V Moravském krasu se dá lézt prakticky celoročně. Dalo by se říct, že za každého počasí – pokud víš, kam jít. Zatímco pískovcová sezóna naplno odstartovala teprve před nedávnem, krasoví lezci díky teplé zimě pokusovali své projekty už v průběhu února.

PÁR RAD HNED ZE STARTU:
› Vápno v Krasu nejlíp drží při teplotách mezi pěti až deseti stupni.
› Pokud prší, najdi si cestu na Býčí skále nebo ve Sloupu.
› Na oklouzané cesty pomáhá lehká vlhkost. Nasliň si ruce. Pak se tření skrze magnézium zvýší (tip Štěpána Stráníka).

Na konci zimy se krasovému lezci otevírají první skalní oblasti. Je-li bezvětří, pak se tento tvor vydá do Rudice. Cesty jsou orientované na jih až jihovýchod a Slunce tady svítí celý den. Z celého Moravského krasu se nejdříve zahřívají právě tamní stěny. Problém přichází ve chvíli, kdy se venkovní teplota sice pohybuje kolem nuly, ale duje studený vítr. Rudice se nachází na otevřeném prostranství a před větrem tě neochrání.

V takovýchto podmínkách je načase vyrazit na Vaňousovy díry na Holštejně (tzv. Vaňousy). V únoru ještě nejsou stromy zarostlé listím, a tak se může natěšený lezec hned z rána vyhřát na sluníčku. Této části ranní přípravy by měl lezec věnovat dostatečný čas, protože se slunko v průběhu dopoledne schová za kopec.

Vaňousy nabízejí závětří a jejich orientace na východ přináší jistou výhodu v chladnějším počasí. Cesty jsou lehce převislé, takže si tady zalezeš i v případě, že přes noc trochu pršelo. Rok se pomalu posouvá a přichází léto. Místní stromy pokrylo listí a najednou jsou cesty kryté celodenním stínem. Zkrátka a dobře na Vaňousovy díry platí rčení nejmenovaného lezce:

„Ať je léto nebo zima, Vaňousy jsou vždycky príma.“

Holštejn je díky všudypřítomnému stínu pro léto značka ideál. Jak se ale říká, výjimka potvrzuje pravidlo. A touto výjimkou je známá jeskyně Lidomorna. Stěny Lidomorny v létě kondenzují, vysněné varianty „Kašpárkova hrobečku“ (těš se na další krasový článek, pozn. red.) tedy musejí počkat. Ani takového Starobrna („Starobrno“, 8- ) tu v letní den nedosáhneš, to už spíš v některé ze zdejších hospod. Příjemné letní lezení nabízejí Žleby, okolí jeskyně Macochy. Najdeš zde například sektory Henryho stěna a Saxifraga, které lezcům nabízejí pěkné cesty v rozpětí šestek až desítek. Díky místnímu údolnímu mikroklimatu je tady o pár stupňů míň než ve zbylých lezeckých lokalitách Moravského krasu. Nižší teplota a stín jsou v parných letních dnech příjemnou kombinací.

Pokud jsi spíše ranní ptáče a v létě po obědě si dáš radši siestu než lezecký projekt, pak je pro tebe vhodným sektorem Býčí skála. Dopoledne jsou cesty ve stínu, slunko začne svítit až po obědě. Býčí skála je převislá, a tak si můžeš zalézt i za deštivého počasí. Za deště můžeš vyrazit také do Starých skal ve Sloupu. Místní jeskyně ti nabídnou lezecké zázemí. Má to jen jeden háček. Při lezení v jeskyních musí lezec počítat s možnou kondenzací. Pokud venkovní vzduch dosahuje vyšších teplot, ale jeskyně zatím není vyhřátá, pak mícháním vnitřního chladného vzduchu s teplým venkovním vzduchem vzniká ona nechtěná kondenzace. Jednoduše – skála je mokrá. Chemické reakce jsou neúprosné, a tak se kondenzace týká všech jeskynních sektorů. Každá jeskyně s lezeckými cestami má však svá období, kdy si v ní skvěle zalezeš. Například na Starých skalách Sloupu je ideální čas pro lezení tehdy, kdy je teplota přes den podobná jako teplota v noci. Případně v létě, kdy už je skála teplá.

Léto je na sklonku a pomalu se přelévá do babího léta. Teploty klesají až k deseti stupňům Celsia a zároveň je bezvětří – konečně přichází ten správný čas na pokusy na Lidomorně! Hledáš správnou podmínku, kdy poslat projekt v tomto sektoru? Cesty na Lidomorně jsou pro lezce nejpříznivější, když se teplota pohybuje mezi pěti až patnácti stupni a nefouká. Zároveň přicházejí podmínky do Rudice. Dobře se tam leze ve dnech, kdy teploty nepřekročí deset stupňů. Nad tuto teplotu se totiž skála na Slunci až příliš vyhřeje.

Rok se chýlí ke svému konci a teploty se pohybují kolem nuly. I teď se dá v Moravském krasu lézt. Stačí si vzít lezky, bouldermatku a vyrazit do jeskyně Jáchymka v Josefském údolí. Na Jáchymku musí být sucho. V dešti nebo při tajícím sněhu má tendenci protékat. Nebo Býčí skála, ta je lezcům otevřená až do konce prosince. Bez stranu z omrzlin si tu s radostí můžeš vylézt například „Drobkův strop“ za 8+/9-. Až vystřílíš všechny zmíněné možnosti, ale stále nebudeš mít dost, vzpomeň si na nejmenovaného lezce a vrať se na Vaňousy!

______________________

Text vznikl za pomoci Štěpána Stráníka a Jakuba Bechného. Abychom Kras na eMontaně tolik nezanedbávali, plánujeme teď každý měsíc něco málo z této světové oblasti napsat. První byl Štěpán Volf.