Janče Švecové se 28. března povedlo něco výjimečného. Podle svých slov zažila „nejlepší lezecký den svého života” a poslala svůj druhý 8C boulder. Jmenuje se Tokyo Drift. 

Jestli si vzpomeneš, tak už v roce 2023 přelezla boulder Nova 8C, což je varianta Terranovy 8C+, legendárního boulderu Adama Ondry z roku 2013, který stále nemá opakování a je to zároveň Janči dlouhodobý projekt. (Psali jsme tady, pozn. red.)

Tokyo Drift je nová varianta boulderu Drift 8C také z dílny AO (2018) na Holštejně v Moravském krase, začíná se ve stejném chytu, ale místo doleva jako Drift se v Tokyu dělá pět kroků přes „stupy” v 60stupňovém převisu diagonálně doprava, než se zase napojí do „chytů” Driftu. Oba bouldery se dolézají starším 7B+ boulderem, kde se ovšem v kuse ještě dá spadnout, jak to otestovali oba manželé Švecovi. Konec je v madlech u cedule „Zřícenina hradu Holštejna“, jak můžeš vidět ve videu pod článkem.

Janča poprvé zkusila Tokyo minulý rok jako postranní projekt k Terranově. Pak ji bohužel zastavila zranění na prstech, ale Janča to nevzdala a letos se vrátila v silné formě, aby to tam během šesti sessions padlo – dohromady tedy asi deset dní projektování.

Tento přelez z ní udělal teprve třetí ženu na světě s více než jedním 8C přelezem (vedle Američanky Katie Lamb a Slovinky Janji Garnbret, pozn. red.), což jenom dokazuje, jak těžké a obdivuhodné Janči počínání je.

Svoje první 8C Nova jsi původně dala za 8B+ a až restrospektivně jsi ho zvedla na 8C po tom, co upgrade navrhnul Will Bosi po svém přelezu. Jak to tehdy proběhlo?
Je to tak, trochu jsem se obávala dát boulderu Nova klasifikaci 8C, hlavně z toho důvodu, že jsem žádné předtím nevylezla. Pro sebe jsem si říkala, že tohle je stoprocentně nejtěžší boulder, který jsem kdy vylezla, ale chtěla jsem si počkat na další názor, abych si to potvrdila. Když to pak Will Bosi zhodnotil spíš na 8C než 8B+, tak mě to vlastně utvrdilo v tom, co jsem si myslela. Jen jsem se toho bála. 

Cítíš se teď víc sebevědomě ohledně této obtížnosti?
Ano, to byl i můj cíl. Mám vlastně pocit, že všechno, co dělám, každý boulder, který lezu, tak nějak směřuje k Terranově. U Tokyo Driftu jsem si říkala, že jednak z taktického hlediska bude super ho vylízt, protože je fajn rozšířit si trochu ten base předtím, než půjdu na 8C+, a druhak je to super příprava na Terranovu z pohledu charakteru toho boulderu. Oba bouldery jsou velký převis, silově vytrvalostní a po mikro chytech, které docela bolí do prstů.

Jak bys Tokyo Drift a Novu porovnala?
Velmi těžká otázka. Novu jsem přelezla už docela dávno (červen 2023) a myslím, že jsem se od té doby hodně posunula co se týče síly a celkově lezeckého projevu. 

Nicméně, Nova je krátká a intenzivní. Tokyo Drift je taky intenzivní, ale zároveň hodně dlouhý. Takže se mi to těžko porovnává, protože mám pocit, že charakter těch boulderů je dost jiný. 

Se svým mužem Martinem jste projektovali svoje bouldery zároveň. Martin Drift a ty Tokyo Drift. Martin padal na konci už nějaký týden před tvým přelezem a ještě to nevylezl (čekáme každou chvílí, pozn. aut.). Řešili jste nějak, kdo to vyleze jako první?
Já jsem si byla hodně jistá, že on to vyleze první, protože tomu všechno nasvědčovalo. Spíš jsme jen vtipkovali, že to snad vylezu první já, protože jsem se každou session taky hodně přibližovala. No a nakonec se to stalo. Myslím, že jsme to ani jeden moc nečekali. A teď, jak to píšu, tak si uvědomuju, že to je přesně to, co mě baví ze všeho nejvíc! Udělat něco, když to nikdo nečeká. Já jsem ještě moc nepochopila, co je to za zvláštní psychologický jev, ale vždycky, když někdo řekne, že něco nejde, nebo že dneska to bude blbý, protože je třeba blbá podmínka… Tak já „na just“ musím ukázat, že to jde. (směje se)

A jak jste to spolu prožívali nebo prožíváte?
Vlastně to bylo a je hrozně super. Jak máme oba laser focus na ten boulder, tak spolu řešíme všechno – jíme zdravě, trénujeme spolu, řešíme ten boulder, jezdíme spolu na ty sessions. Pak cestou v autě debatujeme, kde a jakej jsme udělali progres, co a jak nám připadlo jiný nebo lepší, co bychom ještě mohli udělat pro přelez a kdy bude dobrý počasí, abychom na to mohli zase jet. Je to hrozně super, že to člověk má s kým probírat pořád zleva zprava a toho druhýho to zajímá. (směje se) Co víc si může lezec přát, než pořád jen řešit lezení a projekty? (směje se)

Bouldery v Moravském krasu převážně nemají úplně parametry toho, co většina lezců považuje za krásnou nebo kvalitní linii. Často jde o traverzy, které nekončí na vrcholu kamene, ale uprostřed masivu. Před měsícem jsme se potkali ve Švýcarsku, kde jsi zkoušela ikonické bouldery jako třeba From Dirt Grows the Flowers 8C od Davida Grahama. Znamenal by pro tebe třeba přelez tohoto boulderu něco víc než přelez Tokya?
No, tak Tokyo je takový traverz, který se leze neustále diagonálně nahoru a končí v madle u kouta, ve kterým se dá udělat no hand, což je skoro to samé jako výlez… Kytky (Flowers) by pro mě znamenaly hrozně moc! Hlavně z důvodu překonání se v mém antistylu, což jsou bazénové výlezy, a tam je podle mě ta klasa jednoznačně za těžký výlez. Nedokážu ale říct, jestli by to pro mě znamenalo víc než Tokyo Drift. Přijde mi, že každý boulder má za sebou jiný příběh a těžko říct, co se skrývá za Kytkami a jaké by byly emoce z přelezu.

Jak důležitá je pro tebe estetika boulderů? 
Řekla bych, že estetika je pro mě důležitá. Fakt nemám ráda bouldery, které jsou vyloženě dabby nebo začínají někde v díře. Mně se třeba Tokyo jako linie hrozně líbí. (směje se) I ten konec mi přijde docela pěkný, jakože logický. Sice to není výlez na šutr, ale to já zas tak nehrotím. Za mě to končí hezky – v koutku a u té cedule. Některé bouldery končí vyloženě uprostřed skály a vypadá to trochu zvláštně, ale Tokyo i Terranova mají ten konec zrovna takový jasný. 

Když se vrátím ke srovnání Tokya a Kytek, je pravda, že kdybych dala ty dva bouldery vedle sebe, tak samozřejmě Kytky jsou asi trochu hezčí a kvalitnější linie než Tokyo. Pro mě je ale důležitý i aspekt kroků, které linku tvoří, a ty má Tokyo za mě hezčí. A jak sám říkáš, Kytky jsou ikonická linie, což mě vždy potěší o něco víc, když nějaký takový boulder vylezu. 

Na škále od jedné do deseti (10 nejvíc) – jak moc miluješ Kras? (směje se)
Deset! Těžký bouldery všude, kam se podíváš, je to blízko od auta, styl lezení mi mega sedí a kolem pěkná příroda. Jo a dá se tu lízt, i když je venku 40 stupňů. Jak je to u těch jeskyní, tak z nich táhne studený vzduch a je i docela dobrá podmínka. 

Tokyo jsi přelezla vlastně dost rychle a ne tak dlouho po svých problémech s prsty. Jsi překvapená? Jak se cítíš? 
Noo, ty problémy s prsty už byly vlastně docela dávno … Když jsem si urvala první poutko (3/2024), tak jsem se vrátila poměrně rychle zpátky do původní formy. A pak jsem se zranila (6/2025) a začala se cítit sebejistější až skoro po půl roce. Možná to bylo i tím, že jsem měla v jeden okamžik zraněny dva prsty a každý na jiné ruce. Nicméně spíš jsem si říkala: ‚No to je dost, že už to nebolí, a že se začínám cítit dobře.‘ Překvapená z toho ale jsem.

Nikdy jsem neměla takový lineární progres na boulderu a ještě aby to vyústilo v přelez. To bylo něco, co si jako plánuješ, že by tak mohlo být, ale nikdy to tak není. Vždycky máš alespoň jednu session, kdy se cítíš trochu unavený nebo podmínka není dobrá a je to třeba trochu horší, než předtím. Mně se ale stalo to, že jsem se každou session zlepšovala, až jsem to vylezla. 

Cítíš se teď víc ready a sebevědomě na Terranovu 8C+? 
Ano. Bylo součástí plánu si tohle ticknout před Terranovou a pak do ní jít s trochou sebevědomí. A taky se teď do toho zase mega těším. Dlouho jsem na Terranově nebyla. Prvně zranění, pak výlety do Švýcarska, pak byl plán se soustředit na Tokyo… A teď je ten čas. 

Jsi teprve třetí žena, která kdy vylezla více než jeden 8C boulder. Co to pro tebe znamená?  
Je to super a hrozně mi lichotí být v takovém prémiovém klubu. Hodně mě to motivuje makat dál a potvrdit si, že je to pravda. Ideálně nějakým dalším přelezem. (směje se)