„200 slov“

Nenechat se zlomit předpovědí. Vánoce trochu jinak

30. 12. 2019, Blanka Pechačová

Konec prosince, jak už to bývá, vybízí nejednoho člověka k zastavení, zamyšlení a bilancování nad uplynulým rokem. Lidé také mají často sklon pořizovat sobě či osobám blízkým věci neobvyklé a často zbytečné, nebo dokonce tíhnou k tomu konat jinak, než jak bylo doposud jejich zvykem. Zkrátka vše tak nějak směřuje ke snahám o změnu v povětšinou nudném plynutí života.

V lezeckém světě – neprcháš-li v době vánoční zbaběle do teplých krajin – často koncem roku míříš za posledním zlezením nejbližší polomokré skály, nebo alespoň za posledním slaněním, je-li podmínka spíše mokrá, než polomokrá. I v pojetí této tradice však člověk může kolikrát udělat drobné změny. Například nemusíš jako vždy slaňovat o páteční noci s partou z oddílu a přespávat v jeskyni pod křížkem, abyste pak za halasného pění, pití, až pěnění naplnili údolí od Jána k Hostimi nepublikovatelnými skřeky. Proč tentokrát neslanit v pátek přes den, tiše a pokorně, zatímco se polední Slunce opírá do kolejnic úzkorozchodné dráhy Solvayových lomů, a nad polem u Bubovic krouží v celé své kráse draví ptáci? Proč nevyrazit jen s nejbližšími lezeckými parťáky, kteří sice k tvojí nevoli vytáhnou ve dvě odpoledne na štandu u jeskyně placatku s rumem, ale cucnou si jen symbolicky? Proč to tentokrát neudělat jinak?

Autorka ve kříži pod křížem, Svatý Jan pod Skalou (f: Tom Vacek)

Třešničkou na dortu může potom být i nevinný čundr, jako za dob mládí tvé maminky, kdesi na Kokořínsku, i přestože má podle předpovědi na Štědrý večer prachsprostě lít jak z konve. A když je tvůj vyhlédnutý Kostelíček už v pět večer plný, nemusíš věšet hlavu. Rozsvítíš čelovku, která ti naposledy posloužila na výpravě v Alpách, abys bezpečně po kluzkém bahně sešla do údolí a schovala se před deštěm pod sice skromnější, ale o to útulnější převis. Z voštin se na tebe sypou zrníčka druhohorního písku, z kapradin nad hranou převisu začínají stékat první čůrky štědrovečerního deště a ty se těšíš do vyhřátého spacáku. V meníčku je dnes špekáček s hořčicí, no a trocha whisky – toť vzpomínka na květnové skotské lezení jaksepatří! V hlavě přitom trochu nostalgicky vzpomínáš na povinné rodinné večeře s kaprem a smrtelnou hrůzou ze zapíchnutých kostí v krku. Tady tě píchá jenom zrnko písku za uchem – to jak šmidláš hlavou o nízký strop převisu, zatímco se kolem ohně natahuješ pro placatku.

Ani ten příšerný déšť a lezavá zima, která na Boží hod přichází, tě nepřesvědčí, abys na příští rok dělala pořád tu samou nudnou věc dokola – seděla v paneláku a ládovala se cukrovím, rybou a salátem (a zítra to šla rozlézt na překližku). Vždyť ta jedna ušmudlaná rumová kulička pod převisem ti chutnala mnohem víc, než tvůj oblíbený „Aurelius – výběr z bobulí“, který jsi naposledy okoštovala ve vinném sklípku za svých studentských let. A těch patnáct kilometrů na autobus v dešti taky nechodíš každý den (navíc spálíš i tu včerejší rumovou kuličku). Takže tohle je ten jiný, ryze sváteční zážitek!

Proč neudělat něco jinak – nejen když se rok chýlí ke konci?


I malé články dají dohromady velkou práci. Podpoř nás samolepkou.