Francouzský skialpinista, který dokáže v horách kouzlit: umí proměnit dny v hodiny. Jeho nedávné výkony jsou jako z jiné dimenze. Obzvlášť v posledních dvou měsících o sobě pětatřicetiletý Mathéo Jacquemoud dal vědět hned několikrát. Vybíráme tři největší pecky:

SÁM PŘES ALPY
V březnu si nejdříve splnil svůj dlouholetý sen a „přetraverzoval“ Alpy z rakouské Vídně až do francouzského Nice v co nejkratším čase. To se mu nakonec podařilo a za 19 dní s použitím kola a lyží urazil celkem 2200 kilometrů a nastoupal 86 000 výškových metrů.

„HAUTE ROUTE“ NA SKOK
5. dubna, ani ne dva týdny po dokončení alpského přechodu, stanovil společně s Williamem Boffellim nový rekord 13 hodin a 27 minut na slavné skialpové trase „Haute Route“, která spojuje Chamonix a Zermatt a lidé ji běžně chodí šest dní. (Dosavadní nejrychlejší čas byl 14 h 54 minut, pozn. red.)

MT. BLANC JOGGING
A nakonec 25. dubna se mu povedl, trochu neplánovaně, ještě jeden rekord. Společně se Samuelem Equym vyběhli od kostela v Chamonix na vrchol Mont Blancu, sjeli většinu na lyžích a doběhli zpátky ke kostelu. Trasu Chamonix > Mt. Blanc > Chamonix zvládli v novém rekordu 4 h 41 m a 24 s.

Poprosili jsme Mathéa o odpovědi na pár otázek…

Můžeš trochu popsat, jak probíhal tvůj poslední projekt, tedy rychlovýstup na Mt. Blanc?
Stále si nejsem úplně jistý, proč jsem se do toho vůbec pustil. Asi hlavně kvůli tomu, že do toho se mnou šel Samuel. Každopádně to bylo těžké. Při stoupání měl Sam vždycky navrch. Chvíli jsem dokonce přemýšlel, že to na vrchol Mt. Blancu nezvládnu včas a jenom mu pomůžu při sestupu. Pak jsem ale zařadil turbo a na vrcholu byl jenom minutu a půl za ním. Myslím, že mi pomohla hlavně dobrá aklimatizace, protože jsem v krátké době byl na Mt. Blancu hned čtyřikrát.

Na sestup asi nikdy nezapomenu. Na ledu jsem byl hodně rychlý, všechno jsem měl pod kontrolou a Sama rychle dohnal. Až potom jsem se konečně trochu uvolnil a začal si to naplno užívat. Deset minut jsme jeli na parádním sněhu, pak jsme ale narazili na stržený sérak a museli zůstat ostražití. Každopádně jsem rád, že se nám to nakonec povedlo a stávající rekord jsme posunuli o dvě minuty.

Jaké byly největší výzvy na cestě? Podmínky nahoře prý letos byly dost náročné.
Největší výzva byla udržet si vysoké tempo a zároveň zůstat co nejvíc soustředěný a mít jasnou hlavu ve vysokohorském prostředí s mnoha riziky. Obzvlášť ošemetný byl letos úsek „La Jonction“ (místo, kde se ve výšce 2 589 m n. m. potkává Bossonský ledovec s ledovcem Taconnaz, pozn. red.) a dva další úseky se séraky.

Trénoval jsi nějak speciálně? Terén – od údolí až po vrchol Mt. Blancu – se dost liší.
Nijak zvlášť jsem netrénoval, jen jsme spolu strávili pár dní na lyžích. Pak jsem deset dní před výstupem prozkoumal a vylezl na Mt. Blanc, abych vybral nejlepší trasu a zjistil, jak vypadají aktuální podmínky.

Jaké vybavení jste s sebou měli v den rekordu? 
S sebou jsem měl lyže, běžecké a sjezdové boty, hole, helmu a 17litrový batoh. Do něj jsem si vzal hliníkové mačky s ocelovými hroty, brýle, rukavice a návleky na rukavice, péřovou bundu, sedák, odsedku a jeden šroub do ledu.

Myslíš, že se dá letošní rekord ještě vylepšit?
Hodně záleží na podmínkách; perfektní podmínky jsou extrémně vzácné, ale myslím, že je možné se přiblížit k času 4 h 30 minut.

Alpský traverz byl prý tvým celoživotním snem. Jak sis ho užil?
Bylo to naprosto šílené dobrodružství. Splnil jsem si dětský sen. Dechberoucí panoramata, úžasně proměnlivý terén a hodně silné momenty. Šel jsem svým vlastním tempem, netlačil jsem to do extrému a užil si každý den. Nikdy za celou cestu jsem nepochyboval, že to nezvládnu. Pořád ale vlastně nemůžu uvěřit, že se mi to povedlo a já přešel Alpy.

Co bylo nejtěžší?
Největší výzvou bylo neustálé přizpůsobování se počasí a sněhovým podmínkám. Náročné ale bylo i správně zvolit trasu. Na nějakých vrcholech jsem musel přijmout kompromisy, což je asi jediná věc, které lituji. Jít podobný traverz v tomhle ročním období (březen/duben, pozn. red.) bohužel nejde ruku v ruce s vylezením každého vysokého vrcholu po cestě. Vrcholy jsou naštěstí ale jenom třešnička na dortu, takže mám radost, že se to povedlo.

Těsně po dokončení traverzu jsi prohlásil: „Necítím se nijak zvlášť unavený, jen tak nějak normálně. Ještě bych klidně mohl pár dní pokračovat.“ Jsi vůbec někdy unavený? Jak relaxuješ?
Jsem jenom člověk, takže se nevyhnutelně taky někdy cítím unavený. Řekl bych, že psychická únava a pokles motivace přicházejí dřív než únava fyzická. Snažím se hlavně dělat věci, které mě inspirují, motivují a posouvají dál. Rád trávím čas venku, a to je taky způsob, jak odpočívám. Často jsem unavenější, když nic nedělám, než když jsem v horách. Hodně věcí dělám z rozmaru, hlavně pro zábavu a své vlastní potěšení.

Máš po letošní našlapané zimě v hlavě nějaké další „rekordy“, které bys chtěl překonat?
Teď už trochu vím, co moje tělo zvládne, a mám spoustu dalších nápadů… Nechám si je ale zatím pro sebe. Taky teď potřebuji čas, abych uplynulou zimu trochu vstřebal…