V Morav­ském kra­su se dá lézt prak­tic­ky celo­roč­ně. Dalo by se říct, že za kaž­dé­ho poča­sí – pokud víš, kam jít. Zatím­co pís­kov­co­vá sezó­na napl­no odstar­to­va­la tepr­ve před nedáv­nem, kra­so­ví lez­ci díky tep­lé zimě poku­so­va­li své pro­jek­ty už v prů­bě­hu úno­ra.

PÁR RAD HNED ZE STARTU:
› Váp­no v Kra­su nej­líp drží při tep­lo­tách mezi pěti až dese­ti stup­ni.
› Pokud prší, najdi si ces­tu na Býčí ská­le nebo ve Slou­pu.
› Na oklouza­né ces­ty pomá­há leh­ká vlh­kost. Nasliň si ruce. Pak se tře­ní skr­ze mag­né­zi­um zvý­ší (tip Ště­pá­na Strá­ní­ka).

Na kon­ci zimy se kra­so­vé­mu lez­ci ote­ví­ra­jí prv­ní skal­ní oblas­ti. Je-li bez­vět­ří, pak se ten­to tvor vydá do Rudi­ce. Ces­ty jsou ori­en­to­va­né na jih až jiho­vý­chod a Slun­ce tady sví­tí celý den. Z celé­ho Morav­ské­ho kra­su se nejdří­ve zahří­va­jí prá­vě tam­ní stě­ny. Pro­blém při­chá­zí ve chví­li, kdy se ven­kov­ní tep­lo­ta sice pohy­bu­je kolem nuly, ale duje stu­de­ný vítr. Rudi­ce se nachá­zí na ote­vře­ném pro­stran­ství a před větrem tě neoch­rá­ní.

V tako­vých­to pod­mín­kách je nača­se vyra­zit na Vaňou­so­vy díry na Hol­štej­ně (tzv. Vaňou­sy). V úno­ru ješ­tě nejsou stro­my zarost­lé lis­tím, a tak se může natě­še­ný lezec hned z rána vyhřát na slu­níč­ku. Této čás­ti ran­ní pří­pra­vy by měl lezec věno­vat dosta­teč­ný čas, pro­to­že se slun­ko v prů­bě­hu dopo­led­ne scho­vá za kopec.

Vaňou­sy nabí­ze­jí závět­ří a jejich ori­en­ta­ce na východ při­ná­ší jis­tou výho­du v chlad­něj­ším poča­sí. Ces­ty jsou lehce pře­vis­lé, tak­že si tady zale­zeš i v pří­pa­dě, že přes noc tro­chu prše­lo. Rok se poma­lu posou­vá a při­chá­zí léto. Míst­ní stro­my pokry­lo lis­tí a najed­nou jsou ces­ty kry­té celo­den­ním stí­nem. Zkrát­ka a dob­ře na Vaňou­so­vy díry pla­tí rče­ní nejme­no­va­né­ho lez­ce:

„Ať je léto nebo zima, Vaňou­sy jsou vždyc­ky prí­ma.“

Hol­štejn je díky všu­dypří­tom­né­mu stí­nu pro léto znač­ka ide­ál. Jak se ale říká, výjim­ka potvr­zu­je pra­vi­dlo. A tou­to výjim­kou je zná­má jes­ky­ně Lido­mor­na. Stě­ny Lido­mor­ny v létě kon­den­zu­jí, vysně­né vari­an­ty „Kašpár­ko­va hro­beč­ku“ (těš se na dal­ší kra­so­vý člá­nek, pozn. red.) tedy muse­jí počkat. Ani tako­vé­ho Sta­robr­na („Sta­robr­no“, 8- ) tu v let­ní den nedo­sáh­neš, to už spíš v někte­ré ze zdej­ších hos­pod. Pří­jem­né let­ní leze­ní nabí­ze­jí Žle­by, oko­lí jes­ky­ně Maco­chy. Najdeš zde napří­klad sek­to­ry Henry­ho stě­na a Saxif­ra­ga, kte­ré lez­cům nabí­ze­jí pěk­né ces­ty v rozpě­tí šes­tek až desí­tek. Díky míst­ní­mu údol­ní­mu mik­ro­kli­ma­tu je tady o pár stup­ňů míň než ve zby­lých lezec­kých loka­li­tách Morav­ské­ho kra­su. Niž­ší tep­lo­ta a stín jsou v par­ných let­ních dnech pří­jem­nou kom­bi­na­cí.

Pokud jsi spí­še ran­ní ptá­če a v létě po obě­dě si dáš rad­ši sies­tu než lezec­ký pro­jekt, pak je pro tebe vhod­ným sek­to­rem Býčí ská­la. Dopo­led­ne jsou ces­ty ve stí­nu, slun­ko začne sví­tit až po obě­dě. Býčí ská­la je pře­vis­lá, a tak si můžeš zalézt i za deš­ti­vé­ho poča­sí. Za deš­tě můžeš vyra­zit také do Sta­rých skal ve Slou­pu. Míst­ní jes­ky­ně ti nabíd­nou lezec­ké záze­mí. Má to jen jeden háček. Při leze­ní v jes­ky­ních musí lezec počí­tat s mož­nou kon­den­za­cí. Pokud ven­kov­ní vzduch dosa­hu­je vyš­ších tep­lot, ale jes­ky­ně zatím není vyhřá­tá, pak míchá­ním vnitř­ní­ho chlad­né­ho vzdu­chu s tep­lým ven­kov­ním vzdu­chem vzni­ká ona nechtě­ná kon­den­za­ce. Jed­no­du­še – ská­la je mokrá. Che­mic­ké reak­ce jsou neú­pros­né, a tak se kon­den­za­ce týká všech jes­kyn­ních sek­to­rů. Kaž­dá jes­ky­ně s lezec­ký­mi cesta­mi má však svá obdo­bí, kdy si v ní skvě­le zale­zeš. Napří­klad na Sta­rých ska­lách Slou­pu je ide­ál­ní čas pro leze­ní teh­dy, kdy je tep­lo­ta přes den podob­ná jako tep­lo­ta v noci. Pří­pad­ně v létě, kdy už je ská­la tep­lá.

Léto je na sklon­ku a poma­lu se pře­lé­vá do babí­ho léta. Tep­lo­ty kle­sa­jí až k dese­ti stup­ňům Cel­sia a záro­veň je bez­vět­ří – koneč­ně při­chá­zí ten správ­ný čas na poku­sy na Lido­mor­ně! Hle­dáš správ­nou pod­mín­ku, kdy poslat pro­jekt v tom­to sek­to­ru? Ces­ty na Lido­mor­ně jsou pro lez­ce nej­pří­zni­věj­ší, když se tep­lo­ta pohy­bu­je mezi pěti až pat­nác­ti stup­ni a nefou­ká. Záro­veň při­chá­ze­jí pod­mín­ky do Rudi­ce. Dob­ře se tam leze ve dnech, kdy tep­lo­ty nepře­kro­čí deset stup­ňů. Nad tuto tep­lo­tu se totiž ská­la na Slun­ci až pří­liš vyhře­je.

Rok se chý­lí ke své­mu kon­ci a tep­lo­ty se pohy­bu­jí kolem nuly. I teď se dá v Morav­ském kra­su lézt. Sta­čí si vzít lez­ky, boul­der­mat­ku a vyra­zit do jes­ky­ně Jáchym­ka v Josefském údo­lí. Na Jáchym­ku musí být sucho. V deš­ti nebo při tají­cím sně­hu má ten­den­ci pro­té­kat. Nebo Býčí ská­la, ta je lez­cům ote­vře­ná až do kon­ce pro­sin­ce. Bez stra­nu z omrz­lin si tu s rados­tí můžeš vylézt napří­klad „Drob­kův strop“ za 8+/9-. Až vystří­líš všech­ny zmí­ně­né mož­nos­ti, ale stá­le nebu­deš mít dost, vzpo­meň si na nejme­no­va­né­ho lez­ce a vrať se na Vaňou­sy!

______________________

Text vzni­kl za pomo­ci Ště­pá­na Strá­ní­ka a Jaku­ba Bech­né­ho. Abychom Kras na eMon­ta­ně tolik neza­ne­dbá­va­li, plá­nu­je­me teď kaž­dý měsíc něco málo z této svě­to­vé oblas­ti napsat. Prv­ní byl Ště­pán Volf.