PÍSEK – PŘELEZY 2022

Loň­ská sezó­na na pís­ku byla hod­ně vydat­ná. Poku­si­li jsme se o men­ší tele­fon­ní seznam toho, co se komu poved­lo vylézt. Pokud máš pocit, že něco chy­bí, napiš nám. Sna­ži­li jsme se, ale urči­tě spous­tu unik­lo.

TEXT: STANDA „SANY“ MITÁČ (S PŘISPĚNÍM SIMČI ULMONOVÉ – LABÁK) FOTO: STANDA MITÁČ, JAN ŠPIROCH, JAKUB CEJPEK, MARTIN RÝVA, LUKÁŠ ČERNÝ, ARCHIVY LEZCŮ
| LEDEN 2023

BOMBY NA PÍSKU

To nej­lep­ší pat­ří na začá­tek. Dle novi­nář­ských postu­pů se na úvod slu­ší vybrat úpl­ně ty nej­víc top výko­ny a jimi text začít – zaujmout pozor­nost čte­ná­ře. Pro­blém je, že loni se poved­lo tolik super věcí, že to nej­lep­ší se z toho vybrat dá jen těž­ko. A tak se ten­to­krát na běž­né pro­fes­ní postu­py vykaš­le­me…

Násle­du­jí­cí pře­hled se sna­ží hut­ně shr­nout top pís­kov­co­vé poči­ny, kte­ré se k nám dones­ly a kte­ré se poved­lo vypá­t­rat. Záro­veň je jas­né, že spous­tu parád­ních věcí unik­lo… Pokud máš pocit, že tu chy­bí něja­ký tvůj výkon nebo tře­ba pře­lez kámo­še, kte­ré­ho jsi jistil/a nebo viděl/a, klid­ně nám napiš na: [email protected] – rádi infor­ma­ce dopl­ní­me. Je to „otevřený/živý text“, kte­rý jsme při­pra­ve­ni aktu­a­li­zo­vat. Začát­kem úno­ra urči­tě bude přes­něj­ší a bohat­ší. (Neboj se i napsat kvů­li opra­vám – infor­ma­cí je spous­tu a urči­tě se vlou­di­ly něja­ké chy­by, pozn. aut.)

Aby člá­nek odpo­ví­dal dění na našem pís­ku, roz­hod­li jsme se zařa­dit jak kla­sič­těj­ší, tak moder­něj­ší (pořa­dí dle abe­ce­dy) pří­stup k leze­ní. Při vybí­rá­ní bez­práš­ko­vých kla­sik jsme se roz­ho­do­va­li pod­le zacho­vá­ní sty­lu, pověs­ti ces­ty, čís­la, poci­tu a morá­lo­vé nároč­nos­ti. U spor­tov­něj­ších cest jsme polo­ži­li hra­ni­ci zhru­ba tak­to: u klu­ků na Xc a u holek na Xa (v pří­pa­dě sty­lů OS a FLASH pocho­pi­tel­ně tro­chu níž, pozn. aut.). Děle­ní na „kla­sic­ké“ a „moder­ní ces­ty“ má sice urči­té své nedo­stat­ky – víme o nich, ale nic féro­věj­ší­ho nás v redak­ci nena­padlo. Pořa­dí oblas­tí je ze zápa­du na východ, kdež­to pořa­dí zmí­ně­ných lez­ců a lez­kyň je úpl­ně naho­di­lé – pros­tě jak to při­šlo pod ruku.


LABSKÉ PÍSKOVCE

KLASIKA

Začí­ná­me ve svě­to­vé koléb­ce vol­né­ho leze­ní. I loni neby­la hra­ni­ce mezi čes­kou a němec­kou čás­tí celou dobu prů­jezd­ná (kvů­li let­ní­mu požá­ru), ale sezó­nu to nezka­zi­lo. Jde­me na to… Do Sas­ka se popr­vé podí­val Miku­láš Heger, kte­ré­mu se poved­lo na AF vylézt slav­ný Arnol­dův „Line­al“ IXa a vzduš­nou hra­nu „Dra­che­nrüc­ken“ VIIIc, RP IXa. Tuhle ces­tu dal loni na FLASH také Zden­da Fal­tys. Nepří­liš leze­nou „NO-Ecke“ IXc na Dom­p­fe­i­ler pro­stou­pil sty­lem AF Fran­ti­šek Bulič­ka a při­dal FLASH spá­ro-stě­ny „Kre­u­zweg“ IXa na Rohn­spi­t­ze.

Na němec­kou stra­nu Labských pís­kov­ců začal pra­vi­del­ně jez­dit Petr Resch. Loni se mu poda­řil neví­da­ný zářez – ces­ta „Star Wars“ Xb, RP Xc na Nebel­turm nad Schmil­kou. Vyle­zl ji sty­lem OS, což je pod­le čísel prav­dě­po­dob­ně nej­těž­ší onsajt čes­ké­ho lez­ce, co se týká ces­ty na pís­ku bez maglaj­zu. Petr popi­su­je pře­lez: „Leze se přes tři kru­hy v pět­a­čty­ři­ce­tistup­ňo­vém pře­vi­su. Nej­hor­ší je odlez hned od prv­ní­ho (boj na max, poskok), pak je to ‘jen’ pře­hled­ná silov­ka s odpo­čin­ky. Mg nechy­bě­lo, bylo cel­kem chlad­no, nějak jsem si na to zvy­kl. Nad pře­vi­sem se bohu­žel nale­ze do láma­vý­ho bli­vaj­zu, a tak je člo­věk rád, že to má za sebou.“ Dále se mu poved­lo na OS uko­řistit dva pře­le­zy v kol­má­čích či mír­ně pře­vis­lých stě­nách: „Dun­kelhut“ za Xa, RP Xb na Blas­ket­turm a „Aller­le­tz­te Chan­ze“ za IXc, RP Xa na Lola­turm. Petr začal poma­lu sbí­rat kla­sic­ké Meis­terwegy a minu­lý rok vyle­zl zhru­ba 100 věží. Když jsme u sbě­ra­tel­ských zálib, tak ve své ana­bá­zi pokra­ču­je Jir­ka Sej­na, kte­rý loni v Sas­ku pro­lo­mil čís­lo 1000, co se týká jeho vyle­ze­ných věží.

Sas­ko při­jal za svo­ji domo­vi­nu Aleš „Alešák“ Pro­cház­ka, kte­rý měl pod­le pře­le­zů a prvá­čů super sezó­nu. Vyle­zl napří­klad ces­tu „Schla­fen­der Buddha“ Xc na Fri­en­stein­war­te: „Těž­ká, morá­lo­vá, krás­ná linie,“ hod­no­tí. Dále na Teu­fel­sturm: „Zwischen Him­mel und Hölle“ Xb nebo na Gan­sturm, „In guter Gesell­schaft“ Xa!, kde v klí­či met­ry nad bal­kó­nem „zažil výlet za hra­ni­ci kom­fort­ní zóny“. Všech­ny zmí­ně­né ces­ty dal sty­lem AF, pro­to­že na RP nehra­je a v Sas­ku ten­to styl čas­to ani nedá­vá smy­sl. Na pře­le­zech tu bývá nej­těž­ší pře­ko­nat strach a vůbec se dostat naho­ru (bez zra­ně­ní). Alešák udě­lal také něko­lik prvá­čů, kte­ré by vyda­ly na samo­stat­ný člá­nek. Teď jen tele­gra­fic­ky: 50metrová „Ber­li­ner Mauer“ IXb na Bun­des­fels: „Dole odva­ha, naho­ře obtíž­nost“, hra­na se soko­lí­ky: „Demar­kati­on­sli­nie“ IXc/Xa na Püschner­tu­rm nebo krát­ká a ele­gant­ní hra­na „Zen“ Xa na Ganss­che­i­be. Jed­nu ces­tu zmi­ňu­je i u nás: „King line“ RP VIIIb na Komá­ří věž v Ost­ro­vě. Prý „super linie bez nud­né­ho mís­ta“.

Loni jsme psa­li o tom, že Petr „Špek“ Sla­ni­na si byl zalézt s Bern­dem Arnol­dem. Letos svůj přá­tel­ský vztah posu­nu­li ješ­tě dál a 20. květ­na si spo­lu udě­la­li prvo­vý­stup na slav­nou věž Teu­felsspi­t­ze na Affen­stei­nech. Pokra­ču­je Špek: „Pra­vá spá­ra mezi masi­vem a věží neby­la vyle­ze­ná. Byly tam už dva kru­hy a já jsem dal tře­tí pěk­ně z čis­tý pozi­ce, pak krát­ká stro­po­v­ka do dal­ší spá­ry. Říkal jsem: VIIc, jak jsem zvyk­lej z Kali­chu. Nako­nec to je VIIIb, ale to je nepod­stat­ný. Vznik­la nád­her­ná ces­ta a jme­nu­je se to ‚Čer­tov­skej mejdan‘. Byl to per­fekt­ní záži­tek.“

Lukášo­vi Tro­jov­ské­mu se poved­lo sty­lem AF pro­bo­jo­vat vel­ko­le­pou Arnol­do­vu „Direk­te Super­la­ti­ve“ IXc, RP Xa na Gros­ser Wehl­turm: „Měl jsem z ní radost, pro­to­že byla zná­má ve svých časech jako nej­těž­ší ces­ta a nikdo z kama­rá­dů ji nele­zl. Nastu­po­val jsem do ní s vel­kou poko­rou. Jed­na z nej­hez­čích stě­no­vek.“ Na OS se mu pak poved­ly pře­le­zy tře­ba „Ost­ris­se“ VIIIb, RP VIIIc s přímý­mi vari­an­ta­mi na Dre­i­fin­ger­tu­rm nebo hra­ny „Dir. Ost­p­fe­i­ler“ VIIIc, RP IXa na Mus­chel­ko­pf. Nej­ob­lí­be­něj­ší oblast? Pro Vil­du Pat­zel­ta urči­tě Sas­ko. Loni se mu tam poved­lo vylézt napří­klad Arnol­do­vu ces­tu „Licht und Schat­ten“ VIIIc, RP IXa na Kan­stein-Vor­gi­p­fel, dále „Glo­be­t­rot­ter“ VIIIc, RP IXa na Wolfs­falle nebo „Leben in den klei­nen Fel­sen“ VIIIc, RP IXa na Ganss­che­i­be – „nád­her­ná stě­nov­ka, do kte­rý sví­ti­lo, a bylo asi 30 stup­ňů,“ vzpo­mí­ná jeho part­ner­ka Lin­da. Všech­ny zmí­ně­né ces­ty dal Vil­da nej­čist­ším sty­lem – OS.

Hon­za „Makak“ Mako­vič­ka se do Sas­ka nedo­stal, ale zapsal dva záře­zy na čes­ké stra­ně: V Labá­ku se po letech odvá­žil do stro­pu od Špe­ka a Prca­se kou­sek od biva­ku pod Spí­cím obrem. Vyle­zl zapo­me­nu­tou lin­ku „Érk Wihar­fen­son“ IXc na Havra­ní stě­nu. „Ces­ta není ani tak obtíž­ná, ale je psy­chic­ky nároč­ná. Blbě se v ní padá. Pře­le­zl jsem to RP,“ komen­tu­je. Na Pra­vém bře­hu mu při­šla pěk­ná také ces­ta „Závra­tě neto­pý­ra“ IXa na Praž­skou stě­nu: „V prů­vod­ci je fot­ka ze strop­ní spá­ry. Ten strop je 50 m vyso­ko, vypa­dá impo­zant­ně, ale při­šel mi leh­ký.“

Hol­ky se do toho­to sty­lu leze­ní pří­liš nehr­nou (mají asi rozum), a tak se toho poved­lo zjis­tit méně. Mar­ké­ta Daři­no­vá vytáh­la na sas­ký Herings­tein spá­ru „Ber­gweg“ VIIc sty­lem AF. Tahle ces­ta sice měří kolem 40 met­rů, ale je úpl­ně bez kru­hu a zřej­mě nebu­de mít moc dám­ských pře­le­zů. Mar­ké­ta si dále dopl­ni­la pís­kař­ské vzdě­lá­ní pře­le­zem „Perry­kan­te“ VIIc na Spa­nagel­turm z roku 1906, nej­star­ší­ho 6a na svě­tě (viz náš člá­nek Lezec­ké mil­ní­ky, pozn. aut.). Na onsajt se jí pak v Bie­la­ta­lu poved­la stě­nov­ka „Wil­de Orchi­dee“ VIIc, RP VIIIa na Glat­ter Kegel. Také se k nám dones­lo, že Anič­ka Láz­nič­ko­vá pře­lez­la odváž­nou „Ces­tu námoř­ní pěcho­ty“ RP VIIc na Levém bře­hu Labá­ku.

„Ces­ta námoř­ní pěcho­ty“ VIIc v podá­ní Luká­še Ondráš­ka, 2021 (foto: Stan­da Mitáč)



MODERNA

Kde začít? Tak tře­ba ve spor­tov­ním epi­cen­t­ru, kte­rým je Mor­dor na Levém bře­hu. Od roku 1999 čeka­la vyhlá­še­ná ces­ta „Hard­co­re“ Xc na prv­ní žen­ský pře­lez. Pokra­ču­je Edi­ta Vopa­to­vá: „Já kolem ní cho­di­la už deset let. Něko­li­krát jsem do ces­ty nalez­la a vždy jsem také rych­le slez­la. Je tam silo­vý boul­der a nikdy má síla neby­la tako­vá, abych ho udě­la­la. Letos jsme se do toho pově­si­ly se Sim­čou a spo­leč­ný­mi sila­mi vymys­le­ly pro­gram na míru. Tím to po letech koneč­ně klaplo.“ Prv­ní pře­lez tedy zapsa­la Edi­ta, čímž ote­vře­la ces­tu pro dal­ší hol­ky.

Dal­ší pře­lez „Hard­co­ru“ se poměr­ně brzy pove­dl zmí­ně­né Sim­če Ulmo­no­vé – bylo to její prv­ní Xc na pís­ku. Tou dobou už měla ale svo­ji prv­ní jede­náct­ku „Šíle­ný tanec“ RP XIa (dle tabu­lek fr. 8b, pozn. aut.), kte­rý posla­la už v dub­nu: „Nako­nec mi ‚Hard­co­re‘ při­šel i kro­ko­vě inten­ziv­něj­ší. Totál stru­na všu­de. V ‘Tan­ci’ to bylo o třech kro­cích, kdy to řeší buď skok (pro nás let) nebo Edit­ky způ­sob přes oblou plac­ku, kte­rý se mi moc líbil. Uži­la jsem si spo­leč­né zkou­še­ní, jen jsem si muse­la dávat pozor, aby mě ten její ryt­mus kole­ček poku­sů neza­bil… Pře­ci jenom, věk no,“ smě­je se Sim­ča. K pře­le­zům Edi­ty a Sim­či ješ­tě dopl­ně­ní – Edi­ta: „Fran­ke­n­ju­ra“ Xb na Dolno­žleb­skou vyhlíd­ku a hafo Xa. Sim­ča: „Frkot v kis­ně“ Xb na Zále­sá­ka na Levém bře­hu.

Dal­ší lez­ky­ně, kte­rá je letos úspěš­ně pro­po­je­na s „Hard­co­rem“, je Eliš­ka „Bět­ka“ Padě­ro­vá: „Byl mi naser­ví­ro­ván výbor­ný pro­gram,“ děku­je hol­kám s úsmě­vem. Také Bět­ce se poved­lo pře­lézt „Šíle­ný tanec“ a v Labá­ku vylez­la něko­lik Xa na OS, tře­ba „Vysmá­tou hra­nu“ na Labský nic. V Tisé se pak Bět­ce pove­dl pře­lez „Vari­an­ty Rádio 1“ Xc na Tune­lo­vou věž. Za zmín­ku sto­jí urči­tě také pře­le­zy Eliš­ky Novot­né, kte­rá sesla­la „Čer­nou zmi­ji“ Xb na Bal­d­ric­ka a „Jede­nác­té­ho září“ Xa na Veřej­ný dům, obo­jí Levý břeh. Pove­de­nou sezó­nu měla také Káťa Tran: na Levém dala „R.I.P.“ (Věž Jílo­vé­ho poto­ka) nástu­po­vou vari­an­tou k prv­ní­mu BH, kte­rá je v prů­vod­ci ohod­no­ce­na stup­něm Xa. Za svůj nej­hod­not­něj­ší pře­lez pak pova­žu­je „El Ňino“ IXc na Čer­né­ho Pet­ra – ces­tu, kde ská­čou i vyso­cí habá­ni. Pro Káťu to bylo kvů­li její men­ší posta­vě těž­ší než lecja­ká desít­ka. „R. I. P.“ s pří­mou vari­an­tou vylez­la i Len­ka Čer­ná.


Z klu­ků se v Labá­ku sluš­ně roz­jel tře­ba Tomáš Luká­šek: „Nej­slab­ší, máte padá­ka“ XIa, „Šíle­ný tanec“ XIa, „La Bom­ba“ Xc a „Hard­co­re“ Xc: „Let­ní sezó­na pro mě byla napros­to bom­bo­vá,“ hod­no­tí Tom. Jede­náct­ku „Nej­slab­ší, máte padá­ka“ vyle­zl také Mar­tin „Drbič“ Drbo­hlav a zapsal si k tomu ješ­tě Hudy­ho „Kan­te Phi­lo­so­phy“ Xc. Tu dal také Olin Kla­pal a k tomu seslal „Návštěv­ní řád“ Xb na Péč­ko sty­lem FLASH, „Smrt s cele­rem“ XIa a vel­mi pře­vis­lou novin­ku „Tin­der“ Xc/XIa na Prout­ní­ka na Pra­vém. Fran­ti­šek Bulič­ka vyle­zl „Smrt s cele­rem“ XIa, „Zby­teč­nou smrt“ Xc a „Nudu v Labá­ku“ Xc.

Ond­ra Beneš měl loň­ský rok sice spíš ješ­tě o stav­bě domu, ale po prá­ci si zvlá­dal úspěš­ně odska­ko­vat do skal. Tady je jeho seznam i s komen­tá­ři: „To tu ješ­tě zby­lo“ XIa na Malé­ho Ďáb­la, „Krás­ná spor­tov­ka, kde se pořád leze. Více tako­vých.“ „Hodin­ka jógy“ Xc: „Prvo­vý­stup s Álou Roz­sy­pa­lem na nový masiv Samo­tář­ka ve Žle­bu“. Do tře­ti­ce: „Xych­tí budouc­nost“ Xc na Win­kle­rov­ky: „Nová kom­bi­na­ce v Tisé, kde jsem toho letos nakom­bi­no­val více, ale toto je asi jeden z nej­ví­ce logic­kých smě­rů.“ Ond­ra by je nezmí­nil, ale byly na něj naprá­še­ny také dva onsaj­ty: „Már­ni­ce“ Xb na Komo­du na Pra­vém a „Frkot v kis­ně“ Xb na Zále­sá­ka na Levém.

Výraz­ný počin (i medi­ál­ně) s pak pove­dl Ada­mo­vi Ondro­viTomášo­vi „Tomajdo­vi“ Sobot­ko­vi. Tahle dvo­ji­ce si spo­leč­ně zaboul­dro­va­la vyso­ko na Východ­ním rohu, dokon­či­la sta­rý pro­jekt a vznik­la z toho ces­ta „Zpří­tomně­ní“ XIa AF. Vrtat už nic nemu­se­li – sta­či­lo jen umět hod­ně dob­ře lézt… Těž­ko říci, jest­li se kvů­li své­mu cha­rak­te­ru (extrém­ní a nejis­té kro­ky někde v 50 met­rech nad zemí) ces­ta dočká někdy v budouc­nos­ti i RP pře­le­zu. Kdo ješ­tě nevi­děl, může mrk­nout na video níže.

Adam Ond­ra s Tomá­šem „Tomajdou“ Sobot­kou v ces­tě „Zpří­tomně­ní“ XIa AF (video: AO Pro­ducti­ons)


V Labá­ku se čini­li i dal­ší – Matěj Svojt­ka poslal „Tin­der“ Xc/XIa a dodě­lal prvo­vý­stup „Čer­ná ber­la“ Xc na Majá­ku (Pra­vý břeh), pod kte­rým je pode­psán spo­leč­ně s Hon­zou Jeli­gouMar­ti­nem „Džan­glím“ Jun­g­lin­gem. Prv­ní vol­ný pře­lez jim vyfou­kl Fran­ti­šek Bulič­ka a ces­tu dále vylez­li Zden­da LankHon­za Mlej­nek. Lať­ku si posu­nul Vítek Lachman – poslal „Smrt s cele­rem“ XIa a byla z toho jeho prv­ní jede­náct­ka v Labá­ku. Na co z loň­ska také vzpo­mí­ná? „Udě­la­la mi radost ces­ta ‘Bílá Obla­ka’ Xb. Přál jsem si ji vylézt sty­lem OS, ale krom toho, že jsem netre­fil směr k dru­hé­mu kru­hu, jsem se tam pos*al,“ smě­je se, „ale na dru­hý pokus mi to při­šlo mega krás­ný a moc jsem si to užil!“ Ond­ra Tůma vyle­zl v Labá­ku „Tin­der“ Xc/XIa a „Divo­kou mazur­ku“ Xc na Mono­lit – dru­hým poku­sem. Labské pís­kov­ce kon­čí­me okli­kou zase u ces­ty „Hard­co­re“ Xc – „Po letech zkou­še­ní si to sed­lo a poda­ři­lo se,“ popi­su­je svůj pře­lez mata­dor Ond­ra Kůs.

Sty­lo­vé shr­nu­tí sezó­ny při­dá­vá Vašek „Šata­vis“ Šata­va: „Loni jsem na pís­ku lezl, ale co jsem vylezl/nevylezl si nějak moc nepa­ma­tu­ju, jeli­kož si to neza­zna­me­ná­vám. A jest­li jsme něco nový­ho navr­ta­li, to si taky nejsem jist, zřej­mě tedy nic pod­stat­ný­ho…“ To, že loni také vyle­zl „Hard­co­re“ Xc, asi zapo­mněl.

ČESKÝ RÁJ

KLASIKA

Pojď­me rov­nou do kla­sic­ké mek­ky, kte­rou je Ska­lák. Hned zja­ra „afnu­li“ Dan­ny Men­šíkKuba „Kwje­ták“ Hanuš ces­tu „Hon­za Cho­dec“ IXc na Ane­bo. Oko­lo šel zrov­na Michal Bar­toš a se slo­vy: „Klu­ci, můžu si to taky zku­sit?“ se mu poved­lo poslat ji na FLASH. „Což byl hus­tej záži­tek i pro nás divá­ky, byl úpl­ně beto­no­vej,“ smě­je se Kwje­ták. Micha­lo­vi se poved­lo prav­dě­po­dob­ně tepr­ve tře­tí RP téhle ces­ty (po Kubo­vi Cicvár­ko­vi a Hon­zo­vi Stří­br­ném, pozn. aut.). RP bude údaj­ně Xa/b. Vše samo­zřej­mě bez maglaj­zu.

V ten samý den (30. 4.) vlád­la ve Ska­lá­ku pod­mín­ka roku a vyu­žil ji také Miku­láš Heger, kte­rý na kusov­ku vyle­zl „Kou­řo­vou stě­nu“ VIIb se sta­vě­ním, RP VIIIc na Dali­bor­ku. Petr „Jony“ John si prý sluš­ně zale­zl v ces­tě „Na revanš“ VIIc (láma­vé) na Pod­mokel­skou, „z bal­ko­nu necuk­nul dopra­va ke spá­ře, ale šel to pří­mo podél trh­li­ny, zpr­vu jen nama­lo­va­ný na křeh­kým a špi­na­vým papí­ře,“ vzpo­mí­ná. Z holek se ve Ska­lá­ku čini­la Andrej­ka Obroč­ní­ko­vá, kte­rá nej­ví­ce vzpo­mí­ná na „Gotic­kou hra­nu“ VIIc na Maják: „Přes hez­ký začá­teč­ní raj­bas až ke kru­hu to bylo dob­rý a od kru­hu začal adre­na­lin, ale bylo to epic­ký neře­šit nic víc než pohy­by smě­rem naho­ru.“ Vylez­la také zmí­ně­nou „Kou­řov­ku“ (se sta­vě­ním) pro Pří­běh ces­ty eMon­ta­ny.

Do Ska­lá­ku popr­vé v živo­tě zaví­tal i Fran­ti­šek Bulič­ka, kte­rý vyle­zl Špe­ko­vu „Břitvu na krku“ z roku 1998: „Nej­těž­ší VIIIb mýho živo­ta. Zají­ma­lo by mě, kolik to má čis­tejch pře­le­zů,“ hod­no­tí Fran­ti­šek. Na Hru­bi­ci vzni­kl dále před­sva­teb­ní prváč Micha­la „Gumo­f­ky“ Reich­laMar­ti­na „Paďa­se“ Padě­ry – „Klec nám spadla“ na Zero. Byl to 40 let sta­rý nedo­le­ze­ný pro­jekt od Pet­ra Prach­te­la. „Klu­ci to dali stan­dard­ně za VIIIb, ale leh­čí než IX mi to nepři­šlo,“ hod­no­tí Mag­nusek.

V kla­sic­kém duchu se lezlo na vyso­ké úrov­ni i na Suš­kách – Hon­za Ken­dík seslal „Ver­ti­ca­lu“ IXc na OS a vol­ně vyle­zl také Čihu­lův „Nebeský pilíř“ IXc. Hon­za „Makak“ Mako­vič­ka si na Pra­cho­vě zapsal asi čtvr­tý pře­lez ces­ty „Sava­na za dva roky“, VIIc. „Je to 20 met­rů zají­ma­vé spá­ry po smyč­kách tak za VIII a naho­ře vzduš­ná hra­na, kde se leze i výš nad kru­hem. Pře­lez mám jen AF, na hra­ně jsem asi dva­krát vypa­dl,“ vzpo­mí­ná Makak na ces­tu z roku 1976, pod kte­rou je pode­psa­ný Stan­da Šilhán, Luděk Šlech­ta a Joska Rakon­caj.

Kuba „Kwje­ták“ Hanuš si nej­ví­ce cení OS pře­le­zu ces­ty „Pri­ma voda na mytí“ VIIIb od Špe­ka na Osvo­bo­ze­nou stě­nu v Klo­ko­čí. „Parád­ní spor­tov­ka, ako­rát pod tře­tím kru­hem je to více­mé­ně na zem a k němu je to doce­la láma­vý,“ smě­je se, „a je tam super potvr­zo­va­cí výlez na vršek, kde se dá ješ­tě vese­le spad­nout na posled­ním met­ru.“ Super pře­le­zy má loni také Pepa Litt­le: tepr­ve tře­tí opa­ko­vá­ní (AF) „Chla­po­šro­tu“ ! VIIIb/c (láma­vé) nebo vůbec prv­ní opa­ko­vá­ní ces­ty „A je po ptá­kách“ IXc na Jeřa­bí, kte­ré se Pepo­vi poved­lo sty­lem RP. Na Pra­cho­vě pak při­dal ješ­tě „Bob­ří­ka odva­hy“ IXb na Vel­ké­ho Zbroj­no­še (OS, 6. pře­lez). Tyto tři ces­ty za ním lezl Vašek Kou­del­ka. A ješ­tě jed­na ces­ta: „Ke kafíč­ku cigár­ko“ IXc na Hra­dec­kou věž od Špe­ka a Stan­dy Šilhá­na. Tam tahal těž­ší část Karel Naj­man a Pepa dole­zl spá­ry.

Nové ces­ty v bez­práš­ko­vém pra­chov­ském duchu vytvo­řil Vítek Lachman. Udě­la­la mu radost „ces­ta pro lidi“, kte­rou pojme­no­val „Až opa­dá lis­tí z dubu“ RP VIIIb, přes tři kru­hy na List. Z těch těž­ších to byl „Lokál­ní kvi­kot“ RP Xa/Xb na Míťův masiv a „Vel­mi Nesmě­lá“ RP IXc. Posled­ní ces­tu popi­su­je Vítek: „Je tam žer­tov­ný odlez od posled­ní­ho kru­hu, na kte­rý než člo­věk při­jde, tak si pěk­ně zana­dá­vá. A urči­tě se hodí si vzít do ces­ty i smyč­ky!“


MODERNA

Těž­ké spor­tov­něj­ší ces­ty lezl v Čes­kém ráji tře­ba Olin Kla­pal – poved­la se mu „Line­ár­ní regre­se“ Xc v Pří­hra­zích, „Esti­va­ce“ XIa na beto­no­vém blo­ku v Klo­koč­kách, kte­rou před něko­li­ka lety navr­ta­li Hon­za Zbra­nek (ten loni dle svých slov „neměl čas lézt“, pozn. aut.) a Vašek „Šata­vis“ Šata­va. Olin hod­no­tí ces­tu jako „hod­ně hard“. Dále si zapsal „Fran­couz­ský styl“ XIa na Pan­ťá­ku – sty­lo­vě: na dru­hý pokus. Ces­tu vyle­zl i Fran­ti­šek Bulič­ka a při­dal ješ­tě „Hor­kou čáru“ Xb/Xc. Tomáš „Bam­bus“ Bar­das v pan­the­on­ské Plot­ně vyle­zl „Dítě před­stav“ Xb na OS a „Tutáč vari­ant“ Xb na FLASH. Pro dopl­ně­ní: „Line­ár­ní regre­si“ poslal loni i Zden­da Lank a „Estivaci“také Matěj Svojt­ka. Ten dopl­nil komen­tář: „‚Esti­va­ce‘ je jed­na z nej­hez­čích pís­kov­co­vých spor­to­vek u nás, krát­ká a úder­ná… Feno­me­nál­ní ská­la.“

Jeden z nej­lep­ších výko­nů oblas­ti se pove­dl Hon­zo­vi Stří­br­né­mu – vol­ně vyle­zl ces­tu, kte­rou udě­lal před sed­mi lety s Kubou Cicvár­kem a Mila­nem Zed­ní­kem: „Žeb­ří­ček hod­not“ XIa na Dráb­kách. Činil se také jeho 13letý syn Eli­áš Stří­br­ný, kte­rý poslal už zmí­ně­ný „Fran­couz­ský styl“ asi jako nejmlad­ší lezec v his­to­rii. Mož­ná tu máme nejmlad­ší­ho jede­náct­ka­ře na pís­ku? Těž­ko říci. „Tutáč vari­ant“ loni vylez­la také Káťa Tran. Na poměr­ně mla­dých „Pou­lič­ních hol­kách“ Xb/Xc se už vystří­da­li sko­ro všich­ni sil­ní: Ond­ra Tůma, Matěj Svojt­ka, Pepa Pod­sta­ta, Hon­za Ken­dík, Olin Kla­pal, Hon­za „Mlej­nis“ Mlej­nek a z míst­ňá­ků Mar­tin „Mag­nusek“ Klon­far, Kuba Cicvá­rek a Hon­za Stří­br­ný.

Osob­ní lať­ku si letos posu­nul Kuba „Kwje­ták“ Hanuš. Vyle­zl „Boží mlýn“ Xb od Kuby Cicvár­ka na Red Hou­se v Klo­ko­čí: „Super ces­ta, kte­rou mi nejdřív děla­lo dost pro­blém vůbec zkro­ko­vat, ale během tře­tí sessi­on jsem ji vyle­zl v kuse na roz­lez. Důkaz, že nacvi­čo­vá­ní fun­gu­je, je pro mě vel­ká novin­ka,“ smě­je se. Ješ­tě byl naprá­šen Mar­tin „Džan­g­li“ Jun­g­ling – za pře­lez „Maki­ta INU“ Xc v Pří­hra­zích. „Pod­le mě těž­ké Xc,“ píše Tomáš Rych­tr­moc.


BROUMOVSKO

KLASIKA

Začne­me od holek – tedy chlap­ský­mi pře­le­zy Anič­ky Šebes­tí­ko­vé. Po rekon­va­lescen­ci kole­ne se do toho opět vrh­la po hla­vě: „Olo­vě­nej hře­bík“ IXa na Skal­ní pev­nost – Anče se pove­dl čtvr­tý pře­lez a na roz­díl od Mag­nuska nebo Sea­na Villa­nu­e­vy dala spod­ní širo­či­no­vou část na prv­ní pokus. Dále nebez­peč­ný Kok­šův „Padák“ na OS, to samé „Bílá růže“ IXa na Kober­ce – taky OS. Na Rad­ni­ci si dala „Boží soud“ ! VIIIb a také „Těž­ké oko­vy“ ! VIIIb – obo­jí zřej­mě prv­ní žen­ské pře­le­zy. Nej­ví­ce si cení asi ces­ty „Dote­ky“ VIIb na Milen­ce (reál­ně spí­še fr. 7b, pozn. red.), kde se jí poved­lo tepr­ve tře­tí opa­ko­vá­ní této 40 let sta­ré ces­ty. Ela Zýko­vá vylez­la Ciká­no­vu „Ces­tu rumo­vých pra­li­nek“ VIIc na Moř­skou pan­nu. Ces­ta má poměr­ně oše­met­ný dolez ke kru­hu tak v 17 met­rech – už leh­čí terén, ale člo­věk nesmí zavá­hat. „Pod kru­hem jsem smyč­ku nedá­va­la. Měla jsem tunel,“ popi­so­va­la pře­lez. Dále se jí poved­ly „Vod­ní žín­ky“ VIII na Vod­ní­ka, kde zvlád­la sta­vě­cí mís­to sama pomo­cí kyva­dlo­vé­ho zhoup­nu­tí do levé spá­ry…

Káju Jelín­ko­vou naprášil Voj­ta Při­byl: vyzdvi­hl by pří­mou vari­an­tu „Sta­ré ces­ty“ VIIb na Skřít­ka, „což je sko­ro 40 met­rů odváž­něj­ší­ho, spá­ro­vé­ho leze­ní – pře­váž­ně šir­ší roz­měr“. Dopl­ňu­je­me: s blbým nejiš­tě­ným mís­tem někde v tře­ti­ně. Kája také vylez­la „Vod­ní žín­ky“ a potom i „Krva­vé spár­ky“ VIIc na Papouš­ka. (Pozn. Kája spo­leč­ně s Voj­tou vyhrá­li malou sou­těž, kte­rou jsme vyhlá­si­li v člán­ku o hos­po­dě U Tošo­vá­ka – spo­leč­ně našli a vylez­li ces­tu „Tošo­vák je naše máma“ V, pozn. red.) Pavlí­na Bin­ko­vá se pochla­pi­la v těch­to cestách: „Učed­nic­ká spá­ra“ VIIb na Dago­vy uši – komen­tář na Pís­ka­řích od Šáfy: „Od kru­hu si říká­te, jen dva met­ry a zale­zu do komí­na, pak si kaž­dé dva met­ry tuto mod­lit­bu opa­ku­je­te a už je to na zem, když se to koneč­ně téměř pod vrcho­lem poda­ří.“ Pavlí­na také vylez­la „Reza­vý kout“ VIIb na Mana­slu a „Pře­vis­lou spá­ru“ VIIb od Kok­ši na Kan­gčhen­džan­gu.

Co se lezlo ve spá­rách Ádru dále? Ond­ra Mrklov­ský uko­řistil tepr­ve dru­hý pře­lez „Mecho­vé bala­dy“ VIIc na Roho­vou od Ciká­na z roku 1977. Ondrův komen­tář: „Ces­tu vybra­la Pavlí­na. Jak tam mon­to­va­la bam­bu­le a něko­li­krát se vra­ce­la, tak mě to namo­ti­vo­va­lo to dolízt. Tak­že krás­né týmo­vé dobý­vá­ní.“ Kuba „Rat­lík“ Kácha se dostal na vrchol Delik­ven­ta, poměr­ně nedo­byt­né věže jed­nou ze dvou devít­ko­vých hran, co ústí až naho­ru. Dlou­ho na ni měl spa­de­no a takhle to dopadlo: „Řekl jsem si, že si aspoň zku­sím cvak­nout prv­ní, no, a když se mi to po hodi­ně pře­šla­po­vá­ní, vrá­ce­ní se a vymejšle­ní jiš­tě­ní poved­lo, řekl sem si, že to ješ­tě zku­sím ke dru­hý­mu, že kdo ví, jest­li se mi to ješ­tě někdy pove­de, a když jsem ho po dal­ší hodi­ně a spous­tě pádech cvak­nul, už jsem to musel dolízt. Ale moc mi to nešlo a začlo pršet, tak jsem si tam nechal samič­ku a dole­zl to dal­ší den,“ smě­je se. Na této věži bylo tak do 30 dvo­jic. Když už zmi­ňu­je­me Rat­lí­ka, asi by se dala vyhlá­sit i kate­go­rie „pytel roku“: S Ančou vel­ko­le­pě zapyt­li­li „Letec­kou“ na Milen­ce: „Naše něko­li­ka­ho­di­no­vý oblí­ha­ní skon­či­lo, až když jsem vyle­těl sko­ro už kou­ka­jíc na kníž­ku. Byla z toho naštěs­tí jen odra­že­ná pata. Ješ­tě jsem si v letu stih­nul říct: ‚To je pará­da, já letím v ‚Letec­ký‘.‘“

Dlou­há expe­dič­ní ces­ta „Něž­nost“ IXb na Pilíř od Bern­da Arnol­da s dru­hy se dočka­la zřej­mě prv­ní kusov­ky. Posta­ral se o ni Kája Nová­ček. Toho potě­šil i AF pře­lez „Seve­ro­vý­chod­ní spá­ry“ VIIIb na Věž Wal­te­ra Bonatti­ho, pod­le jeho slov „tako­vá dýcha­vič­ná zále­ži­tost na Ost­ro­vě“. Hon­za „Tatuš“ Žwak sun­dal dese­ti­le­tý pytel v Kok­šo­vě „Min­d­rá­ku“ VIIIa na Har­fu a užil si prý „sluš­nou bit­ku“ v „Ces­tě do kop­ce“ VIIc na Hla­do­vou. Neda­le­ko od ces­ty „Tošo­vák je naše máma“ potom s Ond­rou Mrklov­ským vylez­li prvo­vý­stu­pem dlou­hý sys­tém spár na nový okraj Tošo­vák. Ces­tu nazva­li pod­le titul­ku naše­ho člán­ku: „Na srd­ce nekle­pej, pojď rov­nou dál“ VIIa. „Jeden kruh ve 30 met­rech, jak se slu­ší. Věno­vá­no Blbo­ňo­vi a děv­ča­tům,“ uza­ví­rá Tatuš.

Vel­ká sta­vě­cí par­ta cca osmi lidí zaú­to­či­la na Veleb­níč­ka. Cílem byla „Dušič­ko­vá“ ! VIIIa. Cikán s Pisko­řem to kdy­si dolez­li Moca­no­vi. Kája Jelín­ko­vá popi­su­je akci: „My jsme se v tom málem poza­bí­je­li navzá­jem. Prv­ní pokus skon­čil pádem čtyř lez­ců na zad­ky do houš­tí, u dru­hé­ho jsem hodi­la sho­ra para­šu­tis­tu po hla­vě dolů a chy­ti­la se nohou v sedá­ku Zby­š­ka, pak ješ­tě jeden neú­spěš­ný pokus a pak jsme usou­di­li, že víc jak čty­ři pat­ra v osmi lidech nepo­sta­ví­me. Přes­to nám stá­le chy­běl zhru­ba 1,5 met­ru, tudíž jsme potup­ně nahra­di­li chy­bě­jí­cí­ho adep­ta-sebe­vra­ha naho­ře klac­kem a cvak­li kruh. Ces­tu dole­zl Voj­ta Při­byl.


„I kdy­by čert na koze jez­dil, tak 4. 7. poje­du do Ádru,“ řekl si Petr „Špek“ Sla­ni­na. Toho dne to totiž bylo přes­ně 50 let od jeho prv­ní vyle­ze­né ces­ty: „JZ komí­nu“ II na Muš­ke­tý­ra, kam ho vyvlek­li 4. 7. 1972, kdy byla ces­ta psa­ná ješ­tě za III. Vyra­zil si ji tedy s kama­rá­dy vylézt přes­ně na výroč­ní den. Během této návštěvy zvlád­li s Mírou Machem dodě­lat sta­rý pro­jekt Stan­dy Šilhá­na z roku 1986 na věž Desá­tou. Ces­tu pojme­no­va­li „Buď kecám, nebo stří­lím“ IXc. Pokra­ču­je Špek: „Z toho jsem měl radost. Stan­da ten prv­ní dal vyso­ko – je parád­ně danej. A pak je to hned boul­der a pořád leze­ní. Má to šest kru­hů, a kdy­by to byla spor­tov­ka, tak by to moh­lo mít osm. Dohro­ma­dy 40 met­rů leze­ní, jed­na z nejdel­ších cest na Kří­žá­ku…“

Do Ádru jez­dil také Aleš „Alešák“ Pro­cház­ka. Ces­ty v jeho prů­vod­ci jsou už solid­ně odškr­ta­né, a tak loni spíš tvo­řil nové smě­ry. Níže vybral ty, kte­ré ho zau­ja­ly pod­le kri­té­rií: linie, kva­li­ta mate­ri­á­lu, roz­mís­tě­ní jiš­tě­ní a obtí­ží, pří­pad­ně zají­ma­vý vrchol… „Van de Gra­a­fův gene­rá­tor“ IXb, Věž u Lucia: „Fan­tas­tic­ký leze­ní, dole stěn­ka, naho­ře klíč v plá­cá­ní pře­vis­lé hra­ny.“ „Všech­na moud­rost svě­ta“ VIIIc/IXa na Arc­te­ryx. „Ces­ta vede na věž, kte­rá pat­ři­la mezi nej­těž­ší napříč pís­kov­co­vý­mi oblast­mi – dopo­sud naho­ru ved­la jen jed­na ces­ta – ‘Mizi­vé sto­py rozu­mu’ IXc. Obrov­ská radost z obje­ve­ní a rea­li­za­ce nové­ho smě­ru, navíc pod­stat­ně leh­čí­ho.“ A posled­ní vybra­ný prváč: „Slá­va vítězům, čest pora­že­ným“ IXa na Sou­peř­skou: „Název si zís­ka­la udá­los­tí, když se před desít­ka­mi let (v den prvo­vý­stu­pu) sešly ve stej­ný oka­mžik na úpa­tí dva man­čaf­ty, jeden se poku­sil dobýt vrchol z výcho­du a dru­hý ze zápa­du. Nová ces­ta začí­ná fika­ným pře­le­zem do postup­ně se roz­ši­řu­jí­cí­ho čis­té­ho soko­lí­ku, kte­rý kon­čí pár met­rů pod vrcho­lem. Zde bylo ješ­tě potře­ba čis­tě pře­lézt sta­vě­ní jed­né star­ší ces­ty.“ Prvá­če tvo­řil také Petr „Jony“ John: „Na dru­hý pokus se poved­la udě­lat ces­ta ‘Krev a soda’ VIIIc na Kano­ný­ra v Brou­mov­kách. Crux je v hrubé širo­či­ně přes pře­vis ve špat­ným pís­ku. Na jedi­nou smyč­ku se hodí čelov­ka, i během obě­da. Hod­ně se mi líbi­ly ‘Váleč­né bar­vy’ VIIIb na Dako­tu, taky v Brou­mov­kách, pře­vis­lou ropu­chou v jehlách do ote­vře­né širo­či­ny pře­chá­ze­jí­cí v trh­li­nu. Mís­ty smyč­ky.“

Voj­ta Při­byl
má pocit, že nevy­le­zl nic extra těž­ké­ho. Vysvět­le­ní je jas­né – skrom­nost plus fakt, že si vybí­rá sta­ré nele­ze­né ces­ty, kte­ré ješ­tě uvíz­ly v uza­vře­né kla­si­fi­ka­ci. Arte­fak­ty z doby, kdy VIIc zna­me­na­lo „VIIc až neko­neč­no“. Čeho si váží? Spl­nil si malou osob­ní výzvu a vyle­zl všech­ny ces­ty výraz­né­ho spá­ra­ře své gene­ra­ce – Ládi Šol­ce. Cel­kem to děla­lo 32 cest. Dále se mu vyba­ví spo­leč­né prv­ní opa­ko­vá­ní ces­ty „Údol­ní rajó­ny“ VIIIa na Hur­dis­ku od Špe­ka a Ciká­na, „leze­no s Kájou Nováč­kem, kte­rý na tom měl záro­veň nej­vět­ší podíl,“ píše Voj­ta. Dále mu uvíz­la tře­ba ces­ta „Kata­pult“ na Kámen. „Psá­no VIIb, ale rea­li­ta je někde jin­de.“ Kája na něj napráši­la dal­ší pec­ky: „Řec­ké báje“ VIIb (haha, pozn. Kája) na The­mis od Ciká­na – prv­ní opa­ko­vá­ní se Sea­nem Villa­nu­e­vou na dru­hém kon­ci lana. „Dvou­le­tá“ ! VIIIb na Vio­le­tu – tak asi pátý pře­lez za dlou­hou dobu v úpl­ně zapad­lém kou­tě Ádru, kam je těž­ké se vůbec dostat. Dále prv­ní opa­ko­vá­ní ces­ty „Zpo­pel­ně­ní“ VIIIb na Uhlíř­skou: „Byla to vraž­da pro oba, tahal Voj­ta a já jsem jis­ti­la zasek­nu­tá za rame­na v komí­ně,“ popi­su­je Kája a výčet nekon­čí: „Eli­xír živo­ta“ ! VIIc od Ciká­na na Alchy­mis­tu: „Šlo o život a byl to oprav­du vel­mi zají­ma­vý neod­jiš­tě­ný žlab; od roku 1999 to lezl pou­ze Hon­za „Lenin“ Lení­ček.“ Po čase při­šel od Káji dal­ší mail: „Ješ­tě jsem si vzpo­mně­la, že Voj­ta tahal ces­tu ‚Hale­lu­ja‘ ! VIIIa od Ciká­na s Moca­nem (oprav­du hus­tá a nároč­ná ces­ta) a pak jsme lez­li na ‚Mámin sen‘ VIIIb na Falus (krás­ná ces­ta, ze kte­ré měl Voj­ta radost).“ Je to nářez, co se dá od květ­na do pod­zi­mu stih­nout, lez­ci-smr­tel­ní­ci mohou jen zírat s ote­vře­ný­mi ústy…

Voj­ta Při­byl stou­pá k prv­ní­mu v ces­tě „Mámin sen“ VIIIb na Falus (foto: Kája Jelín­ko­vá)



MODERNA

Pojď­me tro­chu uvol­nit napě­tí a ješ­tě se vrá­tit do cest, kde se nehra­je o život, ale spí­še o pře­le­zy. Ond­ra Tůma si zapsal „Inspi­ra­ci“ Xc na Kří­žá­ku a hlav­ně „Pád do ticha“ Xb/c, kte­rý se mu pove­dl na FLASH: „To byl nesku­tečnej záži­tek… Vytr­va­lost­ní laj­na, kde se dá upad­nout sko­ro všu­de. Máňa na maj­ku a diva­dlo jelo,“ píše Ond­ra a vzpo­mí­ná ješ­tě na jeden prváč, kte­ré­ho se „účast­nil tak zleh­ka, zato ve vybra­ný spo­leč­nos­ti – Mag­nus, Luka a Pjo­tr“. Vznik­lo „Kato­lic­ký peklo“ Xb na Věž tří Mel­tů v Krá­lov­ství. „Jsem dost zvě­da­vej, kdo se v tom někdy hne,“ vzpo­mí­ná Ond­ra na sezó­nu, kdy se mu poved­lo být 96 dní ve ska­lách.

Parád­ní sezó­nu měl i Voj­ta Rinn. Zmi­ňu­je novin­ku „A mazej na piveč­ko“ Xc, což je luxus­ní dlou­há laj­na na Hra­dis­ko. Voj­to­vi se pove­dl čtvr­tý pře­lez (po Matě­jo­vi, Sea­no­vi a Benešá­ko­vi, pozn. aut.). Nej­ví­ce si cení prvá­če s Jir­kou „Djan­gem“ Jaroňem. Poved­lo se jim v Tep­li­cích udě­lat ces­tu „Spí­cí krás­ka“ Xc na Kris­týn­ku. „Úlet – 40 met­rů hra­na, toho si cením dost. I pře­le­zu potom,“ píše Voj­ta. Co se týče pře­le­zů Djan­ga, ten si zapsal do deníč­ku tře­ba nové­ho „Závislá­ka“ Xc za Pís­kov­nou, „Hra­nu“ na Kan­ce XIa nebo „Kyse­lé rybič­ky“ XIa na Páže v Ádru.

Ces­ta „A mazej na piveč­ko“ Xc v podá­ní Matě­je Svojt­ky (video: Epic­TV)


Matěj Svojt­ka zmi­ňu­je tyto pře­le­zy: „Rock for life“ Xc v Jelen­ce u Zapo­me­nu­té – poved­lo se mu prv­ní RP. Dále poko­sil „Vyso­ké napě­tí“ XIb/c, ces­tu, kte­rá byla v minu­los­ti seka­ná Tomá­šem Sed­láč­kem: „Trik je nene­chat si ve spod­ku natéct a být v kli­du na pár jedo­va­tých kro­ků pod řetě­zem,“ říká Matěj a zmi­ňu­je i prvá­če: „To už tady bylo direkt“ XIa na Boru – prý je to pře­krás­ná hod­ně pře­vis­lá hra­na: „per­la výcho­du“. Dále se mu poved­lo dodě­lat dva dlou­ho­do­bé pro­jek­ty, obo­jí XIa+, zatím ale bez RP pře­le­zu: „Liš­čí ofen­zi­va“ na Kan­g­du (Matě­je v kem­pu na Zámec­ké pokou­sa­la agre­siv­ní liš­ka, pozn. aut.) a „Plno­tuč­ná žena“ v Tep­li­cích.

Pojď­me na dal­ší prás­ky: Michal „Miki“ Dur­čák vyle­zl slav­nou „Hra­nu“ na Kan­ce XIa, tře­tím poku­sem ve dvou dnech. Více si prý zabo­jo­val v ces­tě „Zkrat“ Xc na Čty­ři gar­dis­ty v Ádru. Jiří „Prť­ka“ Kout­ský udě­lal v Tep­li­cích na Tar­za­na „Direkt maha­go­no­vé opi­ce“ Xc. Prý za dost těž­ký boul­der. Voj­to­vi Vlko­vi se poved­la prv­ní kusov­ka „Pen­tagra­mu direkt“ Xb/Xc na Brou­mov­kách – s jeho výš­kou obdiv.

Hon­za „Mag­nus“ Novák vyle­zl stan­dard­ně všech­no, do čeho nastou­pil. Jeden z nej­lep­ších kous­ků je asi „Život na hra­ně“ Xc/XIa na Hlás­ku v Tep­li­cích. Ces­ta od Kubr­ta a Sed­lo­ně vede po levé hra­ně Hlás­ky při pohle­du z údo­lí. Urči­tě to je jeden z loň­ských top výko­nů v Tep­li­cích. Co říká Mag­nus? „Není to extra těž­ký, ale od deva­de­sá­tých let to pod­le kníž­ky nemě­lo pře­lez. Je tro­chu opruz, že to musíš lézt na dvou lanech,“ do deníč­ku si ces­tu zapi­su­je za Xb/Xc. Dále se mu poved­lo udě­lat prv­ní RP ces­ty „Para­let“ Xc na Bohni­ce v Ádru: „Parád­ní laj­na a kopec bale­tu,“ komen­tu­je.

Co hol­ky? Jed­nu odváž­nou lin­ku vylez­la Ela Zýko­vá, a to: „Dlhé pytač­ky“ („Dlou­hé námlu­vy“) IXb od Igo­ra Kolle­ra a Andre­je Beli­ci na Prv­ní na Kří­žá­ku. „Spíš bych tomu dal Xa s vykřič­ní­kem! To není ever­gre­en. K prv­ní­mu kru­hu VIIIc na smrt – to bys ani s vozej­kem neroz­cho­dil. A kou­sek pod dru­hým děláš IXb krok s tím, že to máš na šutr. Blbý. To mě hod­ně pře­kva­pi­lo – i to, že v tom kro­ku Ela spadla. Kája Nová­ček někde sko­čil do díry a chy­til ji. Pak šla v dal­ších dnech kolem a vylez­la to. Ono to není extrém­ně těž­ký – tak fran­couz­ský 7c, ale hla­va tam hra­je mega roli. Musíš bejt schop­nej sólo­vat IXa,“ naprášil Elu Kuba Rak, kte­rý ces­tu před lety lezl. Eliš­ce se poved­la také tech­nic­ká hra­na „Alko­ho­li­ce“ IXc na Pod­zim­ní v Tep­li­cích.

O něco bez­peč­něj­ší a o něco těž­ší pře­le­zy si pak zapsa­la Edi­ta Vopa­to­vá: „V osidlech nejis­to­ty“ Xa na Osta­ši sty­lem OS: „Krat­ší a o to více inten­ziv­něj­ší ces­ta, kte­rou jsem lez­la v let­ních hor­kých dnech. Byl to boj do posled­ní­ho kro­ku,“ vzpo­mí­ná Edit. Dále zmi­ňu­je „Neko­neč­ný pří­běh“ s vrch­ní pří­mou vari­an­tou za IXc/Xa na OS: „Krás­ná lin­ka na Dvor­skou v Ádru. Na prv­ní pohled jsem se do ní zami­lo­va­la a s odhod­lá­ním jsem vyra­zi­la naho­ru. V klí­čo­vém boul­de­ru už cel­kem vyso­ko mě osví­til duch sva­tý a na prv­ní pokus jsem tre­fi­la úpl­ně super pře­le­zo­vou meto­du.“ A do tře­ti­ce Tep­li­ce: „Džin“ Xb. „U této ces­ty se mi sta­lo, že jsme měli krát­ké lano, kte­ré nevy­sta­či­lo ani na celou věž. Konec ces­ty jsme tak lez­li s Matě­jem sou­běž­ně. Musel vylézt až ke tře­tí­mu kru­hu a já se naho­ře straš­ně bála a kle­pa­ly se mi nohy.“ (Matě­jo­vo del­ší lano vise­lo v jeho ved­lej­ším pro­jek­tu, pozn. red.)

_____________________________


POLO-SVĚTOVÉ OBLASTI

Už by to sko­ro moh­lo být všech­no, ale to by neby­lo fér vůči něko­li­ka pře­le­zům, kte­ré nám byly nahlá­še­ny mimo naše tři hlav­ní pís­kov­co­vá cen­t­ra. Luc­ka Hrozo­vá vylez­la „Srd­co­vou zále­ži­tost“ na Hra­nol v Koko­řín­sku, kte­rou si původ­ně zapsa­la za XIb. Michal Fišer a Olin Kla­pal ces­tu pře­lez­li krát­ce poté a sho­di­li ji na Xc. Těž­ko říci, jak to tedy bylo – do sou­dů ohled­ně kla­si­fi­ka­ce se pouš­tět nebu­de­me. Luc­ka dále vylez­la „Srd­co­vou dámu“ Xa na OS (také na Hra­nol) a k tomu ješ­tě při­da­la FLASH ces­ty „Ze živo­ta hmy­zu“ Xa/Xb na Reza­vou stě­nu v Rok­li­ci. „Srd­co­vou zále­ži­tost“ na Hra­nol vyle­zl také Tomáš „Íťák“ Rych­tr­moc – i se svo­jí „pra­se­čí posta­vou“, jak s úsmě­vem říká. Zapsal si ji za Xc.

Na Koko­řín­sku se par­tě kolem Jir­ky Vltav­ské­hoPepi­se Kou­del­ky poved­lo udě­lat prvo­vý­stup na legen­dár­ní roz­sy­pa­ný Tva­rož­ník – snad nejměk­čí ská­lu v Čes­ku, do kte­ré se sko­ro dá psát prs­tem. Pokra­ču­je Jir­ka: „Ces­ta na Tva­rož­ník se jme­nu­je ‚Per­la Hli­ně­ných hor‘ VIIb a udě­la­li jsme ji 2. 9. 2022. Prv­ní kruh dal Hon­za ‚Koskič‘ Koska, kte­rý směr obje­vil při oku­ko­vá­ní Koko­řín­ska, kam jez­dí zce­la spo­ra­dic­ky. Tak jsme se domlu­vi­li a vyra­zi­li. Já už na Tva­rož­ní­ku byl dří­ve a ani ve snu by mě oneh­dá nena­padlo, že by tam moh­lo jít ješ­tě něco udě­lat. Dal jsem dru­hý kruh v raj­ba­su a Špek to dole­zl. Za námi ces­tu ješ­tě lez­li Radu s Pepi­sem. Můžu s čis­tým svě­do­mím říct, že ač je to neu­vě­ři­tel­né, je to nej­hez­čí směr na tuto legen­dár­ní domi­nan­tu a hlav­ně v nej­lep­ším mat­ro­ši – v rám­ci Koko­ří­na, potaž­mo hrad­čan­ské­ho Tva­rož­ní­ku, rozu­měj.“ Dob­rá rekla­ma, co? Kdo na to sko­čí?

Tva­rož­nic­ký dre­am team (foto: Jir­ka Vltav­ský)


Úpl­ně posled­ním zmí­ně­ným poči­nem je pře­lez spá­ry „Zwei­ter Stre­ich“ VIIc na věž Abt na Oybi­ně (Žitav­ské hory), kte­rý se pove­dl Andrej­ce Obroč­ní­ko­vé: „Byl to pro mě vel­ký záži­tek a tepr­ve dru­hý pře­lez ces­ty z roku 1987. Pře­vis­lá šik­má širo­či­na do véč­ka. Bylo to zahno­je­ný, hlad­ký a kluz­ký. Klí­čo­vý ke zdo­lá­ní vrcho­lu bylo dob­ře páčit hla­vou ve chví­li, kdy už všech­no ostat­ní jelo.“

Za redak­ci pře­je­me úspěš­nou sezó­nu 2023! A jak píše Andrej­ka – když to nepů­jde ruka­ma a noha­ma, vypla­tí se zku­sit i hla­vu.

__________

Standa Mitáč

Hlav­ní edi­tor

„Leze­ní není o čís­lech a život není o peně­zích.“ Nej­ra­dě­ji píše o lidech, kte­ří vědí, že štěs­tí si nikde nekou­píš. Je závis­lý na sta­vech, kdy neře­ší čas a datum – v horách nebo doma upro­střed Labských pís­kov­ců. Nelé­čí se.

DÍKY ZA PODPORU | Svým cvak­nu­tím při­spí­váš eMon­ta­ně na dal­ší tvor­bu