„200 slov“

Michal Běhounek – slábnout a zlepšovat se

26. 01. 2017, Matěj Pohorský

Minulý týden se v pražském Lokal Bloku konal exhibiční závod „10boy” – druhé setkání letošního ročníku kamenných fixů a stisků. Vedle Adama Ondry a Štěpána Stráníka nejlépe zabojoval dvacetiletý Michal Běhounek, který vyhrál pražské kolo.

Zatímco já piju pivo, Michal vedle mě usrkává malinovku: „Jsem v tréninku, nemůžu alkohol.”

Jak ti seděl koncept závodu – silový desetiboj?
Vzhledem k tomu, že poslední dobou vůbec nekampusuju, trénuju spíš lezení jako takové, tak jsem byl spíš zvědavej, jak to bude vypadat. A upřímně jsem byl docela překvapenej, že to takhle dopadlo.
Vlastně jsem teď nejslabší, co si vůbec pamatuju. V poslední době jsem dost zhubnul, hlavně na svalech a tím ztrácím i dost síly, ale o to lépe se mi leze.

Měl jsi velká očekávání?
Vůbec ne, bral jsem to jako exhibici a doufal jsem, že to bude zábava.

Takže ses na to moc nepřipravoval.
Nepřipravoval, můj trénink je teď orientovanej úplně jiným směrem – učím se správně dýchat, dýchám každej den půl hodiny do břicha, chodím na jógu.
Síla by měla spíš vycházet z pohybovýho vzorce, z toho jak se ti svaly řetězej, než z toho, že máš obrovskou bouli na rameni, ta síla je potom lepší a efektivnější. Myslím si, že mám těch svalů zbytečně moc a musím se naučit je pořádně používat. Když budu bušit na kampusu, tak budu těžší a silnější a v lezení mi to pomůže minimálně, rozhodně míň než ta efektivnost pohybu, kterou se teď učím.

Jak ses k tomuhle tréninku dostal?
Tohle se učíme v Lezecké Akademii, jsme lezeckej oddíl a máme pod sebou děti, které to učíme taky, snažíme se rozvíjet je tímhle směrem, aby měly kvalitní pohybovej vzorec, aby to nebyly uzlíčky svalů, aby byly hezky volný a lezly dlouho. Dost často lidé končí třeba v pětadvaceti, protože jim rupne rameno. Sílu a vytrvalost musíš získávat postupem času. Taky si myslím, že je lepší mít míň síly a tělo si tu cestu najde samo. Spousta lezců třeba vůbec neumí lízt nohama, jen se tak o ně opírají, ale aby to z té nohy přímo tahali, to dělá málokdo.

Abych se vrátil k desetiboji, která disciplína ti dala nejvíc zabrat?
Nejhorší bylo asi kampusování, který bylo úplně na konci a člověk už je tak odvařenej, že je ten kampus těžkej i po velkejch lištách na malou vzdálenost. A nejlíp jsem se cítil v „paneláku“ a na menších lištách.

V paneláku* jsi převisel Adama, ale Ivu ne.
To jo, Ivu nepřevisí asi nikdo. (smích)
*(disciplína, ve které bylo za úkol držet na tření metr a půl široký úchop. Iva Vejmolová v této disciplíně drží prvenství za obě dvě letošní kola, pozn. autora)

Plánuješ nějakou disciplínu zařadit do svého tréninku?
To nejspíš ne, neodpovídá to formátu, jaký jsem si teď nastavil.
Až budu cítit, že mi chybí třeba síla v prstech, tak začnu trénovat i kampus, ale dokud cítím, že mám síly…

…zbytečně moc?
To zase ne, síly v prstech není nikdy dost (smích), ale zatím mě to neomezuje. Síla má být to poslední, co člověk nabírá. Když už tě limituje jenom síla, tak je to v pohodě, horší je, když tě limituje pohyb jako takovej.

V té akademii máš svého kouče?
Vlastně mám dva, Petra Filipce a Kubu Novotného. Zároveň s nima probírám i fyzioterapii, abych celkově zlepšil pohyb i mimo lezení a postupně to tím směrem přenášel.

Kde se ti trénuje líp, venku nebo vevnitř?
Teď zrovna na boulderovce, teď je na mě venku zima. (smích) Ale mám kameny rád, jenom jsem děsně línej, vylezu si jeden těžkej boulder a cítím, že už mám splněno. Takže se spíš naobědvám, lehnu si a užívám si přírodu kolem, prostě výlet s nějakým cílem.

Držíš nějaký speciální jídelníček? Zjevně se vyhýbáš alkoholu…
Alkohol nepiju skoro vůbec, od listopadu už nejím ani maso a teď se snažím omezovat i mléčné výrobky, protože ty zahleňují a to je kontraproduktivní s mojí snahou učit se správně dýchat.

Stal ses vegetariánem v rámci tréninku?
No, maso jsem přestal jíst z přesvědčení, ale jinak jsem si spíš řekl, že bych to mohl zkusit, zatím se cítím fajn, tak uvidíme.

Máš nějaké lezecké vize?
No, rozhodně bych chtěl někdy lízt svěťák a ideálně bych se rád dostal do Tokia na Olympiádu. To je takovej ten „sen každého kluka”.

Tam berou kolik, asi dvacet lidí z celého světa?
No, o to je to těžší… Když už snít, tak ve velkým.

Zmiňoval jsi, že chodíš i na jógu…
Jóga mi pomáhá uvědomit si svoje tělo – kde jsem prohlej, kde se zkracuju, pomáhá mi s dýcháním a pomáhá mi to mentálně, uklidním se tam a mám potom prázdnější hlavu, takže se mi o to líp leze.

K lezení přistupuješ hodně filosoficky.
Ve všem co dělám se snažím najít, co mi může pomoct v lezení, a přenést to do něj. Čím víc to dělám, tím víc zjišťuju, jak jsou jednotlivé aspekty propojené…

Michal Běhounek, „10boy“ v Praze, leden 2017 (f: Lukáš Bíba)


I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu