„200 slov“

Zmar v sedle Kundyk

02. 09. 2015, Standa "Sany" Mitáč

Na vrcholu Pik Skobeleva si užívají svých 25 minut hezkého počasí. Tady začíná i druhá část jejich příběhu (první najdeš v minulých 200 slovech), Bohouš Václavík se společně s parťákem Lukášem Formánkem rozhodují pro návrat jinou cestou, než přišli.

Jak to bylo dál?

„Po výstupu na Skobeleva jsme si řekli, že se domů zkusíme vrátit přes Kundyk (sedlo obtížnosti 2A ruské stupnice, slovo kyrgyzsky znamená pupík, pozn. editora). Má to být sice náročné, ale pěkné. Začali jsme tedy sestupovat a mířit k němu. Šli jsme skoro do večera. V jednom místě cesty jsme kousek od potoka ve stráni našli nejprve značně vybělenou lebku a pak o kus dál i zbytek kostí člověka.

Je to celkem síla, potkat na treku dřív mrtvýho než živýho… Složili jsme ho dohromady, Možná bych měl říkat „ji“, jelikož kostra byla malá, a navršili kameny. Nefotil jsem to. Ten den jsme spali kousek pod začátkem sypké břidlice, která byla až nahoru do sedla Kundyk.

Druhý den jsme se začali drápat nahoru. „Pupík“ byl hardcore. Obří pískoviště z jihu ujíždělo pod nohama a kradlo síly. V sedle jsme konečně potkali prvního živýho člověka – Anglána. Ten šel sedlo ze severní strany po suti vedle ledovce: „Chlapi, dejte bacha, stojí to tam za houby. Furt něco padá a je to rozchrastaný.“

Podle toho, co jsme během pauzy v sedle viděli a slyšeli, jsem mu věřil. „Běžte radši po ledu, pokud na to máte vybavení,“ doporučil nám. Ledovec nebyl nic moc – prudší jsem neviděl, ale ten rachot, co šel z obou postranních suťovisek, mě taky zrovna nerajcoval. Nachystali jsme šrouby do ledu a zbytek krámů. Během strojení se opět přihnal mrak plnej krup a ledovej vítr, takže za ty dvě hodiny, co jsme těch cca 350 výškovejch slézali, jsme byly zmrzlí jak dvě sobolí hovna.

Do toho tam byly asi čtyři nádherný trhliny, který se v tom sklonu bezvadně přelézaly. Zkrátka ideální terén. Nemít ledovcový šrouby, tak to bylo na rozbití. Po slezení dolů to už pak byla pohoda, sice jsme ten den zmokli a uschli asi osmnáctkrát, ale došli jsme skoro k cestě, kde jezdí Kamazy.

Druhej den jsme chytli nákladák s uhlím do Oše.“

Severní svahy sedla Kundyk 4482 m n. m. (f: Standa Mitáč)

I malé články dají dohromady velkou práci. Cvakni a potěš eMontanu.