„200 slov“

Raději nezakládat a lézt dál. Svůj první prvovýstup jsem udělala ve Skotsku

06. 10. 2020, Blanka Pechačová

Z nenápadného pobřežního městečka Mallaig už jeden z cílů naší skotské expedice vidíme. S parťákem Tomášem míříme na masiv An Sgùrr (393 m n. m.), nacházející se na ostrově Eigg ve Vnitřních Hebridech (mapa). Původně jsme měli v úmyslu se na ostrově jen porozhlédnout v duchu ostrovní turistiky, jenže během plánování cesty jsme tu (bohužel) objevili netušené lezecké terény.

Již druhý den vyrážíme pod mohutné, přes sto metrů vysoké čedičové sloupce, přírodou poslepované v jeden spanilý skalní masiv. Bez řádného průvodce, jen s výčtem nemnoha lezeckých cest z internetu, prozkoumáváme spodní část rozsáhlé jižní stěny. Tuto etáž Tomáš od pohledu poněkud sarkasticky nazývá „cvičnou plotnou“. Zpočátku jen hádáme možnosti, jak prostoupit systémem žlábků a drobných puklin ve středu zhruba padesát metrů široké a třicet metrů vysoké skalní plotny. Jenže, ještě než vybalíme věci pod skálou, Tomovi se podaří strhnout si na nohu asi půlmetrový čedičový sloupek. Chvíli to vypadá na konec veškerých lezeckých ambicí, ale po základním ošetření krvavé díry v holeni se oba uklidňujeme a oblékáme sedáky.

Skotská idylka, ostrov Eigg (f: BP)

Volím výstup koutem v pravé části plotny, který naoko volá po hojné zásobě „kamarádů na sedák“. Terén ve spodní části je snadný, přesto brzy hledám, kam založit první jištění. V této bohem a mobilním signálem zapomenuté krajině je člověk vděčný i za jedničkový vklíněnec v mělké spárce pár metrů nad zemí. Při dolezu ke koutové spáře však zjišťuji, že do stavebnice volných balvanů snad ani nic zakládat nechci. Pokračuji se dvěma chabými vklíněnci hluboko pod sebou na konec plotny, která přechází z ukloněného terénu do kolmého kouta. Zpočátku vypadá výstup jednoduše, už pomýšlím na založení tutového frenda do široké pukliny přede mnou. Při bližším ohledání však mé nadšení plynule přechází ve zděšení – v cestě je blok dva na dva metry, složený z několika poslepovaných, volně ložených sloupků. Raději balvan obezřetně oblezu zleva, pomyslím si.

Jenže, jak se záhy ukazuje, tady je zas lokrů jak v kamenolomu! Začínám panikařit: „Co teď?!“ Nakonec nezbývá než slézt o kus zpátky dolů, něžně obejmout volně položené čedičové sloupky a se zatajeným dechem přelézt doprava. Zbývají mi dolézt asi tři metry na zarostlou polici. Nakonec chci na obhození použít zdánlivě tutový hrot, který se však mým dotykem stává spíše zdánlivým, než tutovým. Dolézám to raději bez jištění. Zatímco ve vřesovišti chytám dech, teprve mě napadá, co jsem to za idiota a kam lezu. Až zpětně mi dochází, že mám za sebou alespoň svůj první prvovýstup! Podle všeho tudy ještě nikdo před námi nelezl. Proč asi? – Po nekonečných minutách pobíhání od keříku k lokru a od lokru ke keříku nakonec zakládám jeden pofidérní frend do mělké spáry a přidávám o něco obstojnější vklíněnec. Štanduji několik metrů od hrany, po severoirském způsobu tak, jak mě to učili lezci z Mourne Mountains.

Prvovýstup jsme pojmenovali „Monotónní rododendron“ (f: BP)

Po Tomově dolezu a pár selfíčkách ve stěně hledáme sestup. Traverzujeme vřesem asi padesát metrů po polici do rokle, jíž jsme předešlého dne sestupovali při obhlídce z vrcholu An Sgùrr. Přiznávám, trochu se mi stýská po slaňování.

Tomáš volí svůj prvovýstup středem „cvičné plotny“ s minimem jištění. Tak trochu ho podezírám, že mě nahoře stejně dobere z jednoho obhozeného vřesu a čoku ve spáře za lokrem. Nejsem daleko od pravdy.

Obě přelezené cesty odhadujeme obtížnostně někde kolem britského VD až HVD (pětka na písku, pozn. red.). Sektor s našimi nikde nepublikovanými prvovýstupy na jinak neznámém ostrově Eigg, někde na okraji Atlantiku, skromně pojmenováváme „Berounská plotna“ na počest oddílu, který bychom zapsali ke jménům do chybějící vrcholové knížky. Každé další šílence, kteří by kvůli skládačce čedičových sloupků mínili s lanem a železy urazit oněch patnáct set kilometrů, můžu s klidem ujistit, že si zde, jako všichni tradiční lezci, přijdou na své!

Ve Skotsku si tradiční lezci najdou svoje. Autorka na Inaccessible Pinnacle, ostrov Skye (foto: Tomáš Vacek)


I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu