Všichni byli trochu překvapeni. Když tenhle projekt v listopadu 2009 po sedmi dnech zkoušení vylezl Ondra Beneš, zařval si na vrcholu Růžové věže natolik, že to slyšeli i lidi ve Žlebu na druhé straně Labe. ‚Tam spadl horolezec a strašně se zranil!‘ Někdo z aktivních obyvatel tak okamžitě zmobilizoval záchranku. „Doktory jsme odvolávali, až když jsme balili lano. Chudáci se kvůli mně museli hnát až od přívozu. A pak udýchaně volali do vysílačky, že kroužící vrtule může domů,“ vzpomíná Ondra Beneš.

Hned dva dny po téhle příhodě cestu druhým pokusem poslal šestnáctiletý Adam Ondra…

…a pak 17 let pauza. Respektive o žádném dalším přelezu nevíme.

Až v poslední době se do téhle majestátní hrany Labských pískovců zakousl Martin Stráník. A jak už to mívá ve zvyku – nepustil. Přelez stylem PP se mu povedl 19. března 2026. Cestě věnoval čtyři návštěvy. Asi před rokem a půl ji zkusil poprvé… Bylo deset stupňů, svítilo a foukalo. Martin mrznul, poprvé to ani nezkrokoval. Podruhé jak přes kopírák: „Zase foukalo, zase jsem mrznul a bouldr nezkrokoval – je těžké ho háknout a jištění není úplně příjemné. Nadlezl jsem to trochu krkolomně přes Boží muka, takže jsem si mohl vyzkoušet kroky a osahal chyty na TR.“ Poprvé King‘s Line zkroknul až minulý týden, kdy byla pravá část hrany opět nasvícená. „Konečně jsem to zkrokoval, ale nakonec jsem to stejně vylezl jinak,“ směje se Martin.

Jak jsi vybral den na přelez?
Sledoval jsem předpověď a viděl jsem, že bude zataženo a nebude moc foukat vítr. ‚Musím vyrazit, bude podmínka,‘ říkal jsem si. Akorát dopoledne jsem ještě trávil v práci. Takže jsme vyrazili jen na odpoledne.

Koho jsi takhle rychle sehnal na otočku z Hradce?
Rodinu – Káťu a děti. Říkal jsem si, že takhle to bude aspoň na tři pokusy, že se to vyplatí. Po příjezdu jsem si dal prolezový pokus a tím, jak bylo chladněji, jsem tam vymyslel trochu jiný způsob. Nejdřív jsem to měl namyšlené tak, jak to leze Adámek na videu…

Že v tom nejtěžším bouldru držíš malinkou dírku, nasedneš na hranu a natáhneš se doprava. To mi moc nešlo a klouzala mi tam pata. Nakonec jsem to vymyslel tak, že jsem pravou rukou prostě stiskl hranu, zmáčknul jsem to, zabral a natáhl jsem se levou rukou výš do hrany a ostré lišty. Druhou část bouldru už jsem měl stejnou.

Tahle změna programu tě napadla až ve chvíli, kdy to víc drželo?
Přesně tak. Mě už to napadlo i minule, ale jak byla skála rozžhavená, tak jsem ten krok ani neudělal. ‚Jsem na ten stisk slabej, to nemá cenu,‘ říkal jsem si. Teď jsem tomu dal šanci a vyplatilo se.

Takže jsi to pak poslal hned na druhý pokus?
Jo, pak jsem to hned vylezl. Bylo to docela na hraně. Ten dolez už je „lehký“, ale byl jsem v něm docela na pád. Musel jsem si tam máknout…

Když jsem tě v cestě fotil o týden dříve, přišlo mi, že v levé části hrany jsi měl ještě zimní podmínku, kdežto vpravo už bylo celkem léto.
S tím jsem právě vždycky bojoval, když jsem cestu zkoušel během jasných dní. Bylo kolem třinácti stupňů, ale svítilo. Jak je to západní stěna, tak ta hrana je nažhavená, kdežto převis, kde jsi levou rukou, je ve stínu. A tam je zima, když foukne vítr. Takže levá ruka mi mrzla a pravá nedržela. Oblinky za hranou rozpálené… Takže je docela těžké tam vychytat podmínku.

Kam tenhle přelez řadíš?
Ale jo, zařadil bych to klidně mezi XIcéčka. Přišlo mi to podobně náročné jako Betom XIc nebo Strandcafé XIc. Ten bouldr na hraně je těžký.

Izolovaně bys ho viděl za kolik?
Říkal jsem si tak 7C+. Ty k němu dolezeš tak 10–20 metrů lehkým terénem a pak máš ještě no hand. Po odpočinku pokračuješ k šesté expresce, která je trochu mimo, pak si musíš trochu slézt, vrátit se na hranu a jdeš do toho bouldru.

Co máš dalšího na „to-do“ listu?
Na mém „to-do listu“ je teď Inkvizitor XIa/XIb vedle Labské panny. Začátkem března jsme tam s rodinou také vyrazili, ale ještě bylo celkem zavlhlo. Jen jsem do toho nakoukl, ale ani jsem to nezkoušel. Nicméně cesty už jsem se dotkl, tak bych ji chtěl dokončit. Vedle toho je navíc ještě novinka Napůl cesty XIa od Ondry (více jsme psali tady, pozn. red.). To jsou dvě cesty, co mě tam teď zajímají. A pak se uvidí. Tomajda (Sobotka) mi psal něco o projektu Makumba na Baldricka… Klidně bych zkusil i ten Zlatej věk AF Xc na Růžovou věž, ale tam bude děsně těžké vychytat podmínku. Polezeš tam po nějakých krystalech… Beru v úvahu i to, že do toho potřebuji trénovat, takže si nemůžu dovolit na týden odpálit prsty.