PÍSEK – PŘELEZY 2022

Loňská sezóna na písku byla hodně vydatná. Pokusili jsme se o menší telefonní seznam toho, co se komu povedlo vylézt. Pokud máš pocit, že něco chybí, napiš nám. Snažili jsme se, ale určitě spoustu uniklo.

TEXT: STANDA „SANY“ MITÁČ (S PŘISPĚNÍM SIMČI ULMONOVÉ – LABÁK) FOTO: STANDA MITÁČ, JAN ŠPIROCH, JAKUB CEJPEK, MARTIN RÝVA, LUKÁŠ ČERNÝ, ARCHIVY LEZCŮ
| LEDEN 2023

BOMBY NA PÍSKU

To nejlepší patří na začátek. Dle novinářských postupů se na úvod sluší vybrat úplně ty nejvíc top výkony a jimi text začít – zaujmout pozornost čtenáře. Problém je, že loni se povedlo tolik super věcí, že to nejlepší se z toho vybrat dá jen těžko. A tak se tentokrát na běžné profesní postupy vykašleme…

Následující přehled se snaží hutně shrnout top pískovcové počiny, které se k nám donesly a které se povedlo vypátrat. Zároveň je jasné, že spoustu parádních věcí uniklo… Pokud máš pocit, že tu chybí nějaký tvůj výkon nebo třeba přelez kámoše, kterého jsi jistil/a nebo viděl/a, klidně nám napiš na: [email protected] – rádi informace doplníme. Je to „otevřený/živý text“, který jsme připraveni aktualizovat. Začátkem února určitě bude přesnější a bohatší. (Neboj se i napsat kvůli opravám – informací je spoustu a určitě se vloudily nějaké chyby, pozn. aut.)

Aby článek odpovídal dění na našem písku, rozhodli jsme se zařadit jak klasičtější, tak modernější (pořadí dle abecedy) přístup k lezení. Při vybírání bezpráškových klasik jsme se rozhodovali podle zachování stylu, pověsti cesty, čísla, pocitu a morálové náročnosti. U sportovnějších cest jsme položili hranici zhruba takto: u kluků na Xc a u holek na Xa (v případě stylů OS a FLASH pochopitelně trochu níž, pozn. aut.). Dělení na „klasické“ a „moderní cesty“ má sice určité své nedostatky – víme o nich, ale nic férovějšího nás v redakci nenapadlo. Pořadí oblastí je ze západu na východ, kdežto pořadí zmíněných lezců a lezkyň je úplně nahodilé – prostě jak to přišlo pod ruku.


LABSKÉ PÍSKOVCE

KLASIKA

Začínáme ve světové kolébce volného lezení. I loni nebyla hranice mezi českou a německou částí celou dobu průjezdná (kvůli letnímu požáru), ale sezónu to nezkazilo. Jdeme na to… Do Saska se poprvé podíval Mikuláš Heger, kterému se povedlo na AF vylézt slavný Arnoldův „Lineal“ IXa a vzdušnou hranu „Drachenrücken“ VIIIc, RP IXa. Tuhle cestu dal loni na FLASH také Zdenda Faltys. Nepříliš lezenou „NO-Ecke“ IXc na Dompfeiler prostoupil stylem AF František Bulička a přidal FLASH spáro-stěny „Kreuzweg“ IXa na Rohnspitze.

Na německou stranu Labských pískovců začal pravidelně jezdit Petr Resch. Loni se mu podařil nevídaný zářez – cesta „Star Wars“ Xb, RP Xc na Nebelturm nad Schmilkou. Vylezl ji stylem OS, což je podle čísel pravděpodobně nejtěžší onsajt českého lezce, co se týká cesty na písku bez maglajzu. Petr popisuje přelez: „Leze se přes tři kruhy v pětačtyřicetistupňovém převisu. Nejhorší je odlez hned od prvního (boj na max, poskok), pak je to ‚jen‘ přehledná silovka s odpočinky. Mg nechybělo, bylo celkem chladno, nějak jsem si na to zvykl. Nad převisem se bohužel naleze do lámavýho blivajzu, a tak je člověk rád, že to má za sebou.“ Dále se mu povedlo na OS ukořistit dva přelezy v kolmáčích či mírně převislých stěnách: „Dunkelhut“ za Xa, RP Xb na Blasketturm a „Allerletzte Chanze“ za IXc, RP Xa na Lolaturm. Petr začal pomalu sbírat klasické Meisterwegy a minulý rok vylezl zhruba 100 věží. Když jsme u sběratelských zálib, tak ve své anabázi pokračuje Jirka Sejna, který loni v Sasku prolomil číslo 1000, co se týká jeho vylezených věží.

Sasko přijal za svoji domovinu Aleš „Alešák“ Procházka, který měl podle přelezů a prváčů super sezónu. Vylezl například cestu „Schlafender Buddha“ Xc na Friensteinwarte: „Těžká, morálová, krásná linie,“ hodnotí. Dále na Teufelsturm: „Zwischen Himmel und Hölle“ Xb nebo na Gansturm, „In guter Gesellschaft“ Xa!, kde v klíči metry nad balkónem „zažil výlet za hranici komfortní zóny“. Všechny zmíněné cesty dal stylem AF, protože na RP nehraje a v Sasku tento styl často ani nedává smysl. Na přelezech tu bývá nejtěžší překonat strach a vůbec se dostat nahoru (bez zranění). Alešák udělal také několik prváčů, které by vydaly na samostatný článek. Teď jen telegraficky: 50metrová „Berliner Mauer“ IXb na Bundesfels: „Dole odvaha, nahoře obtížnost“, hrana se sokolíky: „Demarkationslinie“ IXc/Xa na Püschnerturm nebo krátká a elegantní hrana „Zen“ Xa na Gansscheibe. Jednu cestu zmiňuje i u nás: „King line“ RP VIIIb na Komáří věž v Ostrově. Prý „super linie bez nudného místa“.

Loni jsme psali o tom, že Petr „Špek“ Slanina si byl zalézt s Berndem Arnoldem. Letos svůj přátelský vztah posunuli ještě dál a 20. května si spolu udělali prvovýstup na slavnou věž Teufelsspitze na Affensteinech. Pokračuje Špek: „Pravá spára mezi masivem a věží nebyla vylezená. Byly tam už dva kruhy a já jsem dal třetí pěkně z čistý pozice, pak krátká stropovka do další spáry. Říkal jsem: VIIc, jak jsem zvyklej z Kalichu. Nakonec to je VIIIb, ale to je nepodstatný. Vznikla nádherná cesta a jmenuje se to ‚Čertovskej mejdan‘. Byl to perfektní zážitek.“

Lukášovi Trojovskému se povedlo stylem AF probojovat velkolepou Arnoldovu „Direkte Superlative“ IXc, RP Xa na Grosser Wehlturm: „Měl jsem z ní radost, protože byla známá ve svých časech jako nejtěžší cesta a nikdo z kamarádů ji nelezl. Nastupoval jsem do ní s velkou pokorou. Jedna z nejhezčích stěnovek.“ Na OS se mu pak povedly přelezy třeba „Ostrisse“ VIIIb, RP VIIIc s přímými variantami na Dreifingerturm nebo hrany „Dir. Ostpfeiler“ VIIIc, RP IXa na Muschelkopf. Nejoblíbenější oblast? Pro Vildu Patzelta určitě Sasko. Loni se mu tam povedlo vylézt například Arnoldovu cestu „Licht und Schatten“ VIIIc, RP IXa na Kanstein-Vorgipfel, dále „Globetrotter“ VIIIc, RP IXa na Wolfsfalle nebo „Leben in den kleinen Felsen“ VIIIc, RP IXa na Gansscheibe – „nádherná stěnovka, do který svítilo, a bylo asi 30 stupňů,“ vzpomíná jeho partnerka Linda. Všechny zmíněné cesty dal Vilda nejčistším stylem – OS.

Honza „Makak“ Makovička se do Saska nedostal, ale zapsal dva zářezy na české straně: V Labáku se po letech odvážil do stropu od Špeka a Prcase kousek od bivaku pod Spícím obrem. Vylezl zapomenutou linku „Érk Wiharfenson“ IXc na Havraní stěnu. „Cesta není ani tak obtížná, ale je psychicky náročná. Blbě se v ní padá. Přelezl jsem to RP,“ komentuje. Na Pravém břehu mu přišla pěkná také cesta „Závratě netopýra“ IXa na Pražskou stěnu: „V průvodci je fotka ze stropní spáry. Ten strop je 50 m vysoko, vypadá impozantně, ale přišel mi lehký.“

Holky se do tohoto stylu lezení příliš nehrnou (mají asi rozum), a tak se toho povedlo zjistit méně. Markéta Dařinová vytáhla na saský Heringstein spáru „Bergweg“ VIIc stylem AF. Tahle cesta sice měří kolem 40 metrů, ale je úplně bez kruhu a zřejmě nebude mít moc dámských přelezů. Markéta si dále doplnila pískařské vzdělání přelezem „Perrykante“ VIIc na Spanagelturm z roku 1906, nejstaršího 6a na světě (viz náš článek Lezecké milníky, pozn. aut.). Na onsajt se jí pak v Bielatalu povedla stěnovka „Wilde Orchidee“ VIIc, RP VIIIa na Glatter Kegel. Také se k nám doneslo, že Anička Lázničková přelezla odvážnou „Cestu námořní pěchoty“ RP VIIc na Levém břehu Labáku.

„Cesta námořní pěchoty“ VIIc v podání Lukáše Ondráška, 2021 (foto: Standa Mitáč)



MODERNA

Kde začít? Tak třeba ve sportovním epicentru, kterým je Mordor na Levém břehu. Od roku 1999 čekala vyhlášená cesta „Hardcore“ Xc na první ženský přelez. Pokračuje Edita Vopatová: „Já kolem ní chodila už deset let. Několikrát jsem do cesty nalezla a vždy jsem také rychle slezla. Je tam silový boulder a nikdy má síla nebyla taková, abych ho udělala. Letos jsme se do toho pověsily se Simčou a společnými silami vymyslely program na míru. Tím to po letech konečně klaplo.“ První přelez tedy zapsala Edita, čímž otevřela cestu pro další holky.

Další přelez „Hardcoru“ se poměrně brzy povedl zmíněné Simče Ulmonové – bylo to její první Xc na písku. Tou dobou už měla ale svoji první jedenáctku „Šílený tanec“ RP XIa (dle tabulek fr. 8b, pozn. aut.), který poslala už v dubnu: „Nakonec mi ‚Hardcore‘ přišel i krokově intenzivnější. Totál struna všude. V ‚Tanci‘ to bylo o třech krocích, kdy to řeší buď skok (pro nás let) nebo Editky způsob přes oblou placku, který se mi moc líbil. Užila jsem si společné zkoušení, jen jsem si musela dávat pozor, aby mě ten její rytmus koleček pokusů nezabil… Přeci jenom, věk no,“ směje se Simča. K přelezům Edity a Simči ještě doplnění – Edita: „Frankenjura“ Xb na Dolnožlebskou vyhlídku a hafo Xa. Simča: „Frkot v kisně“ Xb na Zálesáka na Levém břehu.

Další lezkyně, která je letos úspěšně propojena s „Hardcorem“, je Eliška „Bětka“ Paděrová: „Byl mi naservírován výborný program,“ děkuje holkám s úsměvem. Také Bětce se povedlo přelézt „Šílený tanec“ a v Labáku vylezla několik Xa na OS, třeba „Vysmátou hranu“ na Labský nic. V Tisé se pak Bětce povedl přelez „Varianty Rádio 1“ Xc na Tunelovou věž. Za zmínku stojí určitě také přelezy Elišky Novotné, která seslala „Černou zmiji“ Xb na Baldricka a „Jedenáctého září“ Xa na Veřejný dům, obojí Levý břeh. Povedenou sezónu měla také Káťa Tran: na Levém dala „R.I.P.“ (Věž Jílového potoka) nástupovou variantou k prvnímu BH, která je v průvodci ohodnocena stupněm Xa. Za svůj nejhodnotnější přelez pak považuje „El Ňino“ IXc na Černého Petra – cestu, kde skáčou i vysocí habáni. Pro Káťu to bylo kvůli její menší postavě těžší než lecjaká desítka. „R. I. P.“ s přímou variantou vylezla i Lenka Černá.


Z kluků se v Labáku slušně rozjel třeba Tomáš Lukášek: „Nejslabší, máte padáka“ XIa, „Šílený tanec“ XIa, „La Bomba“ Xc a „Hardcore“ Xc: „Letní sezóna pro mě byla naprosto bombová,“ hodnotí Tom. Jedenáctku „Nejslabší, máte padáka“ vylezl také Martin „Drbič“ Drbohlav a zapsal si k tomu ještě Hudyho „Kante Philosophy“ Xc. Tu dal také Olin Klapal a k tomu seslal „Návštěvní řád“ Xb na Péčko stylem FLASH, „Smrt s celerem“ XIa a velmi převislou novinku „Tinder“ Xc/XIa na Proutníka na Pravém. František Bulička vylezl „Smrt s celerem“ XIa, „Zbytečnou smrt“ Xc a „Nudu v Labáku“ Xc.

Ondra Beneš měl loňský rok sice spíš ještě o stavbě domu, ale po práci si zvládal úspěšně odskakovat do skal. Tady je jeho seznam i s komentáři: „To tu ještě zbylo“ XIa na Malého Ďábla, „Krásná sportovka, kde se pořád leze. Více takových.“ „Hodinka jógy“ Xc: „Prvovýstup s Álou Rozsypalem na nový masiv Samotářka ve Žlebu“. Do třetice: „Xychtí budoucnost“ Xc na Winklerovky: „Nová kombinace v Tisé, kde jsem toho letos nakombinoval více, ale toto je asi jeden z nejvíce logických směrů.“ Ondra by je nezmínil, ale byly na něj naprášeny také dva onsajty: „Márnice“ Xb na Komodu na Pravém a „Frkot v kisně“ Xb na Zálesáka na Levém.

Výrazný počin (i mediálně) s pak povedl Adamovi OndroviTomášovi „Tomajdovi“ Sobotkovi. Tahle dvojice si společně zabouldrovala vysoko na Východním rohu, dokončila starý projekt a vznikla z toho cesta „Zpřítomnění“ XIa AF. Vrtat už nic nemuseli – stačilo jen umět hodně dobře lézt… Těžko říci, jestli se kvůli svému charakteru (extrémní a nejisté kroky někde v 50 metrech nad zemí) cesta dočká někdy v budoucnosti i RP přelezu. Kdo ještě neviděl, může mrknout na video níže.

Adam Ondra s Tomášem „Tomajdou“ Sobotkou v cestě „Zpřítomnění“ XIa AF (video: AO Productions)


V Labáku se činili i další – Matěj Svojtka poslal „Tinder“ Xc/XIa a dodělal prvovýstup „Černá berla“ Xc na Majáku (Pravý břeh), pod kterým je podepsán společně s Honzou JeligouMartinem „Džanglím“ Junglingem. První volný přelez jim vyfoukl František Bulička a cestu dále vylezli Zdenda LankHonza Mlejnek. Laťku si posunul Vítek Lachman – poslal „Smrt s celerem“ XIa a byla z toho jeho první jedenáctka v Labáku. Na co z loňska také vzpomíná? „Udělala mi radost cesta ‚Bílá Oblaka‘ Xb. Přál jsem si ji vylézt stylem OS, ale krom toho, že jsem netrefil směr k druhému kruhu, jsem se tam pos*al,“ směje se, „ale na druhý pokus mi to přišlo mega krásný a moc jsem si to užil!“ Ondra Tůma vylezl v Labáku „Tinder“ Xc/XIa a „Divokou mazurku“ Xc na Monolit – druhým pokusem. Labské pískovce končíme oklikou zase u cesty „Hardcore“ Xc – „Po letech zkoušení si to sedlo a podařilo se,“ popisuje svůj přelez matador Ondra Kůs.

Stylové shrnutí sezóny přidává Vašek „Šatavis“ Šatava: „Loni jsem na písku lezl, ale co jsem vylezl/nevylezl si nějak moc nepamatuju, jelikož si to nezaznamenávám. A jestli jsme něco novýho navrtali, to si taky nejsem jist, zřejmě tedy nic podstatnýho…“ To, že loni také vylezl „Hardcore“ Xc, asi zapomněl.

ČESKÝ RÁJ

KLASIKA

Pojďme rovnou do klasické mekky, kterou je Skalák. Hned zjara „afnuli“ Danny MenšíkKuba „Kwjeták“ Hanuš cestu „Honza Chodec“ IXc na Anebo. Okolo šel zrovna Michal Bartoš a se slovy: „Kluci, můžu si to taky zkusit?“ se mu povedlo poslat ji na FLASH. „Což byl hustej zážitek i pro nás diváky, byl úplně betonovej,“ směje se Kwjeták. Michalovi se povedlo pravděpodobně teprve třetí RP téhle cesty (po Kubovi Cicvárkovi a Honzovi Stříbrném, pozn. aut.). RP bude údajně Xa/b. Vše samozřejmě bez maglajzu.

V ten samý den (30. 4.) vládla ve Skaláku podmínka roku a využil ji také Mikuláš Heger, který na kusovku vylezl „Kouřovou stěnu“ VIIb se stavěním, RP VIIIc na Daliborku. Petr „Jony“ John si prý slušně zalezl v cestě „Na revanš“ VIIc (lámavé) na Podmokelskou, „z balkonu necuknul doprava ke spáře, ale šel to přímo podél trhliny, zprvu jen namalovaný na křehkým a špinavým papíře,“ vzpomíná. Z holek se ve Skaláku činila Andrejka Obročníková, která nejvíce vzpomíná na „Gotickou hranu“ VIIc na Maják: „Přes hezký začáteční rajbas až ke kruhu to bylo dobrý a od kruhu začal adrenalin, ale bylo to epický neřešit nic víc než pohyby směrem nahoru.“ Vylezla také zmíněnou „Kouřovku“ (se stavěním) pro Příběh cesty eMontany.

Do Skaláku poprvé v životě zavítal i František Bulička, který vylezl Špekovu „Břitvu na krku“ z roku 1998: „Nejtěžší VIIIb mýho života. Zajímalo by mě, kolik to má čistejch přelezů,“ hodnotí František. Na Hrubici vznikl dále předsvatební prváč Michala „Gumofky“ ReichlaMartina „Paďase“ Paděry – „Klec nám spadla“ na Zero. Byl to 40 let starý nedolezený projekt od Petra Prachtela. „Kluci to dali standardně za VIIIb, ale lehčí než IX mi to nepřišlo,“ hodnotí Magnusek.

V klasickém duchu se lezlo na vysoké úrovni i na Suškách – Honza Kendík seslal „Verticalu“ IXc na OS a volně vylezl také Čihulův „Nebeský pilíř“ IXc. Honza „Makak“ Makovička si na Prachově zapsal asi čtvrtý přelez cesty „Savana za dva roky“, VIIc. „Je to 20 metrů zajímavé spáry po smyčkách tak za VIII a nahoře vzdušná hrana, kde se leze i výš nad kruhem. Přelez mám jen AF, na hraně jsem asi dvakrát vypadl,“ vzpomíná Makak na cestu z roku 1976, pod kterou je podepsaný Standa Šilhán, Luděk Šlechta a Joska Rakoncaj.

Kuba „Kwjeták“ Hanuš si nejvíce cení OS přelezu cesty „Prima voda na mytí“ VIIIb od Špeka na Osvobozenou stěnu v Klokočí. „Parádní sportovka, akorát pod třetím kruhem je to víceméně na zem a k němu je to docela lámavý,“ směje se, „a je tam super potvrzovací výlez na vršek, kde se dá ještě vesele spadnout na posledním metru.“ Super přelezy má loni také Pepa Little: teprve třetí opakování (AF) „Chlapošrotu“ ! VIIIb/c (lámavé) nebo vůbec první opakování cesty „A je po ptákách“ IXc na Jeřabí, které se Pepovi povedlo stylem RP. Na Prachově pak přidal ještě „Bobříka odvahy“ IXb na Velkého Zbrojnoše (OS, 6. přelez). Tyto tři cesty za ním lezl Vašek Koudelka. A ještě jedna cesta: „Ke kafíčku cigárko“ IXc na Hradeckou věž od Špeka a Standy Šilhána. Tam tahal těžší část Karel Najman a Pepa dolezl spáry.

Nové cesty v bezpráškovém prachovském duchu vytvořil Vítek Lachman. Udělala mu radost „cesta pro lidi“, kterou pojmenoval „Až opadá listí z dubu“ RP VIIIb, přes tři kruhy na List. Z těch těžších to byl „Lokální kvikot“ RP Xa/Xb na Míťův masiv a „Velmi Nesmělá“ RP IXc. Poslední cestu popisuje Vítek: „Je tam žertovný odlez od posledního kruhu, na který než člověk přijde, tak si pěkně zanadává. A určitě se hodí si vzít do cesty i smyčky!“


MODERNA

Těžké sportovnější cesty lezl v Českém ráji třeba Olin Klapal – povedla se mu „Lineární regrese“ Xc v Příhrazích, „Estivace“ XIa na betonovém bloku v Klokočkách, kterou před několika lety navrtali Honza Zbranek (ten loni dle svých slov „neměl čas lézt“, pozn. aut.) a Vašek „Šatavis“ Šatava. Olin hodnotí cestu jako „hodně hard“. Dále si zapsal „Francouzský styl“ XIa na Panťáku – stylově: na druhý pokus. Cestu vylezl i František Bulička a přidal ještě „Horkou čáru“ Xb/Xc. Tomáš „Bambus“ Bardas v pantheonské Plotně vylezl „Dítě představ“ Xb na OS a „Tutáč variant“ Xb na FLASH. Pro doplnění: „Lineární regresi“ poslal loni i Zdenda Lank a „Estivaci“také Matěj Svojtka. Ten doplnil komentář: „‚Estivace‘ je jedna z nejhezčích pískovcových sportovek u nás, krátká a úderná… Fenomenální skála.“

Jeden z nejlepších výkonů oblasti se povedl Honzovi Stříbrnému – volně vylezl cestu, kterou udělal před sedmi lety s Kubou Cicvárkem a Milanem Zedníkem: „Žebříček hodnot“ XIa na Drábkách. Činil se také jeho 15letý syn Eliáš Stříbrný, který poslal už zmíněný „Francouzský styl“ asi jako nejmladší lezec v historii. Možná tu máme nejmladšího jedenáctkaře na písku? Těžko říci. „Tutáč variant“ loni vylezla také Káťa Tran. Na poměrně mladých „Pouličních holkách“ Xb/Xc se už vystřídali skoro všichni silní: Ondra Tůma, Matěj Svojtka, Pepa Podstata, Honza Kendík, Olin Klapal, Honza „Mlejnis“ Mlejnek a z místňáků Martin „Magnusek“ Klonfar, Kuba Cicvárek a Honza Stříbrný.

Osobní laťku si letos posunul Kuba „Kwjeták“ Hanuš. Vylezl „Boží mlýn“ Xb od Kuby Cicvárka na Red House v Klokočí: „Super cesta, kterou mi nejdřív dělalo dost problém vůbec zkrokovat, ale během třetí session jsem ji vylezl v kuse na rozlez. Důkaz, že nacvičování funguje, je pro mě velká novinka,“ směje se. Ještě byl naprášen Martin „Džangli“ Jungling – za přelez „Makita INU“ Xc v Příhrazích. „Podle mě těžké Xc,“ píše Tomáš Rychtrmoc.


BROUMOVSKO

KLASIKA

Začneme od holek – tedy chlapskými přelezy Aničky Šebestíkové. Po rekonvalescenci kolene se do toho opět vrhla po hlavě: „Olověnej hřebík“ IXa na Skalní pevnost – Anče se povedl čtvrtý přelez a na rozdíl od Magnuska nebo Seana Villanuevy dala spodní širočinovou část na první pokus. Dále nebezpečný Kokšův „Padák“ na OS, to samé „Bílá růže“ IXa na Koberce – taky OS. Na Radnici si dala „Boží soud“ ! VIIIb a také „Těžké okovy“ ! VIIIb – obojí zřejmě první ženské přelezy. Nejvíce si cení asi cesty „Doteky“ VIIb na Milence (reálně spíše fr. 7b, pozn. red.), kde se jí povedlo teprve třetí opakování této 40 let staré cesty. Ela Zýková vylezla Cikánovu „Cestu rumových pralinek“ VIIc na Mořskou pannu. Cesta má poměrně ošemetný dolez ke kruhu tak v 17 metrech – už lehčí terén, ale člověk nesmí zaváhat. „Pod kruhem jsem smyčku nedávala. Měla jsem tunel,“ popisovala přelez. Dále se jí povedly „Vodní žínky“ VIII na Vodníka, kde zvládla stavěcí místo sama pomocí kyvadlového zhoupnutí do levé spáry…

Káju Jelínkovou naprášil Vojta Přibyl: vyzdvihl by přímou variantu „Staré cesty“ VIIb na Skřítka, „což je skoro 40 metrů odvážnějšího, spárového lezení – převážně širší rozměr“. Doplňujeme: s blbým nejištěným místem někde v třetině. Kája také vylezla „Vodní žínky“ a potom i „Krvavé spárky“ VIIc na Papouška. (Pozn. Kája společně s Vojtou vyhráli malou soutěž, kterou jsme vyhlásili v článku o hospodě U Tošováka – společně našli a vylezli cestu „Tošovák je naše máma“ V, pozn. red.) Pavlína Binková se pochlapila v těchto cestách: „Učednická spára“ VIIb na Dagovy uši – komentář na Pískařích od Šáfy: „Od kruhu si říkáte, jen dva metry a zalezu do komína, pak si každé dva metry tuto modlitbu opakujete a už je to na zem, když se to konečně téměř pod vrcholem podaří.“ Pavlína také vylezla „Rezavý kout“ VIIb na Manaslu a „Převislou spáru“ VIIb od Kokši na Kangčhendžangu.

Co se lezlo ve spárách Ádru dále? Ondra Mrklovský ukořistil teprve druhý přelez „Mechové balady“ VIIc na Rohovou od Cikána z roku 1977. Ondrův komentář: „Cestu vybrala Pavlína. Jak tam montovala bambule a několikrát se vracela, tak mě to namotivovalo to dolízt. Takže krásné týmové dobývání.“ Kuba „Ratlík“ Kácha se dostal na vrchol Delikventa, poměrně nedobytné věže jednou ze dvou devítkových hran, co ústí až nahoru. Dlouho na ni měl spadeno a takhle to dopadlo: „Řekl jsem si, že si aspoň zkusím cvaknout první, no, a když se mi to po hodině přešlapování, vrácení se a vymejšlení jištění povedlo, řekl sem si, že to ještě zkusím ke druhýmu, že kdo ví, jestli se mi to ještě někdy povede, a když jsem ho po další hodině a spoustě pádech cvaknul, už jsem to musel dolízt. Ale moc mi to nešlo a začlo pršet, tak jsem si tam nechal samičku a dolezl to další den,“ směje se. Na této věži bylo tak do 30 dvojic. Když už zmiňujeme Ratlíka, asi by se dala vyhlásit i kategorie „pytel roku“: S Ančou velkolepě zapytlili „Leteckou“ na Milence: „Naše několikahodinový oblíhaní skončilo, až když jsem vyletěl skoro už koukajíc na knížku. Byla z toho naštěstí jen odražená pata. Ještě jsem si v letu stihnul říct: ‚To je paráda, já letím v ‚Letecký‘.‘“

Dlouhá expediční cesta „Něžnost“ IXb na Pilíř od Bernda Arnolda s druhy se dočkala zřejmě první kusovky. Postaral se o ni Kája Nováček. Toho potěšil i AF přelez „Severovýchodní spáry“ VIIIb na Věž Waltera Bonattiho, podle jeho slov „taková dýchavičná záležitost na Ostrově“. Honza „Tatuš“ Žwak sundal desetiletý pytel v Kokšově „Mindráku“ VIIIa na Harfu a užil si prý „slušnou bitku“ v „Cestě do kopce“ VIIc na Hladovou. Nedaleko od cesty „Tošovák je naše máma“ potom s Ondrou Mrklovským vylezli prvovýstupem dlouhý systém spár na nový okraj Tošovák. Cestu nazvali podle titulku našeho článku: „Na srdce neklepej, pojď rovnou dál“ VIIa. „Jeden kruh ve 30 metrech, jak se sluší. Věnováno Blboňovi a děvčatům,“ uzavírá Tatuš.

Velká stavěcí parta cca osmi lidí zaútočila na Velebníčka. Cílem byla „Dušičková“ ! VIIIa. Cikán s Piskořem to kdysi dolezli Mocanovi. Kája Jelínková popisuje akci: „My jsme se v tom málem pozabíjeli navzájem. První pokus skončil pádem čtyř lezců na zadky do houští, u druhého jsem hodila shora parašutistu po hlavě dolů a chytila se nohou v sedáku Zbyška, pak ještě jeden neúspěšný pokus a pak jsme usoudili, že víc jak čtyři patra v osmi lidech nepostavíme. Přesto nám stále chyběl zhruba 1,5 metru, tudíž jsme potupně nahradili chybějícího adepta-sebevraha nahoře klackem a cvakli kruh. Cestu dolezl Vojta Přibyl.


„I kdyby čert na koze jezdil, tak 4. 7. pojedu do Ádru,“ řekl si Petr „Špek“ Slanina. Toho dne to totiž bylo přesně 50 let od jeho první vylezené cesty: „JZ komínu“ II na Mušketýra, kam ho vyvlekli 4. 7. 1972, kdy byla cesta psaná ještě za III. Vyrazil si ji tedy s kamarády vylézt přesně na výroční den. Během této návštěvy zvládli s Mírou Machem dodělat starý projekt Standy Šilhána z roku 1986 na věž Desátou. Cestu pojmenovali „Buď kecám, nebo střílím“ IXc. Pokračuje Špek: „Z toho jsem měl radost. Standa ten první dal vysoko – je parádně danej. A pak je to hned boulder a pořád lezení. Má to šest kruhů, a kdyby to byla sportovka, tak by to mohlo mít osm. Dohromady 40 metrů lezení, jedna z nejdelších cest na Křížáku…“

Do Ádru jezdil také Aleš „Alešák“ Procházka. Cesty v jeho průvodci jsou už solidně odškrtané, a tak loni spíš tvořil nové směry. Níže vybral ty, které ho zaujaly podle kritérií: linie, kvalita materiálu, rozmístění jištění a obtíží, případně zajímavý vrchol… „Van de Graafův generátor“ IXb, Věž u Lucia: „Fantastický lezení, dole stěnka, nahoře klíč v plácání převislé hrany.“ „Všechna moudrost světa“ VIIIc/IXa na Arcteryx. „Cesta vede na věž, která patřila mezi nejtěžší napříč pískovcovými oblastmi – doposud nahoru vedla jen jedna cesta – ‚Mizivé stopy rozumu‘ IXc. Obrovská radost z objevení a realizace nového směru, navíc podstatně lehčího.“ A poslední vybraný prváč: „Sláva vítězům, čest poraženým“ IXa na Soupeřskou: „Název si získala událostí, když se před desítkami let (v den prvovýstupu) sešly ve stejný okamžik na úpatí dva mančafty, jeden se pokusil dobýt vrchol z východu a druhý ze západu. Nová cesta začíná fikaným přelezem do postupně se rozšiřujícího čistého sokolíku, který končí pár metrů pod vrcholem. Zde bylo ještě potřeba čistě přelézt stavění jedné starší cesty.“ Prváče tvořil také Petr „Jony“ John: „Na druhý pokus se povedla udělat cesta ‚Krev a soda‘ VIIIc na Kanonýra v Broumovkách. Crux je v hrubé širočině přes převis ve špatným písku. Na jedinou smyčku se hodí čelovka, i během oběda. Hodně se mi líbily ‚Válečné barvy‘ VIIIb na Dakotu, taky v Broumovkách, převislou ropuchou v jehlách do otevřené širočiny přecházející v trhlinu. Místy smyčky.“

Vojta Přibyl
má pocit, že nevylezl nic extra těžkého. Vysvětlení je jasné – skromnost plus fakt, že si vybírá staré nelezené cesty, které ještě uvízly v uzavřené klasifikaci. Artefakty z doby, kdy VIIc znamenalo „VIIc až nekonečno“. Čeho si váží? Splnil si malou osobní výzvu a vylezl všechny cesty výrazného spáraře své generace – Ládi Šolce. Celkem to dělalo 32 cest. Dále se mu vybaví společné první opakování cesty „Údolní rajóny“ VIIIa na Hurdisku od Špeka a Cikána, „lezeno s Kájou Nováčkem, který na tom měl zároveň největší podíl,“ píše Vojta. Dále mu uvízla třeba cesta „Katapult“ na Kámen. „Psáno VIIb, ale realita je někde jinde.“ Kája na něj naprášila další pecky: „Řecké báje“ VIIb (haha, pozn. Kája) na Themis od Cikána – první opakování se Seanem Villanuevou na druhém konci lana. „Dvouletá“ ! VIIIb na Violetu – tak asi pátý přelez za dlouhou dobu v úplně zapadlém koutě Ádru, kam je těžké se vůbec dostat. Dále první opakování cesty „Zpopelnění“ VIIIb na Uhlířskou: „Byla to vražda pro oba, tahal Vojta a já jsem jistila zaseknutá za ramena v komíně,“ popisuje Kája a výčet nekončí: „Elixír života“ ! VIIc od Cikána na Alchymistu: „Šlo o život a byl to opravdu velmi zajímavý neodjištěný žlab; od roku 1999 to lezl pouze Honza „Lenin“ Leníček.“ Po čase přišel od Káji další mail: „Ještě jsem si vzpomněla, že Vojta tahal cestu ‚Haleluja‘ ! VIIIa od Cikána s Mocanem (opravdu hustá a náročná cesta) a pak jsme lezli na ‚Mámin sen‘ VIIIb na Falus (krásná cesta, ze které měl Vojta radost).“ Je to nářez, co se dá od května do podzimu stihnout, lezci-smrtelníci mohou jen zírat s otevřenými ústy…

Vojta Přibyl stoupá k prvnímu v cestě „Mámin sen“ VIIIb na Falus (foto: Kája Jelínková)



MODERNA

Pojďme trochu uvolnit napětí a ještě se vrátit do cest, kde se nehraje o život, ale spíše o přelezy. Ondra Tůma si zapsal „Inspiraci“ Xc na Křížáku a hlavně „Pád do ticha“ Xb/c, který se mu povedl na FLASH: „To byl neskutečnej zážitek… Vytrvalostní lajna, kde se dá upadnout skoro všude. Máňa na majku a divadlo jelo,“ píše Ondra a vzpomíná ještě na jeden prváč, kterého se „účastnil tak zlehka, zato ve vybraný společnosti – Magnus, Luka a Pjotr“. Vzniklo „Katolický peklo“ Xb na Věž tří Meltů v Království. „Jsem dost zvědavej, kdo se v tom někdy hne,“ vzpomíná Ondra na sezónu, kdy se mu povedlo být 96 dní ve skalách.

Parádní sezónu měl i Vojta Rinn. Zmiňuje novinku „A mazej na pivečko“ Xc, což je luxusní dlouhá lajna na Hradisko. Vojtovi se povedl čtvrtý přelez (po Matějovi, Seanovi a Benešákovi, pozn. aut.). Nejvíce si cení prváče s Jirkou „Djangem“ Jaroňem. Povedlo se jim v Teplicích udělat cestu „Spící kráska“ Xc na Kristýnku. „Úlet – 40 metrů hrana, toho si cením dost. I přelezu potom,“ píše Vojta. Co se týče přelezů Djanga, ten si zapsal do deníčku třeba nového „Závisláka“ Xc za Pískovnou, „Hranu“ na Kance XIa nebo „Kyselé rybičky“ XIa na Páže v Ádru.

Cesta „A mazej na pivečko“ Xc v podání Matěje Svojtky (video: EpicTV)


Matěj Svojtka zmiňuje tyto přelezy: „Rock for life“ Xc v Jelence u Zapomenuté – povedlo se mu první RP. Dále pokosil „Vysoké napětí“ XIb/c, cestu, která byla v minulosti sekaná Tomášem Sedláčkem: „Trik je nenechat si ve spodku natéct a být v klidu na pár jedovatých kroků pod řetězem,“ říká Matěj a zmiňuje i prváče: „To už tady bylo direkt“ XIa na Boru – prý je to překrásná hodně převislá hrana: „perla východu“. Dále se mu povedlo dodělat dva dlouhodobé projekty, obojí XIa+, zatím ale bez RP přelezu: „Liščí ofenziva“ na Kangdu (Matěje v kempu na Zámecké pokousala agresivní liška, pozn. aut.) a „Plnotučná žena“ v Teplicích.

Pojďme na další prásky: Michal „Miki“ Durčák vylezl slavnou „Hranu“ na Kance XIa, třetím pokusem ve dvou dnech. Více si prý zabojoval v cestě „Zkrat“ Xc na Čtyři gardisty v Ádru. Jiří „Prťka“ Koutský udělal v Teplicích na Tarzana „Direkt mahagonové opice“ Xc. Prý za dost těžký boulder. Vojtovi Vlkovi se povedla první kusovka „Pentagramu direkt“ Xb/Xc na Broumovkách – s jeho výškou obdiv.

Honza „Magnus“ Novák vylezl standardně všechno, do čeho nastoupil. Jeden z nejlepších kousků je asi „Život na hraně“ Xc/XIa na Hlásku v Teplicích. Cesta od Kubrta a Sedloně vede po levé hraně Hlásky při pohledu z údolí. Určitě to je jeden z loňských top výkonů v Teplicích. Co říká Magnus? „Není to extra těžký, ale od devadesátých let to podle knížky nemělo přelez. Je trochu opruz, že to musíš lézt na dvou lanech,“ do deníčku si cestu zapisuje za Xb/Xc. Dále se mu povedlo udělat první RP cesty „Paralet“ Xc na Bohnice v Ádru: „Parádní lajna a kopec baletu,“ komentuje.

