V Morav­ském kra­se najdeš to nej­těž­ší spor­tov­ní leze­ní u nás. V poho­dě obsto­jí i ve srov­ná­ní se svě­tem. Nebu­de snad od věci podí­vat se na kon­krét­ní kra­so­vé linie a jejich auto­ry, kte­ří ve své době posou­va­li výkon­nost­ní hra­ni­ce (podob­ný člá­nek ze svě­to­vé­ho pohle­du najdeš tady, pozn. red.). Dalo by se dis­ku­to­vat, na jaké obtíž­nos­ti s pře­hle­dem mil­ní­ků začít. Obtíž­nost 10- (ani 9+/10-) nemě­la v Čes­ku obdo­by, a to ani na pís­ku, kde už ces­ty srov­na­tel­né s devít­ka­mi UIAA byly. Samo­zřej­mě se to vel­mi těž­ce porov­ná­vá, ale pro tenhle zásad­ní pře­lom si v Kra­se zaslou­ží být úvod­ním mil­ní­kem v tom­to pře­hle­du prv­ní desetmí­nuska. (Nej­star­ší 9+ u nás byla „Rekon­struk­ce“ od Tomá­še Pil­ky, 1985, pozn. red.)

Onou prv­ní 10- (8a) je hol­štejn­ská „Hrad­ní spá­ra“. Vol­ný pře­lez původ­ní háko­vač­ky z roku 1969 udě­la­la kra­so­vá legen­da Tomáš „Svišť“ Pil­ka v roce 1987, čímž se stal prv­ním Čechem, kte­rý kdy dosá­hl dol­ní­ho desá­té­ho stup­ně UIAA. Na pohled krás­ná este­tic­ká ces­ta, navíc na Kras dlou­há, by kla­sic­ké­ho spá­ra­ře nej­spíš zkla­ma­la – leze se spíš po chy­tech. To je mož­ná pro znač­nou část poten­ci­ál­ních pře­lez­ců pozi­tiv­ní, nicmé­ně ohla­sy na krá­su samot­né­ho leze­ní jsou čas­to roz­po­ru­pl­né. Navíc jsou v ces­tě tři nohan­dy, tak­že navzdo­ry dél­ce ces­ty neče­kej zrov­na vytr­va­lost­ní nářez.

Na jaře 1992 pře­le­zl Svišť „Čaro­dě­jo­va učně“ 10+ (8b+) a zno­vu pře­de­hnal dobu. Je záhod­no podotknout, že kdy­by umě­le neza­sá­hl do ces­ty, prv­ním pře­lez­cem být nemu­sel. Nevy­le­ze­ný pro­jekt na Vaňou­so­vých dírách na Hol­štej­ně měl údaj­ně sluš­ně roz­dě­la­ný tře­ba Ton­da Pále­ní­ček. Svišť však upra­vil někte­ré stupy/chyty, prý pro­to­že byl pře­svěd­če­ný, že to pole­ze tím těž­ším způ­so­bem. Ces­ta tak ztěžk­la i pro del­ší lez­ce, kte­ří to před­tím měli snaz­ší. Jak zná­mo, na seká­ní se toho času pohlí­že­lo jinak než dnes. Nicmé­ně v deva­de­sá­tých letech (nejen) v Kra­se seká­ní lec­kdy kore­lo­va­lo s urči­tou riva­li­tou mezi lez­ci. Kol­má až mír­ně pře­vis­lá ces­ta po mik­ro­chy­tech do dneška nasbí­ra­la pou­ze dvě opa­ko­vá­ní, od Tufi­ho a Ada­ma Ond­ry. Pod­le Ada­ma by si „Učeň“ zaslou­žil spíš kla­si­fi­ka­ci 11-. (Zkou­šel ji také Jakub Koneč­ný, viz Pří­běh ces­ty, pozn. red.)

Ve dru­hé polo­vi­ně deva­de­sá­tek to vypa­da­lo, že je na svě­tě dal­ší mil­ník v podo­bě při­sek­lé „Kud­lan­ky“ na Hol­štej­ně (1996) s původ­ně navr­že­nou kla­si­fi­ka­cí 11-. Auto­rem, na Kras poměr­ně tech­nic­ké zále­ži­tos­ti, byl opět „Svišť“. O rok poz­dě­ji se posta­ra­li o prv­ní dvě opa­ko­vá­ní Pavel „Pólo“ Kořán s Ros­ťou Toman­cem. Ces­tu sho­di­li na 10+/11- a dnes se její obtíž­nost ustá­li­la na 10+.

Během pře­lo­mu tisí­ci­le­tí jez­di­la kra­so­vá eli­ta za těž­ký­mi cesta­mi na Slo­ven­sko do Viš­ňo­vé­ho, mož­ná i pro­to se čeká­ní na kra­so­vé 11- tro­chu pro­táh­lo. Tomáš „Mrá­za“ Mrá­zek by na 11- v Kra­se nej­spíš měl. Vel­mi blíz­ko k nové nej­těž­ší ces­tě byl „Glu­ta­man“ 10+, to se psal rok 2004. S dal­ším čis­tě výkon­nost­ním posu­nem si však v Kra­se lez­ci počka­li deset let, do roku 2006, kdy „Pólo“ Kořán zře­tě­zo­val „Pohád­ko­vé sny“ 11- (8c+) ve Sloup­ské jes­ky­ni. Ve stej­ný rok tři­nác­ti­le­tý Adam Ond­ra pře­le­zl „Výmě­nu man­že­lek“ 11- a tenhle mla­dý stu­dent začal být v Kra­se čím dál aktiv­něj­ší. Začal sbí­rat prvo­pře­le­zy a v násle­du­jí­cích letech neví­da­ným způ­so­bem v dokon­čo­val nevy­le­ze­né pro­jek­ty, narov­ná­val star­ší ces­ty, nebo vyty­čo­val úpl­ně nové smě­ry.

Jakým­si mezi­stup­něm kra­so­vých mil­ní­ků byl „Kos­těj nesmr­tel­ný“ – dří­ve 8c/c+. V ces­tě však došlo k vylo­me­ní důle­ži­té­ho chy­tu, což z ní udě­la­lo dneš­ní 9a (11 UIAA). K původ­ní­mu pro­jek­tu Kar­la „Blac­ka“ Čer­né­ho se váže kon­tro­verz­ní pře­lez Ros­ti Šte­fán­ka, kte­rý ho měl vylézt vel­mi rych­le v nepří­liš pří­z­ni­vých pod­mín­kách roku 1999. Jak tomu bylo doo­prav­dy, zůstá­vá otáz­kou, nicmé­ně kra­so­vé auto­ri­ty pova­žu­jí za prv­ní pře­lez „Kos­tě­je“ ten Ada­mův z kon­ce břez­na 2007. Ten samý rok se Ada­mo­vi poda­ři­lo zapsat prv­ní kra­so­vé 9a – „Per­lu výcho­du“, jejíž část se leze již zmi­ňo­va­nou „Hrad­ní spá­rou“.

O čty­ři roky mlad­ší „Per­lo­rod­ka“ je logic­kým narov­ná­ním „Per­ly výcho­du“, a záro­veň prv­ním 9a+ (11+ UIAA) v Čes­ku. Pří­má linie s bor­há­ky v pře­vis­lé hlad­ké des­ce vizu­ál­ně zaujme kaž­dé­ho, kdo navští­ví Lido­mor­nu. Nej­těž­ší mís­to obsa­hu­je dva­nác­ti­kro­ko­vý 8B+ boul­der. Sám Adam si o ní roky mys­lel, že nepů­jde vylézt. I po navr­tá­ní mu dle jeho slov při­šel jeden krok pří­liš těž­ký, což násled­ně vyře­šil mír­ným úhy­bem dopra­va.

Zatím nej­těž­ším kra­so­vým mil­ní­kem zůstá­vá „Vasil Vasil“ 9b+ (12 UIAA) z roku 2013 ve Sta­rých ska­lách ve Slou­pu. Tady se pro změ­nu jed­ná o vel­mi krát­kou a na pohled nevý­raz­nou ces­tu. Klí­čem je tříkro­ko­vý boul­der za 8B+, z něhož jeden krok je 8B. „Vasil Vasil“ vzni­kl v době, kdy byly na svě­tě jenom dvě ces­ty se stej­nou obtíž­nos­tí, kte­ré jsou pod­le Ada­mo­vých slov nesrov­na­tel­né kvů­li jejich odliš­ným cha­rak­te­rům.

O tom, kdo bude auto­rem dal­ší­ho mil­ní­ku, asi není pochyb – žije­me v Age of Adam Ond­ra. Za jak dlou­ho někdo zopa­ku­je Ada­mo­vy ces­ty za 9a a víc, to je zálud­něj­ší otáz­ka. Vždyť lez­ci se nehr­nou ani do téměř tři­ce­ti­le­té­ho „Čaro­dě­jo­va učně“, kte­rý je „jenom za 10+“. Kaž­do­pád­ně se nedá říct, že by v Kra­se neby­lo co zkou­šet.

___________________________

Abychom Kras na eMon­ta­ně tolik neza­ne­dbá­va­li, zkou­ší­me teď kaž­dý měsíc něco málo z této svě­to­vé oblas­ti při­nést. Prv­ní díl byl Ště­pán Volf, dru­hý meteo-okén­ko, tře­tí vari­an­ty „Kašpár­ko­va hro­beč­ku“ a čtvr­tý pří­běh „prv­ní­ho čes­ké­ho bab­ské­ho 8B“.