„200 slov“

Na ledy do Tater trochu jinak. Snobáckej alpinismus, o kterém se neměl nikdo dozvědět

02. 03. 2022, Lukáš Klingora

Podobnej scénář výjezdu do hor známe asi každej.

Balení na poslední chvíli, řešení posledních povinností za volantem, kómatický noční přejezd půlky Evropy, kdy se s parťákem střídáš co hodinu, aby ses alespoň na dvě hodiny po příjezdu pak stačil na parkále natáhnout vedle auta.

Po probuzení kaše z pytlíku, dlouhej ranní nástup dolinou a ještě delší lezeckej den s minimálně několikahodinovým zatměním. Studenej bivak, další kaše z pytlíku. Konečně to nějak dorvat na vrchol a pak se ještě skutálet zpátky dolů k autu. Návrat domů, za tři hodiny budík a zpátky do pracovního procesu. Hektika, diskomfort. Únava level milion.

Klasické ledy ve Velické dolině posloužily jako supr rozlez do sezóny. (foto: Lukáš Klingora)

Zjistili jsme, že to jde i jinak.

Nástup až na chatu devítimístnou Caravellou, ledy v super podmínce pár metrů od ní a ještě k tomu bez lidí. Odpoledne šlofík, Wi-Fi, wellness a k večeři bufet, kde se přežereš do smrti. Deset hodin spánku a další bufet. Klasická tatranská zimní túra v top podmínce a počasí, který je za odměnu, a i přes aktraktivnost cíle celej den nikoho nepotkáš. Lehkej batoh na zádech…

Návrat na chatu, pohodlný křesílka, dvojitý espresso a pak už jen Caravellou zase zpátky dolu k našemu autu. Dva dny, po kterejch jsme přespalý, přežraný a máme spálený xichty od sluníčka.

A co jsme teda vlastně lezli? První den to byly „Orolín“ a „Sopeľ“. Klasické ledy ve Velické dolině posloužily jako supr rozlez do sezóny, a tak jsme je dali hned několikrát. Druhý den „Krčmárov žľab“. Tradiční zimní túra na Gerlach, která byla v aktuální podmínce za odměnu. Navíc, kolikrát se asi stane, že jsi v top sezóně v sobotu na nejvyšší hoře Slovenska s parťákem úplně sám? (vrcholová foto)

Autor článku na tatranském hřebínku (foto: Standa Bartošek)

Původně jsme se sice se Standou skoro až styděli a shodli jsme se, že se o našem snobáckém počínání na Slezanu (čtyřhvězdičkový hotel Sliezsky dom, pozn. red.) snad ani nikdo nesmí dozvědět. Pak jsem si ale řekl, že nás prásknu a zkusím inspirovat. Člověk by si taky někdy měl dopřát dovolenou – tam, kde mu je nejlíp.

Občas je fajn nebát se náhod (parťákův historicky nevybraný depozit na hotelu, pozn. aut.) a dopřát si trochu komfortu. Ale ne moc, jelikož se na to hodně rychle zvyká… Teď zase dalších minimálně 1000 výjezdů dáme lowcost, v hektice a nepohodlí. Tak, jak jsme zvyklí a máme to přeci jen nejradši.

Kousek pod vrškem Gerlachu – nikde nikdo. (foto: Lukáš Klingora)


I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu