Obě cesty nemají na první pohled moc společného: vápno vs. žula, sport vs. trad, vysekané lišty vs. spára… Ale to nevadí. Tyhle dva podzimní přelezy nás v redakci zaujaly natolik, že jsme se k nim rozhodli trochu vrátit.

První se povedl slovinské lezkyni Janje Garnbret koncem října v Arcu, kdy se po cestě ze závodů Rock Master stavila ještě na skalkách a ukořistila 8c+ na FLASH (více info tady, pozn. red.). Vzhledem k tomu, že cesta se občas zapisuje i s lomítkem 8c+/9a, jedná se o jeden z nejtěžších FLASH přelezů v historii ženského sportovního lezení. Cesta se jmenuje Pure Dreaming. A Vladek Zumr, který Janju u přelezu fotil, dodává: „Její limit to nebyl ani zdaleka. A to je na tom to nejzajímavější.“

O komentář jsme poprosili Adama Ondru, který je autorem téhle linky. Zajímalo nás, zda by cestu trochu popsal včetně její historie… Co si myslí o obtížnosti (plus porovnání s OS přelezem Ultimate Sacrifice 8c+ od Laury Rogory) a jaké cesty by Janje doporučil na onsight.

PURE DREAMING

Adam: „Cestu navrtal Alfredo Webber někdy v půlce minulého desetiletí. První půlka cesty je společná s Reinis Vibes (kde je pár zpevněných chytů a možná něco málo přiseklého) a pak jde rovně, trošku lehčím přírodním lezením pod hladkou střechu, kde je většina chytů umělých, a pak už nad hranou snadno ke slaňáku. Cesta, co se týče kvality, není žádné terno, a bohužel vyvrací všeobecné přesvědčení, že dnes už se moc neseká. Ale jinak je to celkem hitovka – důvodem je asi to, že je snadno přístupná, často v dobré podmínce a celkem snadno se v ní dají zúročit schopnosti z umělé stěny.

Cesta byla otevřeným projektem a se Stefanem Ghisolfim jsme ji vylezli mírně jinou metodou ve střeše a z nějakého důvodu jsme neměnili nohy v dobrém koleni pod stropem. Tak jsme dali 9a, ale dnes je asi spíš konsenzus 8c+ a retrospektivně si to myslím také. (V nějakých jiných kombinacích jsem ten boulder od té doby párkrát lezl).

Dávat cestě dvě obtížnosti, 8c+ s nákoleníkem nebo 9a bez nákoleníku, je nesmysl, to koleno funguje dobře i bez něj, jen to děsně bolí. Ale když máš pořádný mozol na stehně, tak to ani nemusí bolet. 

Co se týče Janji, tak je v neuvěřitelné formě a fyzicky, to co předvedla, je asi blíž k 9a než 8c+ (vynechání kolena, nepříliš dobré nastudování cesty). A určitě se máme na co těšit v budoucnu. 

Jestli je to nejtěžší ženský flash – to asi určitě, ale onsight Laury Rogory je za mě hodnotnější výkon. Cesty v optimalizovaných betách jsou asi relativně podobně těžké. A onsight je víc než flash. Ještě bych chtěl říct, že neskutečná úroveň Janji trochu zastiňuje další holky, které se neuvěřitelně zlepšily. Ona sice všechny porážela třeba i před šesti lety, ale Janja v roce 2025 je úplně jinde.

Tipy pro Janju: je super, že oproti ostatním holkám není tak malá, takže může lézt cesty, které jsou pro menší postavy nepřístupné. Myslím, že jakoukoliv cestu do 9a, kterou jakýkoliv kluk flashnul či onsightnul, může určitě vylézt i ona. Dost by si věci v extrémních cestách ulehčila (hlavně na laně), kdyby začala lézt s nákoleníky a zvykala si na ně. Nemám strach, že se to nenaučí, ale přece jen to netrvá den.“

Začátkem listopadu pak Adam přidal FLASH tradiční spáry Greenspit 8b+ v italském Orcu. Popravdě, asi málokdo čekal, že v tom spadne. Když si člověk spočítá jeho výkonnostní převahu, je to podobné, jako kdyby se 7a lezec pustil do tradičního 5c+ na FLASH. Samozřejmě myšleno s trochou nadsázky. Tak jednoduchá matematika to určitě nebude, protože bylo vidět, že si ve výlezu dost zabojoval. Měl takový tunel, že vypadnutého posledního frenda si prý ani nevšiml. (Zmíněný moment tady. Adam má letos na svědomí také FLASH tradičního Lexiconu E11 7a, 8b+, který je pro něj hodnotnější kvůli morálovosti, pozn. red.)

O komentář jsme tentokrát poprosili Didiera Berthoda – ne úplně autora cesty, ale autora prvního přelezu po vlastním, který tehdy rebelsky a vizionářsky z této stropní spáry odstranil nýty. Požádali jsme ho také o nějaké spárové doporučenky pro Adama.


GREENSPIT

Didier: „Je fakt super, že Adam flashnul Greenspit. Ale myslím si, že ještě více cool je to, že ho lezení ve spárách začalo tolik inspirovat. Nebo tak na mě alespoň působí. Na tomhle poli se totiž stále dají posouvat hranice – a jemu to půjde, když má takový talent.

Okolo je dost futuristických projektů, které by mohl zkusit. Není toho hromada, ale něco se najde. Jedna z nejlepších současných výzev je podle mě Sardinia Project – je to 15metrová stropní spára v jeskyni, která přechází v pětimetrový highball.

Ve Squamishi by si určitě měl dát 5.14 trilogii: cesty Cobra Crack (5.14b, 8c), The Crack of Destiny (5. 14b/c, 8c+) a The Shark (5.14b, 8c). Do toho také Connor Herson letos v létě vylezl úžasnou lajnu, pravděpodobně 5.15a. Požádal mě ale, abych si detaily nechal pro sebe, protože to chce oznámit svým vlastním způsobem. Myslím, že o něm brzy vznikne velký film. Takže 5.15a spára… Nejtěžší, co kdy bylo, to je jisté. Connor má opravdu ukrutnou formu.

Než jsem se přestěhoval zpět do Evropy, zkoušel jsem také bláznivou cestu, kterou jsem pojmenoval Grace and Gravity. Je to stále projekt, ale samozřejmě otevřený pro všechny. Jedna z nejkrásnějších linií, jaké jsem kdy viděl. Nakonec pak jedna šílená stropovka – na tu jsem se zatím jen díval a ještě jsem se nedostal k tomu ji zkusit. Možnosti by se tedy našly.“