Čas­to na stě­nách slý­chám pove­ly jis­ti­čů ke svým lez­cům: „Dýchej!“
Čím to, že někte­ří lez­ci pře­stá­va­jí dýchat už v kro­cích kolem 60 % své­ho maxi­ma, a pro­ti tomu někdo je scho­pen i v kro­cích kolem 95 % své­ho maxi­ma snad­no dýchat? Vše vychá­zí z nasta­ve­ní hrud­ní­ku.

Jak jsem psal v před­cho­zích člán­cích, lid­ské tělo se pohy­bu­je po páru stoj­ných a kroč­ných opor v křiž­ném vzo­ru, s čímž je spo­je­ná rota­ce žeber a úklon beder­ní páte­ře.

Pokud mozek při pohy­bu špat­ně roze­zná­vá opo­ru hor­ních kon­če­tin, musí opřít hor­ní část těla někde jin­de. Pou­ži­je tedy jako opo­ru páteř. V tako­vém pří­pa­dě dochá­zí při pohy­bu k ome­ze­ní rota­ce hrud­ní­ku, dále pak k jeho zatuhnu­tí a zvět­še­ní v pře­do­zad­ním smě­ru (čímž se dostá­vá­me k dal­ší­mu nega­tiv­ní­mu ved­lej­ší­mu efek­tu core tra­i­nin­gu). Když se podí­váš na nej­ši­kov­něj­ší lez­ce nebo spor­tov­ce obec­ně, mají vět­ši­nou vel­mi širo­ký hrud­ník ve smě­ru mezi rame­ny, ale vel­mi úzký v pře­do­zad­ním smě­ru – jako tře­ba Rishat Khai­bu­il­lin. Je to pro­to, že sva­ly hrud­ní­ku jim pra­cu­jí ke správ­ným opo­rám (tedy rukám) a mode­lu­jí hrud­ník do této pozi­ce. V opač­ném pří­pa­dě, tedy při nasta­ve­ní nevhod­ných opor, vytvá­ří hrud­ník mír­ný odpor dechu, kte­rý v těž­ších kro­cích sta­čí k tomu, aby člo­věk pře­stal dýchat. A i přes upo­zor­ně­ní, že má lezec dýchat v dal­ším těž­kém kro­ku, dýchat pře­sta­ne.

Pokud tedy někdo má ve spod­ní čás­ti uza­vře­ný hrud­ník (jeho tělo vypa­dá jako pře­sý­pa­cí hodi­ny, s vel­kou křiv­kou mezi pán­ví a hrud­ní­kem) nebo pře­po­si­lo­va­ný pří­mý břiš­ní sval, nebo hrud­ník zbyt­ně­lý v pře­do­zad­ním smě­ru, bude se mu prav­dě­po­dob­ně hůř dýchat a jeho cel­ko­vá vytr­va­lost bude hor­ší.

Pokud chceš při leze­ní lépe dýchat, dopo­ru­ču­ji pra­vi­del­ně cvi­čit cvik v leže na zádech s pokr­če­ný­ma noha­ma a nebo vkle­če (viz obráz­ky). Vle­že zatlač prs­ty na nohou do pod­lož­ky, tak aby se napří­mi­la pánev a chyt­ni si uka­zo­vák a pro­střed­ník jed­né ruky rukou dru­hou a táh­ni lok­ty po zemi od sebe. Snaž se uvol­nit hrud­ník co nejní­že – ide­ál­ně, abys měl hlad­ký pře­chod mezi posled­ním žeb­rem a bři­chem, i když máš pří­mý břiš­ní sval uvol­ně­ný.

Když kle­číš, pro­ta­hu­ješ prs­ty na nohou a na rukou do dál­ky, tělem se chceš pro­táh­nout za hla­vou ve smě­ru, kam se díváš, a dýcháš do boku hrud­ní­ku, zhru­ba do mís­ta, kde je půl­ka paž­ní kos­ti, když při­tisk­neš ruce k hrud­ní­ku.

Mimo­cho­dem, když ležíš na zádech a zatneš bři­cho, dýchá se ti lépe? Asi ne. Posi­lo­vá­ním pří­mé­ho břiš­ní­ho sva­lu dolů ale spě­ješ k tako­vé­mu sta­vu. Dopo­ru­ču­ji pro­jít cvi­ky, kte­rý­mi pra­vi­del­ně trá­píš své tělo a pozo­ro­vat, jest­li se ti v nich dob­ře dýchá. Pokud ne, zadě­lá­váš si na pro­blém. V józe se dá poznat správ­ně pro­ve­de­ná pozi­ce tak, že i když máš ucpa­ný nos rýmou, roz­ší­ří se ti dýcha­cí ces­ty a můžeš vol­ně dýchat.

_______________

Tady najdeš před­cho­zí díly rubri­ky. Prv­ní – řetě­zec. Dru­hý – 11 pohy­bo­vých rad. Tře­tí – opo­ry. Čtvr­tý – fle­xi­bi­li­ta. Pátý – core tra­i­ning. Šes­tý – zapo­je­ní sva­lů. Nový díl pub­li­ku­je­me opět kon­cem příští­ho měsí­ce.