Rinnem v roce 2024 a Djangovi se loni povedl povedl druhý přelez po Martinu Stráníkovi.

Django Postranní úmysl komentuje takto: „Na Teplice je to celkem dost převislá cesta a závěrečný vzdušný a těžký traverz od posledního borháku doleva mně dával počoudit.” Je to tedy nová nejtěžší cesta Teplic? „Podle mě je to těžší než Vysoké napětí, takže pravděpodobně ano. Je jedinečná v tom, jak je kontinuálně převislá. Ve francouzské by to 8b+/8c asi bylo,“ říká Django, který loni sportovní 8c+ ve Španělsku poslal, takže přehled mu nechybí. Postaral se tak pravděpodobně o nejtěžší loňský přelez v Teplicích.

V Ádru za pískovnou ožila impozantní 40metrová stěna okrajovky s názvem Hora z písku, na kterou vede po levé hraně novinka Duna XIa (Magnus x Vojta Rinn x Michal Knapik x Honza Šolc). „Lajna jak hovado, to mně padla brada,“ popisuje dojem z procházky Dušan „Stoupa“ Janák. Do klíčového místa Duny se ze stěny napojuje starší Život, to je Adršpach XIb. Obě cesty loni vylezli: Magnus, Django a Martin Stráník. Franta D’Agostino vylezl jen Život, ale zato v brutálním vedru. Zmíněné dvě cesty se podle svědectví zúčastněných dají prohlásit za perly těžkého lezení v Ádru.

A když už padlo slovo „perla“, rušno bylo taky v takzvané „trilogii teplických hran“, tedy Klasika XIa, Perla Xc a Dobří holubi se vracejí Xb. Django vypráví: „Koncem léta jsme chodili velká partička na Hlásku. Klasika možná bývala Xc, ale tolik míst, kde se dá spadnout, v Xcéčkách prostě nebývá. (směje se) Hezký bylo, když se Vojtovi Rinnovi, Kubovi Šenkovi (Šenkýřovi) a mně podařilo vylézt Klasiku, Perlu a Holoubky v jeden den. Kuba Šenk navíc Holoubky šikovně v onsajtu. Franta D’Agostino tomu pak nasadil korunu a vylezl to všechno sám v jeden den – klobouček!” (Psali jsme tady, pozn. aut.)

„Na trilogii za den mám fakt krásnou vzpomínku, určitě můj top výkon sezóny, ale radost udělaly i přelezy Akumulátoru XIb a Vysokého napětí XIb, všechno teplické kultovky, které jsem dlouho nosil v hlavě,” komentuje Franta.

HOLKY TOP MODERN

Pojďme na chvíli trochu změnit energii a podívat se, co se ve světě čísel dělo mezi holkami. O nejtěžší přelez se postarala Edit Vopatová, která si zapsala svoji první vylezenou jedenáctku: „S malým dítětem je lezecká logistika náročná, a tak jsme hledali místo, kde si zalezeme oba. Když mě Matěj (Svojtka) poprvé vzal do převisů na masiv Proutník v Hřensku, klepala jsem si na čelo, co tam vlastně dělám. První nálezy do cesty Tom a jeho ženy XIa mi připadaly jako výškové práce. Každý pád znamenal těžké dotahování složené z několika shybů. Znovu a znovu. Je to totiž úplný strop. Ale nakonec jsem si cestu zkrokovala, a to pro mě znamenalo naději na přelez.

Pak už jsem střílela pokusy a těsně před příchodem zimy jsem cestu vylezla. Byla to pro mě výzva hned ze dvou důvodů – po dlouhé době jsem se věnovala těžkému projektu a stropy nejsou můj styl.“

Tady je komentář Simči Ulmonové, která ji v cestě dvakrát jistila: „Eďa se umí zakousnout! Tahle cesta rozhodně není klasická pískovcová postávačka a šlapačka. Dlouhé tahy ve stropě tě pořádně nakousnou (Edit musela vzhledem ke své postavě vzít i nějaký ten mezichyt), pak přijde trocha stresu při cvakání expresky na konci převisu (i pro jističe) a nakonec série patiček a nechytů ke slaňáku. Věděla jsem, že to klapne, jen Edit do karet často nehrály vlhké chyty. Závěrečný přelez za broukání Emičky v pozadí byl i pro mě silný zážitek.“ Velká paráda a gratulace.

