„200 slov“

Jak šel čas v Krase. Sportovní milníky, které posouvaly klasifikaci

26. 07. 2020, Vojta Vlk

V Moravském krase najdeš to nejtěžší sportovní lezení u nás. V pohodě obstojí i ve srovnání se světem. Nebude snad od věci podívat se na konkrétní krasové linie a jejich autory, kteří ve své době posouvali výkonnostní hranice (podobný článek ze světového pohledu najdeš tady, pozn. red.). Dalo by se diskutovat, na jaké obtížnosti s přehledem milníků začít. Obtížnost 10- (ani 9+/10-) neměla v Česku obdoby, a to ani na písku, kde už cesty srovnatelné s devítkami UIAA byly. Samozřejmě se to velmi těžce porovnává, ale pro tenhle zásadní přelom si v Krase zaslouží být úvodním milníkem v tomto přehledu první desetmínuska. (Nejstarší 9+ u nás byla „Rekonstrukce“ od Tomáše Pilky, 1985, pozn. red.)

Onou první 10- (8a) je holštejnská „Hradní spára“. Volný přelez původní hákovačky z roku 1969 udělala krasová legenda Tomáš „Svišť“ Pilka v roce 1987, čímž se stal prvním Čechem, který kdy dosáhl dolního desátého stupně UIAA. Na pohled krásná estetická cesta, navíc na Kras dlouhá, by klasického spáraře nejspíš zklamala – leze se spíš po chytech. To je možná pro značnou část potenciálních přelezců pozitivní, nicméně ohlasy na krásu samotného lezení jsou často rozporuplné. Navíc jsou v cestě tři nohandy, takže navzdory délce cesty nečekej zrovna vytrvalostní nářez.

Na jaře 1992 přelezl Svišť „Čarodějova učně“ 10+ (8b+) a znovu předehnal dobu. Je záhodno podotknout, že kdyby uměle nezasáhl do cesty, prvním přelezcem být nemusel. Nevylezený projekt na Vaňousových dírách na Holštejně měl údajně slušně rozdělaný třeba Tonda Páleníček. Svišť však upravil některé stupy/chyty, prý protože byl přesvědčený, že to poleze tím těžším způsobem. Cesta tak ztěžkla i pro delší lezce, kteří to předtím měli snazší. Jak známo, na sekání se toho času pohlíželo jinak než dnes. Nicméně v devadesátých letech (nejen) v Krase sekání leckdy korelovalo s určitou rivalitou mezi lezci. Kolmá až mírně převislá cesta po mikrochytech do dneška nasbírala pouze dvě opakování, od Tufiho a Adama Ondry. Podle Adama by si „Učeň“ zasloužil spíš klasifikaci 11-. (Zkoušel ji také Jakub Konečný, viz Příběh cesty, pozn. red.)

Jakub Konečný v cestě „Čarodějův učeň“ 10+ (f: Standa Mitáč)

Ve druhé polovině devadesátek to vypadalo, že je na světě další milník v podobě přiseklé „Kudlanky“ na Holštejně (1996) s původně navrženou klasifikací 11-. Autorem, na Kras poměrně technické záležitosti, byl opět „Svišť“. O rok později se postarali o první dvě opakování Pavel „Pólo“ Kořán s Rosťou Tomancem. Cestu shodili na 10+/11- a dnes se její obtížnost ustálila na 10+.

Během přelomu tisíciletí jezdila krasová elita za těžkými cestami na Slovensko do Višňového, možná i proto se čekání na krasové 11- trochu protáhlo. Tomáš „Mráza“ Mrázek by na 11- v Krase nejspíš měl. Velmi blízko k nové nejtěžší cestě byl „Glutaman“ 10+, to se psal rok 2004. S dalším čistě výkonnostním posunem si však v Krase lezci počkali deset let, do roku 2006, kdy „Pólo“ Kořán zřetězoval „Pohádkové sny“ 11- (8c+) ve Sloupské jeskyni. Ve stejný rok třináctiletý Adam Ondra přelezl „Výměnu manželek“ 11- a tenhle mladý student začal být v Krase čím dál aktivnější. Začal sbírat prvopřelezy a v následujících letech nevídaným způsobem v dokončoval nevylezené projekty, narovnával starší cesty, nebo vytyčoval úplně nové směry.

Vojta Vlk v cestě „Glutaman“ 10+ (f: Martin Žahourek)

Jakýmsi mezistupněm krasových milníků byl „Kostěj nesmrtelný“dříve 8c/c+. V cestě však došlo k vylomení důležitého chytu, což z ní udělalo dnešní 9a (11 UIAA). K původnímu projektu Karla „Blacka“ Černého se váže kontroverzní přelez Rosti Štefánka, který ho měl vylézt velmi rychle v nepříliš příznivých podmínkách roku 1999. Jak tomu bylo doopravdy, zůstává otázkou, nicméně krasové autority považují za první přelez „Kostěje“ ten Adamův z konce března 2007. Ten samý rok se Adamovi podařilo zapsat první krasové 9a – „Perlu východu“, jejíž část se leze již zmiňovanou „Hradní spárou“.

O čtyři roky mladší „Perlorodka“ je logickým narovnáním „Perly východu“, a zároveň prvním 9a+ (11+ UIAA) v Česku. Přímá linie s borháky v převislé hladké desce vizuálně zaujme každého, kdo navštíví Lidomornu. Nejtěžší místo obsahuje dvanáctikrokový 8B+ boulder. Sám Adam si o ní roky myslel, že nepůjde vylézt. I po navrtání mu dle jeho slov přišel jeden krok příliš těžký, což následně vyřešil mírným úhybem doprava.

Klikni a stáhni motivační 8c tabulku, kterou pro
mladé siláky připravil Adam Ondra.

Zatím nejtěžším krasovým milníkem zůstává „Vasil Vasil“ 9b+ (12 UIAA) z roku 2013 ve Starých skalách ve Sloupu. Tady se pro změnu jedná o velmi krátkou a na pohled nevýraznou cestu. Klíčem je tříkrokový boulder za 8B+, z něhož jeden krok je 8B. „Vasil Vasil“ vznikl v době, kdy byly na světě jenom dvě cesty se stejnou obtížností, které jsou podle Adamových slov nesrovnatelné kvůli jejich odlišným charakterům.

O tom, kdo bude autorem dalšího milníku, asi není pochyb – žijeme v Age of Adam Ondra. Za jak dlouho někdo zopakuje Adamovy cesty za 9a a víc, to je záludnější otázka. Vždyť lezci se nehrnou ani do téměř třicetiletého „Čarodějova učně“, který je „jenom za 10+“. Každopádně se nedá říct, že by v Krase nebylo co zkoušet.

Adam Ondra ve své analogii na španělskou cestu
„La Dura Dura“ (těžká těžká). Tu krasovou pojmenoval
„Vasil Vasil“ (lehká lehká). Obě jsou za 9b+.
(f: archiv AO)

___________________________

Abychom Kras na eMontaně tolik nezanedbávali, zkoušíme teď každý měsíc něco málo z této světové oblasti přinést. První díl byl Štěpán Volf, druhý meteo-okénko, třetí varianty „Kašpárkova hrobečku“ a čtvrtý příběh „prvního českého babského 8B“.


Facebook eMontany | Odebírej nás, sdílej, palcuj, komentuj...