Co já, sta­rý par­dál, kte­rý celý život poslou­chá Deep Pur­ple a Black Sabbath, mám radit něco mlad­ším, kte­ří by rad­ši sly­še­li něco od Jus­ti­na Bie­b­ra (Ada­ma Ond­ry)…

Ale byl jsem požá­dán, tak zku­sím zavzpo­mí­nat, jak to bylo ohled­ně zim­ní­ho leze­ní v Kra­se kdy­si. Pře­de­sí­lám, že jsme se sna­ži­li lézt ven­ku celou zimu, když to jenom tro­chu poča­sí dovo­li­lo, a byli jsme rádi za kaž­dý slu­neč­ný den. Pros­tě když byl víkend, jelo se do Kra­su.

Krkav­čí ská­la a Býči­na
Tam jsme v zimě a chla­du jez­di­li nej­ra­dě­ji. Hlav­ně Krkav­čí ská­la je v tako­vé závě­tr­né pod­ko­vě, a když sví­ti­lo Slun­ce, neby­lo co řešit. V dneš­ní době je od 1. 1. do 30. 6. oblast pro leze­ní uza­vře­na, nicmé­ně do kon­ce roku bych jako pří­z­ni­vec ven­kov­ní­ho leze­ní nevá­hal. Je zde hod­ně leh­čích cest, ská­la je více čle­ni­tá než tře­ba ve Slou­pu nebo na Hol­štej­ně, a tak si zde zale­zou i méně zdat­ní lez­ci. Je to ale pořád váp­no, je potře­ba počí­tat s tím, že vlh­ká a posně­že­ná ská­la je oprav­du pro „skal­ní“ fanouš­ky. Kdy­bych měl dopo­ru­čit něja­kou kla­si­ku, asi bych vybral „Kubás­ko­vu ces­tu“ (5+ UIAA) a z těch těž­ších (ne extrém­ních) cest „Stě­na­vu“ (7-).

Sloup
Kla­sic­ká kra­so­vá oblast. Mís­ty oklouza­né váp­no a v létě pod­le počtu visí­cích lan je to sko­ro jako v tělo­cvič­ně. Napa­dá mě teď tako­vá myš­len­ka, že vlast­ně mezi let­ním a zim­ním leze­ním na skal­kách není až tak vel­ký roz­díl. Musí být aspoň troš­ku dob­ré poča­sí a pod­mín­ka. Hlav­ní roz­díl je v tom, že v zimě „pře­mr­za­jí“ ruce, jsme více oble­če­ní a ter­moska s tep­lým čajem při­jde vhod. Jinak se leze po stej­né ská­le, cva­ka­jí se stej­ná jiš­tě­ní jako v létě a vůbec si tady hra­je­me tako­vou hru, že vlast­ně ta zima ani moc neva­dí (i když se všich­ni těší­me domů a do tep­la).

Opět zku­sím dopo­ru­čit jed­nu leh­čí kla­si­ku a něco těž­ší­ho. Z těch leh­čích mě napa­dá ces­ta „Kvě­ty zla“ (6) – tady už se musí lézt, je to i troš­ku vzduš­něj­ší a mode­la­ce ská­ly je na hlad­ký kras úžas­ná. Je tady i dost cest ve vyš­ší kla­si­fi­ka­ci a z těch těž­ších (opět ne extrém­ních) bych dopo­ru­čil ces­tu „Bra­zí­lie“ (8).

Hol­štejn
Pou­žil bych slo­va dnes už neži­jí­cí kra­so­vé legen­dy Jir­ky „Mau­glí­ho“ Bene­še, kte­rý říkal: „Na Hol­štej­ně jsou i ty leh­ké ces­ty těž­ké.“ I z toho­to důvo­du jsme sem v zimě moc nejez­di­li. Ces­ty jsou hod­ně nároč­né na prs­ty a my jsme nechtě­li ris­ko­vat zra­ně­ní a cest, kde by se dalo „na poho­du“ zalézt, není moc. Cho­di­li jsme tam v zimě málo, dost čas­to si jenom tak zaboul­dro­vat. Dneska se situ­a­ce změ­ni­la, někte­ré ces­ty a boul­d­ry se lezou hlav­ně v zimě, když je pod­mín­ka. Dopo­ru­čit zde něja­kou dvo­ji­ci cest, kte­ré by šly i v zimě, je těž­ké. Z těch leh­čích to může být tzv. pra­vý kout na Lido­mor­ně – „Kotašlo­va vari­an­ta“ (7-) a z těch těž­ších tře­ba ces­ta „Věč­ně bez peněz“ (9-) na stě­ně V buči.

Beran a Rorejsi
Tako­vá „pod­zim­ní a zim­ní“ kla­si­ka. Ško­da, že se zde může jenom do kon­ce roku. Tuto stě­nu mám spo­je­nou hlav­ně s barev­ným pod­zi­mem a leze­ním, při kte­rém mrz­nou ruce. Stě­na je dosti čle­ni­tá a mís­ty znač­ně roz­sy­pa­ná. Najdou se tady pěk­né kla­sic­ké výstu­py i hrů­zostraš­né morá­lov­ky. Jsou tady také více­dél­ky, stě­na je se svou výš­kou impo­zant­ní.

