Někdo šel o Velikonočním pondělí na šmigrustu, kdežto 14letý Pepa Šindel do pokusu cesty „The End” 8c+ v oblasti Medveja v Chorvatsku. A byla nadílka? No jasnééé! Do košíku padl jeho nejhodnotnější kousek z osm céčkové sbírky (celkem čtyři 8c od roku 2019, pozn. aut.) a tentokrát už s pluskem, které napovídá, že toto rozhodně není „the end”, ale spíše začátek něčeho většího…

„The End“ osadil Andrea Polo a první přelez zapsal vítěz světového poháru v lezení na obtížnost a slovinský reprezentant Domen Škofič na začátku tohoto roku. Druhé opakování připisuje náš Pepa. Gratulujeme!

Nejsou kamarádky z okolí tvého bydliště smutné, že jsi nepřišel na šmigrustu? Asi to odnesla mamka v autě?
Pochybuju, že je někdo smutný. A doslova chudák mamka, protože jsme s Penem našli v Chorvatsku ten nejpichlavější jalovec na světě. Taky to odnesla Kara Gendová, která s námi na výjezdu byla.

„The End“ je pěkný název, ale máme dojem, že v tvém případě je to teprve začátek. V čem tě cesta oslovila?
Na jarní prázdniny v březnu jsme jeli do Medveje. Cestu jsem si vybral, protože jsem už neměl jinou volbu. Prvně jsem v Medveji totiž zkoušel jiné 8c+ „The Core“ a v tom jsem shořel. Po fiasku v „Core“ jsem zkusil 8b+ o jednom kroku v položeném, ve kterém jsem taky shořel. Proto mi v oblasti zůstal už jen „The End“ a po pár pokusech mi to začalo sedět, a cesta mě natolik nadchla, že jsem další měsíc trénoval specificky a daleko víc než kdy dřív.

Popiš nám ji – délka, obtíže, největší tvá slabina v cestě, na které jsi musel zamakat…. Chceme všechno vědět. (směje se)
Cesta je dlouhá přibližně 25 metrů a celou dobu je to převislá krutá vytrvalost. Hned na začátku je boulder, který tě rozhodí a následuje šest expresek tvrdé vytrvalosti do založení kolena. Tam se však moc odpočinout nedá – jen tam trochu namáguješ a musíš valit. Hned po jedné další expresce je crux cesty. Dlouhý krok za obliny, daleko za mou rozpažkou, ale vymyslel jsem si to tam přes malé žiletky ve stropě. Poté, co uděláš boulder, musíš vyklepat a jít na krev poslední boulder po zase malých lištách do spoďáku a poslední těžký krok na plnou rozpažku do madla… Když ho udržíš, máš to a už si jen užíváš lehký dolez a po spuštění na zem pohled 10 metrů dozadu na začátek cesty. (směje se)

Kolik pokusů ti přelez zabral?
Celkem jsem tomu věnoval cca 15 nálezů.

O „The End“ píší, že jde o silově vytrvalostní linku, takže je to cesta bez výrazného bouldru?
To teda není pravda! Vytrvalost to je, ale jeden tvrdý boulder střídá druhý. V jednom místě je asi pětimetrový odlez, protože není z čeho cvaknout.

Zmínil ses o specifickém tréninku na cestu. Jak probíhal? Kdo ti s ním pomáhá?
Trénink jsem totálně překopal. Na bouldrovce doma jsem si nasimuloval nejtěžší bouldry v cestě, které jsem lezl každý trénink, abych je dostal do těla. Do toho jsem lezl klasická vytrvalostní kolečka. Trénink řeším jenom s mamkou nebo taťkou nebo bráchou Vencou podle toho, kdo je zrovna doma.

Mamka, leze, táta leze, brácha leze. To musí být skvělý sdílet společně večer v autě projekty, bavit se o cestách, řešení cest… Dokážeš si představit, že by nikdo z rodiny nelezl?
Život s mou rodinou je ten nejlepší na světě. Od malička jezdíme všichni společně na skály a nedovedu si představit, že by to bylo jinak. Večer v autě je sranda, protože každý si mele to svoje. (směje se) Zahrajeme nějakou hru nebo mrknem na filmeček nebo jsme u ohně s Gendama. Na každý víkend a výjezd se všichni těší a nedovedu si představit, že by to bylo jinak.

Máš nějaké „přelezové jídlo“ (přelezovou bombu), kterou nikdy nevynecháš a jiné zvyky, které ti pomáhají se soustředit jen na projekt?
Většinou jsem před přelezem u projektu sám, a až jsem ready, zavolám Pena, ať mě odjistí. Žádnou vědu z toho nedělám.

Tvůj táta Pen (Petr Šindel, pozn. red.) má hodně nabušený deníček osmičkami až do 8c. Přebral sis něco od něj?
Pen je mým vzorem a rádcem. Když přijedeme do nějaké oblasti, vždycky mi doporučuje, kterou cestu lézt. Je to pořád silný chobotník, který mi šlape na paty a navzájem se hecujeme, kdo je slabší.

Co říkají na tvé lezení ve škole?
Děcka v mé třídě nedokážou pochopit, kde je východ nebo západ, takže vysvětlovat jim něco o lezení je nemožné.

Tvůj brácha Venca je vášnivý rybář. Sdílíš s ním toto nadšení?
Vencu začalo rybaření hodně bavit, ale v poslední době nic nechytil. To mě na tom právě nebaví, den být u vody a nic nechytit. Samozřejmě ve Frankenjuře mě to bavilo, protože tam nahodíš a do sekundy chytíš pstruha.

Prozradíš nám tvé další projekty?
Na Krpcovu (oblast na Slovensku, pozn. red.) Pen s Milanem Gendou nedávno navrtali náš vlastní projekt. Jednou jsem v tom byl a zdá se mi, že to bude minimálně 9a. Určitě bych letos chtěl zkoušet nějaké cesty za 9a, tak uvidíme, jestli to půjde. Držte palce. (směje se)

_________________________

(O Pepovi, potažmo rodině Šindelových, připravuje Pepe Piechowicz portrét do tištěné Montany. Těš se v podzimním čísle 2022, pozn. red.)