„Písek 2020“ (VYPRODÁNO)

DOOPRAVDY VERTIKÁLNÍ KALENDÁŘ

Blí­ží se zima a to pís­kař nerad sly­ší. Do vysně­né ces­ty se zase neod­vá­žil, Ádr začí­ná špat­ně schnout a za chví­li mu zavřou Hru­bi­ci… Po prá­ci tma. Měl by hle­dat útě­chu v lite­ra­tu­ře? Ani ne – všech­ny kníž­ky o ska­lách už zná nazpa­měť…

Jak toho závislá­ka během cit­li­vé­ho obdo­bí tro­chu roz­ve­se­lit?
Zkus to pís­kař­ským kalen­dá­řem pro rok 2020 a chy­bu urči­tě neu­dě­láš.

Pokud jsi sám milovník/milovnice leze­ní na pís­ku a bojíš se, že ti obráz­ky věží Ráje, Ádru nebo Sas­ka nikdo nena­dě­lí, tak se ozvi a jeden kou­sek bude tvůj. Dob­ré bude udě­lat to brzy – kalen­dá­řů není neko­neč­no a prav­dě­po­dob­ně zmi­zí stej­ně rych­le jako zapo­me­nu­tá expreska v kru­hu…

Změ­na je život, a tak jsme se letos roz­hod­li zvo­lit ver­ti­kál­ní for­mát. Snad ti tím neu­dě­lá­me paseku na nástěn­ce. Při­ví­ta­li jsme také nové auto­ry – břez­no­vou fot­ku v něm má Uwe Daniel (doku­men­ta­ris­ta Meis­terwegů) a titul­kou nás posa­dil na zadek Tho­mas Pöschmann, zku­še­ný kra­ji­nář, jemuž se před objek­ti­vem naskyt­la lezec­ká moment­ka na věži Bro­sin­na­del. Vyni­ka­jí­cí špe­ky dodal také Jakub Frič a o gra­fic­kou podo­bu kalen­dá­ře (včet­ně kresbi­ček pro posled­ní stra­nu) se posta­ra­la kole­gy­ně Eva Jana­to­vá z rakous­ké­ho exi­lu.

JAK HO ZÍSKAT?

Pokud si chceš (nebo něko­mu) kalen­dář poří­dit, napiš pro­sím do mai­lu odkud jsi a kolik chceš zapla­tit. Pak domlu­ví­me mís­to pře­dá­ní: [email protected]

Tak jako loni, cenu si můžeš vybrat:
1. Pokud šet­říš a eMon­ta­nu nečteš, bude tvůj za lido­vých (stu­dent­ských) 350 Kč.
2. Když zapla­tíš 550 Kč, při­spě­ješ tím záro­veň na fun­go­vá­ní redak­ce eMon­ta­ny v roce 2020 (původ­ní články/rozhovory, fot­ky, videa…), dosta­neš novou čer­ve­nou „dál­nič­ku“ na auto a tvo­je jmé­no uve­de­me mezi při­spě­va­te­li.

Pla­tí se dopře­du přes účet, instruk­ce ti pošle­me mai­lem.

Kalen­dář bude mít tato VÝDEJNÍ MÍSTA:
(Napiš nám ide­ál­ně do prv­ní­ho mai­lu, kde se ti vyzved­nu­tí hodí nej­víc.)

Pra­ha, Levý břeh – lezec­ká stě­na Smí­cho­ff (Kří­žo­vá 6)
Pra­ha, Pra­vý břeh – obchod Namche (Hey­du­ko­va 1589/6)
Pra­ha, Pra­vý břeh – Sher­pa­fest 14. 12., tam ho i pokřtí­me (kino Aero)
Trut­nov – sport Mates (Sva­to­ján­ské náměs­tí 47)
Brno – pro­dej­na Hani­bal (Orlí uli­ce 612/20)
Libe­rec – stě­na Šutr (Hra­ze­ná uli­ce 470)

