„200 slov“

„Intervalový trénink s nekonečným počtem úseků.“ Karolína Grohová vylezla na Gasherbrum II

10. 08. 2021, Matěj Švec

Kája Grohová se před pár dny vrátila z Pákistánu. Vcelku tiše a bez větší pozornosti. Svým výstupem na Gasherbrum II (8035 m n. m.) bez kyslíku se přitom tahle všestranná krkonošská sportovkyně zařadila mezi přední české horolezkyně. Bez nadsázky událost, která klidně může sekundovat olympijským medailím. Je to už devět let, kdy naposledy Češka stanula bez kyslíku na vrcholu nad hranicí osmi tisíc metrů. (Byla jí Zuzka Hofmannová, která ale bohužel zahynula při sestupu z Broad Peaku, pozn. red.) Jak celá expedice probíhala, se dozvíš v krátkém rozhovoru.

Karolína Grohová (f: Marek Disman, www.dismanteam.com)

Co tě letos přivedlo pod Gasherbrum?
Letos jsem jednoduše chtěla za dobrodružstvím do velkých, největších hor, tak jsem si za tím šla. Přes bráchu (Radar Groh, pozn. red.) jsem si sehnala kontakt na Gulama, který většině českých expedic v Pákistánu zajišťuje všechno potřebné pro výstupy na osmitisícovky. Napsal mi, že i kdybych byla sama, klidně můžu přijet. To jsem samozřejmě nechtěla, a tak jsem poměrně dlouhou dobu sháněla parťáka. I když jsme se spoustou lidí měli podobný sny, tak to pro nikoho nebylo letos reálný.

Až přes několik kontaktů jsem se dostala k Markovi Dismanovi, což je všestranný sportovec a schopný lezec původně z Orlických hor. Dali jsme spolu asi tři skialpový výlety a nakonec jsme se rozhodli vyrazit společně. Marek chtěl původně letos na Everest. Ten mu ale nakonec nedopadl. Měl to ale už zařízené v práci i doma, a tak se mnou mohl odjet na Gasherbrum. Protože pracuji jako učitelka na základní škole ve Špindlerově Mlýně, museli jsme počkat až na konec školního roku, abych předala páťáčkům vysvědčení. (směje se) S klukama (kromě Marka s námi jel ještě jeho kamarád Roman Balada, který ale neměl vrcholové ambice) jsme vyráželi deset dnů po partě z Brna. (Členové Expediton clubu letos taky stanuli na vrcholu Gasherbrumu II, pozn. red.) Musím říct, že do té doby tam kluci odvedli spoustu práce. Fixovali a prošlapávali cestu do výškových táborů pro spoustu dalších lezců. Rozhodně jim patří velký dík.

Jaké výstupy jsi do té doby měla za sebou?
Pro mě to byla určitě velká výzva. Sama jsem byla zvědavá, jak moje tělo bude v osmi tisících fungovat. Každopádně jsem byla na Muztagh Ata, ta má přes 7 500 m n. m. Je to ale poměrně jednoduchý kopec, který se dá vylézt na skialpech. Nicméně tam jsem fungovala dobře, což mi dávalo určité sebevědomí. Jinak jsem byla s bráchou a Márou Holečkem v Peru, absolvovala jsem s Radarem aklimatizační výstupy třeba na Chopicalqui (6354 m n. m.). Potom jsme ještě s Márou lezli na Huascarán. Takže nějaké zkušenosti s větší výškou jsem měla. I tak jsem ale cítila, že ta osmitisícová hranice je velká výzva.

Baltoro trek – nástup do BC Gasherbrumu (f: Marek Disman, www.dismanteam.com)

Z basecampu se vám podařilo vyjít na vrchol za devět dní. Co vás k tomu vedlo?
Určitě to nebyl plán, ale bylo to samozřejmě kvůli počasí. Když jsme přišli po 100 km dlouhém treku do BC, tak jsme si jeden den odpočinuli a hned poté pokračovali s parťákem Markem v rámci aklimatizace do C1. Tam jsme strávili dvě noci a vyhnala nás sněhová bouře. Když jsme přišli dolů do BC, dostali jsme echo, že se otevírá okno čtyř dnů pěkného počasí a po nich se kopec v podstatě uzavře na zbytek léta. Rozhodli jsme se jít postupně kemp po kempu; jednička, dvojka, trojka a zkusit to. Každopádně to počasí nám na ty čtyři dny vyšlo skvěle. Ani mráz nebyl nijak silný, což nám určitě pomohlo ke zdárnému vylezení.

To zní dost jednoduše… Co pro tebe bylo celkově nejtěžší?
Nejtěžší pro mě byly vynášky s těžkým batohem. Ale abych pravdu řekla, tak celkově jsem celou expedici absolvovala s velmi pozitivními pocity. Vlastně jsem nijak zvlášť netrpěla a maximálně jsem si užívala to, že tam můžu být. Samozřejmě jsem si uvědomovala, že tam nebezpečí číhá, ale upřímně jsem byla v takový euforii, že jsem věřila, že se nám nic nestane. Zároveň jsem měla v hlavě bráchův výkon a to, jak museli několik dní trčet uvězněni ve vrcholových partiích Baruntse v bouři. Vážila jsem si, jakou pohodu tam mám. Zároveň jsme neustále měli výhled na G I, kterou udělal Mára s Háčkem. (Prvovýstup JZ stěny Gasherbrumu I, 8068 m n. m., pozn. red.) Když jsem měla před očima, co tam kluci dokázali, tak oproti tomu to naše byla legrace. (směje se)

Kája v ledovém labyrintu mezi BC a C1 (f: Marek Disman, www.dismanteam.com)

Nesnažil se ti to brácha vymluvit po zkušenosti, co měl na Baruntse? Nebo ti spíš dával nějaké rady?
Když brácha přijel, tak říkal, že spoustu času, co tam leželi uvěznění v 7000 metrech, tak přemýšlel, co mi ještě musí říct. Zároveň co mi musí pomoct sbalit a co mě ještě musí naučit, abych ten Gasherbrum zvládla. Jediný, co ho mrzelo, že neměl tužku a papír, aby si to zapsal. Až mě překvapilo, jak to s námi Radar prožíval, a i teď ten úspěch se mnou hrozně sdílí. Přijde mi, že je to v podstatě jedinej sportovní výkon, kromě jeho samotných, který kdy on v životě sledoval. Jinak naprosto nesnáší sledovat jakýkoli sport. (směje se) To mi udělalo nesmírnou radost. Když se vrátil, tak mi vlastně předal komplet tašku, kterou přivezl z Baruntse. Máme spolu víceméně stejnou velikost, takže jsem měla jeho boty, většinu oblečení i lezeckého materiálu. Kromě něj mě podporovali i Háček s Márou, který mi dokonce půjčil svůj satelitní telefon.

Zkus zjednodušeně popsat cestu z basu na vrchol.
Basecamp je umístěn na ledovcové moréně. Do jedničky se dostává překrásným, ale nebezpečným sérákovým labyrintem. Cesta je opravdu nádherná a je vlastně skoro každý den jiná, protože ledovec tam dost pracuje. Následně se člověk dostane na plató, které je sice trochu kompaktnější, na druhou stranu je to tam plné trhlin. To pro mě bylo ze začátku trochu nepříjemný, ale poměrně rychle jsme se s Márou sladili. Mára mi tedy několikrát spadl do trhliny, ale naštěstí to vždy dobře dopadlo. Samotný kemp je pak na bezpečné pláni.

Mezi jedničkou a dvojkou je tzn. Banana Ridge, kde se leze ve strmém žlabu. Ale rozhodně to není nic extrémně nebezpečného. Připodobnila jsem si to ke Sněžným jámám u nás v Krkonoších, ale v nekonečně dlouhé podobě. Jediné, co mě v tomhle úseku ubíjelo, bylo paradoxně moc velké teplo. Už třeba od osmi ráno neskutečně pálilo Slunce a člověk se v těch goretexových hadrech hrozně pařil. To Slunce prostě vysává energii. C2 je zasazen v krásném ostrém sedýlku, odkud se pokračovalo prudkými pláněmi. Původně to bylo od Brňáků zafixovaný, ale nakonec tam vlastně nezbylo nic, protože to tam smetly laviny. Trojka je v 7000 metrech. Na Gashi je celkem specifický, že C4 v 7400 metrech se moc nevyužívá, a tak je ten vrcholový den poměrně dlouhý.

Z trojky se začíná po skalnatém hřebínku, na který navazuje nekonečný traverz. I když se nejedná o nic vyloženě nebezpečného, tak bylo vidět, že to tam řadu lidí dost zlomilo a otáčeli to. Přeci jen se člověk dostává k hranici osmi tisíc metrů. Na traverz navazuje kompaktní stěna, kde na lezce čeká posledních cca 250 výškových metrů. Na ni pak navazuje poslední hřebínek a pak už konečně vrchol s čarokrásnými výhledy.

Kája Grohová na vrcholu Gasherbrumu II – 8035 m n. m. (f: Jozef Zajac)

Jak vypadal tvůj finálový den?
Vstávali jsme v jednu hodinu ráno a v oblékání jsem byla o něco rychlejší než Mára. Byla mi ale strašná zima, tak jsem musela jít napřed, abych se zahřála. Ve stejnou chvíli se o vrchol pokoušelo několik dalších týmů, tak jsem většinu času někoho v okolí viděla. Nakonec se mi šlo ale tak dobře, že jsem sama dorazila až na vrchol. V zápětí za mnou dolezl Jožka Zajac (člen větší české party Expedition clubu).

Když jsem se pak vracela, potkala jsem v sedýlku na konci traverzu, asi dvě stě padesát výškových metrů pod vrcholem, Marka. V tu chvíli tam byla malá skupinka kluků z Brna. Někteří z nich to bohužel otáčeli, tak jsem Máru nakonec ještě doprovodila vzhůru. Kus pod vrcholem jsem to ale otočila a pospíchala odpočívat do C3.

To vypadá, že ses v 8 000 cítila dost dobře, když ses šla ještě jednou projít nahoru…
Je pravda, že jsem se cítila nad mé očekávání. Možná proto, že jako výkonnostní sportovec jsem zvyklá fungovat s kyslíkovým dluhem. (směje se) Ve vrcholových partiích jsem si připadala jako na intervalovém tréninku s nekonečným počtem úseků na maximum.

Marek Disman a Kája Grohová
(f: Marek Disman, www.dismanteam.com)

Jak ses cítila na kopci jako jediná žena mezi takovou spoustou chlapů?
Je pravda, že svoji roli si každá horolezkyně musí vydobýt o něco usilovněji než chlap. Na druhou stranu to ale není ani náhodou důvod, abych zůstávala doma. Kluci byli prima, vždy se ke mě chovali vstřícně a laskavě. Na rozloučenou před odjezdem se se mnou všichni podívali na legendární film Rambo, protože během expedice zjistili, že jsem to ještě nikdy neviděla. (směje se)

S jídlem roste chuť. Plánuješ i další výstupy na osmy?
Já jsem přijela Karákorámem naprosto okouzlená a strašně ráda bych se tam vrátila. Na Baltoro treku, který jsme museli projít cestou do basecampu, jsme měli možnost podívat se na přehlídku těch nejmonumentálnějších stěn na světě – Mashebrum, Lajla Peak, Trango Tower, Mustah Tower, K2, takže bylo z čeho vybírat. Moc se mi líbil třeba Broad Peak. Možná i víc, než obávaná K2. Takže třeba ten Broad Peak. (směje se) Ale to spíš říkám jen teoreticky. Ani nelpím vyloženě na hranici 8000 metrů. Celá ta velehorská atmosféra je naprosto úžasná a já se do ní budu vždycky ráda vracet.

„Celá ta velehorská atmosféra je naprosto úžasná.“ Pohled na C3. (f: Marek Disman, www.dismanteam.com)

Kája Grohová je všestranná sportovkyně. Bývalá reprezentantka v běžeckém lyžování (momentálně členka Silvini Madshus teamu, který objíždí závody Visma Ski Classic) a řadu úspěchů sklízí i v závodním skialpinismu. Výčet jejích sportovních úspěchů a aktivit by s přehledem vydal na velký článek. Máme ho v plánu, snad to klapne už tuhle zimu.



I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu