„200 slov“

„Lámačka“ a „Visačka“. Dvě opomíjené cesty v Českém krase, které zaručeně potrápí

17. 06. 2021, Mikuláš Heger

Chodím kolem nich odjakživa, ostatně většina lezců projde kolem těchto cest bez povšimnutí. Řeč je o dvou bouldrových cestách na Štítku, což je masiv připomínající pyramidu a zároveň první skála, na kterou narazíš, když přicházíš do Srbska ze stejnojmenné vesnice. Letos na jaře se mi na Štítku konečně podařilo volně odfajkovat „Lámačku“ (9 UIAA) a „Visačku“ (8/8+ UIAA).

Inu jsou cesty a cesty. Tyto dvě zmíněné určitě nespadají mezi ty, které si člověk dá jen tak pro radost. Pod jejich nástupy jsou nesmazatelně zapsaní lezci, kteří posouvali hranice nejen na místních skalách. A asi i proto jsou výstupy poměrně tuhé na svou obtížnost. A i když jsem v Moravském krase nikdy nelezl, tak nějak si představuji tamní klasu.

Autor článku s Makakem, který ve svých cestách
utužuje klasu stále. Fotka je pořízena po vylezení nové
cesty v Kavčím lomu, která se jmenuje „Myší kožíšek“.
Makak ji dal za 9, dnes je to 9+. (foto: MH)

Ta „snazší“ z těchto cest je „Visačka“ (8/8+ UIAA) – vyžaduje nejen dobrou podmínku, ale též jistou dávku masochismu. Byť je cesta o dvou třech krocích, jde o poměrně drobné, ostré a místy i oklouzané chyty, které se člověku zakousávají hluboko do špiček prstů. Pamatuji si, že jsem si v jednom bříšku na levé ruce utlačil nerv a ztratil cit asi na dva týdny. Když jsem se konečně „prošukal“ ke druhému borháku, docela se mi ulevilo: „Už nikdy více“. Autorem „Visačky“ není nikdo jiný než Tomáš Čada. Dá se říct, že cestou prostoupil centrální část Štítku a tehdy vlastně vyřešil poslední problém stěny.

Myslím, že druhý borhák patřící už „Lámačce“ v cestě kdysi nebyl, a byť je kolem něj a nad ním terén již lehčí, musel mít prvovýstupce určitou dávku morálu. I proto pro mě bylo, jako pro pískaře, povinností si cestu vylézt. Tomáš navštěvoval Srbsko během studií v 80. letech s Petrem „Bobuláčem“ Čermákem a zanechal zde skvosty jako „Advokátův konec“ (8+) či „Superdiretissima“ (8-) na Matterhorn a první volné přelezy cest: „Kosmická varianta“ (7+) na Bláže, „Fotogenická“ (9-) na Pupku či první české RP cesty „Direkt Brumlíků“ (8+) na Pupku. K této cestě se váže historka, popsaná v průvodci na Český kras od Petra Resche: „Všechno (myšleno v kontextu sportovního lezení) začalo návštěvou špičkového amerického lezce Marka Wilforda v září 1982. Ten si nechal ukázat nejtěžší cestu v oblasti – ‘Cestu šelem brumlíkovitých’. V místě, kde cesta dělá mohutný, asi pět metrů dlouhý traverz od kruhu doprava, však pokračoval přímo plotnou a do vrcholové knihy tehdy napsal „Direct no aid“ 5.12b.“ (9- UIAA, pozn. red.).

Míla Pletánek na Blážině stěně v 80. letech. Cesta „Mufi muf“ 8-. (foto: archiv MP)

U „Lámačky“ (9 UIAA) je zapsáno hned několik jmen: J. Pohl, Robin Teplý, Honza Kreisinger a ještě Petr Schovánek. Tahle linka se mi od pohledu vždy líbila. Poměrně velké chyty otočené na spoďáky daleko od sebe v mírném převisu s nepříliš markantními stupy v přírodní skále. Několik výjezdů jsem byl v cestě dost bezradný. Přelom pro mě nastal až letos v zimě, když mi prasklo poutko v prstu, a i kvůli dalším zdravotním obtížím jsem si musel dát od lezení pauzu. Úpadek v kondici pro mě byl velkou motivací, díky které jsem po dvouměsíční pauze začal systematicky trénovat.

V „Lámačce“ nejde ani tak o sílu v prstech, ale o sílu ramen, trupu a vytrvalost v předloktích. Trénink probíhal na nyní tak populárních venkovních, workoutových hřištích. Když jsem cestu zkrokoval, rozhodl jsem se, že do prvního jištění dám radši jen karabinu a druhé budu cvakat až z madel nad ním. Dále jsem potřeboval vyřešit problém s mágováním, což se povedlo až díky vychytání podmínky. V den přelezu jsem cestu poslal na třetí pokus a byl to ten stav, kdy člověk cestou protančí, ani neví jak. Na „lezci“ z toho byl přelez po deseti letech.

Byť nejde o čísla nijak závratná, hřejí mě pocity z přelezů těchto cest, protože někdy se nelezou čísla, ale jména. A byť jich v Českém krase není tolik jako na písku, tak přece tu jsou a tyto dvě mezi ně jistojistě patří.

Autor článku v „Uncle Ben’s“ 8, Vlastina stěna, Srbsko
(foto: Václav Ambroz)

I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu