„200 slov“

Líbilo se mi lezení v čínském Yangshuo? Ano i ne

25. 11. 2015, Kuba Novotný

Mám rád tu dobu po návratu z cest, kdy člověk sumíruje, porovnává a loví perly v paměti.
Při vzpomínkách na říši středu se mi vybavuje přehršel vjemů – snová krajina kolem Yangshua, spousta několik set metrů vysokých vrcholků strmě trčících z roviny – jeden vedle druhého, až oči přechází.

Výhled kazí věčný opar a smog, který je přítomný všude v hustě obydlených oblastech Číny. Ze smogu probleskují vzpomínky na věčně usměvavé a milé lidi na vesnicích, na kýčovitost stád vodních buvolů procházejících rýžovými poli spolu s pasáčky v typických špičatých slaměných kloboucích.

Vizuální obrazy doplňuje několik čichových vjemů – vůně umně připravovaného lilku spojená s delikátní chutí, zakouřené vlakové a autobusové čekárny, smrad ze spousty odpadků povalujících se často přímo pod skalou u nástupu, vůně durianu (tropické ovoce s charakteristickým zápachem, většina druhů durianu je nejedlá, pozn. red.) plnícího náš autobus. Už alespoň chápu, proč je zakázané jíst ho ve veřejných prostředcích.

Taky nikdy nezapomenu na vlhkost vzduchu dělající z lidí stroje na pocení a na neustálé chrchlání místního mužského pokolení, když lovili chrchel až z paty.

Ať se snažím vjemy utřídit sebelíp, nejde mi ze střípků poskládat ucelený dojem. Nedokážu říct, jestli se mi tam líbilo. Vím ale, že jsem moc rád, že jsem tu zemi mohl poznat. To nejlepší, co můžeš udělat, je vydat se tam sám a poskládat si svoje střípky po svém. Třeba uspěješ.

Pak mi pověz, jestli se ti líbila.

(Více fotek je tady, pozn. red.)

Lezení v Číně (f: Kuba Novotný)


I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu