„PÍSEK 2025“ (VYPRODÁNO/DOTISK)

VYPRODÁNO. PLÁNUJEME DOTISK | aktualizace 26. 11. 2024
Předvánoční várka je pryč. Kdo to prošvihl a má zájem o dotisk (odeslání v první půlce ledna), ať vyplní do 18. prosince formulář níže. Naše lezecká výdejní místa už fungovat nebudou – vše budeme posílat přes Zásilkovnu.

______________

NECHAT FOTKÁM PROSTOR

„Mám to spíš doma jako dekoraci, na to kalendárium stejně moc nekoukám.“ Nebo: „Sice je ještě zima, ale už mi tam visí jarní fotka. Nemůžu se dočkat na sezónu.“ Za poslední roky se nám sešly podobné postřehy, ze kterých jsme usoudili, že je čas na menší úpravu. Letos jsme se tedy snažili pojmout kalendárium minimalisticky, aby nerušilo dojem z fotek.

A jaké jsme na příští rok vybrali? Ha, těžko někoho vypíchnout, tak abecedně: Elišku Novotnou a Eliáše Stříbrného na Levém břehu Labáku, Chrise-Jana Stillera v prváči za Xc, Kristýnku Kwasniakovou lezoucí její srdcovou Hlásku, Kwjetáka ve Skaláku, Marťase Stráníka zachyceného v aprílové pozici (past pro smrtelníky), Tatuše s otevřenou pusou nebo Vítka Lachmana na domácím Prachově.

Letos se mezi autory poprvé představil Šimon Janošec a za titulku děkujeme Jirkovi Šindelářovi – je to rovněž jeho premiéra. Fotka sice vznikla na mobil, ale atmosféra večerního Prachova nás dostala. Navíc zachycuje jeden z nejaktivnějších pískařských párů poslední doby, takže má i dokumentární hodnotu.

V redakci jsme dali hlavy dohromady a vybírali pečlivě, tak doufáme, že nový kalendář „Písek 2025“ se ti bude líbit. Kdo rád čte eMontanu, může jím také podpořit náš tým příští rok.
.

HODÍ SE VĚDĚT

1) PRO SNADNÉ ODBAVENÍ
Kalendář prosím objednávej pomocí formuláře níže nebo přes email: [email protected]. Pokud nemáš žádná speciální přání a máš přesně spočítáno, kolik zaplatíš, můžeš po odeslání formuláře peníze rovnou poslat (ideálně s tvým jménem v poznámce) na účet: 670100–2212654881/6210. Ušetříš nám tím trochu práce.

2) LIMITOVANÁ EDICE
Náš kalendář zůstává limitovanou edicí, takže kdo dřív přijde, ten dřív bere. Každý rok (většinou v druhé půlce prosince) už bývá vyprodáno. Kdo shání dárky pod stromeček na poslední chvíli, ať zbystří.

3) NA SLOVENSKO POSÍLÁME TAKÉ
Jen počítej cca s deseti eury navíc. To samé platí pro Německo a okolní státy. (Už jsme posílali i do Kanady nebo na Zéland – tam bylo poštovné dražší než kalendář.)

CO TO STOJÍ?

Cenu si u nás můžeš vybrat:
1. Když zaplatíš 600 Kč, podpoříš tím zároveň chod redakce na rok 2025 (dostaneš novou „dálničku“ a tvoje jméno uvedeme mezi přispěvateli). Díky za podporu!
2. Zlevněných 400 Kč, pokud šetříš a eMontanu nečteš. Cena je myšlena zejména pro studenty nebo živitele více krků.

Kalendář má tato VÝDEJNÍ MÍSTA:

Praha, Levý břeh – obchůdek Smíchoffky (Křížová 6), pár kusů volný prodej
Praha, Pravý břeh – stěna BigWall (Ocelářská 891/16)
Praha, Sherpafest 30. 11. – kino Aero na Žižkově, volný prodej
Brno – prodejna Hanibal (Orlí ulice 612/20)
Liberec – stěna Šutr (Hrazená 470)
Děčín – stěna Bělá (vyprodáno)
Trutnov – sport Mates (Svatojánské náměstí 47)

PROSBA: Zkus prosím vymyslet osobní odběr – pokud nemůžeš sám/sama, zkus třeba o vyzvednutí poprosit kamaráda. Ulehčíš nám tím trochu času. Pokud jsi však z konce světa, třeba Osoblaha, nedá se nic dělat. Kalendář pošleme Zásilkovnou. (Pro více kalendářů se platí jedno poštovné.)

Kdy bude?
K dostání na výdejních místech bude cca v první půlce listopadu (o zahájení výdeje tě budeme informovat mailem) a počká na tebe do konce ledna 2025.

Jaký je po technické stránce?
Kalendář má rozměr A3 plus, konkrétně 31,5 cm x 44,5 cm. Tiskneme ho ofsetovým způsobem na křídový papír v matné variantě. Příběhy na poslední straně jsme ponechali. Dotisk proběhne digitální technologií tisku.

.

____________________

SEZNAM SE S FOTKAMI

ZIMNÍ LUFT POD NOHAMA

Vyrazil jsem na zimní túru, abych pořídil několik krajinných fotografií. Během toulání jsem si všiml tohoto motivu, ale neměl jsem lezce. Robert v té době bydlel v lázeňském městečku Rathen. Tak jsem ho navštívil: „Měl bys čas a chuť vylézt si Südweg na Tiedgestein?“ zeptal jsem se ho.Protože na příští dny předpovídali slunečné zimní počasí, domluvili jsme se, že se tam sejdeme následující odpoledne. Vyšlo to – na cestu krásně svítilo Slunce a dole u přívozu stále ležel sníh.

Robert Hahn leze Südweg VIIc na Tiedgestein, Rathen, Sasko (text a foto: Helmut Schulze)

V KNIZE NAJDEŠ VŠE

Muselo to znít vtipně. Lezec z vršku Kreuzturm křičel své telefonní číslo, abych mu mohl poslat fotku. „Was?! Noch ein mal, bitte!“ Číslo jsem si napsal, ale doma jsem zjistil, že asi blbě. „Die Nummer existiert nicht.“ Další týden jsme tedy s Bláňou Westkante také vylezli, podívali se do knížky a podle zápisu dvojku odhalili – na prvním konci lezl Martin Treiber. Kontakt obstarán, fotka odeslána. Mimochodem, na fotce jistí Anton Schröter, který si pár měsíců poté střihl svůj děsivý meisterwegový free solo den.

Martin Treiber ve Westkante VIIIc na Kreuzturm, Affensteine, Sasko (text a foto: Standa Mitáč)

PŘIPRAVIT, POZOR, TOP

A to jsme přemýšleli i o natáčení Příběhu cesty. Chtěl jsem Eliáše Stříbrného zdokumentovat během sezóny, kdy kosí jednu těžkou cestu za druhou. Ideálně zachytit něco, co je na jeho limitu a co mu bude chvíli odolávat. Slavná linka THC na Protěžovku na Levém však nebyla ten případ. Elík se rozlezl ve vedlejším VIIIc a šel na věc. První pokus jsem bral tak, že si zatím v klidu najdu nejlepší pozici pro lano, vymyslím záběry a zorientuji se v krocích. No, a mladý maestro to dal hned z první…

Eliáš Stříbrný leze THC XIb na Protěžovou věž, Labák, Levý břeh (text a foto: Standa Mitáč)

MARŤASŮV PRŮLET PERLOU

Focení v Černé perle byl úlet. Mocně foukalo a Martin to rubal nahoru – neprodlužoval žádné jištění, expresky cvakal do borháků obráceně, dokonce měl na prolézací pokus i krátké lano, a tak musel cestu proskákat dolů. Jak někdo chytá prstem borhák v takovém převisu, jsem také nikdy neviděl. Pro většinu lezců by to byla slepá ulička, ale Marťas borhák zmáčkl druhou rukou na stisk (palec dole, ukazovák nahoře), uvolnil díru a cvakl expresku. Pak ostrý pokus, pád v posledním těžkém kroku. Chvíli pauza a send. Wau!

Martin Stráník a aprílová momentka v Černé perle XIIa, Kormidelník, Labák, Pravý břeh (text a foto: Standa Mitáč)

A TEĎ ZKUS CVAKNOUT!

Stylové IXc ve stylovém podání Elišky Novotné. Sledovat Elišku při lezení s Tomášem je vždycky zážitek – hlavně ve chvílích, kdy se 186centimetrový Tomík s plusovým opičím indexem snaží 154centimetrové Elišce poradit nějaký krok. Tady byla Eliška už v docela solidním odlezu, kterým je Ugrofin vyhlášený, a mně i jí bylo jasné, že Tomova rada: „No, a z těch chytů jsem to cvakal,“ asi úplně fungovat nebude. Nakonec to vymyslela jako vždy po svém a byl z toho krásný flash s prvky onsightu.

Eliška Novotná v cestě Ugrofin IXc, Monolit, Labák, Levý břeh (text a foto: Šimon Janošec)

NOVINKA NA MASIV TOŠOVÁK

Focení cest na masivy a okrajovky? To je pro fotografa docela pohodový úkol. Stačí obejít lesem, trochu se zorientovat a scéna je připravená. V hlavní roli tentokrát Tatuš, kterého jsme s Kubou dokumentovali v cestě Na srdce neklepej, pojď rovnou dál. Je to Tatušovo dílko – pěkná 40metrová spára, která se různě kroutí a mizí dole v tmavém lese. „Dobrý, je to trochu lehčí, než jsem si to pamatoval,“ pochvaloval si během focení této čerstvé klasické cesty.

Honza „Tatuš“ Žwak leze Na srdce neklepej, pojď rovnou dál VIIa na masiv Tošovák, Adršpach (text a foto: Standa Mitáč)

HLÁSKA NA ERPÉČKO

Focení cest na dominantách, jako je Hláska? A sakra. Jak dostat nahoru fixní lano? Kdo tam vyleze? Tady už je logistika trochu složitější… Tentokrát jsme poprosili Kristýnku Kwasniakovou, milovnici širočin a podobných vylomenin, aby pro nás vytáhla slavnou Údolku. V roce 2023 ji dala s odpočinkem u kruhů, a tak ji samotnou zajímalo, jestli se to další sezónu podaří na kusovku. Povedlo se? Smahla to? Dozvíš se v jednom z dalších Příběhů cesty, který se objeví na eMontaně.

Kristýna Kwasniaková v Údolní cestě VIIIb na Hlásku, Teplické skály (text a foto: Standa Mitáč)

PRACHOVSKÉ PROTISVĚTLO

Cesta nese název Pietní – jako vzpomínka na čtrnáct československých horolezců, kteří několik týdnů před jejím dokončením zahynuli pod Huascaránem… Samotnou fotografii, její kompozici, protisvětlo, expozici nad terénem, na pozadí dominanty Jehlu a Čapku, jsem měl vymyšlenou několik let před jejím uskutečněním. Zbývalo jen přemluvit nějakého lezce, aby ve vhodný okamžik do cesty nastoupil a doufat, že vhodné podmínky vydrží až do klíčové vrcholové partie. Můj dvorní lezec Vítek Lachman z Lezeckého kroužku Prachov nezklamal.

Vítek Lachman leze Pietní cestu VIIIb na Hradeckou věž, Prachov (text a foto: Vláďa Šoltys)

MISTŘI OBORU

V plánu bylo dokončit načatý prvovýstup. Robert Leistner měl cestu do půlky rozdělanou s jiným jističem. Tentokrát se na scéně objevil s Chrisem, kterého seznámil se zamýšleným vedením směru. Probírali, na jakých místech mají být kruhy. Chris se chopil druhé půlky stěny – udělal slušný pokrok, snažil se projekt dokončit po hraně. Několikrát se však dlouze proletěl, a tak se rozhodl vrátit do pravé stěny a dolézt to tudy. Já mezitím seděl na protější straně v borůvčí a bojoval se včelami.

Chris-Jan Stiller během prváče Sheherezade Xc na Friensteinwarte, Affensteine, Sasko (text a foto: Fabian Fischer)

KRÁSA OD SOCHORÁKA

Někdy mám pocit, že mi ke vzniku hezké fotky vše nahrává, a tak to bylo i v případě Vláďovy stěny. Myslím, že severní stěna Knihy patří k těm nejkrásnějším ve Skaláku a taky myslím, že je to takový etalon prvovýstupů Vládi Sochora. Náročnost, velkolepost, krása. Když jsem se dozvěděl, že se na cestu chystá bravurní skalácký lezec Kwěták, tak u toho prostě nešlo nebýt. Žádné drama se nedělo. Kwět stěnu přelezl s ladností sobě vlastní a já byl spokojený, že krásu ze skal zase mohu sdílet a posílat dál.

Kuba „Kwjet“ Hanuš leze Vláďovu stěnu VIIIc na Knihu, Skalák (text a foto: Kuba Frič)

PODZIM NA PRAVÉM

Původně jsme s Lukym Trojovským vyrazili fotit cestu Sedm větrů na Vezíra pro připravovaný seznam Majstrů Labáku. Zbyla však trocha času a světla, a tak se Lukáš rozhodl dát si ještě hvězdičkovou Stromboli z údolí rovněž na Vezíra. Kdysi dávno, jak rádi říkáme – „za slaba“, v ní spadl, a tak vznikla dobrá příležitost dát ji na kusovku. Tentokrát mu na hraně nenateklo a valil přímo nahoru. Měl jsem tedy jen jednu šanci na fotku – tentokrát jsem zvolil celkový záběr s podzimním labským „esíčkem“ v pozadí.

Lukáš Trojovský leze hranu Stromboli VIIIa na Vezíra, Labák, Pravý břeh (text a foto: Standa Mitáč)

PRAŠANOVÉ DNY JSOU TADY

Padá sníh, mrzne! Tisá, Sněžník, Ostrov… Tam zima vždy vydrží o dost déle než v Labáku. Hlavně nezapomenout přibalit košťátko. Jak se přesvědčil Zdenda, i s ním je šestimetrová čtyřka na Malý Popravčí kámen plnohodnotná výzva. Fotka ze stejného dne zachycuje Jardu – na pětkový Palcát se probojoval, vyčistil si závěrečný žlábek od prašanu a v rámci etiky „ring jumpingu“ slezl zpátky ke kruhu. „Járo, sorry, teď je daleko lepší světlo. Můžeš to, prosím tě, vylézt ještě jednou?“ Tak to chodí. Díky za všechny obětavé kamarády.

Jarda Málik ve Staré cestě V na Palcát, Ostrov (text a foto: Standa Mitáč)

____________________