Kubu „Kwjetáka“ Hanuše můžeš znát jako vášnivého pískaře a slacklinera. Byl jedním z prvních lajnerů u nás, navíc s kamarádem Kubou Dostálem založili první českou firmu na lajny a veškeré vybavení, které k nim potřebuješ. Pokud máš doma třeba napínací systém Tandem, tak je z rukou právě těchto kluků. Postupem času se Kwjetákova pozornost přesunula z lajn zpátky k lezení a dnes se ve velkém věnuje výrobě dřevěných chytů. 

Kluk ze ČVUTu, který stavařinu opustil hned po státnicích, se naplno věnuje tomu, co ho v životě baví a co mu dává smysl. (Viz také starší díl Onsajtu, pozn. red.) Z jednoho našeho povídání mi utkvělo:

„Když něco chceš, musíš prostě začít. Já jsem začal tím, že jsem si chtěl vyrobit vestavbu do dodávky. Měl jsem tehdy tři kusy nářadí… A dneska mám tohle,“ ukazuje na parádně vybavenou dílnu Lama Holds, kterou kluci obývají v Jablonci nad Nisou. „Dneska už mám všechno, co potřebuju. Dokupuju jenom drobnosti.“ 

Někdy si říkám, že práce je přece jenom práce. Nevadí, když není perfektní. A pak si vzpomenu na Kwjetákův výraz onehdá v dílně. Ještě nikdy v životě mi nikdo neukazoval CNC stroje s takovou láskou. Přečti si krátký rozhovor, který se snaží trochu oprášit naši rubriku Zaměstnání lezec.

Jak jste se s parťákem Kubou Dostálem dostali k výrobě dřevěných chytů?
Dělat chyty nebylo nic cíleného nebo plánovaného. Začalo to během pandemie. Stěny byly zavřené, tak jsem si řekl, že si vyrobím stěnu ve firemním skladu. Tehdy jsem nebyl tak nadšený do výroby chytů jako dneska a plánoval jsem si je klidně koupit. Ale představoval jsem si hezky zaplněnou bouldrovku s třeba 500 chyty. Kdyby stál chyt stovku, a to je málo (!), tak za 500 takových nechám 50 tisíc. Tolik jsem dávat nechtěl, i kdybych ty peníze měl.

„No nic, tak si chyty vyrobím,“ řekl jsem si. Měl jsem v Liberci malou hobby dílnu se spoustou odřezků ze smrku a borovice, tak jsem se do toho dal.

Měl jsi s podobnou prací zkušenosti?
Nikdy jsem se nevěnoval řezbařině, ale vždycky jsem měl touhu něco ze dřeva vyřezávat. Jako malý jsem si chtěl vyrobit pistoli, protože mě bavili kovbojové a indiáni.

Původně máš vystudovanou stavárnu na ČVUTu, ale už během školy jste s Kubou založili vlastní firmu a stavařinu jsi hned po škole opustil. Proč ti přijde důležité dělat práci, která tě naplňuje?
Vždycky mě bavilo učit se s nářadím a různými materiály. Rád vymýšlím inovace, baví mě vyrábět si věci sám. První dílnu jsem si zařídil kvůli vestavbě do auta. Tehdy jsem začínal s pár kusy nářadí. Když si dneska něco potřebuju vyrobit, mám už potřebnou dovednost, nářadí i materiál. Jsem samouk, ostatně jako ve všem. A dělám práci, která mi usnadňuje život. Stojím si za tím, že když člověk dělá určitou věc pro sebe, dokáže do ní dát nejvíc preciznosti a píle. A pak je velká šance, že daná věc bude fungovat i pro ostatní.

Bouldrovka, kterou máte v dílně, hraje barvami. Kolik druhů dřeva jsi na ni použil?
Jednou jsem si to počítal, protože mě to taky zajímalo. Je to přes dvacet různých druhů. Buk, dub, modřín, pak třeba jabloň, akát, ořech… Tady na stěnce je každý chyt jiný, proto ji mám tak rád a jsem na ni hrdý. Rád si vozím dřevo z lezeckých oblastí ze zahraničí. Jednou jsem si z Finale Ligure přivezl zajímavý druh vřesu. Nebo můj oblíbený chyt jsem vyrobil z jalovce ze Sardinie. Má neuvěřitelně výraznou vůni. Takovou ostatní chyty nemají. Z českých stromů je nejvoňavější borovice, ale zase není moc dobrá na chyty. Přijde mi moc měkká a smolnatá.

