„Je suis surréalisme!“ zvonilo mi pořád dokola v hlavě, kinklajíc se v temný sluji. Hláška kníratýho magora, co drží vejce a kulí jedno voko. Zdánlivě to nemá s lezením nic společnýho… Ono ale „lezení“ v Macoše s lezením vlastně taky ne, takže to asi bizarně sedí.

Čistě tu prý jde ve velkém převisu jen Příklepák (5, A2e, RP 10+, 140 m, viz článek, pozn. red.), jinak návrat ke starým metodám. Optikou dnešního alpinismu, přežitá záležitost, ale pokud nejsi AO apod., jinak cesta navrch nevede. Hákuješ, divně lezeš až jakože nelezeš, jen se věšíš jak pi*a a furt se nějak pocukáváš, zmítáš v žebříčkách a přitahuješ. Občas se teda vzpínáš na frendech, háčkách či skobách, díky kterým se člověk odzenuje někam na orbitu, jestli né dál. Je to ale perfektní zpestření dřiny.

My jsme lezli Pavoučí sítě (5, A3, 150 m). Celkem osm délek, šest v asi 70metrovém převisu, dvě bloudivé ve sračkách v kolmáči. Vychází to tak na pět délek v záři čelovek, za světla se stihne jen málo… Začíná se navečír, jak skončí prohlídky. My pak lezli do půlnoci, šup dolů do spacáku a ráno v deset jsme začli jümarovat zpět na doby(i)tý štand. Z vertikály jsme se navrchu překulili do lesa opět k půlnoci. Otevřeno jen týden v prosinci. Jasná populárka pro dementy.

Jen stručně pár highligtů, ať milého čtenáře nezdržuju od práce. 

• První délka – frendy na 70 % nad plotem, ten je navrchu zkosený, takže by tě nevykuchal úplně, dorazil by tě tam jakýsi drát z plotu kolmo do tmy.
• Druhá – lezení po rivetách, či tak tomu aspoň ostřílení Macocháři říkají. V praxi jde o hrudky rzi, na které se navléká drátek od mikročoku, jestli jsou to zbytky zrezlých skob či háků, težko říct.
• Délky tři až šest mám slité do jedné rozmazané fotky, v popředí vyčnívá vzpomínka na grandiozní traverz po háčkách.
• Kolmáč pak doručí zážitek vskutku surrealistický. Poté, co jsem z dvojky mikráče usazeného na 55 % zamlátil tutáč skobu, jsem si na moment oddechl, načež chcípla čelovka, spadl mi žebřík a já bloud stál jak kokot a poslouchal navigaci, kterou po telefonu a skrz vysílačku parták zprostředkoval. Akorát, že jsem byl na jiný polici, než se zvrchu zdálo…. No, naštěstí jsem byl vystřídán schopnějším rubačem s nabitou lampou… Ten zase ocenil průlez hustým jalovcem či tisem (hů kérs). Cesta jinudy nevede, vdečně obhodíš stromek, ale pak se tam protáhnout se vším tím gearem a žebříčkama je na pět minut, 17 pi*í a 29 ku*ev, ale nakonec to dycky pustí…
• Grande finále pod vrškem třikrát háčkem po tlamě a šup parťákovi do náruče. Kdo tam kdy bude blbnout, tak výlez z Pavoučích sítí vede pod nerezovou závitnicí u komínku doleva. Třeba hledat v mechu ztracenou skobu. 

Díky Matějovi, ideální partner stoik, šikovný bouchač, radost spolupracovat. A díky Lence! Ač ji samotnou musely svrbět pazoury, vzorně supportovala všemi směry.

Závěrem je asi dobré zmínit, že ohledně lezení v Macoše je dobré rozvážit, zdali je to rozumný nápad. Hákování ve všech jeho podobách, jakož i jümarování a obdobné techniky třeba mít docela zmáknuté, aby z toho nebyl průser. (Tady je ještě článek od druhé dvojky, která stejnou cestu lezla tentýž den, pozn. red.)