„200 slov“

Lezení v zimním Českém krase

25. 01. 2016, Pavlína Palasová

Nevím, proč mě ten sport tak fascinuje, když je při něm vždy zima, ruce mi přemrznou tak, že pak brečím, bojím se, lýtka mi natejkají a druhý den mě všechno bolí… I přesto je to vlastně hrozně fajn.

Kubas byl obětavý a vyzvedl nám povolení pro lezbu v krkonošském Labáku už s předstihem, abychom mohli v neděli vyrazit hned zrána a užili si aspoň chvilku bez návalu ostatních lezců. Jenže, v sobotu:

„Čus, koukali jsme na fotky, je to mrtě rozsekaný, natečený jenom dvě linie a zítra má být vedro. V pondělí ty ledy zavíraj, takže je to na nic. Pojedem zkusit Liberec, včera tam otevřeli Hanibal arénu. Berete?“ Jasně, že jo.

Vyrážíme v sedm ráno. „Prosimtě, co máš v tom batohu, když potřebujem jen sedák a mačky?!“ Přeci dvě mikiny, dvoje rukavice, propocovák a péřovku! – Tentokrát se můj strach z umrznutí neukázal jako oprávněný, už po ránu byly čtyři stupně. Kubas jede s nákupní igelitkou: „Jsem byl línej to ráno balit…“

Po punkové jízdě v pruhu vyhrazeném pouze pro tramvaje parkujeme přímo u vstupu. Čeká na nás šest linií s horním jištěním a ulehčení peněženkám o 150 Kč.
„Kubo? Jsi ochotnej si se mnou měnit boty?“
„No, nejsem. Ale co mám dělat.“

Nevlastním mačky. (Kdo by si je taky kupoval, když čekáme jenom abnormálně teplé zimy.) A Kuba má z kluků nejmenší nohu (o dvě čísla větší než já) a přezouvání pohorek máme natrénované z předchozích let. V naší skupině tahle metoda už nikoho nepřekvapuje, takže poznámky typu: „Jak to budete jako dělat v Tatrách? To si Kuba bude brát na štand žabky a pak ti vždycky boty spustí dolů?“ se nám letos vyhýbají.

Oteplení oproti předchozímu dnu o 15 stupňů je silně znát. Z ledů crčí voda, z nás pot a kudy ledů odpadávají od maček. Po vystřídání pár lezců na dané linii, jsou v cestě vysekané stupy a díry. Taky Kubasův vychlazený mošt nebyl nakonec od věci oproti našim teplým čajům. Osm lidí je pro šest cest až až, ale i tak se v pohodě prostřídáme, na některých liniích i víckrát. Jsem úplně mokrá, samozřejmě jako jediná. „To se nesmíš po tom ledu tak plazit!“

Po třech hodinách, kdy nám vypršela doba rezervace, balíme cajky a míříme domů. Ti, kteří nastoupili v pokročilejších hodinách, už z toho měli jenom vodolezení.

Na ledech v Liberci (kresba: Pavlína Palasová)

I malé články dají dohromady velkou práci. Cvakni a potěš eMontanu.