„200 slov“

„V Labáku si vrtání dokážu představit. V Ádru moc ne.“ O výzvách s Martinem Stráníkem

28. 01. 2025, Standa „Sany“ Mitáč, František Bulička

Až se sám trochu divil, jak mu to po přelezení To tu ještě nebylo XIIb (2023) pěkně odsýpá a nejtěžší sportovní pískovcové cesty nekladou zas tak velký odpor. Martin Stráník dokonce málem vylezl na FLASH BetomXIc, ve kterém špičkový lezec Mišo Burian strávil přibližně rok. Holt, asi dobrý oddíl.

Navazujeme na velký článek o pískovcové sezóně 2024, který jsme publikovali minulý týden. K němu připojujeme tři rozhovory ve 200 slovech – tentokrát jsme stejný set otázek jako Elíkovi Stříbrnému položili také Martinovi.

Jaká byla nejzajímavější sekvence (boulder) v cestě, na kterou jsi letos narazil?
Nejzajímavější sekvence mi přišla první polovina cesty Jazda Dědo XIc. Musíš se dostat z pravý hrany na levou a uprostřed je jen jedna lišto-díra. Musíš udělat dlouhý kříž alá La Rose et Vampire v Buoux a zároveň tlačit do nohou. To byl perfektní krok.

Vnímáš lezení na písku jako sport?
Úplně ne jako sport, ale spíše jako životní styl, který k tomu patří. To prostředí lezeckých věží je unikátní a při pohybu ve skalách jsi tak trošku v jiným světě. Přijde mi, že se tam cítím víc spjatý s přírodou než někde v Ospu. A to i lezecky, musíš se s tou skálou sžít – nebát se, umět si založit jištění, podmínka, stání na tření a další specifika. Výjimku tvoří Labák, kde to vnímám více jako sport. Lezení je tam charakterem často jako na překližce a pak lezeš „podobné“ cesty venku.

Myslíš si, že je na písku možné posunout laťku obtížnosti i za dodržení ground-up etiky?
Určitě jo, myslím si, že v Labáku se pár těžkých linií ještě najde, a i to vrtání si dokážu představit, na rozdíl od holých hran a dalších vypečeností v Adršpachu. To, co tam kluci jsou schopný nabouchat, je fakt výkon, a díky za to! Určitě bych chtěl v budoucnu něco těžkého navrtat.

Jak by taková cesta asi vypadala? Víš o nějaké potenciální nové dvanáctce? 
Převisy v Hřensku nabízejí možnosti a určitě jednou z potenciálních dvanáctek bude směr na Proutníkovi: Z cesty Tom a jeho ženy XIa se dát stropem doprava a dolézt cestou Sex s Ex XIc (foto), to bude bomba linie a snad nad těch XII. Pak mám dva tipy na Boru, ale to bude spíš bouldering s lanem.

Díky za tyhle holé hrany. Martin v „Ukřižování“ Xb na Pážátko, Ádr (f: archiv MS)

Piješ pivo?
Ne.

Co ti přijde nejlepší trénink na písek kromě lezení na písku?
Právě to lezení na písku. Já vlastně netrénuju na venkovní lezení, ale na to, abych byl ready a fit na svěťáky. Formu jsem pak schopen prodat i venku, kam se jedu spíše bavit, být v přírodě, namotivovat se do dalšího tréninku a samozřejmě taky uspokojit svý ego.

Nejlepší univerzální lezečky na písek?
Za mě Draga od Scarpy. Letos jsem měl krásnou zkušenost na Tátovo narozeninách v Adršpachu. Nejdřív jsem do toho nalezl ve tvrdých Instinctech a nemohl jsem tu hranu ustát a zkrokovat, až jsem si říkal, jak to ten Eliáš přelezl. Vzal jsem Draga a najednou to šlo. Obecně: měkčí lezečka.

Co vnímáš jako přelez roku 2024? Tvůj/ostatních?
Nejvíce si vážím Jazdy Dědo XIc a Těžkého Punku XIb, obě cesty mi zabraly po třech výjezdech, celkově jsem v nich nemusel zabrat tolik jako třeba v Černý Perle, ale než jsem se kroky naučil a trefil podmínku, tak mi to vzalo nejvíce času. Z ostatních mě nejvíce zaujaly výkony mladýho Stříbra, kterej se stále zlepšuje a i za letních dnů byl schopen lézt jedenáctky. Je ohromně šikovnej a dobře nastavenej, ten by v budoucnu mohl posunovat laťku na písku.

Prvovýstup roku 2024? Tvůj/ostatních?
Já žádný prvovýstup neudělal. Za ostatní bych vypíchnul cestu Dharma v Ádru a spíš než cestu tak Tomajdu, Magnuse či Prťku, díky kterým tady máme spoustu těžkých linií ke zkoušení.

A kde ses nejvíc vybál?
Nejvíce se vždy vybojím v nějakých lehčích cestách – sedmách, osmách, který se moc nelezou, ale jsou blízko mého projektu, a tak kolegovi jdu vytáhnout něco poblíž. Tam pak často držím nějaký solivý chyt vysoko nad kruhem, rozklepou se mi kolena a nevím, co mám dělat: jestli jít dál, a nebo „potupně“ slézt a nechat se pokořit.

Tady jsem musel nejvíc zabrat. Martin leze „Černou perlu“ XIIa, Kormidelník, Labák (f: Standa Mitáč)


I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu