„Písek 2023“ (VYPRODÁNO)

PRODEJ UKONČEN! | aktu­a­li­za­ce 21. 12. 2022
Konec, finí­to. Objed­náv­ky na dotisk kalen­dá­ře už nepři­jí­má­me. Kdo nesti­hl, bude mít šan­ci zase kon­cem příští­ho pod­zi­mu.

______________________________

DOTISK BUDE! | aktu­a­li­za­ce 23. 11. 2022
Už se nám při­hlá­si­lo dosta­tek lidí, tak­že ješ­tě jed­nou nechá­me roz­jet tis­kár­nu. Kdo má zájem o led­no­vý dotisk, ať do 20. pro­sin­ce vypl­ní for­mu­lář níže. Naše lezec­ká výdej­ní mís­ta už fun­go­vat nebu­dou – vše bude­me posí­lat přes Zásil­kov­nu. (Ten­to­krát už to nebu­de ofset, ale digi­tál­ní tisk.)

______________________________

TOHLE JINDE NEMAJÍ

Je to tak, máme pros­tě štěs­tí. Že byd­lí­me v dosa­hu našich pís­kov­co­vých skal­ních měst a může­me v nich trá­vit svůj vol­ný čas. Všich­ni zahra­nič­ní lez­ci, co popr­vé při­je­dou na návště­vu do Labských pís­kov­ců nebo Adr­špa­chu, vůbec nechá­pou… Tu krá­su cest, odva­hu prvo­vý­stup­ců, his­to­rii leze­ní a eti­ku dělá­ní prvo­vý­stu­pů odspo­da, tva­ry věží…

Kou­sek toho­to inspi­ru­jí­cí­ho pro­stře­dí se kaž­do­roč­ně sna­ží­me pře­mís­tit i k tobě domů na chod­bu, na boul­drov­ku, do kan­ce­lá­ře nebo tře­ba na dve­ře zácho­da zevnitř, jak to taky někdo má. Pís­kař­ský kalen­dář jsme vidě­li vyvě­še­ný i v dodáv­ce.

Letos se můžeš těšit na výprav­né fot­ky Ale­xe Hanic­ke­ho (tře­ba zim­ní Wehl­na­del je mis­trov­ský kou­sek), v kalen­dá­ři se obje­ví také Robert Leist­ner, Kuba „Rat­lík“ Kácha nebo Dan­ny Men­šík. Léto bude ve zna­me­ní šikov­ných sle­čen, co se nebo­jí spár. Ke kon­ci léta vysmá­tý Prcas a potom tře­ba krás­ná fot­ka domi­nant Ádru v plné pará­dě… Dou­fá­me, že ti tenhle výběr bude dělat radost po celý příští rok.

HODÍ SE VĚDĚT

1) PRO SNADNÉ ODBAVENÍ
Kalen­dář pro­sím objed­ná­vej pomo­cí for­mu­lá­ře níže nebo přes email: [email protected]. Pokud nemáš žád­ná spe­ci­ál­ní přá­ní a máš přes­ně spo­čí­tá­no, kolik zapla­tíš, můžeš po ode­slá­ní for­mu­lá­ře pení­ze rov­nou poslat (ide­ál­ně s tvým jmé­nem v poznám­ce) na účet: 670100–2212654881/6210. Ušet­říš nám tím tro­chu prá­ce.

2) LEPŠÍ MOC NEČEKAT
Náš kalen­dář zůstá­vá limi­to­va­nou edi­cí, tak­že stá­le pla­tí: „Kdo dřív při­jde, ten dřív bere“. Loni bylo vypro­dá­no už 10. lis­to­pa­du.

3) NA SLOVENSKO POSÍLÁME TAKÉ
Jen je nut­né počí­tat s poměr­ně dra­hým poš­tov­ným – cca deset euro navíc. To samé pla­tí i pro Němec­ko a okol­ní stá­ty.

4) ZÁSILKOVNA MÍSTO POŠTY
Letos dává­me sbo­hem Čes­ké poš­tě, kte­rá mezi­roč­ně zdra­ži­la balík našich roz­mě­rů o 122 %. Abychom zacho­va­li cenu dopra­vy, bude­me kalen­dá­ře nově posí­lat přes Zásil­kov­nu (ode­šle­me do kon­ce lis­to­pa­du). Pro­sí­me však nadá­le všech­ny, ať vyu­ží­va­jí hlav­ně naše výdej­ní mís­ta. Osob­ním vyzved­nu­tím ušet­říš svo­je pení­ze a náš čas.

CO TO STOJÍ?

Cenu si můžeš vybrat:
1. Když zapla­tíš 600 Kč, pod­po­říš tím záro­veň chod redak­ce na rok 2023 (dosta­neš novou „dál­nič­ku“ na před­ní sklo a tvo­je jmé­no uve­de­me mezi při­spě­va­te­li).
2. Lido­věj­ších 400 Kč, pokud šet­říš a eMon­ta­nu nečteš. Cena je myš­le­na zejmé­na pro stu­den­ty nebo živi­te­le více krků.

Po čtyřech letech tro­chu zdra­žu­je­me (v prů­mě­ru o 12 %). Radost z toho nemá­me, ale nákla­dy na tisk a papír mezi­roč­ně stouply o 48 %. Kdo si to může dovo­lit, část­kou 600 Kč pod­po­ří také fun­go­vá­ní redak­ce v roce 2023. Pokud bereš kalen­dá­řů více, můžeš zapla­tit jeden při­spě­va­tel­ský a zby­tek za niž­ší cenu.

Kalen­dář bude mít tato VÝDEJNÍ MÍSTA:

Pra­ha, Levý břeh – obchod stě­ny Smí­cho­ff (Kří­žo­vá 6)
Pra­ha, Pra­vý břeh – pro­dej­na Namche (Křiží­ko­va 55/65)
Pra­ha, Sher­pa­fest 3. pro­sin­ce – kino Aero (Bis­kup­co­va 1733)
Brno – pro­dej­na Hani­bal (Orlí uli­ce 612/20)
Libe­rec – stě­na Šutr (Hra­ze­ná 470)
Děčín – stě­na Bělá (Tělo­cvič­ná 192, po, st, pá večer. Správ­ce: 774 111 993)
Trut­nov – sport Mates (Sva­to­ján­ské náměs­tí 47)

Osob­ní vyzved­nu­tí je nej­lep­ší.
Potě­ší nás, když vymys­líš osob­ní vyzved­nu­tí – pokud nemů­žeš sám/sama, zkus tím tře­ba pově­řit kama­rá­da. Ušet­říš nám čas s bale­ním kalen­dá­řů. Pokud však byd­líš někde v Bes­ky­dech na sala­ši nebo v Rych­leb­ských horách, nedá se nic dělat. Kalen­dář pošle­me. (Pro více kalen­dá­řů se pla­tí jed­no poš­tov­né.)

Kdy bude?
K dostá­ní na výdej­ních mís­tech bude při­bliž­ně v týd­nu od 14. lis­to­pa­du (bude­me infor­mo­vat mai­lem) a počká tam na tebe do kon­ce led­na 2023. Dal­ší mož­nost kalen­dář vyzved­nout bude na Sher­pa­fes­tu v Pra­ze, kte­rý pro­běh­ne 3. pro­sin­ce 2022.

Jaký je po tech­nic­ké strán­ce?
Kalen­dář má roz­měr A3 plus, kon­krét­ně 44,5 cm x 31,5 cm. Tisk­ne­me ho ofse­to­vým způ­so­bem na kří­do­vý papír v mat­né vari­an­tě.
.

____________________

SEZNAM SE S FOTKAMI

SMŮLA NAD SCHMILKOU

Poří­dit lezec­ký sní­mek mi obvykle zabe­re jen jeden den. Obvykle máme s par­ťá­ky nápad, zkon­t­ro­lu­je­me poča­sí, pak se vydá­me na mís­to a fotí­me. Ale tahle fot­ka byla jiná: na Großer Falk­ner­tu­rm nad Schmil­kou jsme se vyda­li pět­krát, dokud se nám to nepo­da­ři­lo. Jed­nou bylo pří­liš zata­že­no, jed­nou bylo Slun­ce pří­liš napra­vo, jin­dy byla pří­liš vel­ká mlha… Vypa­da­lo to, že tenhle pro­jekt se stá­vá něja­kým zača­ro­va­ným kru­hem. Ani s výsled­ným sním­kem nejsem úpl­ně spo­ko­je­ný.

Jan Jose­ph Jeschke v pře­pa­du na Großer Falk­ner­tu­rm – ces­ta „Über­gan­gsweg“ VIIa, Sas­ko (text a foto: Alex Hanic­ke)

ŽELVÍ STISK A ŽELVÍ PROCES

Mišo do téhle ces­ty inves­to­val část své­ho živo­ta. Také pro mě byla výzva zdo­ku­men­to­vat jeho sna­že­ní tak, aby to tro­chu vypa­da­lo. „Betom“ se totiž nachá­zí na Veřej­ném domě, což je na labác­ké pomě­ry malá les­ní kva­ko-stěn­ka. Ani u slaňá­ku člo­věk nevy­le­ze nad úro­veň stro­mů… Sek­tor svým vzhle­dem při­po­mí­ná spí­še němec­kou Fran­ke­n­ju­ru, kde se také pěk­ně blbě fotí – je tam tma jako v pyt­li a stro­my pře­ká­ží zábě­rům z dál­ky. Doku­men­to­vá­ní „Beto­mu“ tak nako­nec neby­lo ani tolik o kra­ji­ně, jako spí­še o vnitř­ním duchov­ním pro­ce­su. O umě­ní nespě­chat.

Mišo Buri­an zkou­ší „Betom“ XIc na Veřej­ný dům, Labák – Levý břeh (text a foto: Stan­da Mitáč)

OFF-LINE SASKÝ LEZEC

Robert Leist­ner je pro dneš­ní dobu cel­kem vzác­ný typ lez­ce – vel­mi nerad pub­li­ku­je fot­ky ze svých pře­le­zů na inter­ne­tu, tak­že digi­tál­ně si toho o něm moc nepře­čteš. A při­tom by bylo o čem číst – Robert pat­ří mezi nej­už­ší špič­ku pís­kov­co­vých lez­ců, bez mága vyle­zl RP XIIa (8c fr.), ale své on-line sou­kro­mí si pros­tě hlí­dá. Naštěs­tí, papír má rád, tak­že s ním nedáv­no mohl vyjít roz­ho­vor v tiš­tě­né Mon­ta­ně (ptal se Jar­da Mar­šík mlad­ší) a fot­ky do kalen­dá­ře jsou taky ok. Tahle zachy­cu­je sed­mi­k­ru­ho­vou „Gala­xy“. V den foce­ní navíc Robert naho­ře neuhnul dole­va a vytvo­řil novou pří­mou vari­an­tu.

Robert Leist­ner v ces­tě „Gala­xy“ Xa, RP Xb na Großer Falk­ner­tu­rm, Sas­ko (text: Stan­da Mitáč, foto: Fabi­an Fischer)

FUNĚT JAKO RATLÍK

Asi to znáš taky… Lezeš bez­pe­čím komí­na a ten se poma­lu začne zužo­vat, tak­že vnitř­kem to dál nejde – vymač­ká­vá tě ven. Odpo­čí­váš a pře­šla­pu­ješ v posled­ním jakž takž dob­rém mís­tě a víš, co tě čeká. Budeš muset opus­tit zaší­vár­nu, vyhoup­nout se a lézt to ven­kem. Když jsem fotil Rat­lí­ka v Ádru, tenhle kla­sic­ký pís­kař­ský moment se zrov­na poved­lo zachy­tit. K tomu ješ­tě lano za nohou a pohled do hloub­ky k prv­ní­mu kru­hu. A samo­zřej­mě, když leze Rat­lík, nikdy u toho nesmí chy­bět dám­ské pub­li­kum!

Kuba „Rat­lík“ Kácha a „Údol­ní“ VIIb na Lesáč­ka, Adr­špach (text a foto: Stan­da Mitáč)

JARNÍ ODCHYT FIGURANTŮ

Udě­lat fot­ku v Labá­ku s čer­s­tvý­mi lis­ty buků mi při­jde cel­kem těž­ké. Ta nej­lep­ší zele­ná barva vydr­ží jen dva tři týd­ny a čas­to tou dobou prší. Pama­tu­ji si, že tenhle den jsem vyra­zil lézt a vzal jsem s sebou zrca­dlov­ku s jed­ním objek­ti­vem (16–35 mm). Jen tak pro jis­to­tu. Na Katedrál­ních stě­nách jsem potkal dva němec­ké lez­ce a toho šikov­něj­ší­ho jsem popo­str­čil do „Ces­ty k moci“, abych vyu­žil své neda­le­ko visí­cí lano k foce­ní. S men­ší dáv­kou drzos­ti jsem mu vnu­til i tro­chu jeté žlu­té tri­ko, kte­ré si vzal přes svo­je čer­né. Nena­dá­val a navíc se mu leze­ní moc líbi­lo.

