Když jsem byl v Yosemitech naposledy, bylo mi 21 let a přerušil jsem si studium bakaláře, abych tam mohl letět na 10 týdnů a jenom lézt (Možná si pamatuješ články z roku 2022, pozn. red.) Dneska je mi 25 a do Yosemit jsem se po 3,5 letech vrátil. Svoje magisterské studium jsem si tentokrát nepřerušil a jsem tu na měsíc (od půlky dubna do půlky května). Připadá mi, že jsem se za tu dobu změnil hlavně já. Yosemity samotné vypadají stále stejně a žádný zásadní rozdíl ve fungování parku jsem nezaregistroval. Snad je tu míň rangerů kvůli tomu, že Donald Trump osekal financování národních parků, což v praxi nás dirt-bags znamená, že je tu trochu více volnosti, „takže dobrý“.

Je docela šílené, kolik se toho změnilo v mém osobním životě. 

Stal se ze mě manžel a táta. Na jaře 2023 jsem poznal Viki, někdy na podzim toho roku jsme spolu začali chodit. V říjnu 2024 se narodil Sonny a v červnu 2025 jsme měli svatbu v Adršpachu. Taky se už nejmenuju Albert Bulička, ale František Albert D’Agostino (vzal jsem si příjmení nevěsty). Hmm, co ještě? No, těsně před svatbou jsem zodpovědně dodělal toho bakaláře, což v kontextu výše zmíněného působilo jaksi nedůležitě, jsem za to ale rád. 

Lezení pokračuje v nastolené dráze. V roce 2022 jsem v Yosemitech poprvé zakusil bigwallové lezení. Od té doby jsem pár velkých stěn vylezl a pořád mě to baví. Číslo lezeček mám pořád stejné, ale dredy mi trochu vyrostly. Poznám to tak, že teď, když je mám při lezení svázané do culíku, mi jejich konečky lezou do mágopytlíku, což mě vlastně trochu otravuje. Asi si je brzo ostříhám a moje žena mi z nich uplete čepici. Pořád jsem chudý student, ale místo 8a+ lezu 8b+, takže to stojí za to!

Moje nová rodinná situace samozřejmě zásadně mění moji perspektivu na takový výlet za lezením. Tehdy jsem byl mladý, plný ideálů, rozhodnutý dobýt Ameriku s rebelským duchem. Šlo o všechno a zároveň o nic. Dnes jsem stále mladý, s trochou méně ideálů, ale pořád plný snů a ambicí – zároveň odhodlaný vrátit se bezpečně domů, pokud možno s nějakým přelezem. Mám pocit, že nejde zas o tolik, ale přitom silně vnímám oběti, které jsou na stole, abych tady mohl být. Moje vnímání reality se snad za ty tři roky trochu vybarvilo z „černobílého lezení nebo smrt“. Leze na mě snad dospělost? Ach!

Praktický rozdíl vnímám v sezóně. Místo podzimu jsem tu letos na jaře, což znamená teplo, dlouhé dny, koupání v řece a vodopády. Jaro jednoznačně doporučuji! Ubytoval jsem se v Camp 4, respektive, zkušeně jsem pouze zabral jeden bearbox (velká plechová bedna na jídlo) s výhledem na boulder Midnight Lightning a spát chodím do skryté jeskyně pár kroků od kempu, nebo, když hodně prší, spím v parťákově dodávce, což je skvělý! 

Další rozdíl je v novém spolulezci. Po pozitivní zkušenosti lezení s Timem Greenwoodem v roce 2022 jsem si řekl, že příště do Yosemit pojedu nalehko, bez matroše a polezu s místňáky. Letošním partnerem ve zločinu je mi Samuel Stroh. Bouchač původem z Texasu a Nového Mexika, který si udělal jméno skrz těžké volné přelezy v Yosemitech. Freeridera a El Corazón vylezl za den a ground up bigwallově si už zapsal Golden Gate, El Niño, Zodiac a naposledy na podzim spolu s britským talentem Jimem Popem vylezli Magic Mushroom. Tento úctyhodný El Cap seznam z něj dělá jednoho z nejaktivnějších mladých lezců v Yosemitech (je mu 25, pozn. aut.) a zajistil mu status profesionálního lezce. 

Se Samem jsem se poprvé potkal v Camp 4 u Midnight Lightning v roce 2022 a od té doby jsme byli v kontaktu. V zimě jsem Samovi napsal s tím, že hledám parťáka. On byl zrovna ve stejné situaci, a tak slovo dalo slovo a konečně se navazujeme na stejné lano. Nikdy předtím jsme spolu sice nelezli, ale hned ze začátku jsme si výborně sedli. Výkonnostně jsme na tom taky podobně, což platí ve světě těžkého lezení velkých stěn za opravdovou vzácnost! Vždycky říkám, že najít správného parťáka na lezení bigwallů, je ta nejtěžší věc. Líp jsem si myslím tentokrát vybrat nemohl. Lézt se zkušeným místňákem pro mě má několik zásadních výhod. 

1. Mohl jsem letět nalehko bez extra lezeckého vybavení kromě nejnutnějšího.
2. Nemusím řešit půjčování auta, bez něhož je život tady trochu obtížný. 
3. Tentokrát se žádné hnusné hotely v San Franciscu nekonaly a mohl jsem přespat u Samových kámošů. Taky částečně funguji v Samově dodávce, v níž bydlí. 
4. Je snazší poznávat místní lezeckou scénu.
5. Slaňovat poprvé z vršku El Capa je jednodušší s někým, kdo už to mnohokrát dělal…

A co že tady vlastně polezeme? Jako společný projekt jsme vybrali volný přelez cesty El Niño (5.13c, 8a+, 800 m, 27 délek) do 24 hodin.

_______________________________________

Po třech letech obnovujeme také seriál Naháči v Yosáči. Minule do Yosemit František vyrazil s Pepou Littlem a na letiště jim nedorazila zavazadla, takže i proto „naháči“. Tentokrát František lezl se svým novým americkým parťákem Samuelem Strohem. Více brzy, plánujeme publikovat přibližně pět dílů, pozn. red.