„200 slov“

Spící růže. Wadi Rum, Jordánsko

11. 03. 2016, Standa "Sany" Mitáč

Představ si údolí, kde máš půlkilometrové stěny přímo za kempem. Za půl hodinky jsi u nástupu a můžeš v klidu lézt až do tmy. Změna počasí tě tu nepřekvapí, to by byla vyloženě smůla – prší tu průměrně dvakrát v roce. Jednou v lednu a jednou v prosinci. Přesto se díky suchému vzduchu nepotíš.

Wadi Rum v Jordánsku.

Tištěný průvodce má 240 stran a ty tu za celý pobyt potkáš dva lezce. Celé masivy členitého a zároveň pevného pískovce, za jehož výšku by se nestyděli ani v Yosemitech, máš jen pro sebe. Vezmi svoje frendy a vyraž, letenky do Akaby jsou zatím za slušnou cenu.

„Ještě kolem roku 2008 se do kempu Rest House nevešly stany. Pak začalo Arabské jaro v Egyptě a lezci se začali zdráhat. Teď je tu kvůli problémům v Sýrii úplně prázdno… Další slabá sezóna. Rádi bychom si procvičili angličtinu – stavíš se večer, prosím?” říká mladší Beduín Tejsir, který tu dříve dělal turistického průvodce.

Co názor někoho “nestranného”? Mike je chlapík s dlouhými šedivými vlasy, který se do Wadi Rumu natrvalo přestěhoval z rodné Kanady: „Žiju ve vesnici dva roky a za ten čas jsem neřešil žádný problém s bezpečností. Připadám si jako v oku hurikánu. Je tu úplný klid, přestože všude kolem to bouří – Sýrie, Turecko, Irák, Izrael…”

Ty mezitím sedíš v pouští pod převisem, posloucháš praskání ohně a zpěv dvou Beduínů. Místo raket vidíš ze spacáku padat hvězdy. Zítra ráno budeš zase lézt nějakou tradiční cestu (sportovních tu je asi šest) nebo se jen toulat po oranžových písečných dunách.

Pozn. Tady je Alešákův článek o Wadi Rum na eMontaně.

Klikni pro vstup do fotogalerie

Slanění z cesty Les Rumeurs de la Pluie

I malé články dají dohromady velkou práci. Cvakni a potěš eMontanu.