Je znát, že tě práce baví.
Měl jsem období, kdy jsem se tak moc nadchnul do chytů, že jsem se jejich výrobou odměňoval. Jednou jsem vyráběl dřevěnou skříňku a přitom jsem se motivoval: ‚Teď budu hodinu dělat skříňku a pak si za odměnu můžu vyrobit pět chytů.‘ (směje se) 

Jaké jsou výhody dřevěných chytů ve srovnání s klasickými plastovými?
Na rozdíl od plastových chytů neničí kůži. Na plastovém chytu si ji velmi rychle prolezeš. Když přijedeš ze skal, nebo máš bříška prolezené po tréninku, a přesto chceš další den lézt, tak je dřevo dobrá volba. Zároveň má výrazně horší tření než plastový nebo pískovaný chyt, proto je vhodné na poctivý trénink. Plastový, popískovaný chyt tě podrží, dřevo ne. Když chceš udržet dřevěný stiskáč nebo i lištu, tak už musíš stisky opravdu drtit a pořádně tlačit do nohou, aby ti nesmekly. 

Má i další benefity?
Dřevěný chyt je skoro nezničitelný. Plastový chyt prakticky od prvního dne používání degraduje. Zatímco když se ti zamastí nebo oleze dřevěný chyt, tak ho akorát zlehka ošmirgluješ a jeho kvalita zůstane stejná jako na začátku. Dřevo je mnohem udržitelnější – aspoň dokud máš co brousit. 

Jaké jsou naopak nevýhody dřeva?
Je to materiál, který neustále pracuje. Když ho budeš mít někde venku na sluníčku, bude náchylné k praskání. Neustále se rozpíná a smršťuje v závislosti na vlhkosti a teplotě. To musíme brát v úvahu i při výběru konkrétních tvarů.

Dřevo má svoje specifika. Ne na všechno je úplně vhodné. Ve finále máš pět základních typů chytů: lištu, díru, stisk, oblinu a madlo. Dřevo je skvělé na lišty a na stisky, to je úplně ultimátní. Díry se dají dělat v pohodě, madla taky. Nejhorší jsou ty obliny. 

Zmiňuješ tvary… Kde sbíráš inspiraci?
Koukám kolem sebe na cizích bouldrovkách. Mám třeba oblíbené stiskové struktury od Flatholdu. Dobře mi padnou do ruky a jsem schopný na nich vylézt celkem těžké bouldery. „Tyhle musím mít,“ říkal jsem si jednou. Tak jsem si je vyrobil. Zrovna tento typ chytu musí být dutý, jinak by byl hrozně těžký. A je zajímavé, že má plný obvod jenom čtyři centimetry.

Jak zjišťuješ vhodnou tloušťku obvodu pro takový chyt?
Empiricky. Se dřevem dělám už nějakou dobu, spoustu věcí dělám od oka. Na rozdíl od kovu dřevo není homogenní materiál. Musíš mu rozumět. Například záleží na tom, jakým směrem jdou léta. Když máš tenkou lištu a léta by šla kolmo na ni, tak by bylo mnohem jednodušší zlomit ji. Dřevo je v příčném směru hrozně křehké, zatímco v podélném je naopak dost pevné. Taky záleží na pevnosti samotného dřeva. 

Co je tvůj nejoblíbenější tvar na výrobu?
Říkám mu pazourek (jde o malou lištu, pozn. red.). Vyrobíš ho jednoduše, protože má všechny hrany konvexní, vypouklé. Díky tomu se snadno brousí.

Za jak dlouho takovou lištu vyrobíš?
Za deset minut. Skvělá práce s okamžitou odměnou! Stačí ti deset minut, abys z kusu dřeva vytvořila hotový chyt. 

To je rychlost! Chyty na prodej taky vyrábíte ručně?
Spoustu chytů jsem si vyrobil ručně, ale slouží jako prototypy. Když se mi některý tvar zalíbí, vytvořím si podle něj 3D model, naprogramuju frézování a chyty k prodeji už vyrábíme na CNC strojích. 

Ještě mi pověz, jaká jsou specifika tréninku na dřevěných chytech. Proč by mě měl zajímat materiál chytu?
Dřevěné chyty bez maglajzu hrozně kloužou. Lezení na dřevě je hlavně o síle v předloktí a ve středu těla. Dost tě naučí dřevěné stupy. Do plastového stupu se postavíš, a noha ti tam drží tak trochu sama. Zatímco když máš třeba malé dřevěné korálky, tak do té nohy musíš pořádně tlačit. Když to neuděláš, šmejkne ti. Dřevo tě naučí zpevnit se a správně přenést tenzi z rukou až do špičky. A takové dřevěné obliny? Ty jsou vůbec poctivé!

Takže když neumím lézt nohama…
…tak chceš dřevěné stupy. (směje se)  

_________________________________

Starší příspěvky z rubriky Zaměstnání lezec najdeš tady. Dostaneš se tam také přes rolovací záložku „200 slov“ nahoře v menu, pozn. red.