PROSBA: Moc nám pomů­žeš, pokud se pro kalen­dář na nabí­ze­ná mís­ta dosta­víš osob­ně, nebo budeš něko­ho dele­go­vat. S poš­tou nás pro­sím netrap – balit kalen­dá­ře je piplač­ka a radě­ji půjde­me v zimě běž­ko­vat než stát fron­tu na poš­tě… Pokud však byd­líš na hře­be­nech Bes­kyd, v šumav­ském sru­bu nebo kolem Košic/Michalovců, nechá­me se pře­mlu­vit a kalen­dář ti do odříz­nu­tých hvoz­dů pošle­me (na tvé nákla­dy).

Kdy bude?
K dostá­ní na výdej­ních mís­tech by měl být od začát­ku lis­to­pa­du (bude­me tě infor­mo­vat mai­lem) a vydr­ží tam do kon­ce led­na.

Jak je vel­ký?
Jako ten minu­lý, jen o 90 stup­ňů oto­če­ný. Kalen­dář má roz­měr A3 plus, kon­krét­ně 31,5 x 44,5 cm.

Jaký je na omak?
Tisk­ne­me ho na kří­do­vý papír v mat­né vari­an­tě. Tak jako v minu­lých letech věří­me pocti­vé prá­ci stu­dia Point4me Brno.

Hodí se do kaž­dé domác­nos­ti?
Úpl­ně nej­víc!

SEZNAM SE S FOTKAMI

PŘEZIMUJÍCÍ PTÁCI

Jsou zážit­ky, kte­ré se ti do pamě­ti vry­jí vel­mi lehce. Napří­klad si vzpo­mí­nám na love­ní „hore zda­rů“ při úpl­ně vysně­ném zim­ním poča­sí. Pohled dosa­ho­val až k zasně­že­ným Schra­mm­stei­nům. Blíz­ká věž Hun­ski­rche vypa­da­la v zim­ních šatech také pohád­ko­vě. Odmě­na za úsi­lí a pře­ko­ná­ní mra­zu byla pak ote­vře­ní vrcho­lo­vé kníž­ky a napsá­ní věty: „Jme­no­vat se pták ješ­tě nezna­me­ná umět létat.“ (Vogel zna­me­ná němec­ky pták, pozn. red.) Větu jsme dopl­ni­li ved­le jmen lez­ců, aby meta­fo­ric­ky popsa­la naše pod­mín­ky výstu­pu.

Man­fred Vogel leze „Alter Weg“ III na Gohrischs­che­i­be, Gebi­et der Stei­ne, Sas­ko (text a foto: Mike Jae­ger)

OSMÝ DIV SVĚTA

Alešá­ko­vi spo­lu­lez­ci to míva­jí těž­ké. Ten­to­krát s ním popr­vé vyra­zil Stan­da Kadlec. Domlu­vi­li se přes face­book. „Na roz­pink dáme něco leh­čí­ho,“ navr­hl Alešák. Vybral VIIIb od Has­se­ho a Arnol­da – přís­né zele­né raj­ba­sy, do dese­ti pře­le­zů… Chudák Stan­da se tím pro­trá­pil a v závě­reč­né kol­mi­ci ulo­mil důle­ži­tý zobá­ček. Pak Alešák vyra­zil bojo­vat do „Mono­lo­gu“ od Hudeč­ka. Po něko­li­ka pádech ces­tě neu­dě­lal dobrou rekla­mu, tak­že jis­tič už se roz­ho­dl nelézt. Stej­ně při­šla tma. „Pokud se mnou ješ­tě někdy vyra­zí, bude to osmý div svě­ta,“ pro­ne­sl naho­ře Alešák. K údi­vu nás obou však Stan­da pře­kva­pil.

Alešák Pro­cház­ka v ces­tě „Mono­log“ IXb na Bun­des­fels, Pfa­f­fen­stein, Sas­ko (text a foto: Stan­da Mitáč)

ZKOUŠKA DOSPĚLOSTI

Fri­en­stein, v jehož jes­ky­ních se kdy­si usíd­li­li lou­pež­ní­ci, zna­me­ná pro lez­ce hlav­ně dvě kla­sic­ké ces­ty: „Köni­gshan­gel“ – ten kdy­si celo­svě­to­vě ote­vřel IX. výkon­nost­ní stu­peň a „Rübez­a­hl­stie­ge“ od Her­ber­ta Rich­te­ra – ces­ta pro lez­ce, kte­ří se domní­va­jí, že jsou psy­chic­ky nad věcí. Najdeš tu ale i poklad, o kte­rém nemá vět­ši­na lezec­ké popu­la­ce ani páru. O ces­tě „Klo­t­zriss“ z roku 1986 se posled­ních pár let šušká jako o vel­ké spá­rař­ské zkouš­ce dospě­los­ti… Nebu­du pro­zra­zo­vat, jest­li ten den Frank odma­tu­ro­val nebo ne.

Frank Weh­ner leze „Klo­t­zriß“ VIIIc na Fri­en­stein, Sas­ko (text a foto: Uwe Daniel)

PRACHOBYČEJNÝ LET

Než jsme se vyda­li natá­čet ces­tu „Prs­tomlejn“ na Klo­koč­kách, zavo­la­li jsme s Vít­kem Lachma­nem z par­ko­viš­tě Špe­ko­vi, abychom se o ces­tě něco dozvě­dě­li. Pově­děl nám tře­ba, že smyč­ky do spá­ry nad dru­hý kruh jdou, ale jak je ost­rá, tak se mu při pádu všech­ny pře­říz­ly… „Vy jste ješ­tě mla­dý a naděj­ný, vy to dáte. Vítek leze jiný kot­le, tohle je jen pra­chvo­by­čej­ný IXc,“ zakon­čil tele­fo­nát Špek. Cel­kem nás poba­vil. „To jo, to jsem tady lezl – pár voby­čej­ne­jch vos­mi­ček od Špe­ka! Móóc pěk­ný,“ vzpo­mí­nal Vítek na „voby­čej­ný“ ces­ty, co gene­ru­jí neo­by­čej­ný zážit­ky…

Vítek Lachman letí v „Prs­tomlej­nu“ IXc na masiv Ame­ri­ka, Klo­ko­čí, Čes­ký ráj (text a foto: Stan­da Mitáč)

KŘEHKÁ CHVÍLE

Toto je asi nej­hez­čí pohled na věž, jaký se v Pří­hraz­ských ska­lách dá najít, a na tuto fot­ku jsem dlou­ho mys­lel. Ces­ta „Por­ze­lan Wand“ na věž Sloup není tako­vá popu­lár­ka jako kla­si­ka ved­le a leze tak jed­nou za rok, tak­že mož­nos­tí k foce­ní moc není… Nej­vět­ší záži­tek pro mě byl ale vylézt sólo s foťá­kem přes rame­no na ved­lej­ší Poled­ní kame­ny, ze kte­rých jsem sní­mek poří­dil. Mys­lel jsem si, že dvoj­ku musím pře­ce vyběh­nout. No, není dvoj­ka jako dvoj­ka.

Hon­za Toman leze „Por­ze­lan Wand“ VIIIc na Sloup, Pří­hra­zy, Čes­ký Ráj (text a foto: Jakub Frič)

ODŠŤAVŇOVAČ SPORTOVKÁŘŮ

„Ta tupá hra­na nad tře­tím kru­hem už pře­kva­pi­la kdeja­ké­ho spor­tov­ní­ho lez­ce,“ zmi­ňo­val se o ces­tě „Domi­nan­te“ její autor Bernd Arnold. U tře­tí­ho totiž zne­na­dá­ní zmi­zí chy­ty a začne ladě­ní. Sám jsem tam viděl spad­nout Mat­ta Coo­ka z Bri­tá­ne, kte­rý má vyle­ze­né 8b+. Na fot­ce hra­nu zkou­ší výbor­ný boul­dris­ta Kuba Sko­č­do­po­le. Pár vte­řin po zmáčk­nu­tí spouš­tě také letěl, ale nako­nec se pro­le­vi­to­val ke kníž­ce. Vsa­dím se, že ve fran­couz­ském 6c, kte­ré zhru­ba odpo­ví­dá sas­ké devít­ce, oba klu­ci už něja­ký ten rok neza­vá­ha­li.

Jakub Sko­č­do­po­le na hra­ně ces­ty „Domi­nan­te“ IXa na Dom­kan­zel, Sas­ko (text a foto: Stan­da Mitáč)

ZACHYCEN VE STROUHANCE

Jára Karel je výbor­ný spor­tov­ní pís­kař a kama­rád, se kte­rým jsem začí­nal kolem šest­nác­ti lézt. Nemá rád spá­ry a leze­ní po smyč­kách – do Sas­ka jsem ho vytá­hl jen jed­nou a nezvo­lil teh­dy nej­lep­ší ces­tu na sezná­me­ní. Jára si radě­ji vybe­re něja­kou dob­ře odjiš­tě­nou desít­ku po lištách. Asi iro­nií osu­du se do kalen­dá­ře dosta­la fot­ka z Koko­řín­ska, kte­rá Járu zachy­cu­je bez maglaj­zu, nad smyč­ka­mi a ješ­tě k tomu v dro­li­vém spá­ro­kou­tě… Asi pro­to, že šaty děla­jí člo­vě­ka. A tyhle retro-legí­ny při vybí­rá­ní u holek zabra­ly.

Jára Karel v „Pra­vé spá­ře“ VI na dru­hé patro Vyhlíd­ky, Rač, Koko­řín­sko (text a foto: Stan­da Mitáč)

LÁSKA NA HRANĚ

„Hra­na pádů.“ Ješ­tě než jsem popr­vé vyra­zil do Ádru, tak jsem o té ces­tě zasle­chl jakož­to „o jedi­né, kte­rou tam doká­žou vylézt i lez­ci z Labá­ku.“ Zbyst­řil jsem. Když jsem pak jed­no­ho veče­ra viděl, jak do ní nastu­pu­jí nezná­mí lez­ci, vypa­da­la až mytic­ky. Tichá, čeka­jí­cí. Dál se mi vyba­vu­je šmr­dlá­ní levé nohy a sna­ha dostat ji co nej­výš k pasu, když už člo­věk leští soli­vý vrchol věže a nej­ra­dě­ji by se chy­tl kníž­ky – pokud by na ni dosá­hl. Je to pro mě srd­co­vý raj­bas. Zvlášť teď, když jsem měl to štěs­tí popo­ví­dat si v září 2019 s auto­rem ces­ty Kar­lem „Kok­šou“ Hauschkem.

Nezná­mý lezec v „Hra­ně pádů“ VIIIb na Gilo­ti­nu, Adr­špach (text a foto: Stan­da Mitáč)

DEN DIVOŽENKY

Anča tuhle ces­tu nikdy nelez­la a přes­to se roz­hod­la, že to risk­ne a zku­sí ji na kame­ru. A to „Slu­no­vrat“ od Her­ber­ta Rich­te­ra pro­vá­zí pověst tvr­dé chlap­ské spá­ry… Sho­dou okol­nos­tí tou dobou (léto 2019) vylez­la Klá­ra Kolou­cho­vá jako prv­ní Češ­ka na K2 – zafi­xo­va­nou ces­tou od šer­po­va­cích týmů a s kys­lí­kem. V Adr­špa­chu, stra­nou medi­ál­ní­ho zájmu, se širo­či­nou s odle­zy pro­bi­la mla­dá stu­dent­ka půvo­dem z Čes­kých Budě­jo­vic… Bez při­pra­ve­né­ho lana nad sebou a bez kys­lí­ku – pře­ne­se­ně bez mag­né­zia. Pokud tušíš, kdo je pro mě oprav­do­vou hrdin­kou toho léta, máš prav­du.

Anča Šebes­tí­ko­vá leze širo­či­nu „Slu­no­vrat“ VIIc na Sta­ros­tu, Adr­špach (text a foto: Stan­da Mitáč)

ROZPEČENÉ POPRUHY

Když se Špek v ces­tě „Těž­ký tep­lo“ zavr­tal, uvá­zal jsem lano za strom, aby pří­pad­ně nespa­dl až na zem, a sti­hl ješ­tě vyběh­nout na ved­lej­ší masiv a udě­lat tuto fot­ku. Ces­tu jsem si dokon­ce ješ­tě od kru­hu vyle­zl na vršek. Lez­li jsme ji v čer­ven­ci roku 2016. A jaký je původ názvu? Špek si nechal batoh na slu­níč­ku, a když ho potom roz­pá­le­ný bral na záda, zdál se mu mno­hem těž­ší. Z toho usou­dil, že batoh zahří­va­ním težk­ne, pro­to prvo­vý­stup pojme­no­val „Těž­ký tep­lo“.

Špek Sla­ni­na vytvá­ří ces­tu „Těž­ký tep­lo“ VIIc na Dino, Čes­ký ráj (text a foto: Jakub Frič)

APOLLÓN VE VLASECH

O fot­ku ze Smrt­ky mě poprosil kama­rád Kuba Trylč, kte­rý spo­lu­pra­co­val na vydá­ní nové­ho němec­ké­ho prů­vod­ce na Obr­vé­g­ry v Lužic­kých horách. Ani jsem nedou­fal, že z této ces­ty udě­lám něja­kou pěk­nou fot­ku. Ve ska­lách bylo už tro­chu tem­no, ale Rom­ča Miš­ne­ro­vá z Liber­ce pře­ci jenom do ces­ty vlez­la. Apollón stál také při nás a na oka­mžik posví­til jem­ným svět­lem, kte­ré roz­zá­ři­lo její zrza­vé vla­sy a fot­ka byla na svě­tě. Řekl bych, že takhle z nad­hle­du širo­ko­úh­lým objek­ti­vem vypa­dá ta troj­ka i tro­chu těž­ší.

Roma­na Miš­ne­ro­vá a „Nor­mál­ní ces­ta“ III na Smrt­ku, Obr­vé­g­ry, Lužic­ké hory (text a foto: Jakub Frič)

ŠIKMÁ ČÍNSKÁ VĚŽ

Jsou lez­ci, kte­ří nema­jí rádi umě­lé stě­ny. Jed­no­du­še milu­jí dob­ro­druž­ství ven­ku v pří­ro­dě, pro­pa­da­jí leze­ní na pís­ku… A někte­ří to prak­ti­ku­jí také v zimě. Výstup, kte­rý ti v létě neči­ní žád­ný pro­blém, se však v mra­zi­vých pod­mín­kách stá­vá vel­kou výzvou. Chlad se roz­pro­stí­rá nad pří­ro­dou a všech­ny účast­ní­ky pálí prs­ty – ať už ze zaprá­še­ných chy­tů nebo zmrz­lé­ho jis­tít­ka. Les a stě­ny jsou pokry­ty a očiš­tě­ny jed­nou dlou­hou bílou lin­kou… Když se poštěs­tí, občas do ní zasví­tí svět­lé slu­neč­ní paprsky…

Axel Bru­chholz v „Schul­terriss“ V na Chi­ne­sischer Turm, Bie­la­tal (text a foto: Mike Jae­ger)

__________

To je všech­no. Pokud chceš kalen­dá­řem udě­lat radost rodi­ně, kama­rá­dům nebo sobě, ozvi se na [email protected] a domlu­ví­me se, jak to pro­ve­de­me.