„200 slov“

Labské pískovce. Co nového létá ve zvířecí říši? Třeba orel mořský nebo výr smyčkovací

17. 03. 2020, Standa „Sany“ Mitáč

Jaro brzy propukne v plné síle, a tak je ta nejlepší doba připomenout si pár věcí ohledně pohybu ve skalách v tomto čase. Bývalý lezec Vašek Sojka, vynikající ornitolog a fotograf, také poví, jaké jsou letos v Labských pískovcích novinky nebo popíše trendy, které se týkají živé přírody.

Například už je to další rok, kdy se na české straně oblasti úspěšně vylíhlo více sokolů než na německé. Vypadá to, že u sousedů mají menší krizi. Loni a předloni jim za rok přežila v průměru jen čtyři mláďata, kdežto dříve jich Němci mívali kolem třiceti za rok.

Čím si úbytek sokolů u sousedů vysvětluješ?
Myslím, že pokles je daný vzrůstající návštěvností NP Saské Švýcarsko. Nerad bych, aby to vyznělo špatně proti Němcům, nicméně poslední roky už hnízda také nehlídali tolik ostražitě jako my. Zpočátku jsme to byli my Češi, kdo se od nich učil. Po opětovném návratu sokola do volné přírody v Sasku (1987, pozn. red.) jsme jejich způsoby okoukávali a postupně je dovedli skoro k dokonalosti. Náš učitel mezitím trochu zaspal. Ale už si to uvědomují – letos tam bude hnízdění myslím přísněji hlídané.

Učitel zaspal, ale v CHKO Labské pískovce se mu daří. Sokol stěhovavý (foto: www.vaclavsojka.cz)

Když se budeme bavit o české straně… Během loňského roku se v NP České Švýcarsko úspěšně ujala jen tři sokolí mláďata, kdežto v přilehlé CHKO Labské pískovce (Labák, Ostrov, Modřín, Tisá, Rájec) se jich uchytilo hned třináct. Proč tomu tak bylo?
Tady se mohu jen domnívat, ale mám silný pocit, že za to může zvyšující se turistická návštěvnost v národním parku. Třeba v roce 2018 přišlo do soutěsek 300 000 lidí a v roce 2019 už jich bylo 400 000 (plavba na lodičkách na řece Kamenici, pozn. red.). To je obrovský nápor na poměrně malé území.

Takže sokoli se přesouvají do oblastí, kde je menší turistický ruch? Někam, kde se třeba jenom leze?
Oni se moc nepřesouvají. Hnízdí pořád na svých místech – jenže na některých, kde jsou rušeni, se jim to nepovede. V národním parku to může být náhoda, ale vzhledem k tomu, co se děje v Sasku, to vypadá spíše na trend, který se budeme snažit pochopit a něco s ním udělat. Další věc je, že obecně ubývají ptáci – evropská příroda je hodně poškozená. Je možné, že některá hnízdění nedopadla i z důvodu nedostatku potravy. Ale to jsou zase spekulace.

Ohrozí počet hnízdících párů sokola také spoušť, kterou v Labských pískovcích způsobil kůrovec?
To určitě ne. Naopak to bude pro sokoly časem lepší, protože potřebují volný prostor. A ty volné prostory, které vzniknou, pak z větší části zarostou břízou a mladým lesem. Tenhle mladý les bude pro člověka daleko hůře průstupný, bude v něm klid a daleko více ptáků než ve smrkových monokulturách. A to je také dobré pro sokoly – vznikne jim větší potravní nabídka. Přirozené lesy jsou daleko úživnější než smrkové sterilní monokultury.

Jaké druhy se v Labských pískovcích ještě chrání? Jsou nějaké novinky?
Poměrně nová věc je, že v Labáku se začal vyskytovat orel mořský (foto). On tam tedy zalétal vždycky, ale loni byl nějaký aktivnější. Zřejmě má poblíž hnízdo. Samec touhle dobou krmí samici, která je na hnízdě. Takže pokud tam teď zahlédneš orla, tak to bude určitě samec. Máme navíc podezření, že loni zlikvidoval hnízdění čápa černého na jednom nedostupném skalním balkónu. Viděli jsme několikrát, jak orel na čápa útočil a je možné, že mu později vyplenil hnízdo s mláďaty – viděl kusy masa a měl navrch. Čáp se ubrání jestřábům i krkavcovi, ale na mořského orla sílu nemá. To je příroda.

Čápata se vrhají na potravu. Letos je v Labáku čeká další nebezpečí – orel mořský. (foto: www.vaclavsojka.cz)

Jak se dařilo sovám?
Loni bylo hodně myší, a tak to byla sezóna výrů. Měli jsme jich poměrně hodně a letos to vypadá také dobře.

Vidím dobře, že na další fotce má výr do sebe zamotanou nějakou erární smyčku?
Ano, je to hnízdící samice výra, které se na křídlo zamotala lanová smyčka. Kde to vzala, ví bůh. Naštěstí se toho dokázala zbavit a úspěšně vyhnízdila.

