Kuba Stek­lý se před šes­ti lety vydal na pozná­va­cí výlet na Západ­ní pobře­ží Ame­ri­ky – lákal ho hlav­ně sníh. U nás v Čes­ku pat­řil mezi šir­ší fre­esty­lo­vou špič­ku, tak­že se k němu brzy dosta­ly zvěs­ti o množ­ství pra­ša­nu, kte­rý tu za zimu spad­ne. Odjet domů už se mu nepo­ved­lo a nako­nec zdo­mác­něl v měs­teč­ku Revel­sto­ke.

Jak se žije na úpa­tí Skal­na­tých hor? Při pohle­du zven­čí vypa­dá všech­no jako nád­her­ná pohád­ka, ale mís­to k živo­tu si tu člo­věk musí tvr­dě odpra­co­vat. Kuba si nesná­ze nepři­pouš­tí a napl­no si uží­vá zim­ní met­ry pra­ša­nu a v létě nekon­čí­cí kilo­me­t­ry biko­vých trai­lů.

Jak se to semle­lo, že jsi se takhle oci­tl v Kana­dě?
Zača­lo to nevin­ně. Vyra­zil jsem na sólo výlet za lyžo­vá­ním do Kali­for­nie. Nako­nec mi ale západ­ní pobře­ží Ame­ri­ky uča­ro­va­lo nato­lik, že jsem musel zůstat a obje­vit víc.

Tak­že jsi neplá­no­val od začát­ku, že bys tam zůstal?
Vůbec ne. Kana­da ani Revel­sto­ke neby­lo nic, co bych pře­dem plá­no­val. Všech­no, jak to tak bývá, byla sou­hra náhod a okol­nos­tí. „Já v Kana­dě roz­hod­ně žít nebu­du,“ pro­hla­šo­val jsem i po pří­jez­du do lyžař­ské mek­ky Whist­le­ru. Nicmé­ně život­ní styl, pří­ro­da a hlav­ně úžas­ná mož­nost kom­bi­na­ce vol­né­ho času a prá­ce se sta­ly hlav­ním důvo­dem, proč jsem se nako­nec roz­ho­dl tady zůstat.

Z niče­ho nic najed­nou pře­su­nout svůj život o tisí­ce kilo­me­t­rů jinam zní ve tvém podá­ní napros­to banál­ně. Bylo to váž­ně tak jed­no­du­ché?
Byro­kra­tic­ké pro­blémy byly obrov­ské – asi těž­ko pocho­pi­tel­né pro něko­ho, kdo to nezku­sil. Kdy­bych mlu­vil o podrob­nos­tech a sys­té­mu zís­ká­vá­ní víz, tak to niko­mu nic neřek­ne. Kaž­do­pád­ně prv­ní tři roky jsem tady byl na turis­tu. Cel­ko­vě to byl těž­ký pro­ces – zís­ká­ní trva­lé­ho pra­cov­ní­ho víza trvá dlou­ho. V pod­sta­tě je to asi můj nej­vět­ší sys­té­mo­vý úspěch v živo­tě, vážím si toho víc než stu­dia vyso­ké ško­ly v Čes­ku. (smě­je se)

Napa­dá tě něco, co máš u sebe v Revel­sto­ku, a nám to u nás v Čes­ku chy­bí?
Když jsem tuhle otáz­ku polo­žil pár kama­rá­dům kolem mě, odpo­věď vždyc­ky zně­la jas­ně: prů­měr­ný úhrn sně­ho­vých srá­žek deset met­rů za sezó­nu. Ale není to jen o tomhle. Mís­to vždyc­ky tvo­ří lidi, kte­ří tam žijí. Revel­sto­ke roz­hod­ně není vysně­ná loka­li­ta, pokud nejsi zapá­le­ný do out­do­o­ro­vých akti­vit. Na dru­hou stra­nu záro­veň není moc lep­ších míst pro život, pokud nao­pak jsi. Tohle samo­zřej­mě při­ro­ze­ně vyse­lek­tu­je lidi, kte­ří oprav­do­vě žijí pro hory a čas strá­ve­ný v nich. Není těž­ké kdy­ko­liv najít par­ťá­ka pro jakou­ko­liv akci a nemu­síš kvů­li tomu ces­to­vat dál­ky. Ide­ál­ní kom­bi­na­ce.

Co ti tam nao­pak chy­bí?
Kro­mě rodi­ny, kte­rá za mnou může kdy­ko­liv dora­zit, stej­ně jako kama­rá­di, není asi nic, co by mi chy­bě­lo. Kdy­by to bylo nao­pak, roz­ho­dl bych se pro život jin­de. Z hmot­ných věcí mi asi nechy­bí nic. Roh­lík i chle­ba si upe­ču a pivo mají lep­ší tady. Jinak jedi­né, co mě napa­dá, že mi tro­chu chy­bí, je náš čes­ký disre­spekt vůči sys­té­mu zalo­že­ný na naší his­to­rii (smě­je se).

Jak je těž­ké se tam uži­vit?
Stej­nou otáz­ku poklá­dám smě­rem do Čech. Jak už jsem nazna­čil, hlav­ní důvod, proč tu žiju, je poměr vol­né­ho času a prá­ce. Sna­žím se vždyc­ky pra­co­vat pár měsí­ců v létě a pak lyžo­vat celou zimu. Jeli­kož mám obě ruce zdra­vé, tak to není tako­vý pro­blém.

Sehnat obstoj­né byd­le­ní na zimu nao­pak pro­blém být může. Revel­sto­ke je zim­ní stře­dis­ko zalo­že­né na sezón­ních pra­cov­ní­cích, kte­rých je ale víc než míst na byd­le­ní. S při­chá­ze­jí­cím pod­zi­mem se na komu­nit­ních strán­kách roz­jíž­dí lid­ská ver­ze pořa­du Chce­te mě?. Když máš štěs­tí a tvý­mi hlav­ní­mi koníč­ky jsou úklid a vaře­ní pro ostat­ní, můžeš zís­kat pokoj v ceně 800 $ až 1000 $ na měsíc. Výpla­ta tu cho­dí kaž­dých 14 dnů, z čehož vět­ši­nou prv­ní půl­ku měsí­ce vlast­ně jen pra­cu­ješ na pokry­tí nákla­dů.

Na dru­hou stra­nu, dá se tu žít i hod­ně lev­ně, fun­gu­je tu dob­ře sys­tém re-use věcí a second hand oble­če­ní, občas může člo­věk zajít zalo­vit do kon­tej­ne­ru za obchod a byd­let se dá celé léto v cam­pe­ru nebo dodáv­ce. Je to jen o tom, jaký život­ní styl si člo­věk nasta­ví.

Je jas­né, že pro tebe je hlav­ní láka­dlo zima a lyžo­vá­ní. Co děláš v létě?
V létě vyrá­žím na kolo kdy­ko­liv to jen jde. V Brit­ské Kolum­bii je vel­ké množ­ství trai­lů, díky kte­rým obje­vu­ji neu­stá­le nová mís­ta. Taky rád zajdu na ryby nebo po prá­ci s kama­rá­dy na frisbee golf. Léto v Kana­dě pro mě bylo mno­hem vět­ším pře­kva­pe­ním než zima. Kaž­dý si asi umí před­sta­vit, že je tu hod­ně sně­hu a vel­ké hory, ale když při­jde léto, je tu fakt vedro. Více­mé­ně vše mezi hora­ma podél západ­ní­ho pobře­ží a Revel­sto­ke má blíž k pouš­ti než k mod­rým jeze­rům a neko­neč­ně zele­ným lesům.

Jak bys popsal vztah s míst­ní­mi? Cítíš se tam jako cizi­nec?
Kro­mě původ­ních oby­va­tel – Indi­á­nů, není v Kana­dě nikdo míst­ní. Kaž­dý vlast­ně odně­kud při­šel. A když ne on, tak jeho rodi­na v prů­bě­hu dvou minu­lých sto­le­tí urči­tě. To je důvod, proč je tady spo­leč­nost vůči cizin­cům hod­ně ote­vře­ná. Je to hod­ně pří­jem­ný pocit, kte­rý člo­vě­ku ote­ví­rá spous­tu mož­nos­tí a hod­ně mu usnad­ňu­je život.

Chys­táš se tře­ba někdy vrá­tit? Co by tě k tomu ved­lo?
Nikdy neří­kej nikdy, ale návrat v plá­nu nemám. Jsem tady spo­ko­je­ný a nemys­lím si, že člo­věk musí pro­žít svůj život v mís­tě, kde se naro­dil. To nezna­me­ná, že bych na Čechy zane­vřel. Nao­pak s vět­ším odstu­pem člo­věk víc doce­ní, co máme a v čem jsme dob­ří.

PSČ POD NÁSTUPEM
Dočí­táš prv­ní člá­nek naší nové rubri­ky „PSČ“. Chce­me v ní před­sta­vo­vat lidi, kte­ří se roz­hod­li poslech­nout své vnitř­ní volá­ní, opus­ti­li měs­to a pře­stě­ho­va­li se do blíz­kos­ti hor nebo skal, kde se cítí doo­prav­dy doma. Plá­nu­je­me stří­dat čes­ké a zahra­nič­ní díly, pozn. red.