Kdy­si byla i dob­ře dostup­ná auto­bu­sem (zastáv­ka byla pří­mo pod stě­nou) a tak si vzpo­mí­nám na kla­sic­ký prů­běh leze­ní: Vla­kem do Blan­ska, auto­bu­sem na Pun­ke­vky, tam do bufe­tu na pora­du, co pole­ze­me (obvykle i čaj s rumem či beche­rov­ka), dis­ku­se o těch nej­od­váž­něj­ších a nej­těž­ších cestách ve Žle­bech a potom i leze­ní (někdy byl nej­vět­ším pro­blé­mem zdo­lat ten malý výšvih pod stě­nu). Tady bych dopo­ru­čil jako leh­čí ces­tu kla­sic­ký výstup celou stě­nou „Rorejsi“ (7) a z těch těž­kých cest „Dědeč­ko­vy hodi­ny“ (9+).

Maco­cha
Magic­ké mís­to. Leze se tady hlav­ně na pod­zim a klen­ba pou­ze něko­lik dní v zimě (zhru­ba 5 dní, kvů­li báň­ským před­pi­sům, pozn. red.). Pod­mín­ky jsou vel­mi spe­ci­fic­ké a je potře­ba počkat na dobu, kdy vlh­kost „sestou­pí“ pod úro­veň dol­ní­ho můst­ku. Je tady pře­váž­ně hor­ské více­dél­ko­vé leze­ní, na kte­ré potře­bu­ješ mít zku­še­nos­ti s leze­ním v mís­ty roz­bi­té ská­le a se zaklá­dá­ním vlast­ní­ho jiš­tě­ní.

Stě­na je roz­dě­le­na na dvě čás­ti. Pod hor­ním můst­kem se leze hlav­ně vol­ně a tady dopo­ru­ču­ji kla­sic­kou Plš­ko­vu ces­tu „Vršek Maco­chy“ (VI, A1, RP 7+), z těch morá­lo­věj­ších pak výstup „Rajta–tydli“ (7+, auto­ři J. Beneš, J. Šustr).

Dru­hou čás­tí je klen­ba Maco­chy – mohut­ný pře­vis, údaj­ně nej­vět­ší v Evro­pě, s tech­nic­kým leze­ním, kde se neo­be­jdeš bez žeb­říč­ků a pou­ži­tí vlast­ních skob, vklí­něn­ců, fren­dů atd. Tady se „sko­bo­vá­ní“ nelze učit a kaž­dý, kdo by o prů­stup klen­by měl zájem, musí tuto tech­ni­ku vel­mi dob­ře ovlá­dat. Pryč jsou také doby, kdy jsme tam v pro­sin­ci měli k dis­po­zi­ci uby­to­vá­ní v zase­dač­ce ve vstup­ní budo­vě Pun­kev­ních jes­ky­ní, ote­vře­ný účet v bufe­tu a zapla­ti­li jsme vše až po skon­če­ní akce. Pro mě osob­ně je leze­ní v klen­bě Maco­chy spo­je­no s kon­cem roku a Váno­ce­mi. Tak nějak se člo­věk opros­tí od toho vše­ho svět­ské­ho sho­nu a zakon­čí tam lezec­kou sezó­nu. Tady je kla­si­kou ces­ta „Klen­ba“ (V, A2e) („e“ zna­me­ná expan­ziv­ní nýty, pozn. red.) a z těch extrém­ních ces­ta „Noc dlou­hých nožů“ (V, A3) – tu zatím nikdo nezo­pa­ko­val. Pro­bí­ha­jí tady i poku­sy o vol­né pře­le­zy tech­nic­kých výstu­pů a nej­blí­že jsou klu­ci Hon­za „Stra­čes“ Straka a Dušan „Stou­pa“ Janák v ces­tě „Pří­kle­po­vý strop“ (V, A3e, AF 10-/10).

Závě­rem
Oblas­tí je v Morav­ském kra­su samo­zřej­mě více, zmí­nil jsem se pou­ze o někte­rých loka­li­tách. Leze­ní by mělo být hlav­ně o poho­dě a pří­jem­ně strá­ve­ném času ve ska­lách, a tak do nové­ho roku pře­ji tu poho­du, také zdra­ví a hod­ně zážit­ků.

___________________________

Abychom Kras na eMon­ta­ně tolik neza­ne­dbá­va­li, zkou­ší­me teď kaž­dý měsíc něco málo z této svě­to­vé oblas­ti při­nést. Prv­ní díl byl Ště­pán Volf, dru­hý meteo-okén­ko, tře­tí vari­an­ty „Kašpár­ko­va hro­beč­ku“, čtvr­tý pří­běh „prv­ní­ho čes­ké­ho bab­ské­ho 8B“, pátý Spor­tov­ní mil­ní­ky, kte­ré posou­va­ly kla­si­fi­ka­ci., šes­tý „Bran­dle­mou­cha“ 10-, sed­mý „Epi­ta“ – nej­leh­čí devít­ka v Kra­se, osmý: video o názvech cest.