Další důvod, proč vyřezávat staré erárky. Výr velký na hnízdě (f: www.vaclavsojka.cz)

Mimochodem, jaký máš vztah ke kroužkování ptáků?
Osobně zkoušky pro kroužkovatele složené nemám. Ani je nechci. Zajímá mě hlavně ochrana ptáků. Kroužkování je něco, co úplně nevyhledávám, ale respektuji. Je dobré pro shromažďování informací – kdyby bylo sokolům hůře, mohou tato data pomoci. Pro nás kroužkování dělá nadšený profesionální sokolník Václav Šena z Letiště Václava Havla (jeho dravci tam čistí vzdušný prostor, pozn. red.). Navíc jsme přátelé, tak společným kroužkováním spojíme příjemné s užitečným.

Rád vzpomínám na jedno z prvních kroužkování hnízdícího sokola v Labáku v roce 1998. Byl u toho významný český ornitolog Tomáš Bělka. Slanil ke mně k hnízdní dutině v převislé údolní stěně Ústecké věže. Lano ani náhodou nedosahovalo na zem… (foto) A pak se mě zeptal: „Jak se po tom laně leze nahoru? Nikdy jsem to nedělal.“ (směje se)
.
.

Jaká jsou podle tebe klíčová pravidla pro soužití lezců s ptáky v přírodě?
Jako první bych řekl: dívat se, kam lezu, a co se tam kde hýbe. Jasně, že z žádného lezce nebude přes noc ornitolog, ale stačí jen vnímat. Když se mi stane, že vlezu do nějakého obsazeného hnízda, tak co nejrychleji, při zachování bezpečnosti, místo opustím. Ochrana přírody nemůže být všude… Spousta hnízd nám samozřejmě unikne. Pak je to v rukách lezců, jak se zachovají. (Hnízda můžeš hlásit sem: Vašek Sojka – ornitolog a strážce NPČŠ: 737276858, nebo Jeník Pleticha – předseda OVK Labské pískovce: 604459641, pozn. red.)

Nejdůležitější pravidlo pak podle mě je, že pokud vidím pásky a informační tabule, tak prosím o respektování. Také je dobré mít na paměti, že pásky někdy strhne vítr nebo třeba procházející jelen či magor. Platí tedy i páska ležící na zemi.

I páska na zemi ho má ochránit. Čáp černý. (f: www.vaclavsojka.cz)

Další věc, která může zajímat lezce/návštěvníka. Park nedávno zrušil „první zóny“ a namísto nich zřídil „klidové zóny“. Co se tedy mění?
Tohle byl částečně politický krok a zřejmě to má nějaký smysl. Dohromady jsou teď čtyři zóny. Je obtížně vyznat se v tom i pro mě, natož pro laika. Nicméně základní režim zůstává stejný – do „klidových zón“ se smí vstupovat pouze po značených stezkách nebo horolezci po pěšinách ke skalám po uplynutí každoroční uzavírky. Trochu mě na tom štve, že dvacet let jsme učili lidi, kam nechodit, a najednou se to pustí. Ubyla třeba zóna na Bílém potoce. Dříve se v „prvních zónách“ mohlo lesnicky zasahovat, ale teď se v „klidových zónách“ nesmí. To byla trochu komplikace v souvislosti s kůrovcem, ale teď už je to jedno. Co mohl, to sežral.

Takže si myslíš, že letos už nebude pokračovat?
Bude pokračovat, ale v menším rozsahu… Trochu se opět začíná rýsovat přirozená tvář lesů naší krajiny. Zajímavé je to třeba v soutěskách Kamenice, kde je chladno a vlhko – tam smrky přežívají velice dobře. V parku jsou tedy určitá místa, kde se smrkům daří odolávat. Na náhorních plošinách kolem Mezní Louky je ale kůrovec hromadně zlikvidoval. Myslím, že to nejhorší už je za námi. Teď bude kůrovec jen dožírat zbytky a začne se tvořit mladý přirozený les.

Aktuální taktika parku je nechat nemocné stromy stát, nebo dřevo odtěžit?
V parku teď můžeš vidět obrovské holiny… Když v roce 2018 kůrovec nastoupil, tak jsme se ho ve druhých zónách snažili zastavit. A to brutálním způsobem. Nechtěli jsme být zdrojem nákazy pro ostatní – nechtěli jsme, aby se to od nás šířilo do zdravých lesů. Použili jsme veškerou dostupnou techniku a snažili jsme se ty stromy kácet a odkloňovat, abychom ho zlikvidovali. Vznikaly tak holiny velké několik desítek hektarů. Po půl roce marného snažení jsme uznali, že šíření nákazy nezastavíme… Po těchto zkušenostech jsme se rozhodli, že těžit budeme jen těsně kolem hlavních cest, aby suchý strom nespadl třeba na projíždějící autobus. Ve zbytku území už tomu necháváme volný průběh.

Po půl roce marného snažení jsme uznali, že šíření nákazy nezastavíme… (foto: www.vaclavsojka.cz)

_____________________________

Tento článek je volným pokračováním velkého tématu „Nerušit hnízdím“, které jsme publikovali v roce 2015. Aktualizujeme ho každý sudý rok.


Facebook eMontany | Odebírej nás, sdílej, palcuj, komentuj...