„Písek 2020“ (VYPRODÁNO)

DOOPRAVDY VERTIKÁLNÍ KALENDÁŘ

Blíží se zima a to pískař nerad slyší. Do vysněné cesty se zase neodvážil, Ádr začíná špatně schnout a za chvíli mu zavřou Hrubici… Po práci tma. Měl by hledat útěchu v literatuře? Ani ne – všechny knížky o skalách už zná nazpaměť…

Jak toho závisláka během citlivého období trochu rozveselit?
Zkus to pískařským kalendářem pro rok 2020 a chybu určitě neuděláš.

Pokud jsi sám milovník/milovnice lezení na písku a bojíš se, že ti obrázky věží Ráje, Ádru nebo Saska nikdo nenadělí, tak se ozvi a jeden kousek bude tvůj. Dobré bude udělat to brzy – kalendářů není nekonečno a pravděpodobně zmizí stejně rychle jako zapomenutá expreska v kruhu…

Změna je život, a tak jsme se letos rozhodli zvolit vertikální formát. Snad ti tím neuděláme paseku na nástěnce. Přivítali jsme také nové autory – březnovou fotku v něm má Uwe Daniel (dokumentarista Meisterwegů) a titulkou nás posadil na zadek Thomas Pöschmann, zkušený krajinář, jemuž se před objektivem naskytla lezecká momentka na věži Brosinnadel. Vynikající špeky dodal také Jakub Frič a o grafickou podobu kalendáře (včetně kresbiček pro poslední stranu) se postarala kolegyně Eva Janatová z rakouského exilu.

JAK HO ZÍSKAT?

Pokud si chceš (nebo někomu) kalendář pořídit, napiš prosím do mailu odkud jsi a kolik chceš zaplatit. Pak domluvíme místo předání: [email protected]

Tak jako loni, cenu si můžeš vybrat:
1. Pokud šetříš a eMontanu nečteš, bude tvůj za lidových (studentských) 350 Kč.
2. Když zaplatíš 550 Kč, přispěješ tím zároveň na fungování redakce eMontany v roce 2020 (původní články/rozhovory, fotky, videa…), dostaneš novou červenou „dálničku“ na auto a tvoje jméno uvedeme mezi přispěvateli.

Platí se dopředu přes účet, instrukce ti pošleme mailem.

Kalendář bude mít tato VÝDEJNÍ MÍSTA:
(Napiš nám ideálně do prvního mailu, kde se ti vyzvednutí hodí nejvíc.)

Praha, Levý břeh – lezecká stěna Smíchoff (Křížová 6)
Praha, Pravý břeh – obchod Namche (Heydukova 1589/6)
Praha, Pravý břeh – Sherpafest 14. 12., tam ho i pokřtíme (kino Aero)
Trutnov – sport Mates (Svatojánské náměstí 47)
Brno – prodejna Hanibal (Orlí ulice 612/20)
Liberec – stěna Šutr (Hrazená ulice 470)

PROSBA: Moc nám pomůžeš, pokud se pro kalendář na nabízená místa dostavíš osobně, nebo budeš někoho delegovat. S poštou nás prosím netrap – balit kalendáře je piplačka a raději půjdeme v zimě běžkovat než stát frontu na poště… Pokud však bydlíš na hřebenech Beskyd, v šumavském srubu nebo kolem Košic/Michalovců, necháme se přemluvit a kalendář ti do odříznutých hvozdů pošleme (na tvé náklady).

Kdy bude?
K dostání na výdejních místech by měl být od začátku listopadu (budeme tě informovat mailem) a vydrží tam do konce ledna.

Jak je velký?
Jako ten minulý, jen o 90 stupňů otočený. Kalendář má rozměr A3 plus, konkrétně 31,5 x 44,5 cm.

Jaký je na omak?
Tiskneme ho na křídový papír v matné variantě. Tak jako v minulých letech věříme poctivé práci studia Point4me Brno.

Hodí se do každé domácnosti?
Úplně nejvíc!

SEZNAM SE S FOTKAMI

PŘEZIMUJÍCÍ PTÁCI

Jsou zážitky, které se ti do paměti vryjí velmi lehce. Například si vzpomínám na lovení „hore zdarů“ při úplně vysněném zimním počasí. Pohled dosahoval až k zasněženým Schrammsteinům. Blízká věž Hunskirche vypadala v zimních šatech také pohádkově. Odměna za úsilí a překonání mrazu byla pak otevření vrcholové knížky a napsání věty: „Jmenovat se pták ještě neznamená umět létat.“ (Vogel znamená německy pták, pozn. red.) Větu jsme doplnili vedle jmen lezců, aby metaforicky popsala naše podmínky výstupu.

Manfred Vogel leze „Alter Weg“ III na Gohrischscheibe, Gebiet der Steine, Sasko (text a foto: Mike Jaeger)

OSMÝ DIV SVĚTA

Alešákovi spolulezci to mívají těžké. Tentokrát s ním poprvé vyrazil Standa Kadlec. Domluvili se přes facebook. „Na rozpink dáme něco lehčího,“ navrhl Alešák. Vybral VIIIb od Hasseho a Arnolda – přísné zelené rajbasy, do deseti přelezů… Chudák Standa se tím protrápil a v závěrečné kolmici ulomil důležitý zobáček. Pak Alešák vyrazil bojovat do „Monologu“ od Hudečka. Po několika pádech cestě neudělal dobrou reklamu, takže jistič už se rozhodl nelézt. Stejně přišla tma. „Pokud se mnou ještě někdy vyrazí, bude to osmý div světa,“ pronesl nahoře Alešák. K údivu nás obou však Standa překvapil.

Alešák Procházka v cestě „Monolog“ IXb na Bundesfels, Pfaffenstein, Sasko (text a foto: Standa Mitáč)

ZKOUŠKA DOSPĚLOSTI

Frienstein, v jehož jeskyních se kdysi usídlili loupežníci, znamená pro lezce hlavně dvě klasické cesty: „Königshangel“ – ten kdysi celosvětově otevřel IX. výkonnostní stupeň a „Rübezahlstiege“ od Herberta Richtera – cesta pro lezce, kteří se domnívají, že jsou psychicky nad věcí. Najdeš tu ale i poklad, o kterém nemá většina lezecké populace ani páru. O cestě „Klotzriss“ z roku 1986 se posledních pár let šušká jako o velké spárařské zkoušce dospělosti… Nebudu prozrazovat, jestli ten den Frank odmaturoval nebo ne.

Frank Wehner leze „Klotzriß“ VIIIc na Frienstein, Sasko (text a foto: Uwe Daniel)

PRACHOBYČEJNÝ LET

Než jsme se vydali natáčet cestu „Prstomlejn“ na Klokočkách, zavolali jsme s Vítkem Lachmanem z parkoviště Špekovi, abychom se o cestě něco dozvěděli. Pověděl nám třeba, že smyčky do spáry nad druhý kruh jdou, ale jak je ostrá, tak se mu při pádu všechny přeřízly… „Vy jste ještě mladý a nadějný, vy to dáte. Vítek leze jiný kotle, tohle je jen prachvobyčejný IXc,“ zakončil telefonát Špek. Celkem nás pobavil. „To jo, to jsem tady lezl – pár vobyčejnejch vosmiček od Špeka! Móóc pěkný,“ vzpomínal Vítek na „vobyčejný“ cesty, co generují neobyčejný zážitky…

Vítek Lachman letí v „Prstomlejnu“ IXc na masiv Amerika, Klokočí, Český ráj (text a foto: Standa Mitáč)

KŘEHKÁ CHVÍLE

Toto je asi nejhezčí pohled na věž, jaký se v Příhrazských skalách dá najít, a na tuto fotku jsem dlouho myslel. Cesta „Porzelan Wand“ na věž Sloup není taková populárka jako klasika vedle a leze tak jednou za rok, takže možností k focení moc není… Největší zážitek pro mě byl ale vylézt sólo s foťákem přes rameno na vedlejší Polední kameny, ze kterých jsem snímek pořídil. Myslel jsem si, že dvojku musím přece vyběhnout. No, není dvojka jako dvojka.

Honza Toman leze „Porzelan Wand“ VIIIc na Sloup, Příhrazy, Český Ráj (text a foto: Jakub Frič)

ODŠŤAVŇOVAČ SPORTOVKÁŘŮ

„Ta tupá hrana nad třetím kruhem už překvapila kdejakého sportovního lezce,“ zmiňoval se o cestě „Dominante“ její autor Bernd Arnold. U třetího totiž znenadání zmizí chyty a začne ladění. Sám jsem tam viděl spadnout Matta Cooka z Británe, který má vylezené 8b+. Na fotce hranu zkouší výborný bouldrista Kuba Skočdopole. Pár vteřin po zmáčknutí spouště také letěl, ale nakonec se prolevitoval ke knížce. Vsadím se, že ve francouzském 6c, které zhruba odpovídá saské devítce, oba kluci už nějaký ten rok nezaváhali.

Jakub Skočdopole na hraně cesty „Dominante“ IXa na Domkanzel, Sasko (text a foto: Standa Mitáč)

ZACHYCEN VE STROUHANCE

Jára Karel je výborný sportovní pískař a kamarád, se kterým jsem začínal kolem šestnácti lézt. Nemá rád spáry a lezení po smyčkách – do Saska jsem ho vytáhl jen jednou a nezvolil tehdy nejlepší cestu na seznámení. Jára si raději vybere nějakou dobře odjištěnou desítku po lištách. Asi ironií osudu se do kalendáře dostala fotka z Kokořínska, která Járu zachycuje bez maglajzu, nad smyčkami a ještě k tomu v drolivém spárokoutě… Asi proto, že šaty dělají člověka. A tyhle retro-legíny při vybírání u holek zabraly.

Jára Karel v „Pravé spáře“ VI na druhé patro Vyhlídky, Rač, Kokořínsko (text a foto: Standa Mitáč)

LÁSKA NA HRANĚ

„Hrana pádů.“ Ještě než jsem poprvé vyrazil do Ádru, tak jsem o té cestě zaslechl jakožto „o jediné, kterou tam dokážou vylézt i lezci z Labáku.“ Zbystřil jsem. Když jsem pak jednoho večera viděl, jak do ní nastupují neznámí lezci, vypadala až myticky. Tichá, čekající. Dál se mi vybavuje šmrdlání levé nohy a snaha dostat ji co nejvýš k pasu, když už člověk leští solivý vrchol věže a nejraději by se chytl knížky – pokud by na ni dosáhl. Je to pro mě srdcový rajbas. Zvlášť teď, když jsem měl to štěstí popovídat si v září 2019 s autorem cesty Karlem „Kokšou“ Hauschkem.

Neznámý lezec v „Hraně pádů“ VIIIb na Gilotinu, Adršpach (text a foto: Standa Mitáč)

DEN DIVOŽENKY

Anča tuhle cestu nikdy nelezla a přesto se rozhodla, že to riskne a zkusí ji na kameru. A to „Slunovrat“ od Herberta Richtera provází pověst tvrdé chlapské spáry… Shodou okolností tou dobou (léto 2019) vylezla Klára Kolouchová jako první Češka na K2 – zafixovanou cestou od šerpovacích týmů a s kyslíkem. V Adršpachu, stranou mediálního zájmu, se širočinou s odlezy probila mladá studentka původem z Českých Budějovic… Bez připraveného lana nad sebou a bez kyslíku – přeneseně bez magnézia. Pokud tušíš, kdo je pro mě opravdovou hrdinkou toho léta, máš pravdu.

Anča Šebestíková leze širočinu „Slunovrat“ VIIc na Starostu, Adršpach (text a foto: Standa Mitáč)

ROZPEČENÉ POPRUHY

Když se Špek v cestě „Těžký teplo“ zavrtal, uvázal jsem lano za strom, aby případně nespadl až na zem, a stihl ještě vyběhnout na vedlejší masiv a udělat tuto fotku. Cestu jsem si dokonce ještě od kruhu vylezl na vršek. Lezli jsme ji v červenci roku 2016. A jaký je původ názvu? Špek si nechal batoh na sluníčku, a když ho potom rozpálený bral na záda, zdál se mu mnohem těžší. Z toho usoudil, že batoh zahřívaním težkne, proto prvovýstup pojmenoval „Těžký teplo“.

Špek Slanina vytváří cestu „Těžký teplo“ VIIc na Dino, Český ráj (text a foto: Jakub Frič)

APOLLÓN VE VLASECH

O fotku ze Smrtky mě poprosil kamarád Kuba Trylč, který spolupracoval na vydání nového německého průvodce na Obrvégry v Lužických horách. Ani jsem nedoufal, že z této cesty udělám nějakou pěknou fotku. Ve skalách bylo už trochu temno, ale Romča Mišnerová z Liberce přeci jenom do cesty vlezla. Apollón stál také při nás a na okamžik posvítil jemným světlem, které rozzářilo její zrzavé vlasy a fotka byla na světě. Řekl bych, že takhle z nadhledu širokoúhlým objektivem vypadá ta trojka i trochu těžší.

Romana Mišnerová a „Normální cesta“ III na Smrtku, Obrvégry, Lužické hory (text a foto: Jakub Frič)

ŠIKMÁ ČÍNSKÁ VĚŽ

Jsou lezci, kteří nemají rádi umělé stěny. Jednoduše milují dobrodružství venku v přírodě, propadají lezení na písku… A někteří to praktikují také v zimě. Výstup, který ti v létě nečiní žádný problém, se však v mrazivých podmínkách stává velkou výzvou. Chlad se rozprostírá nad přírodou a všechny účastníky pálí prsty – ať už ze zaprášených chytů nebo zmrzlého jistítka. Les a stěny jsou pokryty a očištěny jednou dlouhou bílou linkou… Když se poštěstí, občas do ní zasvítí světlé sluneční paprsky…

Axel Bruchholz v „Schulterriss“ V na Chinesischer Turm, Bielatal (text a foto: Mike Jaeger)

__________

To je všechno. Pokud chceš kalendářem udělat radost rodině, kamarádům nebo sobě, ozvi se na [email protected] a domluvíme se, jak to provedeme.