Přes­ně tak se totiž cítím. Čty­ři dny a čty­ři noci. Ost­rov čaro­dě­jů po tři­ce­ti letech nám všem dal dost začou­dit. Když se o této uni­kát­ní akci zkou­ším zpět­ně vyjá­d­řit, musím ten svůj mozek dost při­du­sit. A pon­děl­ní after­pár­ty, ta byla úpl­ně šibe­nič­ní.

Na čty­ři dny se Ost­rov stal dějiš­těm nefal­šo­va­né­ho lezec­ko-kul­tur­ní­ho fes­ti­va­lu. „Kul­tu­ra“ však ten­to­krát pře­va­žo­va­la. Uvo­zov­ky by v před­cho­zí větě ani být nemu­se­ly, ale na dru­hou stra­nu pade­sát čty­ři hek­to­li­t­rů vyto­če­né­ho piva vyko­na­lo mís­ty své. Ano, pátek a sobo­ta při­nes­ly poně­kud deš­ti­věj­ší poča­sí. Ale jde spíš o to, že kul­tur­ní pro­gram byl fakt dob­rej! Poča­sí poskyt­lo ide­ál­ní mož­nost užít si ho bez výči­tek a roz­dvo­je­nos­ti. A co se uží­va­lo kon­krét­ně?

Je tře­ba říci, že orga­ni­zá­tor­ská myš­len­ka byla vytvo­řit akci co nej­víc spja­tou s pro­stře­dím Labských pís­kov­ců a duchem udá­los­tí před tři­ce­ti lety. Z toho­to kon­cep­tu dostal výjim­ku ako­rát Zde­něk „Háček“ Hák, kte­rý celé před­náš­ko­vé pásmo v pátek zahá­jil. Prvo­vý­stup na Chum­bu, himá­laj­ské zasně­že­né ver­ti­ká­ly, avšak při zacho­vá­ní háč­kov­sky typic­ké­ho, ostře kva­ker­ské­ho sty­lu. Jak pro­ve­de­ní samot­né­ho leze­ní, tak i vyprá­vě­ní o něm. Tak­že zase tolik nevy­bo­čo­val. A pokud někdo namí­tal, že ho bílé sr*čky neza­jí­ma­jí, mohl se uklid­nit při nava­zu­jí­cím Tomáši „Tomajdo­vi“ Sobot­ko­vi. I když i ten se jis­té bílé věci při­nejmen­ším dotý­ká. Pomy­sl­ným vrcho­lem bylo však bez dis­ku­ze sobot­ní pro­mí­tá­ní. Ost­rov čaro­dě­jů na vel­kém plát­ně, to pros­tě chceš! A ješ­tě za účas­ti a komen­to­vá­ní hlav­ních pro­ta­go­nis­tů Jir­ky „Prca­se“ Sla­ví­ka a Mar­ti­na „Čer­vaj­ze“ Čer­vin­ky. Prcas vystou­pil ješ­tě jed­nou, spo­leč­ně s Petrem „Špe­kem“ Sla­ni­nou, v rám­ci před­náš­ky zane­se­né v pro­gra­mu pod kou­zel­ným a vše­ří­ka­jí­cím názvem „O leze­ní“. Obe­cen­stvo se napří­klad dozvě­dě­lo, že v někte­rých Špe­ko­vých cestách „je dob­rý spad­nout včas.“

V nedě­li a v pon­dě­lí moř­ské vzduš­né prou­dy opět nasko­či­ly a ano, bylo moc pěk­ně. Moh­lo se pro­to jít zase… na ska­lí­ky! Ti, kdo tak uči­ni­li, neli­to­va­li (pokud tedy nevy­lez­li tře­ba těs­ně pod kruh a ve chví­li, kdy ho měli cva­kat, zjis­ti­li, že koco­vi­na je sil­něj­ší, než se původ­ně zdá­lo, pozn. aut.). Leze­ní na čer­s­tvě oschlém pís­kov­ci pod mod­rou oblo­hou posky­to­va­lo zase úpl­ně jiný fes­ti­va­lo­vý záži­tek. Na kaž­dé věži někdo zná­mý, jaro a hra­jí­cí hud­ba v posle­cho­vé vzdá­le­nos­ti a krás­ných exte­ri­é­rech. Kape­ly Pit­ra­lon a Pocta Zuza­ně Nava­ro­vé byly parád­ně sly­šet na vět­ši­ně blíz­kých věží. Neby­lo tomu tak nějak před těmi tři­ce­ti lety? Jak se hez­ky vyjá­d­řil jeden nejme­no­va­ný účast­ník: „To je jak lízt se zapnu­tým soun­d­trac­kem.“ Jo, dět­ské šaty byly pří­tě­ží…

Jak k tomu celé­mu vlast­ně došlo? Dost mož­ná jsi viděl film, kte­rý o prv­ním roč­ní­ku vyprá­ví. Kula­té výro­čí se jis­tým nad­šen­cům zdá­lo jako uchá­ze­jí­cí zámin­ka. No nad­šen­cům… Ono je to spíš tak, že se jed­ná o bláz­ny vyka­zu­jí­cí cho­rob­né rysy sek­tář­ství. Film umí pře­ří­kat nazpa­měť. Bez hlá­šek pro­ta­go­nis­tů se neo­be­jdou při leze­ní, ani v běž­ném živo­tě. Sólu­jí na Jánu­sov­ku a opa­ko­va­ně řeší, jak se dosta­nou dolů. No, hroz­ný. A jeli­kož mno­zí z nich před těmi tři­ce­ti lety neby­li ani na svě­tě, nezby­lo jim nic jiné­ho, než fes­ti­val uspo­řá­dat zno­va. Ale že k tomu sku­teč­ně došlo, je pořád tro­chu zázrak.

_________________

Když před­bí­ha­la ve fron­tě na pivo, lec­kdo se mohl podi­vit, ale do pří­pra­vy fes­ti­va­lu dala spous­tu své­ho času a nocí s mizer­ným spán­kem. Nej­vět­ší podě­ko­vá­ní pat­ří Bar­če Fal­ty­so­vé, kte­rá si na téhle akci ově­ři­la své orga­ni­zá­tor­ské schop­nos­ti. Spous­tu prá­ce odved­li také Anča Šebes­tí­ko­vá, Dan Podrás­ký, Zden­da Fal­tys a Jar­da Málik. Domlu­ve­ná medi­ál­ní pod­po­ra od eMon­ta­ny nako­nec neby­la potře­ba, jeli­kož líst­ky se vypro­da­ly během prv­ních pár dní, pozn. red.