„200 slov“

Nasbírat co nejvíc výstupů není cílem horolezectví. Říká ten, kdo jich má 20 000

21. 12. 2021, Standa „Sany“ Mitáč

Jako jeden z mála českých pískařů má vylezené všechny saské věže, kterých je kolem 1200. Pavel Krupka sice bydlí v Litoměřicích, ale skoro každý víkend vyráží směr Labské pískovce – Tisá, Ostrov, Rájec, Sasko… A takhle to má už někdy od roku 1968.

Nedávno se jeho spolulezkyně Danka Kadlecová prořekla autorovi článku, že Pavel teď spolu s ní na podzim oslavil svůj výstup číslo 20 000. Nenechali se odradit chladným a mlhavým počasím a vyrazili lézt… Jak to šlo, už řekne Pavel.

Můžeš ten výstup číslo 20 000 popsat? Zaslechl jsem, že to bylo v Sasku na Rauschenstein.
Bylo hnusně a zima, tak jsme vybrali cestu „Alter Südweg“ od jihu z údolí, kterou jsem kupodivu ještě nikdy nelezl. Má to dvě hvězdičky a na dvojku je to docela zajímavý. Bez lana bych to lízt nechtěl. (směje se) Měří to asi 70 metrů – samý žlaby a divný rajbáky.

Je tam nějaký kruh?
Jo, je. Dřív tam nic nebylo a teď tam dodali dva dobíráky s majlonkou. Leze se to na tři dýlky.

Jak jste to oslavili?
Nijak. (směje se) To se nehodí do novin, ale dali jsme si becherovku na vršku… (směje se) Jinak, když už chceš to trhání rekordů, tak jsem měl letos doslova jubilejní rok. V červnu na narozeniny jsem vylezl 3000. vrchol a o měsíc později jsem dal 10 000. cestu. (směje se)

Pavel u vrcholovky na Falkensteinu. Kolikrát už tu asi seděl? (f: archiv PK)

20 nebo 10 tisíc? Tomu úplně nerozumím…
Já totiž rozlišuju vrcholy, cesty a výstupy. Jednu cestu můžeš lízt třikrát, takže díky tomu nasbíráš tři výstupy. Když mám 20 000 výstupů a 10 000 cest, tak to znamená, že každou jsem lezl v průměru dvakrát. (směje se)

A pokusy si nepočítáš?
To né. Jenom dolezený cesty v přírodě. (směje se) Já jsem takovej magor-sběratel. Když jsem začal v roce 1968 lízt, tak jsem si shodou okolností, nevím proč, začal vést deník. Hned od první cesty, proto to všechno vím. Většina normálních lidí v tom má chaos a ty počty jenom odhaduje.

Ten deník se ti ještě vejde někam do místnosti?
(směje se). Jó, to je pár sešitů. Necelý půlmetr sešitů v knihovně.

Co byla první cesta?
Jó, to si pamatuju taky velmi živě – Prachov, Náprstkova věž a „Stará cesta“ za I. (směje se)

Tak to je dobrý, to ses za těch 50 let zlepšil o jeden stupeň. (směje se)
Ano! (směje se) To je taková ta křivka života – nejdřív vzestupná a potom sestupná. (směje se) (Pavel během lezeckého vrcholu lezl na písku Meisterwegy a devítky, pozn. aut.)

Měl jsi tu křivku někdy přerušenou dlouhodobější pauzou?
Ne, nikdy. Lezu furt, kontinuálně. Ale to množství je daný těma létama a tím, že jsem poslední léta šmejdil po cvičnejch skalách. Když lezeš v horách, tak to nepřibejvá. A hlavně co nejvíc cest není cílem horolezectví. (směje se)

Co je teda cílem horolezectví?
Zábava. (směje se)

Pavel Krupka. Hlavně se dobře bavit a užívat si čas ve skalách! (f: archiv PK)


I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu