PERU 70

JAKO RYBA VE SKALÁCH

Ačko­liv mu bylo tepr­ve 19 let, už teh­dy měl vizi a odva­hu udě­lat váž­nou ces­tu, kte­rou věno­val památ­ce našich horo­lez­ců, co zmi­ze­li pod Huas­ca­rá­nem. Joska Rybič­ka, rodák z Nové­ho Boru, měl lezec­ky našlápnu­to už ve škol­ním věku. V 16 letech udě­lal tře­tí pře­lez Čihu­lo­vy „Údol­ky“ na Kapel­ní­ka a nedlou­ho potom jako prv­ní zopa­ko­val Krecba­cho­vu vzduš­nou stě­nov­ku „Bojo­gé­nes“ v Tep­li­cích. (Z poz­děj­ší­ho věku tam má prvo­vý­stup „Pod sla­ně­ním“ ! IXb (IXc) na Skal­ní koru­nu, kte­rý málem skon­čil prů­švi­hem, pozn. aut.)

Jako domov­ník se nej­čas­tě­ji pohy­bo­val ve Slou­pu v Čechách, kde natlou­kl také nej­ví­ce cest – včet­ně té zfil­mo­va­né. Linii „Peru 70“ udě­lal spo­leč­ně s Mila­nem Kudel­kou (ten se při­šel osob­ně podí­vat na natá­če­ní, pozn. aut.) zhru­ba rok po zemětře­se­ní – v červ­nu 1971. Jos­ko­vi a Mila­no­vi se poved­lo pro­stou­pit zhru­ba 40 met­ro­vou hra­nu na Sochu svo­bo­dy, kte­rou ozna­či­li stup­ni­cí VIIb a dovět­kem „expo­no­va­né“. Správ­ně tušíš, že tohle hod­no­ce­ní v sobě může ukrý­vat všech­no mož­né.

„Pama­tu­ji si, že u prv­ní­ho kru­hu je jeden při­da­ný kruh navíc. Kru­hy jsou těs­ně ved­le sebe, aby se nám lépe sta­vě­lo do řím­sy,“ vzpo­mí­ná Joska na vydat­né sta­vě­ní, kte­ré letos potrá­pi­lo i míst­ní lez­ce, kte­ří se vyda­li ces­tu zku­sit ve výroč­ním datu – 31. květ­na 2020. (Pokud si chceš dopl­nit kon­text ohled­ně tragé­die v Peru 1970, vyda­ře­ný člá­nek najdeš v tiš­tě­né Mon­ta­ně 3/2020, pozn. aut.) Jak to dopadlo? Podí­vej se na video.

„POPIS TĚŽKÝHO PRVOVÝSTUPU“

Pod­le Josky Rybič­ky

„Vyvr­tá­te tako­vou malou dír­ku do stě­ny a na vrtá­ku máte sla­bou tka­nič­ku. Když ten vrtá­ček tam máte aspoň kou­sek a už nemá­te sílu, tak si do ní sed­ne­te. Jenom si říká­te, hlav­ně vydrž, hlav­ně vydrž, hlav­ně neprask­ni, nevy­lom se. A tak to zaří­ká­vá­te, pořád v tom sedí­te ane­bo se drží­te. Malič­ko to zatě­žu­je­te, ale už víte, že je to cel­kem v poho­dě. To jsou chví­le, kdy pře­mýš­lí­te jenom o tom, aby to neprasklo. A při­chá­zí dru­há chví­le, kdy může­te, ne obě, ale jed­nu ruku troš­ku vykle­pat. (…) Kdy­by náho­dou něco prasklo, tak se ješ­tě udr­ží­te na rukách, pokud zbej­vá síla. (…) Začí­ná­te poma­lu dělat díru, kde usa­dí­te sta­bil­ní kruh. A tohle trvá tře­ba půl dne.

Dělá­ní cest odspo­du, to je zvlášt­ní ritu­ál pís­ku. Někdo ho oši­dí a pro­sla­ní si to. Když kruh natlu­če z jiný pozi­ce, okrá­dá se o záži­tek, kdy leze do něče­ho nezná­mý­ho. Aby mohl kruh zavr­tat, musí si to člo­věk srov­nat v hla­vě a v rukách. Roz­mys­let si, jak může stát, jest­li takhle nebo takhle… To je ten správ­nej záži­tek. Z toho je pak radost. Lidi, kte­ří ces­tu oši­dí, jsou na tom vlast­ně mno­hem hůř než prvo­vý­stup­ce, kte­rej ji udě­lá správ­ně.“

(Zdroj: Ces­ta na vrchol, Fran­ti­šek Šulis­ta. Redakč­ně krá­ce­no.)

PŘELEZY „PERU 70“ PO ROCE 1990

Nahléd­nu­tí do vrcho­lo­vé kníž­ky

30. 4. 1990
Din­da L., Rybič­ka J., Kudel­ka M.

9. 5. 1990
R. Ull­man, Din­da L.

15. 8. 2000
Jür­gen Höfer, Tho­mas Hän­tz­s­chel

1. 9. 2009
Pavlí­na x Jony (u prv­ní­ho kru­hu bez sta­vě­ní)

24. 4. 2010
Jeti x M. Kail, Milan Němec, Kar­la Žílo­vá a David Žíla

26. 4. 2020
Stan­da Mitáč, Jakub Miki Měko­ta (čis­tý pře­lez obou sta­vě­ní, cca IXa)

31. 5. 2020
Heř­man Din­da x Mar­tin Cagáň, Michal Šimral

LEZENÍ JAKO TENKRÁT

Heř­man Din­da

O ces­tě „Peru 70“ jsem slý­chá­val ze všech stran – ať už se jed­na­lo o mého tátu nebo kama­rá­dy ze skal. Byla pro mě vždy impo­zant­ní linií a vel­kou výzvou. Všich­ni se shod­li na tom, že je to ces­ta, kte­rá pro­vě­ří vět­ši­nu z pís­kař­ských doved­nos­tí – spá­ra, smyč­ko­vá­ní, hra­na, stě­no­vé leze­ní, raj­bas… Pro­to asi „Peru“ nemá tolik pře­le­zů obzvláš­tě za posled­ních pár let, pro­to­že má vel­mi kla­sic­ké rysy a je i vcel­ku stro­ze jiš­tě­ná.

„Peru“ jsem zkou­šel vylézt jen jed­nou, ale nedo­stal jsem se dál než k prv­ní­mu kru­hu, kde jsem nebyl scho­pen odlézt dále. Poslé­ze jsem se dozvě­děl, že u prv­ní­ho kru­hu se původ­ně děla­lo vydat­né sta­vě­ní. Pro­to když při­šlo na ost­rý pokus, tak jsem byl vcel­ku ner­vóz­ní. Ces­ta začí­ná pře­vis­lou spá­rou, ze kte­ré jsem měl nej­vět­ší strach, ale zvlá­dl jsem ji cel­kem bez pro­blé­mů vylézt, a tak jsem se dostal k prv­ním smyčkám. Odtud se ces­ta ubí­ra­la jem­nou stěn­kou k hra­ně.

Leze­ní po hra­ně k prv­ní­mu kru­hu neby­lo až tak obtíž­né, ale nachá­zíš se tam ve vel­mi jem­ném mate­ri­á­lu. Od prv­ní­ho kru­hu začí­ná nej­za­jí­ma­věj­ší část ces­ty, kde při­chá­zí na řadu vydat­né sta­vě­ní tří lidí, kte­ré jsem si nako­nec hod­ně užil. Pokud se poda­ří pře­ko­nat tohle mís­to, pro­vá­žeš něko­li­ke­ry křeh­ké hodi­ny a vydáš se jem­nou stěn­kou až ke tře­tí­mu kru­hu, kde tě pře­kva­pí dal­ší těž­ké mís­to. Odtud se sta­ví v pod­sta­tě rov­nou na vršek. Jeli­kož ces­tu nikdo dlou­ho nele­zl, tak v jedi­ném chy­tu byla spous­ta mechu, kvů­li kte­ré­mu jsem spa­dl a sta­vě­ní si zopa­ko­val zno­vu.

Ces­ta mě nako­nec veli­ce pře­kva­pi­la a hod­ně jsem si ji užil. Byl jsem rád, že jsem zvlá­dl vylézt tak iko­nic­kou ces­tu od ješ­tě iko­nič­těj­ší­ho lez­ce, jako je Pepík Rybič­ka. Chtěl bych hlav­ně podě­ko­vat spo­lu­lez­cům Micha­lo­vi a Mar­ti­no­vi, že se mnou celý výstup absol­vo­va­li. A jsem rád, že jsem tuto ces­tu mohl lézt zrov­na s nimi – vzpo­mněl jsem si u toho na sta­ré časy, kdy jsme ješ­tě nemě­li tolik mate­ri­á­lu a muse­li se dobí­rat u kaž­dé­ho kru­hu, jak se to děla­lo dří­ve.

VZPOMÍNKA PETRA „JONYHO“ JOHNA

„Byla to moje/naše prv­ní ces­ta ve Slou­pu. Socha svo­bo­dy je domi­nan­tou,
údol­ní stě­na úcty­hod­ná, a když máš u ces­ty pří­vlas­tek „expo­no­va­ná“, tak
není potře­ba dál pře­mýš­let. Pama­tu­ju si, že prv­ní sta­vě­ní nám šlo
pře­lízt (VIIIb/c asi). V dru­hém jsem nako­nec vymě­kl skrz rela­tiv­ně blbý
dopad a posta­vi­li jsme.“

________________________________________

Text a video o „Peru 70” pat­ří mezi naše „Pří­běhy cest“. Ten­to díl pod­po­řil inter­ne­to­vý obchod ECs­to­re, „spe­ci­a­lis­ta napří­klad na úvaz­ky a sedá­ky nebo na lavi­no­vé vyba­ve­ní“.

Pokud si můžeš dovo­lit pod­po­řit chod eMon­ta­ny, ješ­tě nám zbý­vá pár kous­ků samo­le­pek z našich Pří­bě­hů cest. Vít­ka Lachma­na v „Prs­tomlej­nu“, Anču Šebes­tí­ko­vou ve „Slu­no­vra­tu“ a „Mag­nuska“ lezou­cí­ho „Kle­ká­ní“. Napiš, jaká se ti líbí. Pošle­me.