Co holky? Jednu odvážnou linku vylezla Ela Zýková, a to: „Dlhé pytačky“ („Dlouhé námluvy“) IXb od Igora Kollera a Andreje Belici na První na Křížáku. „Spíš bych tomu dal Xa s vykřičníkem! To není evergreen. K prvnímu kruhu VIIIc na smrt – to bys ani s vozejkem nerozchodil. A kousek pod druhým děláš IXb krok s tím, že to máš na šutr. Blbý. To mě hodně překvapilo – i to, že v tom kroku Ela spadla. Kája Nováček někde skočil do díry a chytil ji. Pak šla v dalších dnech kolem a vylezla to. Ono to není extrémně těžký – tak francouzský 7c, ale hlava tam hraje mega roli. Musíš bejt schopnej sólovat IXa,“ naprášil Elu Kuba Rak, který cestu před lety lezl. Elišce se povedla také technická hrana „Alkoholice“ IXc na Podzimní v Teplicích.

O něco bezpečnější a o něco těžší přelezy si pak zapsala Edita Vopatová: „V osidlech nejistoty“ Xa na Ostaši stylem OS: „Kratší a o to více intenzivnější cesta, kterou jsem lezla v letních horkých dnech. Byl to boj do posledního kroku,“ vzpomíná Edit. Dále zmiňuje „Nekonečný příběh“ s vrchní přímou variantou za IXc/Xa na OS: „Krásná linka na Dvorskou v Ádru. Na první pohled jsem se do ní zamilovala a s odhodláním jsem vyrazila nahoru. V klíčovém boulderu už celkem vysoko mě osvítil duch svatý a na první pokus jsem trefila úplně super přelezovou metodu.“ A do třetice Teplice: „Džin“ Xb. „U této cesty se mi stalo, že jsme měli krátké lano, které nevystačilo ani na celou věž. Konec cesty jsme tak lezli s Matějem souběžně. Musel vylézt až ke třetímu kruhu a já se nahoře strašně bála a klepaly se mi nohy.“ (Matějovo delší lano viselo v jeho vedlejším projektu, pozn. red.)

_____________________________


POLO-SVĚTOVÉ OBLASTI

Už by to skoro mohlo být všechno, ale to by nebylo fér vůči několika přelezům, které nám byly nahlášeny mimo naše tři hlavní pískovcová centra. Lucka Hrozová vylezla „Srdcovou záležitost“ na Hranol v Kokořínsku, kterou si původně zapsala za XIb. Michal Fišer a Olin Klapal cestu přelezli krátce poté a shodili ji na Xc. Těžko říci, jak to tedy bylo – do soudů ohledně klasifikace se pouštět nebudeme. Lucka dále vylezla „Srdcovou dámu“ Xa na OS (také na Hranol) a k tomu ještě přidala FLASH cesty „Ze života hmyzu“ Xa/Xb na Rezavou stěnu v Roklici. „Srdcovou záležitost“ na Hranol vylezl také Tomáš „Íťák“ Rychtrmoc – i se svojí „prasečí postavou“, jak s úsměvem říká. Zapsal si ji za Xc.

Na Kokořínsku se partě kolem Jirky VltavskéhoPepise Koudelky povedlo udělat prvovýstup na legendární rozsypaný Tvarožník – snad nejměkčí skálu v Česku, do které se skoro dá psát prstem. Pokračuje Jirka: „Cesta na Tvarožník se jmenuje ‚Perla Hliněných hor‘ VIIb a udělali jsme ji 2. 9. 2022. První kruh dal Honza ‚Koskič‘ Koska, který směr objevil při okukování Kokořínska, kam jezdí zcela sporadicky. Tak jsme se domluvili a vyrazili. Já už na Tvarožníku byl dříve a ani ve snu by mě onehdá nenapadlo, že by tam mohlo jít ještě něco udělat. Dal jsem druhý kruh v rajbasu a Špek to dolezl. Za námi cestu ještě lezli Radu s Pepisem. Můžu s čistým svědomím říct, že ač je to neuvěřitelné, je to nejhezčí směr na tuto legendární dominantu a hlavně v nejlepším matroši – v rámci Kokořína, potažmo hradčanského Tvarožníku, rozuměj.“ Dobrá reklama, co? Kdo na to skočí?

Tvarožnický dream team (foto: Jirka Vltavský)


Úplně posledním zmíněným počinem je přelez spáry „Zweiter Streich“ VIIc na věž Abt na Oybině (Žitavské hory), který se povedl Andrejce Obročníkové: „Byl to pro mě velký zážitek a teprve druhý přelez cesty z roku 1987. Převislá šikmá širočina do véčka. Bylo to zahnojený, hladký a kluzký. Klíčový ke zdolání vrcholu bylo dobře páčit hlavou ve chvíli, kdy už všechno ostatní jelo.“

Za redakci přejeme úspěšnou sezónu 2023! A jak píše Andrejka – když to nepůjde rukama a nohama, vyplatí se zkusit i hlavu.

__________

Standa Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není o číslech a život není o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš. Je závislý na stavech, kdy neřeší čas a datum – v horách nebo doma uprostřed Labských pískovců. Neléčí se.

Nezávislá redakce | Pokud se ti líbí naše tvorba, zvaž prosím dobrovolný příspěvek.