„Věděla jsem, že to klapne, jen Edit do karet často nehrály vlhké chyty. Závěrečný přelez za broukání Emičky v pozadí byl i pro mě silný zážitek.“ Simča Ulmonová

Super zářez připsala i další maminka, tentokrát dvojnásobná. Eliška „Bětka“ Paděrová vylezla Citovou investicí Xc v Tisé a do deníčku si ji zapsala za XIa. „Tam jsme šli na podmínku. Vylezla jsem to asi na třetí návštěvu a přišlo mi, že je to hodně o tření. Když jsem tam byla poprvé za tepla, ani jsem to nezkrokovala.“ Na druhý pokus pak poslala Semišovou myš Xb a vylezla další čtyři desítky. Mimochodem, v listopadu flashla v Labáku Návštěvní řád Xb na Péčko, který si shodila na Xa. „To bylo relativně nedávno, tak si to ještě pamatuju. Jinak vůbec nevím. Spíš jsem bouldrovala,“ směje se Bětka. Moc to neřeší. Pod co ji člověk postaví, to vyleze.

A do třetice kotel: Hardcore Xc v podání Teri Širůčkové. Vzpomíná: „Největší problém pro mě byly kroky ještě před bouldříkem – tak akorát na délku jedné Terezky. V momentě, kdy jsem je potrefovala, jsem už vnitřně věděla, že to dolezu. Jen jsem se snažila udržet koncentraci a aspoň trochu zahřáté prsty. To byl asi ten největší boj. Tím, že to je mega sportovka, k tomu ani nenesu takový ten pískovcový vztah.“

Asi na devátý pokus a čtvrtou návštěvu se Anče Šebestíkové povedlo vylézt Černou zmiji Xb, když zúročila říjnovou podmínku na Levém břehu. Anča prostě umí lézt všechno – po vlastním i po cizím.

Hodně prošlapaná pěšinka byla loni k novince KitKatClub Xa (polovina přelezců hodnotí s lomítkem Xa/Xb, pozn. aut.) na Jánošíka v Labáku, kterou si zapsaly Simča Ulmonová, Růža Samková a Bára Zítková. Bára k tomu dodává: „Z této cesty mám největší radost. Padlo to v jedný sešně velkou zásluhou Simči. Vyradila mi tam boží betu, měla to vyťukaný…“ Bára v Labáku, většinou ve vedru, přidala ještě další tři desítky: Vysmátá hrana, Jedenáctého září a Mandalax.

Když už jsme u jejich sběru, tak desátou desítku ve své lezecké kariéře si loni nadělila Růža Samková. Mandalax sfoukla za den a více ji potrápilo Visio in Extremis: „Cesta s malým převískem. Chtělo to trochu vyladit a trochu zabrat. Už jsem byla blízko k přelezení, ale pořád ne a ne spojit všechny těžší kroky. Měla jsem štěstí: rodina a kamarádi mě podpořili a šli jsme na Kriminál dva dny za sebou s malými dětmi.“

Trochu jsme se nechali unést Labskými pískovci, až jsme málem zapomněli na přelez Elišky Novotné na Panťáku. Druhým pokusem v rámci jednoho dne vylezla Satisfakci Xc, čímž ukázala, že tohle rozhodně není její limit. Na Orlíku v Labáku pak flashla také En Bloc Xa a na druhý pokus vylezla vypečenou desítku s trhlinkou: Poklad na Sierra Madre na Lodi mrtvých.

BENEŠÁK SE DOČKAL

Kdo ještě může, ať čte dál (nebo si dá pauzu do zítra). Valíme opět mezi mužskou společnost. Do super fazóny se po nějaké době vrátil taky Ondra Beneš, který v Labáku vylezl Odcházení extension XIb a po 21 letech dovrtal s Tomajdou (Tomáš Sobotka) na Bleším trhu lajnu Napůl cesty, kterou Ondra následně vylezl RP a oklasifikoval XIa. Ondra komentuje: „To nás zastavilo s Tomajdou kdysi dávno. Rozhodli jsme se, že nějaký starší věci, co třeba končí v půlce stěny, zkusíme dodělat. A tohle je fakt dobrá cesta – úplně vpravo na Blešáku. Klasická pískařina, kdy lezeš Xbéčko, u slaňáku trochu sklepeš a pak přijde třeba 15krokovej boulder po špatnejch s jedním výrazným krokem. Špatný chyty, špatný stupy a furt lezeš. A jak to na písku bejvá, každá malá chybička tě srazí dolů. Nádherná, boží skála. Cesta měří zhruba 35 metrů.“

Podobným stylem pak Benešák s Matějem Svojtkou a Džanglím (Martin Jungling) dovrtal a přelezl Čekání na Toníka XIa na Modříně. A povedlo se asi tři dny před tím, než se narodil opravdický Toník Beneš. „Čekání na Toníka mě hodně bavilo, perfektní a výrazná linie. Je to stěna s převisem a má to 40 metrů. Spodní crux je po malejch, po takovejch žiletkách, kde už ti nateče. Pak se nedá moc vyklepat až k převisu, kde strkám nohu napřed nad hlavu, zaklemuju si špičku do bočáku a pak se do něj za tu nohu přitáhnu. Nakonec to pro mě bylo vytrvalostní,“ vypráví Ondra o dodělání projektu Šatavise (Vašek Šatava), který cestu rozvrtal zhruba před 15 lety. Ondra dal další hák a pak to s ním dodělal Matěj Svojtka. Do cesty dost svítí, takže se vyplatilo počkat si na podzimní podmínku. Povedlo se.

Do svojí online tabulky si pak Ondra za loňský rok zapsal ještě první volný přelez cesty Brutal Assault od Tomajdy: úderná, bouldrová, rovněž XIa v údolí Suché Kamenice…

DALŠÍ SILÁCI KLUBU XI+

O kousek vedle kosil Matěj Svojtka. „Za loňskej rok mám největší radost z Casanovy XIc v Hřensku. Společný s lezením na písku to má akorát materiál, po kterým se leze, charakterem to je čistá sportovka po dobrých chytech v převise. Možná právě proto mě to tolik bavilo – pokaždé jsem padal na vytrvalost dál a dál. To nejtěžší (cca 7C+ boulder) zůstává z původní cesty Sex s ex, která se touhle variantou prodlužuje a přidává na začátek boulder cca 7B+. Vzhledem k tomu, že před cruxem je dobrý výklep, tak to klasu nahoru neposune, ale rozhodně je to touhle variantou zábavnější,“ popisuje Matěj.

Na začátku roku byl nad Hřenskem „pečenej, vařenej“ hlavně Džangli. Podařilo se mu navrtat a přelézt cesty Vlk z Wallstreet a Velmistr a legenda, obě za XIb se stejným startem na skále pojmenované Zbytek. K tomu Džangli přidal ještě Omlazení pelíšku XIc a Pod pantoflem XIa na Proutníkovi.

Když už jsme v Labáku, stojí za to se vrátit k cestě Al Capone XIb, zmíněné kdesi v úvodu. Loni ji vylezl také Marek „Marin“ Jeliga. Přelezem Odcházení extension XIb si pak svoji pískařskou laťku posunul Jáchym Srb. Cestu přelezl také Honza Jeliga a Olin Klapal. Olin k přelezu dodává: „Není tak těžký to kroknout a nachystat na ostrý pokusy, ale k přelezu se musí sejít dobrá kůže, podmínka a žádná chybka. Po dlouhé době cesta, na kterou jsem zajel víckrát.“ Olin loni poslal také nejstarší jedenáctku na písku – Neuropatologa XIa.

Mezi jedenáctkaře tradičně patří Vojta Vlk, který to loni potvrdil přelezem Kyzové psychózy XIa v Ádru. „Padal jsem tam neustále v nepříjemný rozpažce na konci boulderu a několikrát měnil program, protože mi to neustále nesedělo,“ říká Vojta. Napoprvé cestu ani nezkrokoval, ale šel do toho dál. „Asi třetí čtvrtý den to vyšlo, celkem nějakých sedm pokusů.“

Mega sezónu měl také Jindra Hudeček mladší. Kromě nějakých 25 desítek se mu povedlo vylézt svoji první jedenáctku. Přesněji, pro jistotu hned čtyři: Nejslabší, máte padáka, Smrt s celerem, Šílený tanec a Periferie. Oproti loňsku obrovský skok a gratulace. Jestli se Jindra junior o dva stupně zlepší i příští rok, má se úřad vlády (Martin + Elík) na co těšit.

PRVÁČE

Málokde na světě se pořád dělají takhle těžké prváče stylem „ground up“ – pěkně odspoda. Náš písek je v tom unikátní, tak pojďme na to. Vybrali jsme ještě další tři nové cesty, o kterých se hodně mluvilo. Dle abecedy:

Autofikce, AF Xc, Koberce, Ádr
Vypráví Vojta Vlk: „Co se týče vrtání, byl jsem letos jenom jeden víkend, ale o to zásadnější to bylo. Zdenda Runštuk měl rozdělanou hranu v Ádru na Koberce, která začíná nepříjemným přepadem z Ťuhýka. Jedná se o vzdušnou a dlouhou linku a dodělali jsme ji někdy v druhé polovině září za vynikající podmínky. Po hotovém lehčím úvodu jsem odboulderoval nejtěžší část, dal kruh, a zbytek dodělal Zdenda.“

Zdendova partnerka Ela k tomu přidává svůj pohled: „Rok předtím jsme byli na Ťuhýkovi se Zdeným, a ten hned začal špekulovat, že by to z něj přece na ty Koberce nějak šlo, a pak po mírně převislé hrance hore. Už to tam předtím viděl i Kája Nováček, ale říkal, že se z toho přepadu nebude dát hnout. Tam se nakonec Zdenovi povedlo nějak vyšponovat a následovalo martyrium čištění a za mě trochu prudy, kdy místo romantiky na věžích chtěl Zdena furt chodit na Koberce. Na podzim se nakonec Vojtovi podařilo přebouchat klíčový boulder a bylo. Já tomu nějak extra nerozumím, ale budilo to v nich velké emoce. A když to konečně dovrtali a přišli na chaloupku, tak jsem je dlouho ani jednoho neviděla tak hopkat. Vojta pak snědl půlku pečeného kuřete na posezení, tu druhou Zdena, takže asi výkon.“

Lucidní sen, RP XIa, Martinské stěny, Teplice
Tomajda, Magnus a Django společně dovrtali starý projekt vpravo od Ztraceného snu. Prváč komentuje Django: „Bouldering od kruhu starého projektu, kdy jsme se ukázkově střídali a každý to vždy posunul o stup nebo chyt výš a parádní společnost mistrů spolulezců.“ Tomajda: „Lucidní sen, kam mě vzal s sebou Magnus s Djangem, to už bylo úplně z říše snů.“

Zatni dráp Xa AF, Dráp, Adršpach
Dlouho rozdělaná věc a zároveň novinka vpravo od Krakonošova piána. Vzpomíná Tomajda: „Ohledně prvovýstupů mám radost úplně ze všech, nejvíc z těch s Magnusem, ale úplně největší asi ze Zatni dráp s Pécou (Petrem) Jansou. Je to první česká cesta na tuhle těžkou věž v Adršpachu (vedle čtyř německých, pozn. aut.) a zároveň dokončení projektu našich předků, který dnes naši nejlepší tipují na RP XIc.“

KLASIKA

ŠPEK UZDRAVEN

Tak jo, a jdeme v podstatě na jiný sport – klasický písek, který kdejakého lezce přitahuje i odpuzuje svými spárami, různými morálovými výzvami nebo nepřehledným čtením cest bez mága… Bohužel, sezóna na měkkém písku byla dost slabá. „Tři měsíce prochcaly. Květen, červenec a září,“ pravil Špek (Petr Slanina). Obzvlášť v ráji mohli jen smutně vzpomínat třeba na rok 2018, kdy na Hrubici svítila na semaforu zelená 100 dní a nedalo se vůbec přestat (psali jsme tady, pozn. aut.). Do toho Martin „Magnusek“ Klonfar a Aleš „Alešák“ Procházka víceméně vypustili celou sezónu kvůli zdravotním komplikacím…

Ale konec výmluv, protože i tady se nakonec mnoho událo. Můžeme začít tandemovým výkonem – řetězovka Anči Šebestíkové a slovenského pískovcového nadšence Martina Nečeje, kteří na sebe ušili bič v podobě přelezení všech 18 cest na věž Medusy v Ádru za jediný den. Určitě přes 600 metrů lezení a velká psychická odolnost nesebrat se do hospody… (Podrobnosti jsou k poslechnutí tady, pozn. aut.)

Honza „Makak“ Makovička si udělal radost vylezením Hubařské VIIIb na adršpašský Zub. Dal si záležet na stylu: „AF bez chytání kruhu a bez rukavic.“ V Sasku vylezl cestu Manische Depression IXb na Hoher Torstein. Makakovi se pak také líbila cesta Rezavá střecha, vlhký sklep VIIIb v Příhrazech na Zrzouna od Honzy Vaise a Špeka. „Je to pestrý a hravý spárový lezení. Vylezl jsem to AF, ale abych dolezl ke druhýmu kruhu, tak jsem musel zabojovat.“ Na RP pak vylezl Špekův stropový Hejnolejn Xa v Klokočí. „To mi celkem sedlo, ale bez dodaného BH si to neumím představit.“

Sám Špek se zotavil ze zranění a sezónu si také docela chválil. V Klokočkách se mu podařilo dodělat projekt ještě po Standovi Šilhánovi. Ten zhruba před 30 lety osadil dva kruhy na Vyhlídkové stěně a slanil. A tím, že se jedná o Špeka, tě asi nepřekvapí následující popis: „Třetí kruh by tam byl dobrej, ale není tam. Kdo neumí ty žlabo-spáry, bude se tam kroutit. Podlaha to není. Mám radost, že se povedlo dodržet pra-styl a záměr, že ten třetí kruh vynechám.“ Cesta se jmenuje Žabokliky, obtížnost VIIIb. „Ale takový to vosum bé klokočský,“ usmívá se ďábelsky Špek.

„Třetí kruh by tam byl dobrej, ale není tam. Kdo neumí ty žlabo-spáry, bude se tam kroutit. Podlaha to není.“ Špek

František D‘Agostino vylezl Těžké okovy ! VIIIb na Radnici a začíná mít „zkrokováno“ před možným projektem vylezení všech cest za den na tuhle věž. Franta se také párkrát objevil v Sasku, kde například zapsal onsight stěnovky Dass muss kesseln RP IXb na Amselspitze v Rathenu.

Do Rathenu zajel i Dušan „Stoupa“ Janák. Pod tlakem okolností nechal maglajz v autě a na třetí návštěvu vylezl na kusovku slavnou Arnoldovu Direkte Superlative RP Xa. Druhou délku od šestého kruhu lámavým terénem tahal Kája Nováček.

V klasickém duchu na Kokořínsku stále tvoří Jiřík Vltavský. A to docela ve vysokých číslech – loni udělal tři IXcéčka. Do přehledu vybíráme cestu Punťa Majer IXc na Jezevčíka v Kokořínském dole. Úsek od kruhu „zleva obtížně na oblý vrchol“ prověří nejednoho baletního zájemce. Pár dalších cest udělal i se Špekem, který si svobodu Kokořínska rovněž oblíbil.

