Onsight.
Umění padat
nahoru!

perex

Nejprve se podívám, kde bych chtěla mít stup, a pak tam svoji nohu prostě dám. „Tyhle boty dokáží ustát cokoliv!“ vsugeruji si. Zapojení důvěry ve své tělo je pro onsighty zásadní. Jak vybírat cesty, jaké triky použít a jak zkrotit své mentální pochody? Článek, který tě dostane k řetězu na první pokus.

Kredity

TEXT: TANAGER, PŘEKLAD + ANKETA: STANDA Mitáč, FOTO: B. Gimenez, D. Connole, T. Bukowski, M. Young, S. Mitáč, J. Tauchman, J. Konečný
| KVĚTEN 2019

Text 1

TĚLO JAKO STROJ

„Wow, schovaný spoďák – perfektní pro pravou ruku! A navazující stup přímo pod ním. Postavím tam levou nohu, což mi pomůže vynést se vysoko doleva nahoru. Skála dál vypadá hladká, ale pokračuji v pohybu, tlačím do svých nohou, pravá ruka natažená, tělo se otáčí kolem osy… Moje levá ruka dosahuje vysoko a ocitá se v ostrém chytu. Neznámo mě znepokojovalo, ale úleva, kterou cítím v napůl zalomených prstech, rozlévá po celém mém těle potěchu a vůli pokračovat dál.“

Onsightování od tebe vyžaduje zapojení mysli a vytváření vědomých rozhodnutí ohledně dalších kroků. Jak je provedeš, závisí na tvých fyzických zdrojích, zkušenostech a v neposlední řadě chuti experimentovat. Ano, tenhle proces se může dít také podvědomě, pokud se ti podaří dosáhnout onoho správného „flow“ – stavu mysli… Pokud jsi v něm, tvá rozhodnutí se začnou dít na základě vnitřních procesů, přítomnost plyne lehce a tvá mysl je klidná.

Mám ráda tu kombinaci klidu a síly. Pocit, kdy zkoumám kroky pomocí konečků svých prstů, které se drží jen minimální silou, jaká je zapotřebí. Někdy se mi do mysli zatoulá pár myšlenek… Pak zase odejdou… „Pokračování cesty vypadá vyrovnaně po dalších pět metrů – nesmíš zaváhat!“ říkám si. Nebo: „Podívej se na tenhle perfektně otočený stup, někdo ho dokonce použil přede mnou!“

Onsightování mi přináší spoustu zážitků a zábavy, ale beru ho také jako cestu, která vyžaduje jakousi vědomou přípravu. Ráda bych se podělila o své zkušenosti a doufám, že si z tohoto článku dokážeš vzít pár užitečných informací a příští onsightování si venku ještě více užiješ.

Galerie 1

Text 2

HRANICE OS STYLU

Jaká je vůbec definice onsightu?
Vylézt odspoda – čistě (bez pádu a bez použití jištění k odpočinku) – až k řetězu s žádnou předchozí znalostí cesty.

Moje osobní definice „předchozí znalosti“ je přísná. Jak si ji definuješ ty, záleží na tobě.

Osobně, nemohu onsightovat, když:
Vidím celou cestu ze země (je to tak – žádné onsighty na bouldrech)
Jsem v cestě někoho jistila
Jsem viděla někoho, jak cestu leze
Jsem zahlédla, jak v ní někdo padá
Zaslechla jsem vtípky o potenciálně vhodném programu

Často se mi stává, že přelétnu pohledem do stěny, když slyším nějakého lezce řvát v těžkých krocích. Když se vydržím dívat na to, jestli spadne nebo ne, ztrácím svoji možnost pro onsight. Je tedy možné něco onsightovat v hodně navštěvovaném sektoru? Nějakým věcem se nevyhneš – lidé se baví hlasitě a máš nutkání koukat okolo. Snažím se k sobě být férová a věřit svému vnitřnímu rozhodnutí.

I když už o cestě něco vím, stále raději lezu tak, jako kdyby šlo o onsight. Čím více tréninku, tím lépe! Tímhle stylem trénuji experimentování a oddávám se neznámu. Baví mě to více, než pečlivě prohlížet pohyby klíčového místa sedíc v expresce.

Když jsem trénovala v prašné městské bouldrovce, jeden padesátník vypustil z úst jednu překvapivě bystrou větu. Zakřičel: „Lezci vždycky padají nahoru!“ Podporoval kamaráda, aby raději spadl nahoru, než aby svůj pokus vzdal. A měl pravdu. Snažit se lézt naplno až do pádu je ohromně cenná schopnost. „Padat nahoru“ chápu jako stav, kdy překonáváš strach, nejistotu a pochybnosti. Padáním nahoru si dáváme možnost, jak se změnit a sami sebe pozitivně překvapit.

BANNER I SE ČTVERCEM

Text 1 vyber

VYBÍRÁNÍ CESTY

Pokud chceš mít větší šanci, že uspěješ v cestě na první pokus, obecně se vyplatí spíše zkoušet vytrvalostní cesty. Onsight je u nich jednodušší, než když se vrhneš do technické kolmice, která vyžaduje speciální krokosled – náročný na vymyšlení programu. Alespoň já to tak vnímám.

Pokud je to možné, mám ráda, když mohu na rozlez onsightovat první cestu svého lezeckého dne. Nevadí, že je o dvě celá francouzská čísla lehčí než mé nejtěžší onsighty. I tak na ni používám všechny své onsightovací strategie a myslím si, že to pomáhá mým schopnostem, které naplno využiji během lezení na svém limitu.

Zkus si tedy vybrat linku, jejíž styl si užiješ a máš pro něj odpovídající technické schopnosti. Délku zvol podle obvyklých cest, které nejraději lezeš.

FULL WIDTH FOTKA

– NEBOJ SE EXPERIMENTOVAT –
– Britanny Goris onsightuje „Maw“ 5.12 (7b) Cochise, Arizona (f: T. Bukowski) –

Text 2 priprava

PŘIPRAVA SCÉNY PRO ÚSPĚCH

Abych sama sebe připravila na přelez, snažím se co nejvíce zmenšit tlak na výkon nebo na vylezení cesty. Tak jako je to u většiny lidí, své magické místo nacházím ve stavu, kdy necítím žádná očekávání a žádný tlak. Zároveň jsem ale naplněna touhou lézt nahoru – až do té výšky, než odevzdám úplně všechno.

Pokud si dám za cíl udělat v cestě co nejvíce kroků, jednorázový tlak se rozplyne. Onsightovat k řetězu znamená udělat všechny kroky. Pokud v tomto stavu spadnu půl kroku před cvakáním, stále se cítím jako vítězka. Emoční úleva z toho, že jsem vynaložila veškerou energii, je můj primární cíl. Co mě dokáže srazit náladu, je vědomí toho, že jsem na snahu rezignovala nebo cestu vzdala. Pokud spadnu z důvodu ušlápnutého stupu, mrzí mě to jen chvíli. Tyhle situace mimo naši kontrolu jsou prostě… Mimo naši kontrolu. Jak hodně do toho půjdu, je ale mé rozhodnutí. Pravda, někdy se raději pustím, než abych si poranila svaly. Rychlá a logická kalkulace risku může také vyhodnotit, že je lepší se pustit.

Tahle vlastnost – nechat něco jít – se může také hodit. Z práce na svých projektech jsem se naučila, že je vhodné energií občas šetřit a zkoušet kroky více efektivně. Pokud onsightuji, snažím se připojit co nejvíce síly vůle. Pokud si uvědomím, že šanci na onsight mám jenom jednou v životě, popostrčí mě to dopředu. Co mě dále motivuje? Když slyším od ostatních lezců: „Hele, tohle asi na první pokus nedáš. Ta cesta je hodně těžká k přečtení…“ To jsou přesně slova, která přilejí olej do ohně mé tvrdohlavostí poháněné síle. A tahle kombinace mě k řetězu dostala více než jednou.

Resumé: Onsajtování je perfektní způsob, jak se naučit vydat ze sebe všechno, co máš. Poslouchej své tělo a poznej své opravdové lezecké schopnosti. Věnuj pozornost své osobní psychologii. Jsi lezec, který exceluje díky vědomí „toto je má jediná šance“, nebo raději spadneš a probojuješ se k úspěchu postupně?

FULLW ADAM OS

– „TOTO JE MÁ JEDINÁ ŠANCE“ –
– Adam Ondra ve fenomenálním onsightu cesty „Just Do It“ 8c+, Smith Rocks (f: B. Gimenez) –

Galerie 2

Text 3 cteni

ČTENÍ CESTY

Tohle je pravděpodobně ten nejčastější tip pro onsightování. Často slýchám něco ve stylu:

„Získej co nejlepší pohled na cestu, sleduj linii jištění co nejdál, kam dohlédneš svýma očima. Udělej si poznámky ve své mysli a zapamatuj si chyty, cvakací pozice nebo místa, kam založíš jištění…“

Já se na cestu většinou moc dlouho nedívám. Většinou si zkontroluji prvních pár jištění a vyrazím. Kvůli tomu se mi občas stane, že ve vrchní části cesty omylem lezu někam jinam, než mám. Moje netrpělivost často vyústila v to, že jsem se musela kus vrátit nebo spadnout, i když se této situaci dalo vyhnout.

Osobně spíše pokračuji ve čtení cesty v průběhu samotného lezení. Všímám si bílých otisků palců vedle chytů, černě otlačených stupů… V méně lezených cestách se mi chyty paradoxně zdají více viditelné než v liniích, kde je obílené všechno.

Osvědčilo se mi rozbít si ve své mysli cestu do několika dílků. Až polezu, budu se soustředit vždy jen na jednu konkrétní část. Stanovuji si průběžné cíle: „Chci se dostat do prvního madla.“ Nebo: „Zkusím cvaknout alespoň další jištění.“

INFOBOX PĚKNÝ S POZADÍM

ONSIGHTY A ČESKÁ SPORTOVNÍ ŠPIČKA

Tvůj nejtěžší volný přelez a nejtěžší onsight?
9a, 8b.

Na jaký svůj onsight nejraději vzpomínáš? Můžeš ten zážitek/proces trochu popsat?
Mám v hlavě spousty cest, hlavně na písku, které mě moc bavily a jejich OS byl prostě úlet. Teď konkrétně mám v hlavě (zrovna sedím v Yosemite lodge v údolí na netu) délku v „El Niňo“ na Capa – the Galapagos 5.13c, kterou jsem lezl loni na podzim částečně na FLASH a z větší části na OS. Délka byla neomágovaná a já bojoval o každý další metr. Závěrečný technický boulder na konci 40metrové délky byl tak stresující. Ta úleva a radost na konci délky je nepopsatelná.

Které tři faktory ti pomáhají k úspěšnému OS přelezu?
Jednoznačně pomůže, pokud je cesta namágovaná a nacvakaná. Další důležitý faktor je důkladné nastudování cesty, pořádně se podívat kde jsou chyty a možná klíčová místa. No, a v poslední řadě být dobře rozlezen.

Raději cestu onsightuješ, nebo si ji v klidu připravíš?
OS – ten prověří to, jak jsi ve skutečnosti dobrý lezec.

Základem onsajtů je taky umět hledat nohandy. Ondra doma v Labáku. (f: Standa Mitáč)

Základem onsajtů je taky umět hledat nohandy. Ondra doma v Labáku. (f: Standa Mitáč)

Tvůj nejtěžší volný přelez a nejtěžší onsight?
Nejtěžší vylezená cesta 8c a onsight 8a.

Na jaký svůj onsight nejraději vzpomínáš? Můžeš ten zážitek/proces trochu popsat?
Ve vzpomínkách mi naskakuje celkem dost cest vylezených na OS, ale popravdě nevím, které bych si vážila úplně nejvíce. Onsight je rychlý proces. Jen jeden pokus, buď to klapne anebo ne. Dlouhodobější projekty vyžadují speciální přípravu a to mi utkví v hlavě více. Ale třeba nedávno jsem byla lézt v Chulille a lezla jen onsighty a právě v cestě „La Boca de la voz“ 8a jsem byla několikrát úplně na pád, držela se zuby nehty a bojovala do posledních sil.

Které tři faktory ti pomáhají k úspěšnému OS přelezu?
Úplný prvotní základ je prohlédnout si cestu ze země a spočítat, kolik expresek je potřeba. No, a pak záleží, jakou cestu si vybereš. Když se jedná o dlouhý vytrvalostní maraton, upřednostňuji lézt rychle a odpočinout si jen jednou za čas v opravdu velikém chytu. Jinak jak se říká ,, běžet” a u toho nezapomenout dýchat. V kratších silových cestách je zas důležité trefit správný program ihned. K tomu pomůže se před pomyslnou klíčovou pasáží zastavit, pořádně ji nakoukat a následně zabrat. Kolikrát se vyplatí zariskovat než spadnout kvůli pocitu, že na to nemáš. To pak hraje roli náhoda a tvá vůle.

Raději cestu onsightuješ, nebo si ji v klidu připravíš?
Ráda to střídám. Záleží na období. Někdy raději onsighty a někdy lezu projekty.

Pokoušení jednoho 7c+ v Siuraně (f: Michal Škvára)

Tvůj nejtěžší volný přelez a nejtěžší onsight?
Nejtěžší volný přelez 8c+, nejtěžší onsight 8a.

Na jaký svůj onsight nejraději vzpomínáš?
Nejraději vzpomínám na cestu „Slepá ulička“ IXb v Labáku. V létě roku 2016 jsem se poprvé vydal s kámošem do Labáku. Na písku téměř nelezu, takže to byl pro mne docela šok stát nohama na tření a drtit oblé chyty. Na konci dne, když jsem si chtěl dát nějakou cestu na dolez, tak mě zaujala právě tato linie. Od začátku to vypadalo, že to bude brnkačka, ale v momentě, kdy jsem zapnul první jištění, bojoval jsem až do konce. Stále jsem věřil, že následující chyt bude madlo, ale prd. Stále dokola oblé chyty a hrozně moc dlouhé nátahy. V každém kroku jsem málem spadl, ale drtil jsem, co to dalo, až to nakonec vyšlo. Do cesty jsem nalézal s pocitem: „Jdu si to užít a vylézt si další pěknou linii,“ ale to se velice rychle změnilo v boj o život. (směje se)

Které tři faktory ti pomáhají k úspěšnému OS přelezu?
První faktor je mít čistou hlavu a nemyslet na nic než na samotnou cestu. V momentě, když začnu přemýšlet v průběhu cesty na něco jiného, ztrácím koncentraci a pravděpodobně mě to v následujícím kroku sundá. Druhý faktor znamená jít do cesty na max. Dost často se mi stalo, že jsem spadnul jen díky tomu, že jsem do toho nedal vše. Místo toho, abych šel dynamicky a rychle se zpevnil v těle, protože jsem nevěděl, jak moc velký chyt to bude, tak jsem spadl. Do každého kroku musíš jít s tím, že ten krok prostě uděláš. Pokud si budeš říkat, že teď asi spadneš, opravdu spadneš. Třetím faktorem je dobře si nastudovat cestu – jak vede, kde končí, kde bych mohl odpočinout atd. V momentě, kdy o cestě budu vědět vše, co potřebuji, pak musím počkat na tu správnou chvíli, kdy se sejde dohromady podmínka a forma či dobrá nálada.

Raději cestu onsightuješ, nebo si ji v klidu připravíš?
Když lezu cestu na onsight, jsem velice nervózní, protože to mohu kdykoliv pokazit. Někdy se i docela vybojím kvůli odlezům od jištění a pořád lezu pod nějakým tlakem, který mi nedělá dobře. Zatímco, když si jdu cestu připravit, hrozně moc si ten proces užívám. Nejsem pod tlakem, nic nemusím, jen lezu a vymýšlím kroky. Tlak a nervozita většinou přijdou po pátem pokusu, kdy hlava začne pochybovat o přelezu. Ale to stále není odpověď na tvou otázku. (směje se) Úplně nedokážu říci, zda to je lepší než ono, ale když cestu vylezu na onsight, mám velikou radost, že ji nemusím lézt znova a mohu lézt něco jiného. Do každé cesty nalézám s tím, že ji dám na onsight, takže čím dříve cestu vylezu, tím je to lepší.

Denisl Pail leze v Demänovské dolině. (f: Petr Pavlíček)

Tvůj nejtěžší volný přelez a nejtěžší onsight?
8c+ a 9/9+ OS v Juře (7c/7c+, pozn. red.)

Na jaký svůj onsight nejraději vzpomínáš? Můžeš ten zážitek/proces trochu popsat?
Já moc OS lezkyně nejsem… Vždy, když lezu něco poprvé, připadám si, že lezu jak rozklepanej šnek, a radši to rychle vytěsním. (směje se)

Které tři faktory ti pomáhají k úspěšnému OS přelezu?
1. Absence očekávání, volná mysl – jaké to bude, kde bude těžké místo, vylezu to, mám na to…?
2. Fyzická připravenost – že nejsem unavená z předchozích deseti cest.
3. Dech a flow.

Raději cestu onsightuješ, nebo si ji v klidu připravíš?
Rozhodně připravím! Aspoň vím, jaké utrpení mě čeká. (směje se)

Gábina v cestě „Cringer“ 8b+ (f: Petr Klofáč)

Tvůj nejtěžší volný přelez a nejtěžší onsight?
9a, 8a+.

Na jaký svůj onsight nejraději vzpomínáš? Můžeš ten zážitek/proces trochu popsat?
Asi onsighty v Labáku, nemám žádný konkrétní, ale vždycky je to boj. Cesty jsou dlouhé a většinou ze země vůbec nevidíš do čeho jdeš, takže se musíš hodně spoléhat na svoje schopnosti přímo během lezení. Mentálně je to hodně náročné a ten pocit po 60metrové cestě na OS, kdy jsi to vybojoval a nepustil, je k nezaplacení.

Které tři faktory ti pomáhají k úspěšnému OS přelezu?
1) Sledovat maglajzovou stopu na chytech a umět předpovídat, co bere a co ne.
2) Projít si před onsightem cestu co nejpečlivěji a prolézt si cestu v hlavě.
3) Chytit ten správný drive a i když cítím, že to asi nelezu správně, tak zabrat a moc se nevracet.

Raději cestu onsightuješ, nebo si ji v klidu připravíš?
Jsou to dvě rozdílné disciplíny a každá má svoje. Rád si do detailů rozpracuju těžkou cestu, ale zároveň mě baví ten pocit dobrodružství a výzvy, když člověk leze onsight.

Pocit, že jsi to nepustil, stojí za to. (f: Jakub Konečný)

Tvůj nejtěžší volný přelez a nejtěžší onsight?
8c PP, 8a OS.

Na jaký svůj onsight nejraději vzpomínáš? Můžeš ten zážitek/proces trochu popsat?
„Uživancija“ (8a) v Mišja Pěči ve Slovinsku. Už je to nějaký rok zpátky. Původně jsem ji chtěla jen prolézt, nakonec se ale asi po hodině strávené v cestě podařil hodně vybojovaný onsajt. Pamatuju si, že se v cestě hodně střídají boulder s odpočinkem, takže jsem pořád vyklepávala a nakonec to nějak dolezla. Bohužel jsem si pak ale vzpomněla, že cesta má společný začátek s vedlejším 8áčkem, které už mám vylezené, takže to nemám ani zapsané. I když to jsou asi čtyři presky z 20. (směje se)

Které tři faktory ti pomáhají k úspěšnému OS přelezu?
Úplně se nepovažuju za někoho, kdy by měl radit, jak lézt OS, protože i když lezu na skalách a hlavně i závodím spoustu let, mám s tímto stylem pořád docela problém. Nejdůležitější je ale podle mě neváhat, umět zariskovat a lézt rychle. Žádnou ze zmíněných věcí bohužel neovládám, ale pracuju na tom. (směje se)

Raději cestu onsightuješ, nebo si ji v klidu připravíš?
I když se za to trochu stydím, mnohem radši zůstávám ve své komfortní zóně a cestu si pečlivě prolezu, vymyslím a pak pokusuju. Lezení na flash mám ale moc ráda.

Ella Adamovská jede bomby ve Višňovém. (f: Kuba Konečný)

Tvůj nejtěžší volný přelez a nejtěžší onsight?
Mám přelezené tři cesty v obtížnosti 8c stylem PP (cesty „Nordic Flower“ + „Nordic Plumber“ v oblasti Flatanger a cestu „Glutaman“ na Lidomorně v Moravském Krasu) k tomu dvě cesty v obtížnosti 8a na onsight („Via del Oscar“ v oblasti Margalef a „Out of Berlin“ ve Frankenjuře).

Na jaký svůj onsight nejraději vzpomínáš? Můžeš ten zážitek/proces trochu popsat?
Musím přiznat, že když jsem si přečetla tuhle otázku, tak jsem se začala probírat top ten cestami v žebříčku na lezec.cz, které mám vylezené, ale k žádné z těchto deseti nejtěžších cest na onsight nemám žádný silný okamžik. Zvláštní.

Naopak, dodnes mám živé představení před očima, kdy jsem bojovala ve svém prvním 7a na onsight („Via Le Man Dal Cul“ v Massone). Jistil mě táta, já byla už někde ve vrchní pasáži, kde se tehdy změnilo z ničeho nic jištění, takže jsem si nějakých borháků v zápalu boje nevšimla. Táta na mě volal ze země: „Máš tam borhák vpravo!“ Já mu nerozuměla a akorát jsem na něj zakřičela: „Nemám čas se s tebou vybavovat!“ a pokračovala jsem dál. Táta už nic neodpověděl a začal počítat metry, jaká tlama to bude, pokud spadnu. Smějeme se tomu dodnes, protože to bylo asi poprvé a naposledy, kdy jsem lezla tak na max, že jsem hodila i strach z poletu za hlavu.

Které tři faktory ti pomáhají k úspěšnému OS přelezu?
Pokud chci vylézt nějakou těžkou cestu na onsight, tak se na to musím cítit. Co tím myslím? Když mám nějaké pochybnosti, tak vím, že nemá smysl se o onsight ani pokoušet, protože se něco zákonitě po*ere. Jen když vidím ze země kroky, na které si věřím, že je zvládnu na onsight (obtížnost 8a), tak do toho jdu.

Před pokusem si cestu ze země důkladně nakoukám a podívám se na ni z různých stran. Snažím se najít více možných variant, jak nejtěžší místa přelézt, abych byla za pokusu schopna programy rychle změnit. Nikdy se neupínám k jedné variantě, vždy se snažím mít v záloze více. A to z toho důvodu, že je někdy ze země jasné, jak se dané místo běžně leze, ale s mojí výškou tam dolezu a zjistím, že je tahle beta nemožná.

Když se odhodlám nastoupit, tak v těch nejlepších onsightových pokusech se ocitám v imaginárním boji, kde buď přežiju, nebo umřu. Jiná možnost není, pokus na vylezení cesty na OS je jen jeden. A tak je potřeba si moc věřit, že to zvládnu. Přece nepůjdeš dobrovolně do boje, když budeš vědět, že ledabylým pokusem umřeš.

Raději cestu onsightuješ, nebo si ji v klidu připravíš?
Víc mě vnitřně zasáhne těžší cesta přelezená na více pokusů než cesta, kterou dám na onsight. Určitě je to časem, který to trvá. Proces je delší a vztah s cestou se díky tomu prohlubuje. Ale možná ten srdcový onsight ještě nepřišel, abych mohla změnit názor.

Ivka se vydává na svou onsightovací hranici v cestě „Poslední relikvie“ Xb v Labáku (f: Martin Rýva)

Tvůj nejtěžší volný přelez a nejtěžší onsight?
9c, 9a.

Na jaký svůj onsight nejraději vzpomínáš? Můžeš ten zážitek/proces trochu popsat?
Vždycky rád vzpomínám na onsighty vícedélkových cest. Nejčerstvěji mám v hlavě cestu „Spomin“ v Paklenici, což je vícedélkové 8c na Anicu Kuk (Adam cestu lezl v září 2018, pozn. red.). Naprosto úžasná linka a hlavně jsem ten onsight ani nečekal, vzhledem k tomu, že cestu rok nikdo nelezl. Nebyl tam žádný maglajz a cesta byla o dvou těžkých délkách. Ta první těžká délka za 8c byla paradoxně poměrně dost čitelná a udělal jsem všechno tak, jak jsem měl. Ta druhá je za 8b+, takový otevřený mírně převislý koutek, kde nebyly vidět žádné chyty. Tam jsem si to opravdu užil a hodně jsem si zabojoval. Byl to takový ten klasický onsight, kdy nevidíš žádné chyty a jdeš podle vlastní intuice. V každém kroku myslíš, že padáš, ale potom najdeš nějaký další záchytný mikrohrůteček, který tě udrží na skále… A díky tomu, že se posuneš třeba o deset centimetrů, tak najednou uvidíš další chyt… Takhle jsem tam lezl na těch klíčových pěti metrech, což je určitě stav, který mě na onsightech baví úplně nejvíc.

Onsighty často probíhají tak, že si to zespoda nakoukáš a pak to napálíš, jako kdybys to už měl nachozené. Ale tenhle čistý onsight mě baví ještě víc – ze štandu toho člověk moc nenakouká a pak se ocitne v hladkém zrcadle, kde si nemůže být jistý ani v následujícím kroku. Natož tím, co bude za tři metry.

Které tři faktory ti pomáhají k úspěšnému OS přelezu?
Mezi základy patří naučit se řeč magnézia. Způsob, jakým je chyt omágovaný, ti může říct mnohé. Oblíbené cesty jsou často omágované dost a někdo může říct, že je to omágované tolik, že vlastně neví, které chyty brát. Zpravidla jsou ale vždy nějaké chyty omágovány více a některé méně. Ty méně omágované jsou často od někoho s jinou postavou nebo špatnou sekvencí. Zpravidla se používají ty nejvíce omágované chyty. Pokud má člověk průměrnou postavu – mně se třeba málokdy stane, že bych někam nedosáhl – tak jde po těch nejomágovanějších chytech. Magnézium ti také může říct, kterou rukou ten chyt vzít. Když je chyt omágovaný a má skvrnu vlevo dole pod sebou, je jasné, že se bere pravou rukou, protože ta skvrna je od palce pravé ruky.

Potom je určitě strašně důležité umět se rozhodnout. Já většinou ze země vyrážím s nějakou sekvencí v hlavě, o které si myslím, že bude pravděpodobná. Ze samotného lezeckého pohledu se to ale pak může zdát úplně jinak. Musím tedy být flexibilní, abych byl velmi rychle schopný zareagovat a tu metodu změnit. Co je ještě důležitější? Když už změním rozhodnutí, tak do toho jdu s tím, že tohle je opravdu ta sekvence, pomocí níž to polezu. I kdyby to byla o kousek těžší metoda, tak já jsem o ní v té chvíli přesvědčený. Nejhorší je takové to: „Aha, tak asi to půjdu takhle, ale nejsem si úplně jistý,“ pak člověk začne lézt pomalu a pochybovat o tom… Tohle pochybování může někdy někoho zachránit, ale velmi pravděpodobně tě to shodí. Obzvlášť, pokud lezeš na limitu.

Cesta na onsight není nějak „jiná“. Ta cesta je „jiná“ pouze v tom, že o ní nemáš informace a tělo neví, co má dělat. Když si ale dokážeš vzít co nejvíc informací z prohlížení, tak se můžeš tomu druhému nebo třetímu pokusu velmi přiblížit. Takže je také důležité nemít z onsightování strach.

Raději cestu onsightuješ, nebo si ji v klidu připravíš?
Samozřejmě, když cesta nejde na onsight, tak si ji vylezu na pár pokusů. Někdy ale realisticky zhodnotím, jestli onsight není plýtvání silami. Teoreticky bych měl možnost lézt 9a na onsight, ale když vidím 9a, které má obtížnost za pětimetrový úsek plný pavučin, tak se ani nenamáhám tu cestu na OS zkoušet. Prvně si ji prolezu, očistím a pak ji zkusím na druhý pokus. Realistické zhodnocení je pro mě důležité. Těžko ale říct, jestli každý to realistické zhodnocení umí udělat. Někdy je škoda, když si člověk sedne hned u první expresky, a přitom by šanci na onsight měl.

Najít mikrohrůteček, který tě posune o kousek dál. Adam Ondra bojuje v sektoru Acepthale, Kanada 2018. (f: Petr Pavlíček)

Text 6 FINÁLE

Výše zmíněné rady v hlavním textu ber jako přípravu. Dalo by se říct „jen jako přípravu“. Drtivá většina onsightování se odehrává přímo v cestě. A o tom bude zbytek článku – snažila jsem se shrnout sedm konkrétních bodů, které ti během samotného onsightování pomohou lézt efektivněji a mít situaci pod kontrolou.
.

NAVAŽ SE A LEZ!

.
1. ODHADNI SVÉ SCHOPNOSTI
Jak jsi na tom s vytrvalostí? Jak dobře dokážeš sklepat na středně velkém madle uprostřed cesty? Pochopení a znalost svého těla ti pomůže dělat ta nejlepší rozhodnutí. Pokud máš velkou vytrvalost, ale malou maximální sílu, zkus lézt plynule v pomalejším tempu. Pokud máš malou vytrvalost a v madle si moc neodpočineš, musíš riskovat. Dělej rychlá rozhodnutí a lez svižně. Pozoruj, jestli dokážeš upalovat nahoru dřív, než ti nateče. Nezáleží na tom, kde zrovna jsi – neváhej!

2. ZKOUMEJ CHYTY A PŘIZPŮSOB SE
Neustále sleduj očima okolí. Všímej si všeho, co se může hodit a pokládej si otázky. Až nad sebou uvidíš nýt: „Bude někde poblíž cvakací chyt?“ Ano, cvak. „Kapsa – mohu ji vzít také jako bočák? Horizontální lišta – mám po ní kus traverzovat a pak se vydat vzhůru?“ Snaž se všímat si i těch nejmenších detailů… Pokud ti další sekvence není jasná, osahej si chyty a najdi ten nejlepší způsob úchopu. Tímhle zkoumáním ale nesmíš strávit věčnost. Pokud se ti chyt zdá alespoň trochu dobrý, chytni ho a vyraž!

3. DĚLEJ RYCHLÉ KROKY NOHAMA
Není dobré trávit věčnost hledáním ideálního stupu. Na tohle mám dva triky, které používám vždy a všude. Nejprve se podívám, kde bych chtěla mít stup, a pak tam svoji nohu prostě dám. „Tyhle boty dokáží ustát cokoliv!“ vsugeruji si. Další trik vychází z toho, že jsem poměrně malá – když vidím často používaný stup, dám svoji nohu ještě trochu výš. Tím pádem použiji programy ostatních tak, aby co nejlépe pracovaly i pro mě.

4. NEPŘEBÍREJ
Lez v uvolněném stylu. Chyty zatěžuj co nejmenší silou. Nesvírej je křečovitě. Udržuj své tělo ve zdravém postoji (Jak? O tom právě píšeme v nové rubrice, pozn. red.), ramena spuštěná od uší, core mírně zatnutý. Rozmísti svoji váhu přiměřeně na všechny chyty a stupy, které máš právě k dispozici.

5. ODPOČÍVEJ BĚHEM CESTY
Zkus dělat logická rozhodnutí ohledně toho kdy, kde a po jak dlouhou dobu budeš odpočívat. Vezmi v úvahu faktory jako jsou délka cesty, tvá vytrvalost, vzdálenost k dalšímu domnělému madlu nebo řetězu… Pokud odpočíváš, přemísti co nejvíce váhy na nohy. Udělej to tak, že pokrčíš kolena a dostaneš svou pánev co nejvíce ke stěně. Pokud máš jen jeden dobrý stup, prosedni ho jako opice – s druhou nohou do vlajky, pomocí níž si zajistíš stabilitu. Přizpůsob své tělo tomu, aby ladilo se vším, co stěna nabízí.

6. POKUD JE TO NUTNÉ, SLEZ
Umět lézt dolů je skvělá výhoda! Znamená to, že dostaneš více šancí. Pokud přečtu cestu špatně, dostane mě do situace, kdy mi kroky přestanou navazovat. Najednou mám pravou ruku tam, kde má být levá, a nedokážu je vyměnit. Slezu tedy zpět do komfortnější pozice, ideálně do no handu. Někdy může být těžké rozhodnout se, kdy slézt a kdy zariskovat. Každopádně – trénuj lezení dolů na bouldrovkách. Nakonec je to také určitá forma kompenzace a posílení tvých svalů v opačných směrech.

7. POJEĎ!
Pokud máš nad svým tělem kontrolu, neváhej propůjčit se neznámu. Věř, že tam nahoře bude lepší chyt. Ostatní lidi tuhle cestu také vylezli, takže musí existovat způsob, jak se dostat nahoru. Pokud se ti v rychlosti nepodařilo vymyslet správný program, máš ještě posledního žolíka – seber odvahu pro dynamický krok a pošli to z posledních sil do spásného zaplouváku.

.

Pamatuj: „Vždycky je nejlepší padat směrem nahoru!“

.
.
.

FULL WIDTH konec

– BYL TAM! –
– Brittany Goris onsajtuje „Waterspout“ 5.11c (7a), Vancouver  (f: Meghan Young) –

Autor

Tanager

Autorka

Tažný ptáček z Oregonu – holka, které sice chybí příjmení, ale za to se směje víc než ostatní. Ráda vaří podle svých receptů a leze těžké cesty. Stará se o jazykovou správnost anglické verze eMontany.

Standa „Sany“ Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není jen o číslech a život není jen o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš.
Je závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na labském písku. Neléčí se.

Facebook

TOC, nezapomenout přidat související články a vyplnit Excerpt (úplně dole)