S Alenou Rainsberry, rodačkou z americké Olympie, jsme se poznaly před pěti lety na sněžnicích při výstupu na jednu z kanadských hor. Sdílíme vášeň pro outdoorový život, a tak spolu hlavně lezeme nebo trekujeme. Zatímco moje pozornost se postupně obrátila nahoru k obloze do světa highline, Alena vyměnila skály za divokou řeku a stala se z ní vášnivá kajakářka. Obě jsme byly našimi novými aktivitami naplno pohlcené a obě jsme si uvědomily stejnou věc. Ani jedna nemáme pořádnou knížku na čtení.

Alena mluvila nadšeně o knize od Darcy Gaechter, která sjela jako první žena na světě celou Amazonku, já jí zase povídala o slackline memoáru od Anče Hanuš Kuchařové. Kde je ale více takových příběhů? Hledaly jsme možnost, jak se do našich světů ponořit i ve chvílích, kdy se nemůžeme samy procházet vzduchem nebo narážet na peřeje. „Tak takovou knížku prostě napíšeme my!“ dohodly jsme se jednoho dne ve skalách. „Zahrneme tam kajak, lezení a highline!“

TAK VZNIKLO FLOW

Ke konci měsíce jsme odjely z Kanady na měsíc do Yosemitů a hned první den společně vylezly na Half Dome. Byly jsme plné silných zážitků, ale energii jsme nezvládaly vkládat do ničeho fyzického. A tak jsme začaly realizovat náš knižní projekt s pracovním názvem Flow. Brzy jsme dodaly podtitulek: „Women’s Counternarratives from Rivers, Rock, and Sky” (Příběhy žen z řek, skal a oblohy, pozn. aut.).

Oslovily jsme ženy v našich sportech, které nás inspirují, motivují, které mají zajímavý životní příběh. Ty, o jejichž vztahu k dané aktivitě chceme vědět víc. Ozvaly se známé sportovkyně s nadšenou odezvou. Jedna vedle druhé potvrzovaly, že je potřeba oživit knižní trh novými perspektivami a vhledy do světa outdoorových sportů.

Výsledkem našeho dvouletého snažení je knižní sbírka devatenácti příběhů žen ze všech možných koutů světa, od Jižní a Severní Ameriky, přes Evropu, až po Asii. Žen různých věkových kategorií, životních zkušeností a identit. Získali jsme příběh teprve 14leté kajakářky z Ekvádoru, která se potýká s reálným ohrožením života nejen v divokých peřejích, ale i mimo ně kvůli ilegální těžbě, která ničí její domov, Amazonii. Na druhou stranu, v knížce najdeš také perspektivy nejstarší highlinerky světa, nyní 67leté Cheryll Glotfelty, aka Rae Raptor (zmiňovali jsme se o ní v nedávném článku, pozn. red.) nebo třeba kapitolu o polské fotografce a lezkyni Marianně Tarczynské, která se rozhodla zapustit kořeny v Ekvádoru.

Právě kulturní rozdíly autorek přináší nový pohled na samotný sport. Autorky z Indie popisují svou cestu proti proudu – skrze své sporty boří společenská očekávání a postavení tamních žen. Nechybí ani příběhy žen, které se staly mámou a dále ve svém sportu pokračují, ale naopak ani těch, které se mateřství kvůli své vášni vzdaly.

Kniha neopomíjí profesionálky a rekordmanky. Ty zase nabízí vhled do veřejnosti často opomíjených úskalí profesionálního sportu. Z divokých peřejí jde o příběh již zmiňované, a v současnosti asi nejznámější, americké kajakářky Darcy Gaechter, nebo mladé Maddie Kimmel, která už na začátku slibné kariéry čelí závažným zraněním. Kniha obsahuje i příběhy vůbec první profesionální highlinerky Faith Dickey a několikanásobné highline rekordmanky Mii Noblet. Česko v knize vedle mě reprezentují highlinerka Anička Hanuš Kuchařová a lezkyně Anča Šebestíková, které jistě nemusím představovat.

Knihu jsme uspořádaly tematicky, aby napodobila vertikální členitost přírody: řeky – skály – nebe. Je protkaná příběhy, které přesahují individuální zkušenosti a dotýkají se širších témat solidarity, kamarádství, komunity, strachu, společenského či vnitřního tlaku, soutěživosti, ale i celospolečenských problémů – od nerovného přístupu k outdoorových sportům v různých částech světa, po environmentální problematiku, která je v našich sportech často viditelnější než v jiných.

PROPOJIT DISCIPLÍNY

Tehdy v Yosemitech jsem si vybájily první nápady na celý projekt a taky obálku naší budoucí knihy. „Představ si místo, kde můžeme na jedný fotce zachytit sjíždění divoké řeky na kajaku, lezení i highline, to by bylo epický!“ Málokdo čekal, že se jen o dva roky později budeme o takovou fotku snažit „o pár kilometrů“ výše po proudu řeky. 

Najít vhodné místo nám trvalo celý rok. Nakonec jsem na něj narazila úplnou náhodou minulé léto, když mě kanadští lajneři vzali na oslavu mého nového rekordu na highline. Cheakamus Canyon nedaleko Squamishe, záhadně postavená bouda na kraji útesu, ze které se dá skákat z deseti metrů do ledové řeky. Když jsem se rozhlédla po proudu, hned jsem věděla, že jsem na správném místě.

Na samotné focení jsme s Alenou přizvaly autorky Flow. Cestu do Squamishe si jich nakonec na letošní srpen naplánovalo více, než jsme čekaly. Přijely nejen z nedalekých států USA, ale třeba i z Mexika a Ekvádoru. Britská Kolumbie je ideálním místem pro provozování všech tří sportů, a tak se nám zdálo škoda nezachytit na kameru trochu více než jen samotné focení. Nápadu se s nadšením chytil Honza „Povi“ Považan, dříve profesionální surfař, lezec a nyní filmař na plný úvazek. Nakonec pracujeme nejen na kníže, ale také na filmu, který nás vedle Kanady zavede za lezením do Indie nebo do peřejí ekvádorské Amazonky.

No a co ta fotka? Natažení lajny vytvořilo neplánované symbolické spojení mezi našimi sporty, protože bylo nutné, aby mě Alena převezla na druhou stranu na kajaku. Silný proud bych totiž nepřeplavala, stejně tak by Alena nenatáhla lajnu.

Fotografie závisela na propojení našich sportů. To nám došlo až ve chvíli, kdy jsem se Aleny držela pevně jako opička své mámy při převozu do bujného pralesa. S Brendou, freestyle highlinerkou z Mexika, a s Cheryll jsme pak vytvořily přirozeně fungující tým a lajnu naply bez větších potíží.

Alena musela na každý záběr vynést těžký kajak 200 výškových metrů nahoru po suťovisku, které se složitě překonávalo i bez zátěže. Celkem to udělala ve dvou dnech sedmkrát. Není se tak čemu divit, že nereagovala s přílišným nadšením, když ji naše fotografka Kate poprosila, aby se při sjíždění víc usmívala. Alenin pohled by v tu chvíli zmrazil i nemrznoucí peřeje, kdyby v ní nepřevládla vášeň pro Flow. „Mám to,“ zaznělo konečně z vysílaček po dvou dnech snažení. 

Zásluhu na úspěšném natáčení má kromě Poviho celá mezinárodní outdoorová komunita, která se ve Squamishi na léto sešla a vytvořila prostředí, které se natáčí samo. Díky patří všem holkám a klukům, kteří nás při natáčení doprovázeli. Holky, co seděly nemocné v županu v dešti na kraji rozbouřené řeky, aby ještě před odjezdem do postele poskytly rozhovor. Kamarádi, kteří nám půjčili cajky, nechali nás spát ve svých autech, natáhli a chodili lajny přes oceán, v pralese i půl kilometrů nad zemí a přišli na náš noční piknik v zátoce, ve společnosti místních lachtanů…


_____________________

Vznik této knihy jsme se rozhodli podpořit mediálním partnerstvím. Kdo by měl zájem o předprodej v anglickém jazyce, ať se podívá na tuhle adresu. Taky můžeš podpořit vznik filmu Flow na webových stránkách crowdfundingové kampaně, pozn. red.