Už jsme zmínili, že ve Skaláku se skoro lézt nedalo kvůli dešťům. Možná ze zoufalství tak někteří endemičtí lezci raději brali co nejméně chytů. A mezi velkými létali. Popisuje Kuba „Kwjet“ Hanuš: „Vloni za svůj highlight ve Skaláku považuju první přelez cesty Stopy v písku na Přátelskou (VIIb od bří Homolků z roku 94) ve stylu OS! Klíč dva metry nad kruhem ve stylu ‚skok všehopusť‘.“ A pak, jen tak mimochodem, zmiňuje, že konečně na RP vylezl cestu Sisyfos Xa na Knihu nebo se mu povedlo jedno z prvních opakování čtyřicet let staré osolené cesty Krvavé kaskády VIIIb na Čertovu skálu. Pecka. Letos přejeme méně úspěchů houbařům a více skaláčníkům.

Luky Trojovský si zážitek udělal v cestě Vyhnání z ráje IXa na Rajskou věž v Příhrazech. „Střední matroš, nahoře špinavý… Zajištěný to je, když cvakneš první kruh a nezabiješ se,“ směje se. Špekova cesta z roku 1990 a asi čtvrtý přelez. Luky s Mikim Aulickým pak ještě vylezli v Sasku oba na RP třeba sportovnější Rotpunkt, wenn du kannst IXb, RP IXc na Rieseneschse v Brandu.

Něco se nám povedlo vyzvědět také od Vojty Přibyla. „Co se týče mě, tak v Ádru mi udělalo radost první opakování cesty Prasportovní IXa ! od Šrůťase (Jirka Šrůtek) na Vraní věže – taková zelená širočina (viz foto níže, pozn. aut.). Cestu lezli společně se Seánem Villanuevou, který tahal druhou půlku. „Co se týče přelezů ostatních, tak mi na první dobrou naskočí Seánův OS cesty Nonplusultra IXc v Sasku,“ hodnotí sezónu 2025 Vojta.

Jeden další velký přelez na Vojtu pak naprášila ještě partnerka Kája Jelínková. „Někdy koncem léta jsme zbombili také úplnou náhodou, stylem ‘to vypadá pěkně’, cestu na Baronesu: Cikáni jdou do nebe. Velmi vtipné VIIb od Cikána z roku 1977, z jeho nejsilnějších let. Takže klasika – první přelez po 48 letech. Já cvakala zaseknutá mezi kmenem a skálou první kruh bidlem a Vojta si zahrál na zahradnici. Byla to velká zábava, hlínu jsme měli až v uších. Cesta je tedy vyčištěná a rozhodně k ní patří doporučenka! (Bez bidla je v popisu „vydatné stavění“, Vojta s Kájou byli jen dva, pozn. aut.)

„Cvakala jsem zaseknutá mezi kmenem a skálou první kruh bidlem a Vojta si zahrál na zahradnici. Byla to velká zábava, hlínu jsme měli až v uších. Cesta je tedy vyčištěná a rozhodně k ní patří doporučenka!“ Kája Jelínková

DÍVČÍ STRACH

Podobnými slovy pak Vojta našteloval Káju Jelínkovou do slavné Barthovy spáry VIIIa na Dračí zub ve Skaláku: „To je pěkná širočina, taková lehčí, prostě jak v Ádru…“ pravil Vojta, aniž ji kdy předtím lezl. „Takže jsem do ní nastoupila a vylezla ji. Ve finále se pro mě z této ‘náhody’ stal mysteriózní zážitek – bylo to naprosto krásné, nepopsatelné. Ale zadýchala jsem se, přiznávám.“ V Sasku si pak Kája cení přelezu cesty Jubiläumsweg RP VIIIa na Zinne, samostatný vrchol Falkensteinu. „Krásná cesta, má flow.“

Za dobrodružstvím a klasickým lezením v červnu na naše písky dorazila britská skupina Young Alpinist Group – na pozvání českých Sokolíků. Dva „národní týmy“ juniorských alpinistů si užili týden lezení v Sasku, Labáku a Ádru. (Velký report najdeš tady, pozn. aut.) A teď ten dámský přelez – Anča Šebestíková se s návštěvou nemazlila a vytáhla Willa Hempsteada do Něžnosti IXb od Bernda Arnolda na Pilíř Milenců. Za redakci jsme to chtěli zvolit jako highlight klasické sezóny (Will se nahoře hodně zmítal a určitě se těší, až se Anče pomstí v zimním Skotsku, pozn. aut.), nicméně Anča náš výběr vetuje: Když byla u slaňáku, zabloudil pod ní lezec v cestě Od branky (VI), nemohl nahoru ani dolů a z nabídnuté pomoci byl velmi nadšen, tak se pustila do záchranné akce. „Až když máš cvaknutý slaňák, děláš prý nejtěžší kroky, což mě vůbec nenapadlo. Já jsem je tam po té záchraně neudělala, takže si cestu nepočítám. Budu se tam muset vrátit.“ To je fér. Rovnou může přidat kusovku – první RP přelez má Něžnost od Káji Nováčka z roku 2022.

Ale highlight má Anča stejně: jiná cesta, kde se nejtěžší kroky dělají trochu jinde než pod cvaknutým slaňákem… Vyhlášený Lineal IXa na Meurerturm v Sasku zájemce prověří docela vysoko nad druhým kruhem… Seznam Meisterwegů, autor: Bernd Arnold, 50 m, 2 K… Do druhého kruhu si nejprve cvičně odskočila, aby se nebála. Druhý pokus ji zastavil těsně pod žlábkem: „Já už se nevrátím!!!“ vyzkoušela si Anča slavnou patnáctimetrovou tlamu. Pak se oklepala a na třetí pokus se povedlo. „Ve stěnách se necítím tak doma, takže z toho mám radost.“ Možná odvážné tvrzení, ale nejedná se náhodou o první ženský přelez Linealu? Kamarádi ze Saska, co čtou tento text, ať nás klidně opraví.

Anča je doma ve spárách a nejtěžší širočinou, co loni vylezla, bylo Vyhnání z ráje VIIb na Milence (foto). „Musela jsem v ní docela zabrat. Lezli jsme to zrovna s Alexem Dennym z Francie. Když jsem se ho opakovaně ptala, jestli mu fakt nevadí lézt širočinu a trpět, odpověděl mi něco jako: ‚That is what is Adršpach about, right? At least I will never forget…‘ Proseděl to za mnou se svými malými lezečkami a myslím, že byl hodně rád, když jsme nahoře načali melouna a mohl si odpočinout.“

V Ádru pak Anča zvládla vylézt ještě Módní vlnu IXb, na místní poměry neobvykle převislou záležitost se sportovním nádechem. „Tu rozpažku jsem dala asi až na šestej pokus.“ Gratulace veliká – i Lionel Burgr v tom vypadal dost našponovaně.

Ája Obročníková si udělala velkou radost cestou Come back 1969 VIIIb (Slanina, Lukavský, Šilhán a Hejtmánek), Příhrazská stěna. „Nikdy jsem si nemyslela, že bych tohle někdy mohla vylézt…“ Jenže, Bobr (David Obročník) to zkusil, vylezl spáru a neodlezl od prvního kruhu. Tak si Ája řekla, že to taky zkusí, stáhla lano a poslala to z první. „Spára je dobrá, ale v půlce končí a pak lezeš ještě stěnou daleko nahoru a mezi kruhama myslím nic nezaložíš. Je to komplexní věc: dlouhá žába, pěst i širočina, dlouhé stěnové odlezy a od třetího kruhu ještě daleko na vrchol, kde to ještě těsně pod ním ztěžkne.“ Gratulace, rovněž top dámský výkon na klasickém písku.

Ája ještě vzpomíná na OS cesty s názvem Mrtví nebo živí RP VIII (bratři Meierové), Dudy, Příhrazy, 1997. Do deníčku si mimo jiné napsala: „Asi 4 m nad 2 Q jsem přemýšlela, jak dlouhej to bude let. Usebrala jsem se: ‘Jak si jako pomůžeš, když budeš nad tímhle přemejšlet? Hledej něco, co neušlápneš, a pomalu se suň nahoru. Až to rupne, tak zjistíš, jak daleko doletíš.’ Každej krok stojí úsilí, protože se ke 3 Q leze do čím dál větších sraček. Těžký onsajt – trochu natýká, ovládnout strach a potřebu ‘být rychle pryč’.” Na naivní dotaz redakce, zda má k některé z cest fotku, odpověděla: „Bobr, který mě jistil, se tak bál, že ani nevytáhl mobil.“

Na Markét Dařinovou bylo naprášeno, že onsajtovala Arnoldovu spáru s bouldrem přes strop: W‑Wand RP VIIIb na Höllentor v Sasku. Čtyřicet metrů, dva kruhy a poctivá klasa. Jedenáctkař Marin Jeliga se v ní loni hodně zadýchal…

Kristýnka Kwasniaková vylezla Východní spáru VIIb na Dědka v Ádru. „Bylo to fakt zábavné, ale zabojovala jsem si asi nejvíc z celého roku. Od půlky mi nešla ani pěst, ani žába, nic… Z nedostatku umu ani pořádné smyčky. Jistila mě kamarádka Kajka, za kterou dolů přišli ještě nějací známí. Vnímala jsem, jak si dole povídají. Byla jsem dost na pád, ale zároveň jsem Kajku nechtěla rušit z konverzace, tak jsem to radši vylezla,“ směje se Kristýnka. Přišlo jí to „o strašně moc těžší“ než nedaleká Tréninkovka VIIb. Pak vylezla ještě širočinovou Hasseho spáru VIIc na Mravenčí horu. „To se Asuovi (Lukáš Abt) na druhém moc nelíbilo. Netvářil se úplně nadšeně. Ale já se taky netvářím úplně nadšeně v Krase.“

Jeden z nejlepších klasických přelezů ve Žlebu se povedl alpské návštěvě Nině Caprez, která se odvážila do Postrachu Labáku VIIIa na Ústeckou věž. „Určitě nejčistší spárový zážitek, který jsem tu měla.“ Smyčkám prý docela věřila, ale byla ráda, že je nemusí testovat. Také zřejmě první dámský přelez této cesty ze seznamu Majstrů Labáku. Nina tu pobyla pobyla měsíc a lezla i další věci – více k poslechu tady.

V seznamu saských Majsterwegů pak odškrtla Pavlína Binková elegantní Talseite VIIIb na Teufelsturm. „Bylo to trochu náhodné splnění staršího přání, dlouho jsem se do Saska nedostala. Když jsem nastupovala, tak jsem naštěstí o cestě nic nevěděla, jen to, co jsem si měla možnost prohlédnout. Říkala jsem si, že když půjdu na druhém, promeškám svoji šanci. Od prvního ke druhému mi to přišlo vzdušný, ale dala jsem si tam někde tenkou smyčku. Pak už to bylo jištěné, ale na úplném vršku mě čekal silovější výšvih, což moc neumím, takže jsem se tam chvíli rozmýšlela.“

Na domácím Broumovsku pak Pavlína společně s Kájou Grohovou odškrtaly všechny himálajské osmitisícovky – věže s názvy hor v sektoru Himálaj. Podle knížek se tahle řetězovka v poslední době leze docela často, i když dámský přelez ještě asi neměla. Holky se střídaly v tahání a omylem přidaly jednu věž navíc.

Pavlína ještě píše: „Bavilo mě, že jsem ve skalách docela často narazila na Huberta Vlčka z Náchoda. Tuším, že mu je asi 16 let, s malým Prťkou s přehledem vyhráli závod „O krále Ostaše“, lezli nejen těžší stěnovky, ale i klasiky. Viděla jsem ho, jak tahal i nějaké těžší délky na Královnu… Líbí se mi ta všestrannost, je zjevně talentovaný a má drajv i sílu.“

Takže maminky kosí jedenáctky, legendy neztrácejí morál a mlaďasové se derou dopředu. Nakonec to nebyl tak marný rok, že?


______________________________



Pozn. red. Loňský přehled věnujeme našemu kamarádovi Vítkovi Lachmanovi. Před Silvestrem napsal: „Příští rok bude taky ve znamení na dRaka, ale věřím, že na konci s veselým výsledkem a běžným životem.“ Také v to doufáme, držíme palce a myslíme, že „běžný“ bude ještě slabé slovo.

__________