„200 slov“

Můj první víkend ve skalách

03. 08. 2015, Lucie Trojanová

Kam se ještě v létě chystáš? Potěšíš se pohledem na Grand Canyon, Machu Picchu nebo Taj Mahal? A neštve tě, že to chtějí všichni?

V poslední době čím dál častěji slýchám a čtu, jak lidi rádi jezdí do míst, kde na turisty nenarazí. “Turistika vyšla z módy.” A to tak hodně, že i turistický (!) průvodce Lonely Planet zve své čtenáře, aby se s ním „vydali mimo vyšlapané cesty“. Což zní trochu absurdně, když uvážíme, kolik lidí si ho koupí a prošoupe podrážky právě v místech, která mu Lonely Planet doporučil.

A co zbude všem, kteří se vyhýbají oblastem, kde to v létě vře přítomností tisíců? Můžou vidět Yosemity? Ani náhodou, jsou tam davy! Mayské pyramidy? Vyškrtnout. Nepál? Radši taky ne. Důsledně aplikovat antituristickou strategii znamená o mnohé se připravovat. Myslí to ti lidé doopravdy, nebo se jim jen líbí, jak to zní: „Nejsem turista…“

Na pováženou je i to, že ti, kteří nadávají na turisty, často zapomínají, že jsou jimi také. Možná cestují nezávisleji a možná je jejich cílem co nejvíc splynout s domorodým davem, ale jejich prvotní tužba je stejná jako tužba toho nejprůměrnějšího turisty – vidět a zažít něco nového.

Navrhuji smířlivost. Cestovatelé i turisti jsou nakonec stejně jedna velká parta. Jen se nějak stalo, že slovo cestovatel má příchuť nevšednosti a schopnosti vidět za obzor, zatímco označit někoho jako turistu hraničí a nadávkou.

Těžko říci, kde je hranice. Přeji hezký zbytek léta bez zbytečné pózy.

„Pojď se mnou mimo vyšlapané cesty.“ (f: Standa Mitáč)

I malé články dají dohromady velkou práci. Cvakni a potěš eMontanu.