„200 slov“

Zevrubná analýza vnímání chutě ovesné kaše: Požitek není konstantní, ale relativní v čase

16. 12. 2019, Honza Bořil

Ovesná kaše je zvláštní věc. Ne snad svou konzistencí (i když tou teda trochu taky), ale svou chutí. Ta totiž na rozdíl od většiny jiných jídel není konstantní, ale mění se relativně v čase. My jsme se o téhle univerzálně platné poučce zas a znova poučili během tří týdnů v Kyrgu.

  1. V první fázi je to delikátní pokrm. Konečně jsme vypadli ze školy/práce a symbolizuje nám všechnu tu svobodu, kterou v horách máme a které jsme se nemohli dočkat. Je radost přemýšlet, jestli si k ní dáme kafe nebo čaj. Na sušeném ovoci si ještě nevylámeme zuby a granko se nám ještě nepřejedlo.
  2. V té druhé je to v pohodě. Ne úplně v pohodě, spíš „rajče ve Finsku“, „těstoviny v Česku“ nebo „chleba jinde než v Česku“ – level pohody. Není problém, ale někde uvnitř už víme, že to není úplně vono.
  3. Třetí fáze už je krizová. Čaj už došel, granko a/nebo cokoliv jiného taky. Nechuť jíst ji ještě jednou vede v posledních dnech až k heroickým výkonům – třeba ujití 30 km za den. Hlavně usínat s vidinou jakékoli jiné snídaně.


„V posledních dnech tě nedostatek jídla vybičuje k heroickým výkonům.“ (f: Honza Bořil)

Ačkoli apetit prý roste s únavou, ve skutečnosti je to podle nás spíš s výškou. Dělal bys stejnou kaši jako na horách i v Brně? Ne, protože Brno je prostě moc nízko. Taky teda možná proto, že můžeš pro cokoliv jiného do obchodu, ale hlavně ta výška.

Obědy a večeře mají veskrze podobný osud, jakkoli variace chleba se sýrem/salámem, respektive těstoviny/kuskus s tuňákem nebo něčím jiným skýtají mnohem větší dobrodružství. V Kyrgu člověk bohužel nemá ani u místních moc na výběr. Kurut ochutná jednou (doslova jednou), kumys ho zradí taky jen jedenkrát. Počáteční vteřiny chutnají jako mléko řízlé kefírem, pak ale přijde ocásek, kdy je najednou největší starostí, jak neurazit hostitele, a přitom si ponechat alespoň základní lidskou důstojnost.

Jíst tři týdny to samé je zkrátka moc. Půlka naší šestičlenné výpravy to odnese různými zažívacími potížemi, mně nepomůžou ani závěrečné dvoudenní hody v Oši a úplně zkolabuju na letišti v Biškeku. Do dna a ještě dál – tak to má být.

Vrchní analytik Vojta Sýkora v Kyrgyzstánu (f: Honza Bořil)

Článek se umístil na 5.–6. místě v naší velké letní gastro-soutěži. Titulek je redakční. Výsledky a ostatní texty budeme postupně přidávat sem.


Facebook eMontany | Potěš nás svým komentářem a odškrtávej nejnovější články a videa