Ronald Rei­chelt leze „Ces­tu k moci“ VIIIa na Kar­di­ná­la, Labák – Pra­vý břeh (text a foto: Stan­da Mitáč)

STĚNY UŽ JSOU IN

Tuhle zhru­ba 60metrovou ces­tu udě­lal zná­mý Karlhe­inz Gon­da už v roce 1949. Začneš kou­to­vou spá­rou a v mís­tě, kde skon­čí, tra­ver­zu­ješ dole­va do dru­hé spá­ry. Stě­no­vé mís­to se kdy­si Gon­do­vi jevi­lo jako klíč (nedi­vil bych se, kdy­by to lezl v pohor­kách) a jed­not­li­vé kro­ky nama­lo­val na papír jako návod k pře­le­zu. Dnes je situ­a­ce doce­la opač­ná – Rosa se tra­ver­zem pro­šla s napros­tou rych­los­tí a ele­gan­cí, kdež­to ve spá­rách si zabo­jo­va­la více. Ale nedá se říct, že by se tam nějak trá­pi­la nebo se zasek­la. Tahle hol­ka ze Sas­ka to na pís­ku fakt umí!

Rosa Win­del­band v kla­sic­ké „Ber­g­fin­ke­nweg“ VIIIb na Roko­ko­turm, Sas­ko (text a foto: Stan­da Mitáč)

PROCHÁZKA KOUŘOVKOU

„Z mých sou­ro­zen­ců spá­ry niko­ho nemi­nu­ly. Když jsme nechtě­li zůstat sami doma, tak nás rodi­če bra­li všu­de. Ve stě­nách nás čas­to nad­zved­li a pomoh­li nám, ale ve spá­rách nás tahat nechtě­li – tam by nás ako­rát odře­li. Tak­že jsme se tech­ni­ku muse­li nau­čit sami,“ vysvět­lu­je Andrej­ka, proč se v pukli­nách cítí jako doma a proč jí „Kou­řov­ka“ při­šla v porov­ná­ní s ostat­ní­mi sedma­mi Ska­lá­ku spíš leh­čí. Spo­leč­ně s par­ťač­kou Huč­kou si tuhle Smít­ko­vu kla­si­ku daly na naši prosbu, abychom ji moh­li zdo­ku­men­to­vat jakož­to dal­ší Pří­běh ces­ty.

Andrea Obroč­ní­ko­vá ve spá­ře „Kou­řov­ky“ VIIb, RP VIIIc na Dali­bor­ku, Ska­lák (text a foto: Stan­da Mitáč)

BEZ NEŠIKOVNÝCH RUKOU SÓLO

„Neši­kov­né ruce“ je ces­ta opře­ná legen­da­mi. Mno­ho zku­še­ných lez­ců si na ní vylá­ma­lo zuby. Leo Houl­ding ji pře­le­zl zřej­mě jako prv­ní, ale jeli­kož neu­měl dávat smyč­ky, tak k prv­ní­mu kru­hu, což je crux, vyle­zl sólo! Dále ces­tu pře­le­zl už jenom Cicvik a Mag­nusek. Když jsem se dozvě­děl, že se na ni chys­tá Dan­ny, nevá­hal jsem ani chvil­ku a domlu­vil foce­ní. Ces­ta je totiž nejen těž­ká a morá­lo­vá, ale také krás­ná. Dan­ny ces­tu pře­le­zl lad­ně a tak rych­le, že jsem sti­hl jen pár fotek a vypa­dá to, že jeho ruce asi neši­kov­né nebu­dou.

