Jako jedna ze čtyř českých reprezentantů se jednadvacetiletá Míša Smetanová zúčastnila prvního kola poslední kvalifikační série na olympiádu, které proběhlo 16.–19. května v Šanghaji. Vybojovala 22. místo a dvě místa ji dělila od postupu do semifinále.

Tím ale její snažení o kvalifikaci nekončí. 20.–23. června proběhne druhé kolo série, tentokrát v Budapešti, a Míša spolu s Adamem Ondrou, Eliškou Adamovskou a Martinem Stráníkem může ještě jednou zabojovat o startovní místo v Paříži. Výsledky ze Šanghaje a Budapešti se budou sčítat a dvanáct finalistů doplní 28 dříve kvalifikovaných lezců na olympijské soupisce. 

Jaká byla atmosféra v Šanghaji?
S celým závodem a organizací jsem byla spokojená. Všechno probíhalo bez problémů, první den jsme měli kvalifikaci boulderu a druhý potom na obtížnost. Další dny se lezlo semifinále a finále, což muselo být asi dost náročný. Já si to z pozice diváka ale užila.

Jaká je současná nálada českého týmu?
Za mě byla atmosféra v týmu super. Všichni máme radost z Adamova úspěchu, který se mu v Šanghaji povedl. (Třetí místo v kombinaci boulder + obtížnost, pozn. red.) Moc jsem si to tam užila. Potěšila mě podpora ostatních po mém dobrém výsledku v boulderu, věřili mi na semifinále. (Míša v boulderingu obsadila 17. místo, pozn. red.) Taky jsem byla moc vděčná za naši fyzioterapeutku Nikol, která se mnou trávila dlouhé hodiny v izolaci, než jsem šla na řadu. 

Jak často se vídáš s ostatními členy týmu? Trénujete společně, nebo se většinou potkáte až cestou na závody?
Spíš trénujeme odděleně, ale s Ellou (Adamovskou, pozn. red.) se často potkáváme a zalezeme spolu, když nám to časově vychází. S ostatními se potkám nejspíš až na závodech nebo reprezentačním soustředění. Tam většinou panuje dobrá atmosféra. Všichni se podporujeme. Naše společné tréninky mi vždy dodají motivaci. 

Na svém Instagramu píšeš, že jsi jela do Šanghaje bez jakýchkoliv očekávání a vrátila ses příjemně překvapená z obsazení 22. příčky. Mění se tvůj mindset teď před Budapeští?
Rozhodně se změnil. Mám od sebe mnohem větší očekávání, když vím, že je šance dostat do semifinále. Na jednu stranu je to dobrý, protože jsem mnohem víc motivovaná a dodalo mi to sebevědomí. Na druhou stranu to samozřejmě přidalo trochu více stresu a nervozity, ale to k závodu patří.

Jak rychle ses vyrovnala s časovým posunem po návratu do Česka? Kdy ses znova pustila do trénování?
Do Česka jsme přiletěli v pondělí 20. května. Na trénink jsem šla hned další den, ale musím se přiznat, že to první týden po návratu nestálo moc za to. Většinou si na časové změny zvykám docela rychle, ale tentokrát mě jetlag dohnal. Mám pocit, že doteď jsem se ho úplně nezbavila (rozhovor vznikal na konci května, pozn. red.). Už se mi alespoň nezavírají oči v pět odpoledne a nebudím se ve dvě ráno. (směje se)

Druhé kolo kvalifikační série proběhne o víkendu 20.–23. června, tentokrát v Budapešti. Změnil se tvůj trénink?
Moc ne, pořád je to stejný jako na Šanghaj. Hodně moderního boulderingu a závodních cest.

Kolik času z běžného týdne ti zabere příprava na závody a jak přesně probíhá?
Trénink na Budapešť nevypadal o moc jinak než na jiné závody. Většinou lezu dva dny a jeden rest, takže asi pět dnů v týdnu. Každý den trénuju dvoufázově – jedna fáze může trvat něco mezi jednou až třemi hodinami. Často mám v tréninku kromě lezení i campus, visy na hangboardu, různé posilování a cvičení v posilce. Když se ale blíží závody, tak se trénink skládá hlavně z lezení, kde se snažím o co největší rozmanitost.

Je olympiáda tvým největším lezeckým snem?
Asi jsem nad tím nikdy nepřemýšlela. Nečekala jsem, že bych se dostala do situace, kde bych o olympiádu mohla bojovat. Takže v budoucnu, kde už snad bude lezení na obtížnost jako samostatná disciplína, to rozhodně bude jeden z mých cílů. Ale mým největším dlouhodobým lezeckým snem je finále Světového poháru.

Závodění s sebou nesou velký nápor na psychiku. Co ti pomáhá udržet klidnou hlavu?
V tomhle mám výhodu, že jsem velký flegmatik. Závodní stres většinou zvládám celkem dobře. Samozřejmě jsem si za mnoho let závodění musela přijít na to, co mi pomáhá zklidnit se a soustředit. Často je to nějaká forma self-talku a vizualizace. 

Co tě motivuje k nejlepšímu výkonu?
No to je těžká otázka. Prostě chci být dobrá. Chci si dokázat, že mám na to být mezi nejlepšími a že jsem na sobě opravdu tvrdě pracovala. Hodně motivace získávám na svěťácích. Sleduju tam světovou špičku a vidím, na čem všem ještě musím pracovat, abych měla šanci vyrovnat se jim.

Na co se těšíš, až skončí kvalifikační série?
Na obtížnostní svěťáky. Bouldering mám sice ráda, ale někdy je pro mě dost frustrující. Takže se nemůžu dočkat, až se budu zase víc soustředit na lano. 

____________________

Rozhovor vznikal na přelomu května a června. Od té doby stihla Míša vyhrát Český pohár v lezení na obtížnost 2024, pozn. red.