V každé sportovnější oblasti lezci po vyčerpání určitého potenciálu začnou vymýšlet různé kombinace a varianty už vylezených cest. Samozřejmě to musí umožňovat struktura skály a výkonnost tamějších lezců. Občas nad některými kombinacemi zůstává rozum stát – fantazie lezců nezná hranic. Pravdou však je, že varianty neodmyslitelně patří k Moravskému krasu, o němž je tato rubrika.

Věnovat se smysluplnosti variant nebo teoretizovaní, která kombinace už je zbytečná, není cílem tohoto textu. Na to si musí každý udělat svůj názor. Nicméně u variant zůstáváme, konkrétně těch, které má „Kašpárkův hrobeček“ na Lidomorně. Všeobecně známá cesta z roku 1996, která je považována za etalon čisté desítky. Autorem je Tomáš Sedláček, který v druhé polovině devadesátých let sklízel z určitých stran kritiku za to, že je uměle vytvořená. Dokonce se uvažovalo i o zrušení cesty, což by byla velká škoda. Atletické pohyby v podobné obtížnosti v Česku jen tak nenajdeš. Kdysi jsem od někoho slyšel, že v Krasu se nepočítají pokusy do cest, ale sezony v nich strávených. A právě varianty Hrobečku jsou několikaročními projekty nejednoho krasového nadšence.

Na úvod tedy o původní cestě za 10 UIAA – „Kašpárkův hrobeček“ originál. Vstupenkou je prstový boulder po malých lištách, pak „zbývá“ vydržet nějakých dvacet silově vytrvalostních kroků, které samostatně nejsou těžké a někomu by možná mohly dát falešnou naději na brzký přelez. Při ostrém pokusu (většinou) záhy přijde rychlé vystřízlivění. Často se padá lehce nad polovinou, kolem „hrotu“. Ale neměj obavy, že by cesta začala nudit. Po určité době začne Hrobeček překvapovat, kde všude se dá spadnout. Dříve či později začneš padat blíž a blíž k řetězu, až ho třeba jednou cvakneš.

Pokud se na čistou desítku necítíš, stačí nastoupit kousek vlevo – „Němou barikádou“ 9+/10‑, načež se nad druhou preskou odpojíš vcelku plynule doprava do Hrobečku, čímž vznikne „Kašpárkův hrobeček soft“ 10-. Nedisponuješ-li velkou výškou, je dost pravděpodobné, že Soft pro tebe bude lezitelnější než zmiňovaná Barikáda, přestože je papírově o kousek lehčí. Tahy v Barikádě jsou totiž o poznání delší. Samozřejmě se v Softovi opět jedná o atletickou silovou vytrvalost. Rozdíl je v již zmiňovaném začátku, který je navzdory své snadnosti záhodno dobře vymyslet, odšlapat a ušetřit co nejvíc sil do zbytku. Za mě se jedná díky své konzistentnosti a tvaru chytů o hezčí variantu, než je „Němý kašpárek“ popsaný níže.

V další hrobečkové variantě je situace opačná. Nedělají-li ti problémy dlouhé tahy, „Němý kašpárek“ čeká na tebe. Začneš boulderem z Hrobečku, načež v úrovni třetí presky odlezeš doleva do Barikády, ze které už neuhneš. Stěžejní je udělat boulder z přilepeného chytu, tzv. květáku a vydržet do konce. O co jsou bouldery tvrdší, o to jsou lepší odpočinky v průběhu cesty. Pozor na specifikum v podobě zakázané špičky nahoře vlevo ve spáře. Obtížnost je stejná jako Soft, tj. 10-.

V momentě, kdy už popsané cesty máš přelezené a jezdit na Lidomornu tě stále baví, není úplně od věci dát si „Němaj boj“ 10. Podle průvodce je prvním přelezcem Martin Fojtík, který v roce 2000 spojil to (čistě krokově) nejtěžší z Hrobečku, tj. úvodní boulder a nejtěžší z Barikády, tj. boulder z květáku. Jinými slovy, lezeš „Němého kašpárka“, s tím rozdílem, že u poslední presky Barikády uhneš šikmo doprava k řetězu Hrobečku. Přidá se tvrdý lištový dolez, kde pořádně nateče.

A to zdaleka není vše, jak by řekl Horst Fuchs. Variant této cesty existuje mnohem víc. Zmínil jsem ty nejznámější a nejčastěji lezené, u kterých panuje konsenzus na jejich smysluplnosti a najdeš je i v oficiálním průvodci. Další kombinace se pohybují od 10-/10 nahoru. Lezou je především tréninkově místní bušiči a ty nejtěžší má na svědomí (ano, tušíš správně) Adam. Najdou se zde i takové kuriozity jako „Kašpárkův hrobeček blind“ (poslepu) za 11.

Adam také zkoušel „Kašpárka natural“ – tedy bez použití sekaných chytů. K tomu ale sám poznamenává: „Myslím si, že ‘Kašpárkův hrobeček natural’ nejde – zaprvé je těžké rozlišit, které chyty jsou úplně přírodní a stejně bez některých jasně seklých to asi nepůjde. Muselo by se lízt trochu jinak (vedle) a stejně je to s velkým otazníkem.“

V dalších tréninkových cestách se Hrobeček různě klikatí, nebo je součástí nějakého brutálního kolečka napříč jeskyní. Dalo by se pokračovat, ale věřím, že popsaných variant bylo celkem dost, vezmeme-li v potaz, že se všechny týkají jedné cesty.

______________________

Abychom Kras na eMontaně tolik nezanedbávali, plánujeme teď každý měsíc něco málo z této světové oblasti napsat. První díl byl Štěpán Volf, druhý meteo-okénko.