Dan­ny Men­šík a „Neši­kov­né ruce“ IXb, RP IXc na Šav­lov­nu, Ska­lák (text a foto: Jakub Frič)

PRCAS FOREVER

V sobo­tu jsme plá­no­va­li fotit na Por­ce­lá­no­vé stě­ně. Déšť nás vyhnal ze skal, tak to klaplo až v nedě­li. Půl jede­nác­tá sraz u cha­tič­ky a šlo se do skal. Pro zají­ma­vost Prca­sův set toho dne: „Dočas­né zrych­le­ní“ RP VIIc – TR (top rope) sle­ze­no dolů, „Pekel­ný rej“ RP VIIIc – TR sle­ze­no dolů, „Pekel­ný rej“ zno­vu do 30 met­rů kvů­li fotkám, „Rein­kar­na­ce“ VIIb RP – TR sle­ze­no dolů a RP „Tvá­ří v tvář“ VIIIc. Prav­dě­po­dob­ně taky sle­ze­no dolů, to už jsem nevi­děl… Až budeš sla­vit 65. naro­ze­ni­ny, zkus si na tuhle fot­ku vzpo­me­nout. Taky to zku­sím.

Jir­ka „Prcas“ Sla­vík leze „Pekel­ný rej“ VIIIc na Ďáblo­vu stě­nu, Labák – Levý břeh (text a foto: Stan­da Mitáč)

BITKA O PERSPEKTIVU

Tahle foto­gra­fie byla plá­no­va­ná. Z věže Her­na je dob­rý výhled na vrcho­lo­vou sku­pi­nu kolem dvo­ji­ce Sta­ros­to­vé a Sta­ros­ty. Na vrchol Her­ny je navíc snad­né vystou­pit. Viděl jsem ale, že z tro­chu vět­ší vzdá­le­nos­ti vle­vo je per­spek­ti­va lep­ší. Tam se roz­díl mezi Vel­kým Kon­še­lem a Sta­ros­tou pro­je­ví lépe. Malý vrchol byl však mno­hem obtíž­něj­ší a počet výstu­pů se pod­le vrcho­lo­vé kni­hy pohy­bo­val v jed­not­kách. Pro­to­že jsem na malou věž nechtěl lézt sám, vylez­li jsme tam den před­tím a necha­li lano viset ve sla­ně­ní. Dal­ší den jsem po něm vyjü­ma­ro­val a vyfo­til Tobi­a­se.

Sebas­ti­an Wolf stou­pá „Údol­ní hra­nou“ VIIb na Ště­pán­skou koru­nu, Adr­špach (text a foto: Hel­mut Schul­ze)

VYZKOUŠET JINÝ SPORT

„Jsem rád, že jsi mě bral, jak jsi mě bral. V tý širo­či­ně jsem se sna­žil, co to šlo, i když jsem stál na mís­tě…“ sklá­něl Lukáš Čer­ný poklo­ny Voj­to­vi Při­by­lo­vi, kte­rý ho vzal na jed­nu epes­ní pro­jížď­ku dlou­hý­mi spá­ra­mi adr­špaš­ské Rad­ni­ce. Na dru­hém kon­ci lana se padat dá, ale na prv­ním to tady pod kru­hem nepři­chá­zí v úva­hu. Voj­ta má však v Ádru nale­ze­no a doká­že odhad­nout, co si může dovo­lit. Mimo­cho­dem, rok po vydá­ní naše­ho Pří­bě­hu ces­ty si „Těž­ké oko­vy“ vylez­la také Anič­ka Šebes­tí­ko­vá. Respekt obě­ma.

Voj­ta Při­byl leze „Těž­ké oko­vy“ ! VIIIb na Rad­ni­ci, Adr­špach (text a foto: Stan­da Mitáč)

VÁNOČNÍ POLET DO SMYČKY

Toto zim­ní ráno bylo asi ‑10 stup­ňů Cel­sia. Vlast­ně jsme měli být tři: dva horo­lez­ci a já, kte­rý jsem fotil. Jeden z bor­ců ale na posled­ní chví­li odmí­tl, a tak musel Richard vylézt tohle VIIb se samo­jiš­tě­ním – pro­to ta zavě­še­ná mod­rá taš­ka ve stě­ně. Na vrcho­lu Wehl­na­del leže­la spous­ta sně­hu. Když Richard vylé­zal na vršek, tak mu smek­la noha a během své­ho pádu vytr­hl smyč­ku. Naštěs­tí pod ní byla ješ­tě jed­na. Kaž­do­pád­ně jsme se pak shod­li, že naše úsi­lí za výsled­nou fot­ku stá­lo.

Richard Wet­zel a zim­ní „Die­t­ri­chweg“ VIIb na Wehl­na­del, Sas­ko (text a foto: Alex Hanic­ke)

____________________